Ramanam

Úžasný animovaný film vyprávějící kultovní a monumentální příběh ze staré Indie, který je stále neuvěřitelně plný síly a života. Akce střídá akci, boj střídá boj, takže ani na chvilku nás nenechá vydechnout. Množství postav a drobností vytváří velmi pestrou mozaiku. Navíc je zde obsažena i moc krásná hudba. Písně jsem slyšel i v anglickém znění, což bylo utrpení. V hindštině to je naprosto jiná úroveň a procítění, jedinečný zážitek. To přesně vysvětluje, proč se mimo indickou kinematografii takřka všem muzikálům a zpívaným filmům (jak hraným, tak animovaným) vyhýbám obloukem. Hudba, jazyk, zpěv a vizuální projev v indickém provedení byla pro mne věc, do které jsem se ihned zamiloval. To mi jiná země nemůže nikdy dát. Navíc jsem našel i pár hlubších myšlenek, což vždy oceňuji, zvláště, když je snímek prvotně určen dětem. Nestačí se jen dívat, ale je důležitější při tom i přemítat, je-li tedy nad čím. Dlouhou dobu jsem chtěl dát za jasných pět hvězd, ale musím přiznat, že jsem ke konci už necítil tu samou energii obsaženou v prvních dvou třetinách. Moc mi tam ani neseděly ty létající stroje, zpracoval bych je přeci jen jinak, aby to nebylo jako pěst na oko. Silné čtyři hvězdy jsou myslím plně odpovídající. Přec některé dějové linky bych upřednostnil a jiné zkrátil, či vynechal, ale to nic nemění na tom, že jsem si to celé užil a odnesl si příjemný zážitek.

Příběh jednoho sirotčince, který vede obětavá a milující žena, kterou představuje přední indická herečka Juhli Chawla, jeho obyvatel a hlavně nejmladšího přírůstku do této netradiční „rodiny“, pojmenovaného podle božího vtělení - Krišny. Zoufalý chlapec toužící po rodině je navíc indisponován epilepsií, která se ukázala jako velká překážka pro jeho bezproblémové osvojení, si jde jednou stěžovat na svůj úděl sirotka do chrámu boha Krišny. Ten obměkčen jeho slovy se mu zjeví jako dítě a doprovází ho při jeho dobrodružstvích proti četným bezprávím a zlu okolního světa..... Tématy i provedením zaměřeno na dětské publikum, a tak je k tomu i potřeba přistupovat. Kdo toto těžce vydýchává, tak ať se raději orientuje jiným směrem. Já s tím vůbec žádný problém nemám a už vůbec neřeším pro mnohé jistě zaostalou a primitivní animaci. Zajímá mě hlavně, co se skrývá „za“ příběhem. To, co je vidět očima je též důležité, ale bez vnitřního poselství a potřebné hloubky je možno označit i krásnou, ale prázdnou nádobu za zbytečnou, neb neplní svůj účel. A ano, zde jsem narazil. Vždy, když se setkám v indických filmech s tématem náboženství v jakékoliv formě, tak se nemohu ubránit souhrnému dojmu, že oni sice o tom strašně moc rádi mluví a zaštiťují se tím všude kde mohou, ale jsou stejně jako ona krásná nádoba - duchovně prázdní. Téma malého sirotka uvězněného v krutém světě a jeho přítele, samé to reinkarnace Boha je už samo o sobě přímo vybízející k hlubokým poselstvím, a to opravdu nejen pro děti. A ono nic, vůbec nic! Vše totálně materialistické. Pár kouzel, dětských hrdinů, kteří to nandávají těm zlým dospělákům a konec... Jaká to škoda a nevyužitá možnost něco naučit ty nejmenší! Hudba se mi líbila a pěkně doplňovala příběh. Jak hlavní písně, tak i ty podkresové. Flétna je vskutku úchvatný nástroj. K. Kaif a H. Roshan zde měli svých pár minut slávy. Scéna s K. Kaif..., no..., bylo to pro děti, tak tedy dobrá. Přiděluji pohodové tři hvězdy a nebudu nic zbytečně řešit a nic vytýkat, neb svůj účel to splnilo. Jen je mi líto, že hloubka příběhu a ponaučení zůstalo zcela nevyužité.

