T-pack

T-pack

Vilém Živný

okres Praha
Hleňák

homepage

19 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 14 21 27
    • 16.8.2018  23:31

    Ačkoliv jsem superhrdinskými filmy v tuhle chvíli vyloženě unaven a v podstatě jsem si přísahal, že se až na výjimky na další komiksovku v dohledné době nepodívám, Avangeři – a konkrétně tihle – by asi měli být považováni za hlavní filmovou událost téhle nekončící matějské, a asi proto jsem si to ani já nechtěl nechat ujít. Infinity War byl ostatně nejprohranějším filmem poslední doby. Není těžké uhodnout proč. Pro publikum, které do celého Marvel univerza investovalo oněch zhruba 37 hodin, co to trvá podívat se na všechny propojené snímky, bude spousta věcí šokujících, odzbrojujících, uspokojujících a tak dále a tak dále. Já mezi takové diváky nepatřím, takže jsem nebyl nikterak zvlášť odvařenej. I kdybych však měl poctivě nastudováno, obávám se, že bych tenhle film stejně nepovažoval za absolutní vrchol toho, co se dalo vytvořit. Například titán Thanos byl dosud výhradně potitulková postava, takže když se z čista jasna máme jako diváci nějakým způsobem vypořádat s jeho dilematem na planetě s kamenem, ke kterýmu ho zavedla Gamora, tak to prostě nejde. Tahle scéna by pro mě zůstala extrémně emočně prázdná z tolika různejch důvodů, i kdybych viděl všechna související díla. Tahle scéna navíc byla jednou z možností, kdy mě film mohl překvapit, ale neudělal to. Ne, že bych se jednoho, dvou překvapivých momentů nedočkal, ale hledají se těžko mezi vším tím, co se prostě muselo stát. Thanosovy důvody pro záporáctví jsou sice více méně nosné, ale za nimi stojící logika je bohužel neskutečně stupidní a jasně cílí na nenáročné chutě nevybíravého obecenstva. Stupidnější mi přijdou už jen Thanosovi otravní bezejmenní vazalové, na nichž je jedinou dobrou věcí jejich nešlechetný zánik. Bitky mi přišly převážně nezáživné – asi protože schopnosti jednotlivých aktérů nemaj nijak přesně definovanou váhu a v jejich relativní síle je tak hroznej bordel. Pak akorát vyvstávaj otázky typu „jaktože tenhle týpek zrovna vyhrává, když před deseti minutama prohrával se slabším ňoumou?“ nebo „proč Thanos nešlehá po hrdinech avada kedavra místo proměňování jejich zbraní na bublifuk.“ Jedinej fight, kterej stojí za zmínku, je Doctor Strange vs. Thanos, protože byl prostě vizuálně tak odlišnej a měl krásně vyměřený tempo. Co se týče nějaký vypravěčský hodnoty, téma oběti a ztráty tady není ani tak hlavním tématem, jako spíš do zblbnutí se opakujícím tropem. A ačkoli jsem na to už u Marvelu zvyklý, párování mnohdy až dětinského humoru s apokalyptickými událostmi mi vždycky bude připadat řvavé. Přes to všechno jde o mimořádně koukatelný snímek, u kterého se dá pohodlně sedět celých 149 minut, ačkoliv jeho dopad na vaše kulturní a estetické vnímání bude mizivý.

