Ramanam

Řádný nářez! Jedná se o „dva filmy v jednom“, které na sebe navazují a prolínají se. První půle je ve znamení brilantně brutálních vyvražďovaček, proložených vydařeným humorem. Rajnikanth je v roli chladnokrevného mstitele s jasnými psychopatickými sklony prostě skvělý! A to je mu přes 70 let! Smekám! Ve 3/4 se malinko uhne z původní nekompromisní cesty, ale nevadí... Děj se uklidní a odlehčí bláznivějším humorem. Zde mě pobavil Sunil a R. Kingsley. V poslední části se dočkáme překvapení, konečného zúčtování i bolestně dojemného konce. Můžeme též vidět pospolu mnoho velkých jmen indického filmu. Hudba je vydařená. Pět slabších hvězd.

Inu, nebylo to ono. Jsem přímo až zklamán! Čekal jsem něco docela jiného a popravdě stále nevím, co si o tom myslet. Tedy hledám pozitiva... Určitě nejde o přímočarý příběh lásky s „problémy“, které přijdou a i odejdou. Kež by! Zde se poučuje a vychovává, což je zlé, bídné a tuze otravné! Nikoliv nenápadně, ale zcela nápadně, což mi to lezlo na nervy, neb všeho moc škodí! Navíc je to dlouhé, příliš dlouhé... Vše potřebné by se vešlo do dvou hodin, nikoliv do tří. Zbytečné nastavování ničemu nepomáhá. R. Singh i A. Bhatt jsou skvělí, o tom žádná, ale když je něco od začátku nesourodé... Hudba byla přítomna, ale velký dojem nezanechala. Čtyři rozpačité hvězdy.

Vše podstatné již popsala Gaja Gamini, takže přidám jen pár svých postřehů. Ano, jedná se o klasickou masalu z 90. let se všemi klady i zápory, natáčenou v Keni. Klady si užívám naplno a zápory nechávám být, pokud nejsou již za hranou, což zde nenastalo. Cítil jsem však, že to bylo přeci jen o trochu delší, než být mělo. Sdílím pozitivní hodnocení obsazení a při sledování výtečné D. Bharti si vždy povzdechnu nad jejím osudem. Rovněž chválím kožené oblečení padouchů. Ještě poznamenám, že Sonam toho natočila požehnaně a stihla pár filmů i po roce 1992. Hudba je výborná a musím vyzdvihnout dvě skvostné písně „Saat Samundar Paar“ a „Toofan“. Čtyři hvězdy.

Velmi oceňuji tento až studijní materiál. A čehože přesně? Inu, lidského pokrytectví (jednotlivců i společnosti), hlouposti a tupé sešněrovanosti tradicí, kde se nepoužívá mozek. Láska? Co to je? Máme na to návod a porušení se trestá! Našel bych toho více, ale tento výčet pro základní obrázek stačí. Téma, nad kterým se na Západě mávne rukou, ale v Indii, navíc před skoro 40 lety to byl evidentně „velký průser“. Stačilo tak málo a mohlo být vše vyřešeno ku štěstí všech, ale kde demence roste na palmách, tam... Komu přát? Ryze kladné postavy se místy chovají jako totální blbci a s „hříšníky“ musím naopak soucítit. Smutný příběh. Hudba pěkná. Čtyři slabší hvězdy.

Příjemná indická pohádka. Starobylá, snová a z vyšších božských světů. Zkrátka z prostředí, kde se cítím doma a šťastnější. Je mi jasné, že plno lidí začne vytahovat levnější filmové triky, dobrá... Dejte Indům stejné peníze, lidi, možnosti a budete se divit! Ba ne, to není o technice, ale o myšlence a cítění, které západní svět někde ztratil. Ale co je mi po tom? Po vizuální stránce jsem spokojen, rovněž i po té herecké. S. R. Prabhu byla okouzlující. Jediný problém byl obsažen v příběhu, jenž nedokázal pracovat více s dějem, postavami, emocemi a sám se tak odsoudil k postupnému uvadání. Hudba bez výraznějších písní vše jen příjemně doplňovala. Čtyři slabší hvězdy.