Ano, je to předělávka Božského Bruce, takže nic originálního se nekoná. Dle mého soudu je to však lepší nežli originál. Možná někdo poznamená, že je to hloupé, naivní a mimo, ale já na tyto argumenty řeknu, že pro mě osobně je důležitější práce konaná od srdce. Ta hřejivá a bezprostřední, možná, že nedokonalá, ale o to upřímnější, než strojový bezemoční výrobek Made in USA. Téma samo o sobě může působit pohádkově, kor i tím velmi povrchním zpracováním, ale jinak pro lidi duchovně a filozoficky smýšlející je to více než zajímavé a přínosné. Osobně mám rád každý podnět, který mě jakýmkoliv způsobem donutí přemýšlet nad čímkoliv o pravé podstatě světa, a toto je velmi hluboké poselství, žel pojato až „brutálně“ jednoduše. Tak, jak je řečeno i v tomto filmu, Bůh (ponaučení) se může skrývat v každém člověku (i v tupém a zlém), tak i v povrchním snímku se mohou ukrývat hluboké myšlenky, za možná až nesmyslným vedením příběhu. Obsazení výborné a pošmákl jsem si, jen mám občas problém se Sohailem Khanem. Jeden záběr je uspokojivý, druhý už rozporuplný. Hudební čísla parádní, a to i svým provedením. Po této stránce si není vůbec na co stěžovat. Jestli má někdo námitky k počítačovým trikům, tak chápu, ale o tom opravdu Indie není, ta sleduje úplně jiné cíle. Ještě jednou ano, vím, že to mělo hodně nedokonalostí, avšak nic co by mě nějak otrávilo, či dokonce nudilo. Naopak, při mnoha hláškách a scénkách jsem se moc bavil. Mé hodnocení je za jasné tři silné hvězdy s dovětkem, že současné hodnocení je opravdu nedůstojně nízké.

Dle zdejšího hodnocení žádná sláva, ale já byl s výsledkem spokojený. Tento druhý díl se mi rozhodně líbil více, než následující třetí, avšak pokračování se nekoná. Jedná se o zcela jiné příběhy. Očekával jsem více akčnosti a přestřelek, takže po této stránce jsem se cítil ošizený. Oproti tomu všeobecná zamotanost, kdy nevíme, kdo je s kým a jaké má skutečné úmysly, se mi moc líbí. První část působila daleko svěžejším dojmem než následující, ve které zajímavost a energie pomalu, ale jistě vyprchávala. Nechci říkat v nudu, ale přeci jen to bylo celkově slabší a méně výrazné, škoda. Kvalitním hereckým obsazením snímek doslova překypoval a já si tak mohl své oblíbence vychutnat pěkně pohromadě a bylo se na co dívat. Jak ženské, tak i mužské oko si určitě přišlo na své. Ano, uznávám, příběh měl svá hluchá místa a nesrovnalosti, avšak to má každý druhý film. Alespoň mohu ocenit schopnost regenerace J. Abrahama, který po brutální bitce má jen náplast na čele plus lehce „unavené“ oko a zanedlouho už je opět 100% výstavní fešák. Jde o to, zda je to ještě snesitelné a jestli ty ostatní prvky tvořící kompletní dílo převáží ony nedostatky. Na což mohu s klidem říci, že ano. Písně byly v moderním hávu, většina nevýrazná, plovoucí v průměrných až lehce nadrůměrných vodách. První části bych přidělil jasné čtyři hvězdy, druhé silnější tři. Po sloučení se musím přilonit výše, ke čtyřem slabším hvězdám. Pouhé tři by byly příliš kruté. Pěkný zážitek a film jsem si i přes několik slabších momentů užil.