    • 10.8.2018  20:19

    Po odchodu z kina nám došla jedna věc – první Úžasňákovi se stali už před čtrnácti lety. Taková doba ovlivní jakýkoliv sequel, ale o to víc ten, který rozvíjí závěrečnou scénu z posledního filmu. Krátké střetnutí s Underminerem, které bylo naposledy jen jakýmsi „mock-up“ naznačením pokračování, je vlastně perfektní pro in medias res začátek. Připomene klima, rozehraje témata, a především nasadí zběsilou a nekonečně zábavnou akci. A sakra práce, že se na ty animované akční scény kouká lépe než na jakýkoliv jiný akční snímek současnosti, jsem si uvědomil při první misi Elastičky. Ono je asi něco na tom mít tu dokonalou svobodu světa, kterej není příliš vázanej realističností a fyzikálníma zákonama. Nově se pak dává větší prostor superhrdinství obou dospělejších dětí, Jack-Jack (s tetičkou Ednou) je jedním z hlavních zdrojů humoru, a Bob se musí poprat s problémem, který nepřepere. Nejdojemnější mi přitom právě přišly scény Robertova nastupujícího superotcovství, a jeho přijetí téhle role. Když k tomu všemu připočtu na místech báječně psycho záporáka (byť jeho identita byla značně předvídatelná, nakonec stejně tak jako jeho motivace), přijde mi kritika přílišné podobnosti jedničce trochu vybíravá. Jasně, jsou to pořád ti samí Úžasňáci, ale to je právě jejich výhoda. Tenhle film mi dal všechno, co jsem od něj chtěl, a ještě něco navíc. Ani v současné záplavě superhrdinských blockbusterů neztrácí svou unikátnost.

    • 10.8.2018  20:15
    Bao (2018)
    ***

    Cítím se trochu ošizen o určitý narativní úder na solár, když jsem kvůli sociálním sítím dopředu věděl jeden z klíčových momentů tohohle kraťasu. Ten moment, kdy bylo slyšet v kinosále kolektivní prudké nadechnutí a několik šokovaných poznámek. Přesto předpokládám, že by se můj pohled na snímeček nezměnil nijak radikálně, kdybych o tom předem nevěděl. Bao je ve své podstatě velmi konkrétní příběh, čímž se výrazně liší od dosavadních Pixaráckých krátkometrážních snímků, z nichž většina buď obnažovala myšlenky na koncepty, bavila se vizuálním blbnutím, nebo v nejlepším případě obojí kombinovala (řečeno s tím, že Piper, Lou ani Snajayův Super tým jsem dosud neviděl). Ačkoliv i Bao má náznaky obojího, pořád je na snímku vidět, jak čerpá z opravdové zkušenosti. Což by bylo samo o sobě asi fajn, pak ale nechápu, proč se snímek vůbec zaobíral tím alegorickým začátkem? Bylo to kvůli onomu mně vyspoilovanému momentu a jednomu, dvěma vizuálním gagům? Přijde mi, že tenhle příběh se dal vyprávět dvěma způsoby, ale tvůrci neměli jistotu, že ani jeden z nich by to vyprávění sám o sobě utáhnul, tak je prostě zkombinovali. Já bych byl přitom mnohem zvědavější, jak by se poprali s tím, kdyby ho museli vyprávět čistě skrz to metaforické.

    • 9.8.2018  11:48
    Strašidelné historky (TV seriál) (2000)
    ****

    Tenhle seriál je jeden z nejvtipnějších dospělých sitcomů, které jsem kdy viděl. Což vám možná bude vzhledem k většině komentářů připadat dost podezřelé, nicméně narážím na to samé, na co narazili už molenart a maneki_neko – koukal jsem se na seriál specificky kvůli pověstnému ADV dabingu, a pořád se nemůžu přenést přes fakt, že to byl dabing oficiální distribuce. „Run! She’s a ghost AND a bitch!“

    • 9.8.2018  11:38
    Deadpool 2 (2018)
    ****

    Po romantické komedii musí logicky následovat rodinný film. Deadpool 2 je dospělejší ve všech ohledech, které nepokazí dětinskost celého konceptu. Pitomý, černý humor zůstává převážně nedotčen, byť je z některých pasáží filmu vytěsněn mnohem výrazněji. Wadův růst naštěstí neleze do jeho charakteru a ačkoliv je starší Deadpool nabručenější, pořád je to ten samej kontroverzní parchant. Myslim si, že jednička měla větší koule a ten nízkej rozpočet jí svědčil, ale co se tady vyloženě posralo, byl ten konec. Ani nevím, co k němu scénáristy vedlo. Půlka potitulkový scény jsou sice jen další vtipy, ale to zbylý je taky pěkně bezvarlatový ucuknutí od všeho, čím snímek pohrozil, že umí divákovi provést. Celej dojem mi to nicméně zas nezkazilo.