Průměr, který mohl dopadnout hůře, nebýt mých oblíbených herců. V tomto případě výborné K. Kapoor, A. Khera, a i na milost vzatého B. Deola. Téma není vůbec veselé, i když ho v první půli zastiňuje klasická příjemná romance. V druhé se to rázně změní, ale že by to byl nějaký zázrak? Nikoliv, ten se nekonal... Chemií mezi postavami, smyslem a živelností příběhu se příliš neplýtvá. Snaha je, ale ta nestačí. Snaha o mix žánrů to totálně zabila. Mělo to být vážné, vtipné, akční, hloupé? Sám nevím. Jedna rovina srážela druhou, což nebylo dobré. Možná tuším, kde vzali tvůrci „Rab Ne Bana Di Jodi“ (2008) inspiraci v jedné scéně. Písně jsou pěkné. Tři hvězdy.

Tak to bylo trochu za trest! Čeho si považuji? Okouzlující M. Dixit, bez které by podobné kousky stály již vážně za totální zmar. Taková byla asi doba a člověk musel brát cokoliv, ale světlo v této ušmudlané temnotě je jasné a má jen jedno jméno a jeden zdroj - Madhuri! Dále hrají vskutku úchvatnou úlohu již toliko a totálně provařené švýcarské lokace a hudba. Nyní přeskočím obvyklé pořadí hodnocení, protože hudba byla výborná a např. písně „Loye Loye“ a „Mera Piya Ghar Aaya“ jsou již klasikou. No a jiné „maličkosti“, jako například příběh asi ani nechci komentovat, prostě bídně nezáživné. Stejně jako „věrohodný milovník - strýček medvídek“ R. Kapoor. Tři hvězdy.

Taková milá potěšující blbůstka, která měla zcela určitě něco do sebe, i když je jasné, že to ve výsledku žádný zázrak nebyl. Však to je přeci úplně jedno, neb vždy jde o to, aby divák s dějem a postavami splynul co nejvíce, což se v tomto případě u mě stalo, takže mohu několik tzv. „podivností“ naprosto ignorovat a tuze rád. Hlavní obsazení bylo stvrzeno léty prověřenou a skvěle fungující klasikou. Výborný A. Kapoor, božská Sridevi a sympatický nezmar A. Kher. Co k tomu pro znalé dodat? Je to nenáročný, i když velmi milý a hlavně pozitivní příběh, čehož si cením nejvíce. Hudba se též povedla a tančící Sridevi si vždy naplno užívám. Čtyři slabší hvězdy.

Příběh o nemilosrdné pomstě rozhodně špatný nebyl, ale... Mezi pozitiva určitě patřilo obsazení S. Dutta, M. Dixit a A. Puriho, na kterých to celé stálo. Dále mělo vyprávění i jistou hloubku a vážnost. Toť asi vše. Jako celek to při sobě totiž příliš nedrželo, bylo to rozkouskované, s několika zbytečnými i těžko uvěřitelnými scénami, což plynulost vyprávění značně narušovalo, tříštilo a natahovalo. Výsledkem byla ztráta zájmu. Důvodem jest fakt, že se natáčení protáhlo na více let kvůli uvěznění S. Dutta. Hudba dobrá. Tanečky s písní o hrncích po/před odstraněním bídáka byl dobrý nápad. A tam, kde tančila výtečná Madhuri, vše získalo další rozměr. Tři hvězdy.

Solidní jízda z kriminálního podsvětí na téma přátelství, bratrství, pomsty, podob dobra a zla s příměsí lásky. O nemilosrdné a krvavé vyvražďovačky vskutku nouze nebyla. Trocha té romantiky je obsažena klasicky na začátku, kde dostanou nejvíce prostoru K. Kapoor a R. Tandon, poté se bude hlavně likvidovat, což si vzali na starost S. Dutt a A. Pancholi, kterým sekunduje A. Agnihotri a já jsem si to užíval. Hlavně S. Dutta, pro kterého jsou tyto role jako stvořené a již zmíněné herečky. V doprovodné hudbě si často a zbytečně vypomáhali západní produkcí. Vlastní tvorba vydařená a písně „Dil Mein Tere“ a „Ya Dilruba Ya Dilruba“ jsou výborné. Čtyři hvězdy.