Dozajista parádní historická podívaná. Přesně takové filmy mám velmi rád, navíc z epoch a zemí, které oslovují mou duši a mysl. Krásný vizuální zážitek, plno barev a tanců i velmi solidní zpracování bitev. Po této stránce jsem byl nadšený. Přesně takový zážitek jsem očekával a přesně takový zážitek jsem i dostal. Co si více přát? Ale existuje i druhá strana mince, které jsem se upřímně řečeno hodně obával a čekal, jak se s tím tvůrci poperou. Po této stránce jsem pln rozporuplných dojmů, měrou silnější přiklánějící se ke zklamání. Jedná se o zpracování a vykreslení postav, historických souvislostí a hlavně Britů. Žel zde se zcela jasně nepodařilo zůstat nad věcí a ukázat, že svět není jen černobílý. Glorifikace svých historických postav na úroveň nejčistších z nejčistších a naopak totální očernění těch, kterým fandit nemáme, je jakoby vystřižená z nějakého propagandistického filmu, který nám má ukázat (protože sami myslet nedokážeme či ani nesmíme), kdo je jediný ten „hodný“, a kdo ten „zlý“. Vlastenectví mám rád, ale musí vycházet ze srdce, nikoliv umělým opakováním stále stejných proslovů o svobodě trpícího lidu. Rozhovor jedné dvojice, kde žena říká, že ona a její nenarozené dítě budou šťastní (dítě dozajista nejvíce), když budou moci obětovat život v boji za svobodu..., já vám nevím, to je už prostě moc. Zcela bohaprostý slepý fanatismus. Když Britové ukradnou z vesnice malé tele, tak se do toho vloží sama královna a tele vrátí zpět vesničanům..., tak dobře, asi nemá nic jiného na práci, ehm... Roztavování šperků na výrobu zbraní? Dobré jen jako symbolické gesto, škoda jich... Jak dlouho asi zabere naučit prosté vesnické ženy technikám boje, aby reálně přežily první střet s vycvičeným protivníkem? K. Ranaut svoji roli královny bojovnice pojala velmi dobře a věrohodně, i když mi její postava moc sympatická nebyla. V nouzi největší jí pomohl i věrný kůň, možný to potomek našeho Šemíka. Hudba neobsahovala jasný hit, ale jako celek a svým provedením nezklamala. Když si odmyslím všechny ty přehnané jednostranně uchopené pasáže a upřednostním čistě jen filmový zážitek plný barev a akce, tak hodnotím za čtyři silné hvězdy. Výše jsem už jít nemohl, neb všeho moc škodí a míra snesitelnosti byla notně překročena.

Parádní úlet a šílenost! Jedna bláznivá scéna střídá druhou, a to za účasti předních indických hereckých hvězd. Po této stránce jsem si to vskutku moc užil. Je tu však řada podmínek, které je nutno splnit, aby se stejný prožitek dostavil i u vás. Musíte mít rádi indický způsob praštěného humoru, nesmíte nic z viděného brát vážně a moc nad tím přemýšlet. Je to komedie, a tak ji musíte i brát. Jednoduše si sednout, nefilozofovat a vše si řádně a náležitě užít. Na odreagování od problémů života a zlepšení nálady ideální a plně funkční, navíc s mnohými narážkami na jiné indické filmy. Což je velmi častý jev, a o to vtipnější, žel jen pro ty, kteří mají již něco nasledováno. Měl jsem však pocit, že právě díky množství vtipných zápletek se trochu zapomnělo na propracovanější a „věrohodnější“ děj, který na mě takto působil odbytým a poslepovaným dojmem. Vzhledem k žánrovému zařazení snímku jsem samozřejmě ani neočekával nějaké drama a přílišnou hloubku, ale musím přiznat, že právě díky absenci něčeho navíc se hodnocení celku nemohlo ubírat o něco výše. Hudebně dobrý průměr. V nejvýraznější písni se nám představí S. Sinha, klasicky parádní a roztančený zážitek. V tomto případě nedávám tři hvězdy (silné) za nudný průměr, ba naopak za nenáročnou, ale potěšující komedii, která funguje, avšak nepřekračuje své vystavěné mantinely. Škoda, ale svůj účel splnila - pobavila.