    • 9.8.2018  11:36
    Chlapáci (studentský film) (2015)
    *

    Chlapáky jsem viděl v bloku studentskejch filmů, někdy velmi záhy po snímku Šest dní, a nechci říct, že to moje hodnocení úplně ovlivnilo, ale v lecčems jsem si uvědomil, co v porovnání s Šesti dny dělá jako snímek studentský o poznání hůř. A možná mám prostě problém s ambicemi studentské tvorby? Věc se má tak – já chápu, že pro studenta je takovej film asi poslední příležitostí předvést nějakej modernistickej výraz, nějakou bezútěšnost cyklickýho fungování světa, otevřenost výpovědi, než se vrhne na větší, komerčnější projekty. Ale takovej student filmařiny nebude v devadesáti pěti procentech případů ještě na umění zralej. Chlapáci jsou toho živoucím důkazem. Jenže kde mělo Šest dní alespoň nějaký ambice, tady to nevypadá na moc víc, než pokus o jistou poetiku výhradně mužského světa, konkretizovaného do kontextu nukleární rodiny. Nemůžu hodnotit moc dobře snímek, u kterého jsem předem tušil, že mě jeho závěr vyloženě otráví, a u kterého se tak i stalo. Jinak ale uznávám, že vypadal slušně. To ale film filmem nedělá. Ne s takhle výraznou narativní složkou.

    • 9.8.2018  11:35
    Šest dní (studentský film) (2015)
    **

    Nevím, proč si film vybral zrovna emo princeznu jako protagonistku. S Dianou se totiž nedá vůbec soucítit. Nevím, jestli je to krátkometrážní délkou, do které se tvůrci snaží zabalit vše od jejího narození po ranou dospělost, ale určitě tomu nepomáhá úvodní scéna topící se ségry. Takové trauma bude pro diváka zcela pochopitelné, a ač to ze ségry nemůže dělat automaticky mučednici, snímek zkrátka nemá prostor na to odvyprávět příběh té opomíjené holky v rodině. Přinejmenším to prostě nezvládá. A celkově působí, že má mnohem větší ambice, než co umí zvládnout. Vezměte si třeba motiv velkejch dějinnejch událostí na pozadí každé té mikrokapitoly – efektní…? Snad.Ale nedotažené do konce, a bez jakékoliv přidané hloubky. Kdyby se to alespoň vyvarovalo těm ohraným outsiderským klišé. A následující výtka je už jenom moje malichernost, ale Zima prostě není ve stejný lize jako Vágnerová, a jejich vztah tak nevypadá vůbec reálně :D

    • 10.5.2018  21:25
    Psí ostrov (2018)
    ****

    Jestli se dá na filmu něco okamžitě pochválit, pak je to jeho vizuální stránka. Nejenže má pobledlá animace svůj nezaměnitelný ráz, ve spolupráci s kamerou nabízí záběry překrásné. Stoické vystupování (pro které byli herci vybráni výborně) všech aktérů pěkně ladí se strnulým claymation stylem, který má v tomto snímku zajímavé specifikum ve střídání záměrně unavených pohybů s trhavými sledy událostí, jakoby se děj hýbal prazvláštním kývavým krokem. Humor je často vizuální, většinu uchechtnutí nicméně vybudí svérázné one-linery. Ty však po dobu zhruba jedné třetiny snímku jakoby utichnou. Možná je to tahle náhlá změna tónu – kdy film přejde od tragikomického tak nějak k věci – kvůli které jsem nebyl z celého snímku tak nadšený jako z jeho podoby a jeho nápadů. Možná je to i fakt, že původní smečka psů, která nás provází dobrou první polovinou stopáže, se po drtiči odpadků v podstatě vytratí z příběhu. Nakonec ani ty motivy sounáležitosti, přátelství či lásky nebyly tak zaostřené, jak bych si přál. Celkově je to však moc hezký snímek, trošku zvláštní snímek, ale pro mě velmi příjemné seznámení s tvorbou Wese Andersona.

