mcleod

That is really amazing. That really is truly amazing. That is so amazingly amazing I think I'd like to steal it... Dokonalá adaptace nejkultovnější knihy všech dob. Všechno bylo, jak mělo být. Režisér očividně věděl, kde má ručník... Všechny postavy, až na trochu kačenkovitou Trillian, naprosto odpovídají mým představám při četbě knihy. A co víc, naprosto amatérské kulisy, které si nijak nečiní nárok být považované za technicky dokonalé, velmi pěkně odpovídají celkovému vyznění knihy... dokonalá vizuální ukázka "optimistického nihilismu" Douglase Adamse. Co považuji ani ne za mínus seriálu jako spíš za velkou škodu, je značné zhuštění druhé knihy a vynechání následujících dílů. Rozhodně lepší by bylo každé knize věnovat celou šestidílnou sérii. http://www.youtube.com/watch?v=Ltm583i6Gek

Geniální. Originalita humoru, intelektuální úroveň, herecké výkony, vše na nejlepší úrovni. Jednoznačně nejlepší je svým bezprostředním a originálním humorem první série. Čím pozdější série, tím je humor propracovanější, ale také méně vtipný. Poslední série již lze hodnotit jako relativně málo originální a málo vtipnou. Ale i tak několikanásobně převyšuje cokoli jiného. --- Lemon curry? --- Z jednotlivých členů skupiny považuji za nejlepšího herce i nejvtipnější postavu Michaela Palina. Ostatní jsou již na zhruba stejné úrovni, možná ještě o málo vystupuje John Cleese. Samozřejmě nemůžu zapomenout na kouzelnou Carol Cleveland, jejíž sladké přehrávání je nezapomenutelnou přísadou montypythonských skečů a filmů. I díky těmto lidem vzniklo něco, co se už nikdy nezopakuje. Nemyslím si, že by ještě někdy mohlo vzniknout něco tak geniálního, jako byly Létající cirkusy s Michaelem, Johnem, Terrym, s tím druhým Terrym, Erikem, Grahamem a lamou. Cuidado! Llamas!!! http://www.youtube.com/watch?v=h_RbVrOX-Rk

Jeden z nejvtipnějších britských sitcomů (spolu s Jistě, pane premiére) a výborná, dost možná nejreprezentativnější, ukázka (intelektuálního) anglického humoru. Umím hodně ocenit, když někdo dokáže vymyslet výborný vtip slovem. Na rozdíl od ostatních britských sitcomů není Jistě, pane ministře ani tak vtipné situacemi v obraze (tedy tím, co se děje, co herci dělají), jako spíše tím, co se v něm říká. Navíc scénář není plný jednoduchých vět, jednoduchých rozhovorů, ale vtipy jsou tvořeny složitějšími a delšími dialogy. A to je hodně výjimečné... zkrátka dokonalé. Navíc po shlédnutí tohoto seriálu divák pochopí spoustu věcí ze současné politiky. Mnohdy si až klade otázku, zda je seriál vůbec vtipný, když vlastně zobrazuje politickou skutečnost. Vybaven touto průpravou tak již jinak nazírá na vytáčivé odpovědi politiků v televizních debatách (odpověď otázkou, napadnutí tazatele, předem připravená odpověď bez závislosti na položené otázce, atd.), na politické zákulisní hry, ale i na samotné politiky prosazované vládní a stranické programy.

Výborný antikariérní seriál v nejlepších tradicích britského humoru. Ve chvíli, kdy už jsem měl pocit, že časy Monty Pythonů odvál čas a s ním i to nejlepší z britského humoru, objevil se Graham Linehan. Ir, který ukázal Britům, že se dají stále dělat výborné komedie v jejich stylu... Father Ted, Big Train, Black Books, IT Crowd... i s příjemným vysmátím se všem lidem, jejichž hlavním životním cílem je kariéra. V případě Black Books se spojil s výborným komikem Dylanem Moranem a vznikl tak nezapomenutelný sitcom... zřejmě to nejlepší, co v tomto žánru za poslední roky vzniklo. Sitcom, který mi asi dokonce dokázal vnuknout sen o vlastním antikvariátu :-) http://www.youtube.com/watch?v=N5Yrd5YK2H4

Kde jsou všichni, Holle? - Jsou mrtví, Dave. - Ale kdo? - Všichni, Dave. - Co, i kapitán Hollister? - Všichni jsou mrtví, Dave. - A co Todhunter? - Všichni jsou mrtví, Dave. - A co Selby? - Je mrtvý. Všichni jsou mrtví, Dave. - Peterson ale ne, že jo? - Všichni jsou mrtví, Dave. - Chen snad ne? - Gordon, Bennett, ano i Chen, všichni. Všichni jsou mrtví, Dave! - Rimmer? - Je mrtvý, Dave. Všichni jsou mrtví. Všichni jsou už mrtví, Dave! - Počkej. Snažíš se mi říct, že jsou všichni mrtví? Takže takhle nějak začal jeden z nejkultovnějších sitcomů v celém známém vesmíru...

Výborný antikariérový seriál, který ale postupně ztrácí na kvalitě. Je to mimo jiné způsobeno nahrazením nejpovedenější postavy Denholma Reynholma (výborný Christopher Morris) méně zdařilou postavou jeho syna Douglase (méně dobrý Matt Berry). Hlavní trojice hraje celý seriál vyrovnaně, scénář seriálu tyto postavy představuje v konstantním pohledu (opačně bývá častým problémem seriálů). Vtipy už od třetí série jsou méně originální, pokud jsou originální, jsou zase málo vtipné. Řešení? Have you tried turning it off and on again? Nejvyšší čas skončit a začít znovu další povedený projekt...