Takhle by to vážně nešlo! Dle vcelku dobrého hodnocení a ohlasů jsem se těšil na řádnou jízdu. Netušil jsem však, že se poslední hodina stane nefalšovaným utrpením. Přitom začátek nebyl vůbec špatný. Skvělý padouch jako ze starých bondovek a připomínající též záporáka z Mr. India. Píseň střídala píseň a zvláště ta, v niž je popisována situace a poměry v Indii, byla neuvěřitelně upřímná a sociálně kritická. Většinou se setkávám s tím, že je vše v Indii krásné a super, takže jsem byl příjemně šokován. Jako celek byla první část zajímavá, nevšední a prostě jiná, než na co jsem zvyklý, což je jenom dobře. Pasáž s tím „nejslabší, máte padáka!“ a kostřičkami pobavila. Musím říci, že bylo velmi dobře našlápnuto. Když poté přišla studená sprcha a nějaký brutální výbuch v hlavách tvůrců. Totálně ujeté, jakoby z té nejbrakovější knihovny, splácané dětskou lopatičkou na pískovišti bořící hranice soudnosti. Byla nám bez uzardění předložena zkáza a zoufalství jako regulérní děj. S.R.K. jako „hasič“, „parašutista“ a zachránce celé Indie..., tak to na mě bylo už moc. Asi jsem se měl bavit, inu pravý opak. Hudebně jiné, než jsem čekal a bez vyložených hitů, avšak zajímavé sdělením. Když filmu konečně! odzvonilo, tak jsem byl totálně otrávený a znechucený. Na indické filmy mám zcela jiné měřítko hodnocení, protože si v nich vždy najdu něco, co mi nedokáže nabídnout žádná jiná světová kinematografie. Proto až na vyjimky nedávám méně než jsou dvě hvězdy a přesně takové hodnocení přiděluji nyní. Kdyby tuto šílenost natočili západním způsobem v USA byl bych nemilosrdný. První třetina za čtyři hvězdy, druhá za tři a poslední jasný odpad!.

Govinda jako muž pocházející z rodiny stižené tragickými událostmi, po nichž je zavlečen intrikami svých blízkých do boje o život svůj i své vyvolené a očištění jejího jména. Byla totiž díky lsti donucena se přiznat k zabití jeho bratra. Situace není rozhodně jednoduchá a policie je milencům již v patách, zatímco praví viníci posedlí penězi jeho rodiny a neštítící se ničeho se ze „stínu“ beze strachu baví, jak jim jejich zosnované plány vycházejí. Odhalit pravdu nebude vůbec jednoduché. Podaří se hlavnímu hrdinovi dosáhnout spravedlnosti dříve, než bude pozdě?..... Vcelku průměrný film v jehož první třetině se rozvíjí nevýrazná komediálně-romantická linka seznámení ústřední dvojice, která byla lehce otravná. Stále mi není Govinda v těchto polohách po chuti. Přijde mi jako lehce buranský vesnický tatík, nikoliv jako romantický hrdina. Dále se předešlý mdlý děj utne a začíná drama, no až takové ne. Na samém konci najdeme i očekávanou akční pasáž. Jak se vše zvážní, tak i Govinda přestává být otravný, což se mi opravdu ulevilo, a vše bylo mnohem lepší. Příběh nedostatky nešetřil a ani závratnými hereckými výkony. Tvůrci si klasicky s ničím příliš hlavu nelámali. Já osobně jsem vůči tomuto již docela imunní, takže je beru na milost. M. Koirala se mi líbila ze všech nejvíce, ale její postava nebyla příliš barvitá a rozvinutá. J. Lever herecky zcela klasický, stejně jako jeho výstupy. Někdy je pro mě vtipný, ale spíše je ho vždy až moc a vítězí trapnost. Místo odlehčení to výsledku ubírá. Inu, každý se smějeme něčemu jinému. Hudební stránka lehce nadprůměrná s několika zajímavými písněmi. S. Dutt a S.R.K. se ve snímku opravdu jen mihnou v závěru, ale nic převratného nečekejte. Řeknou pár slov a mizí v dáli. Nemohu říci, že jsem se i přes těch pár podivností nudil, i když začátek byl všelijaký. Kde nic nenadchne, a ani nepotěší, je místo pro průměrné tři hvězdy. Určené hlavně fanouškům indických filmů let devadesátých.