    • 22.10.2017  16:21
    Take me out (TV pořad) (2017)
    odpad!

    Tenhle pořad je přesně důvod, proč se na televizi už radši ani nedívám. Výměna manželek je proti týhle slabomyslný show kandidát na cenu Emmy. U Výměny manželek alespoň dokážu pochopit, proč by se na ni chtěl vůbec někdo dívat – je to samozřejmě pořád trash, ale spíš z té kategorie hot garbage, na kterej se člověk kouká se stejnou fascinací jako na zrůdy v cirkusu. Bonusový body, když někdo u Výměny hází na obrazovku popcorn. Ne že by snad Take Me Out nenabízela vlastní dávku bizáru, ale samotnej formát – a Kristovy rány, nemůžu uvěřit, že tu budu se zcela vážnym ksichtem rozebírat formát – je naprosto o ničem. Při počtu těch zoufalejch bičis je prostor akorát na to, aby se každá dvěma větama vyjádřila, proč jim zrovna panic číslo 13 nic neřiká. Moderátoři to ani neberou nijak systematicky – jakože by nejprv zpovídali všechny, co zmáčkli červený tlačítko jak v nablblym X faktoru. Nejvíc stopáže je věnováno dvěma a půl disciplínám pánů dost zoufalejch na to, aby ukazovali svou obyčejnost v televizi jak zadek na nudapláži. Protože obyčejnost je to jediný, co můžou nabídnout. Povětšinou to nejsou žádní extrémní exoti, jen hromada týpků, jejichž sebevědomí je vysoko nad tím, co si můžou dovolit. Cenou útěchy za úspěch jim je pak jedna z podobně exhibicionistických Miss Underachievstán, z nichž moje oblíbená je určitě Simonka – botoxová princezna, jejíž krásu barbie panenky nalezené v ohništi podtrhuje už jen její tričko v kamuflážovém vzorku. Největší vzrušení při sledování téhle varieté zažijete, když si imbecilní soutěžící naživo popálí paži. To, když máte tu smůlu zrovna sedět v obecenstvu, a to štěstí, že vás částečně oslepí třísky létající do publika z jeho předchozího karatistického čísla. U televizní obrazovky nečekejte ani vzrušení, ani zábavu, ale ani škodolibé potěšení z exploitativního druhu produkce.

    • 22.9.2017  11:54

    Pokračování překvapivého hitu Kingsman pokračuje v bourání toho, co je konveční, nebojí se vykročit přes čáru, a akci předvádí ve velmi sexy kamerových úhlech. Co film pořád dělá dobře? Že se s ničím nepáře. Příkladem budiž útok na Kingsmany během královské večeře. Příkladem budiž obsazení současné megastar Channinga Tatuma do role kovboje, který je vlastně na celý film uložen k ledu. Příkladem buď moment, kdy jedna postava šlápne na minu. Ale i ten se řadí naopak ke scénám, které film dělá špatně. Proč…? Proč se to muselo stát zrovna takovým otřepaným způsobem? Školácká chyba, žádné vymanévrování těchhle špičkových agentů. Romantická zápletka, která mi v prvním díle nechyběla, a zde nepřidá o moc víc, než o jednu, dvě humorné situace navíc. A kde první Kingsman parodoval klišé agentských snímků, sequel se jim horko těžko vyhýbá. Máme-li se dočkat třetího dílu, přál bych si, aby to bylo s odstupem několika let. Nechte tu značku trochu dozrát – jako whisku! Takhle je to velmi slabá čtyřka, skoro na hranici trojky.

