Oblíbení režiséři (10)
Jim Jarmusch točí dva typy filmů. Na jedné straně jsou pohodové a zábavné filmy zachycující "všední" život "všedních" postav, na straně druhé jsou hluboce filozofické surrealistické filmy, do kterých se může divák ponořit a najít si nějakou "svou" zajímavou myšlenku. Z první skupiny jsou nejlepšími filmy Night on Earth, Coffee and Cigarettes, Paterson a Broken Flowers, ze skupiny druhé jsou to The Limits of Control, Dead Man a Only Lovers Left Alive.
Co film to svým způsobem skvost - scénáristický, kamerový, režisérský a samozřejmě také herecký jak ve výběru herců, tak v jeho vlastních hereckých pozicích. Tvorbu Woodyho Allena lze rozdělit do několika rovin. Groteskové komedie jeho začátků (Take Money and Run, Sleeper, Bananas), filozofické komedie 70. let (Love And Death, Annie Hall), atmosférické filmy let 80. (Radio Days, A Midsummer Night's Sex Comedy), hledání se v 90. letech (Shadows and Fog, Mighty Aphrodite, Manhattan Murder Mystery) či lehčí komedie se zajímavými myšlenkami na začátku století (Small Time Crooks, Hollywood Ending, Melinda and Melinda). V současné době se k tomu přidávají evropské filmy (Match Point, Vicky Cristina Barcelona, Midnight in Paris, To Rome with Love), které jsou zcela odlišné od Woodyho americké tvorby. Co mají newyorské filmy společné s evropskými, je dokonalé zaznamenání atmosféry daných míst, resp. zaznamenání Woodyho romantického pohledu na jejich "ideální" atmosféru. Každý takový přístup je originální a geniální zároveň.
Nejlepší seriály: Black Books, Big Train, IT Crowd, Father Ted + krátký film Hello, Friend
Režisér, který mě na české poměry, ale i ve světovém měřítku, nadchl hloubkou svých filmů. Nejvýrazněji z jeho tvorby vystupuje hluboce filozofický film Šílení, následován skvosty jako je například Zahrada, Přežít svůj život nebo Kyvadlo, jáma a naděje. Především u povídek Edgara Allana Poea pak dokáže výborně pracovat s klasickou literární předlohou a vystihnout filmem vše, co je na ní z pocitového a obrazového hlediska nejpůsobivější.
Filmy Wima Wenderse jsou jako melancholicko-poetické obrazy. Vždy je v nich spousta zajímavých myšlenek, ale nic se nezkazí pouhým sledováním a prožíváním umělecky zachycených výjevů. Zatím mě oběma pohledy nejvíce oslovily filmy Der Himmel über Berlin, Alice in den Städten a Lisbon Story.
Nejlepší filmy: The Tree of Life, The Thin Red Line, Badlands, The New World
Autor špičkových dokumentů (Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá, Štíty království českého, Česká paměť), dokonale propracovaných filmů (Pravidla lži, Rodina je základ státu), výborných seriálů (České století, Život a doba soudce A. K., Bohéma), ale také výborných komedií, glosujících na vyšší intelektuální úrovni nenápadným humorem současnou českou společnost (Muži v říji, Největší z Čechů). Jeden z mála režisérů nové generace, který se nepodbízí a který točí filmy pro přemýšlivé diváky tak, jak chce. A to mu u většiny lidí neprochází. Krásně to vystihuje jeho vlastní motto: Můj princip je nechat druhého se dívat a buď vidíte, nebo ne. Nebaví mě vést někoho za ručičku. A to je přesně ten typ filmů, který mám rád.