Propadl jsem nadobro kouzlu seriálu Doctor Who... je vtipný, pohodový, napínavý, přitom nijak nesmyslně akční. Příběhy, ve kterých poslední Pán času bojuje s bytostmi, které často chtějí vymazat z vesmíru jeho, celé lidstvo nebo trochu neskromně rovnou celý vesmír a čas, je totiž usměrňován ryze mírumilovnou, bezstarostnou, střelenou a pohodovou postavou Doktora (je v tom prostě vidět Douglas Adams, který stál u vzniku původního seriálu ze 60. let). A jaké jsou jednotlivé regenerace Doktorů a jeho společnice? Christopher Eccleston (série 1) byl docela v pohodě, ale chybělo mu větší charisma, které tato postava vyžaduje, aby z něj nebyl jen takový tajtrlík. Následoval ho zatím nejlepší Doktor z nových sérií, David Tennant (série 2,3,4), jehož herecké ztvárnění postavy už se pro ni stalo navždy jejím synonymem. Matt Smith (série 5,6,7) pak dokázal, že i po Tennantovi bude Doktor žít (i když na úrovni nižšího řádu). Sice je trochu moc mladý a nevýrazný hipster působící často bezradným a nejistým dojmem, na druhou stranu je nezaměnitelně střelený. Peter Capaldi (série 8,9,10) měl dost nedobrý začátek, jeho psychopatické, přezíravé a cynické chování z něj nevytvářelo nejpříjemnější postavu. Pak se ale rozjel do klasicky pozitivně střeleného Doktora, navíc občas svým uhrančivým projevem přímo přikovávajícím k obrazovce. Bohužel však všechno skončilo divnou desátou sérií, ve které jako by tvůrci ani nevěděli, co vlastně chtějí točit. Což se bohužel dá říct i o jedenácté sérii s Jodie Whittaker, ze které pouze čpí urputná snaha o politickou angažovanost proti etnickým, náboženským a genderovým předsudkům (nic proti, pokud by to nebylo tak násilné), která ale zatím ničím jiným neoslovuje. Exterminate! Přes poslední Doktorku se tak dostávám k půvabnější stránce seriálu, k Doktorovým společnicím: Billie Piper (série 1,2) byla sice (krásně šišlající) ozdobou, ale zároveň takovou trochu nerovnocennou atrakcí. Dotáhnout charisma Davida Tennanta se povedlo až obsazením Freemy Agyeman (série 3), kterou považuji za jednu z nejsympatičtějších ženských postav a díky oběma hercům 3. sérii za nejpovedenější část seriálu. Catherine Tate (série 4) také nebyla špatná, ale vadila mi její extrémní afektovanost. Velmi mě ale překvapilo, že seriálem jen tak bez zastavení prošly krásné a poutavé postavy Doktorovy dcery (Georgia Moffett) a Lady Christiny de Souza (Michelle Ryan), které byly jednoznačnými adeptkami na ženskou část posádky Tardis. Mé pobouření uklidnila až krásně osobitá Karen Gillan (série 5,6,7), která ovšem zastínila také méně výraznou postavu samotného Doktora Matta Smithe. Nesrovnalost odstranila až méně okázalá, ale milá Jenna Coleman (série 7,8,9) s poutavým hereckým projevem. Změna ale přišla záhy spolu s Peterem Capaldim, který svou počáteční nepříjemností opět nahrával tomu, aby vše zase táhl jeho zmíněný pohodový ženský protějšek. Výměna za Pearl Mackie (série 10) pozornost opět vrátila k Doktorovi... její neujasněná postava bohužel značně odpovídá celé té divné desáté sérii. No a od jedenácté série už je to takové trochu zamotané, takže se tím hroutí toto mé rozdělení. Přesto Mandip Gill není špatná, jen trochu nevýrazná (což se dá říct i o obou dalších společnících). A na závěr mé pořadí oblíbenosti... Doktoři: 1. David Tennant, 2. Peter Capaldi, 3. Matt Smith, 4. Jodie Whittaker, 5. Christopher Eccleston; společnice: 1. Freema Agyeman, 2. Karen Gillan, 3. Jenna Coleman, 4. Billie Piper, 5. Catherine Tate, 6. Pearl Mackie, 7. Mandip Gill (a kol.).

Seriál, na kterém je sice poznat, že jde ještě o Linehanovy začátky, ale který není možné si neoblíbit. Graham Linehan je výborný autor seriálů, i na tomto je jasně patrný jeho rukopis... výborný humor, originální námět, geniálně divné postavy (tří kněží, kteří byli za trest posláni na odlehlý irský ostrov), nemyslitelné situace, přičemž v těch nejhorších si nejokopávanější postavy opět zahrál sám autor. Pro mě další z důkazů geniality jeho smyslu pro humor.

Nikdy bych si nepomyslel, že je možné něco takového natočit. V určitém smyslu absurdity představeného humoru chápu srovnání s Monty Pythony, ale nutno dodat, že jde o vcelku odlišný styl, který jde v některých ohledech mnohem dál. Přesto obě série seriálu představují trochu odlišnou formu. První je výrazně střelenější, méně propracovaná, ale o to vtipnější, jako by to byly první dokonalé nesmysly, které autory napadaly. Příkladem může být kultovní mistrovství světa v zírání nebo můj nejoblíběnější skeč celého seiálu: https://youtu.be/wK0KL6PevxA Druhá série je už propracovanější, skeče mají jasnější strukturu a takový jakoby promyšlenější humor. Ani o jedné se však nedá říct, že by byla lepší nebo horší, každá je trochu jiná a obě jsou extrémně vtipné.