    • 21.9.2017  17:45

    Shakespeare in Love má celkem zajímavou dynamiku v tom, že je to vlastně takové fantasy – romantická komedie zasazená do reálného časového období, vypůjčuje si historické postavy, ale jinak si vypráví svůj vlastní příběh. V podstatě je to jako hry Shakespeara samotného, neboť ten taky často přepisoval příběhy už dávno existující, jen jim dával novou duši. Maddenovi se daří to samé, a snímek uchvátí nejen výpravou, ale i rozpustilým humorem, hereckými výkony a celkovým kouzlem. Ale něco přeci jen pořád vadí – dějová linka přespříliš konvenční. Kdybyste film ožebračili o všechno to, z čeho je člověk při sledování nadšený, děj samotný by byl k nerozeznání od té nejhloupější, nejnudnější romantické komedie, co zná. A to já bohužel neumím přehlédnout.

    • 13.5.2017  00:22

    Víceméně průměrný semi-biografický snímek o jednom nadprůměrném atletovi. Používám předponu semi-, protože film se dopouští několika zcela očividných historických nepřesností, včetně nepovedených skoků obou dálkařů! Proč? Vždyť to nedává smysl! Vždyť velká část zápletky se točila právě okolo Leni Riefenstahl a jejího natáčení olympijských her. Vždyť jsou z toho záznamy! Ta tzv. básnická licence by mi snad ani nevadila, kdyby sloužila nějakému lepšímu účelu. Zde však nebyla k ničemu jinému, než k oživení děje. Tvůrci zkrátka neměli důvěru v to, že budou schopni odvyprávět příběh stejně tak zajímavě, jak zajímavá byla skutečnost, a proto sahají po laciných a předvídatelných momentech. Rozhodně je to drama koukatelné, a pro lidi, kteří Owensův příběh neznají, snad i poučné, jinak ale dost podstatně postrádá opravdovou závážnost, kterou by mohlo dát příběhu šťávu.

    • 13.5.2017  00:19

    Snímek na pohled obrovský jako galaxie, ale především, před naprosto každou jeho skvělou složkou – od akce, přes triky, výpravu, kameru, herce, soundtrack – mu vládne absolutní smysl pro detail. Mad Max vás neohromí obřími výbuchy, pěstními souboji ani šílenou akrobacií, nýbrž tím, jak to všechno dokáže předat neuvěřitelně citlivými záběry a všímavou režií. Přestože dialogy i zápletka jsou napsané naprosto dokonale tak, aby odpovídaly anarchickému řádu světa Mad Maxe, scénář zdaleka nehraje tak podstatnou roli, na jakou jsme v současné kinematografii zvyklí, a kdyby byly všechny postavy třeba němé, snímek tím možná bude ochuzen, ale ani náhodou se nerozpadne. Všechno to, co film dělá filmem, co ho odlišuje od jiného typu média, ve Fury Road řve jako na plné obrátky rozžhavený motor, a dořve ve finální benzínem nažrané explozi.

    • 13.5.2017  00:15

    Jde to i bez světelnejch mečů. O úspěch Rogue One jsem se vážně nebál, právě naopak, a přesto dokázal snímek velmi mile překvapit. Je teda pravda, že účast jisté flotily v bitvě o Scarif je nesmysl, je taky pravda, že Orson Krennic by klidně zvládal být hlavním záporákem a nepotřeboval k tomu Tarkinův CGI ksicht, kterej sice teď vypadá dobře, ale nevyhnutelně zestárne, jako všechno CGI. Vader je tu taky tak trochu navíc, i když nad posledníma momentama s nim na plátně se každýmu fandovi srdce rozbuší. Tohle všechno uvádim jako výtky, neboť snímek všechny tyhle ohromnosti nepotřeboval, vystačil by si s komornějšim přístupem, kdyby postavy dostaly větší prostor. Cassian Andor a Saw Gerrera nabízí radikálně jinej, přesto logickej pohled na rebely, Bodhi Rook a otec Jyn naopak na lidi v uniformách impéria. Chirrut Îmwe je živoucí důkaz toho, že midichloriany klidně můžou být kanonické a z mytické roviny Síly se nic nevytratí. A K-2SO je prostě bavič-miláček publika. Provázání s Novou nadějí rozhodně nemuselo být tak očividné, my přece víme, kam to všechno vede. Ale přece jenom to má v rukou teď Disney, ta trocha fan servisu byla snad nevyhnutelná. Po velmi odvážném nástupu Garetha Edwardse do Hollywoodu v Godzille jsem čekal, že si budu všímat i jeho režie, ale musím říct, že byla mnohem víc vidět v trailerech. Což je… dobře? Na jednu stranu, protože to pořád má zapadat do jednoho univerza jako ostatní Star Wars. A zapadá mnohem líp, než prequely, a dokonce než Force Awakens.