Vskutku nádherný film! Už dlouho jsem neviděl tak skvěle natočený neobyčejně „obyčejný“ vnitřně silný příběh, na kterém bylo jasně ukázáno, že byl dělán od srdce. Většina nadějných snímků na svém začátku „vystřílí“ svůj tvůrčí střelný prach, a pak již žijí jen ze své podstaty, či jim dech dojde nadobro. V tomto případě se to nejsilnější a nejlepší nachází v druhé části, kde vše dokonale graduje. První je rovněž parádní, ale co přišlo poté, mě totálně semlelo, že jsem seděl jako přikovaný a hltal každou vteřinu. Postavy skvostně napsané i zahrané. Herecké výkony neměly chyb. Výborná podkresová hudba přicházela přesně v ty správné chvíle a dodávala již tak nabité emoční sféře vyšší rozměr. Díky všem nadstandardním věcem, které se zde sešly v nevídané kvalitě a množství, se tento skoro tříhodinový film bez hluchých míst stal jednou velkou oslavou skutečného lidství, lásky a přátelství. Písně samotné nebyly tolik výrazné, ale zapadly do příběhu výtečně a splnily přesně to co měly. Od začátku jsem měl připravené čtyři hvězdy a myslel jsem, že mě již nic nepřekvapí. Poté jsem přemýšlel jestli přeci jen nedám o hvězdu vyšší hodnocení a k závěru už nebylo nutno nad ničím přemýšlet. Pět hvězd jako malovaných. Snímek je moderní a velmi současný, což mi ne vždy vyhovuje. Zde nebylo pro obavy místo a hlásím nalezení pokladu, který si i při své délce nejen udržel svoji kvalitu, ale ještě ji stupňoval. Čekal jsem, že to bude dobré, ale rozhodně jsem nečekal, že až tolik. Velká spokojenost!

Dobře obsazená komedie s akčními prvky, potýkající se s nevyrovnaností a dávkováním svého humoru. Nápad se mi líbil a celý nosný příběh rovněž (i když bez těch odboček se tam ve skutečnosti vlastně nic moc neděje), ale problémy a trápení přicházely v momentech, kdy se humor stával již značně vyčpělým, opakujícím se a až hloupoučkým, což předchozí naopak výborné vtípky shodilo. Celek byl tak nezvratně roztříštěn. Po dobrém vtipu přišel špatný, a tak stále dokola. Například jsem se moc zasmál, když Abhishek hrál „slaďouška“ (vžít do těchto rolí mu jde vskutku výtečně) a ukazoval, jak umí tančit. Naopak to neustálé prohazování „matek“ a „bratrů“ počalo již značně otravovat, stejně tak i neustálé osvětlování nových lží, do kterých se skupina okolo hlavního hrdiny stále hlouběji zamotávala. Co bylo vtipné jednou, být už podesáté nemusí. Sám bych mnohé nápady rád viděl rozvinutější a jiné zase úplně vynechané. Po herecké stránce nemám nikomu co vytknout. A. Bachchan a A. Devgan jsou esa z oboru a ostatní je příjemně doplňovali. Jen P. Desai se mi zdála být trochu bez výrazu. Hudebně příjemné, a to i svým zpracováním. V úvodní písni se navíc představí i herecká legenda a otec Abhisheka v jedné osobě - Amitabh Bachchan. Pro dobré znalce angličtiny je připraveno velké množství slovních hříček. Celou dobu mezi sebou sváděly souboj o nadvádu čtyři a tři hvězdy dle právě viděného. Nakonec se však pomyslná ručička přeci jen přiklonila na tři silné hvězdy. Nehnat se do krajností by dozajista přineslo lepší výsledek.