    • 13.5.2017  00:15
    Pravý rytíř (TV film) (2016)
    *

    Tahle pohádka měla arzenál spousty dobrejch věcí, od slušný výpravy, (v kontextu pohádky) neokoukanýho hereckýho ansámblu, nápaditý mytologie až po ne úplně nezajímavou zápletku (a sem tam ňákej gag). Bohužel podcenila přípravu k vystřelení z toho všeho, a tak jsme místo kanonády sledovali, jak narychlo přebíjí zásobník, snaží se zapálit vlhký knot a odkopnout odjištěný granát u kotníků. Kdyby se u tý katastrofy člověk aspoň bavil. Ale ono je mu spíš smutno.

    • 20.11.2016  16:52

    Možná to není úplně dobrý znamení, když jsou ve filmu o kouzelnících nejzajímavějšími postavami nekouzlící tlusťoch toužící si otevřít pekárnu, a kleptomanské digitální zvíře. V tom druhém případě se to snad dá omluvit – přece jenom název filmu je Fantastická zvířata a kde je najít. Na to má ale film jednu jedinou odpověď: v kufru. Autor příručky, Mlok Scamander, se totiž místo hledání obskurních tvorů severní Ameriky zaplete do mezinárodního průšvihu tak otřepaného, že žádné množství čar a kouzel vám z něj nepomůže. Finální zvrat je o hovně a nevim, proč musel dotyčný herec ustoupit jinému herci, protože by se do budoucí série klidně vešli oba, a i kdyby ne, pořád bych herecky preferoval antagonistu tohohle dílu. Přetrvává můj problém se světem Rowlingové, a totiž že magie nemá v téhle sérii vůbec žádná přesně definovaná pravidla a relativní síla všech kouzel je značně nejasná, což dělá ze základů konfliktu dost chatrnou konstrukci. Například řádění obskura v ulicích New Yorku totálně zesměšňuje cokoliv, co Tom Riddle kdy v knižní sérii dokázal, a nutí mě přemejšlet, kvůli čemu je Voldemort považován za nejstrašnějšího temného čaroděje ever. Za ještě celkem kladné hodnocení se teda zasloužili hlavně Kowalski a niffler, Eddie Radmayne trochu, protože ztvárnil celkem příjemného protagonistu. Na další díly série mě ale tenhle film vůbec nenalákal.

    • 20.11.2016  16:49
    Apokalypsa (1979)
    *****

    To jsem si myslel, jak budu originální, když zmíním trefnost názvu snímku v hodnocení, ale všichni top uživatelé mě zjevně předběhli ještě v roce 1979, kdy jsem kurva ani nebyl na světě. To mi způsobuje skoro stejné deprese jako snímek samotnej.

    • 10.11.2016  15:52

    Jako videoherní adaptace se to určitě řadí mezi absolutní špičku, ale to je zhruba to samé, jako tvrdit o štírech, že jsou jedni z nejchutnějších hmyzáků. Těžce tomuhle filmu chybí spád a a trpí pro mě tím samým syndromem, jako první dvě hry v tom, že je to celý o orcích a lidi jsou nuda. Kdyby jenom nuda, to by se ještě dalo přežít, ale ona je jejich příběhová linka navíc prošpikovaná tím nejotřepanějším filmovým blátíčkem. Nejabsurdnější na celý situaci je, že to zlatý pravidlo show, don't tell skvěle funguje u orků ale u lidí selhává. Na jejich straně je to jeden typ unylýho bílýho herce ve čtyřech provedení. Že se jim díky zbytečně dlouhý stopáži dostává tolik prostoru, situaci samozřejmě nepomáhá. Jinak by to asi bylo ale v zásadě všechno. Já když jsem zaslechl ty zvěsti o kritikách a nízké návštěvnosti, čekal jsem vopravdickej bordel, po zhlédnutí mám ale naopak pocit, že i kdybych nevěděl o Azerothu a Draenoru předem ani ň, film by mi svět Warcraftu představil více než slušně. Krom toho po vizuální stránce je snímek jestli ne přímo skvělej, alespoň dost osobitej, aby se odtrhnul od tý hromady LotR klonů. Skoro škoda, že žádnej sequel už nebude. Uznejte, že Arthas by na stříbrnym plátně stál za hřích.

    • 10.11.2016  15:50

    Mám komedii Lonely Island hodně rád a vyloženě mě štvalo, že film vůbec v Čechách nešel do kin. Klukům jsem věřil, že zvládnou i celovečerák, protože jsou zcela nepochybně talentovaný a ač se o jejich humoru v žádnym případě nedá říct, že by byl na úrovni, má naopak velmi pečlivě vychytanou úroveň absurdnosti a stupidity, která výborně doplňuje téma excesivnosti života popovejch celebrit. Navíc mít ty koule a připlácnout je i s ptákem na sklo limuzíny zaslouží poklonu samo o sobě. Samozřejmě film není komedií, co by člověka totálně odzbrojila, ale určitě patří k těm zábavnějším a nekompromisnějším, které jsem viděl.

    • 10.11.2016  15:49

    Nevím, co k téhle pohádce ještě dalšího dodávat, než že celá moje rodina ji žere a že já na tom nejsem jinak. Jen když nad tím tak přemýšlím, ani si nepamatuju, jestli jsem ji viděl ještě jako maličké dítě, ale vím dost dobře, že bych ji nikdy v té době nemohl pobrat. Mám takový vtíravý dojem, že málo z těch věcí, které dělají z pohádky tak skvělý film, dětský divák ocení. Od chytrého humoru postaveném na umně napsaných replikách, přes nenápadnou, zato však kvalitní výpravu, až po fantastickou bojovou choreografii. Malé děti tedy opravdu asi spíš ocení čerty v Troškově žvatlajícím podání, já ale doufám, že třeba jednou ty moje potenciální děti, až trochu odrostou, budou se spíš bavit u tohohle snímku.

    • 10.11.2016  15:49
    Everest (2015)
    ****

    Katastrofický filmy mě neba. Everest mě bavil. Čim to je? Snad těmi nápadnými barevnými scenériemi, snad naprostou uzemněností, s kterou snímek zabíjí postavy. Snad kombinací obou faktorů – ono vidět lidi umírat tím naprosto nejobyčejnějším způsobem, bez jakékoliv pompy, bez jakéhokoliv okatého hrdinství, na pozadí těch překrásných scenérií, to má něco do sebe. A vězí v tom víc, než moje sadistické choutky. Hora je v tomhle filmu nevybíravý zabiják, který trestá domýšlivost lidí, kteří při výstupu nejsou ničím jiným, než lidmi. Dělají chyby, k zániku je vede sžírající touha, k přežití jejich racionální sobeckost. A právě proto se zde Everest jako takový nestává žádným symbolem, žádným smrťákem jednajícím na příkaz přírody, ale právěže ničím jiným, než kusem šutru, kterej jistou partu lidí lákal až příliš. Teď se mi divte, že svůj volnej čas nejradši trávim doma...

    • 10.11.2016  15:46
    Korunní princ (TV film) (2015)
    ***

    Bez nablblého ksichtu protagonisty by tahle pohádka zdaleka nebyla tak okouzlující. Princ Jan je pravej opak Švejka v tom, že svou blbost ani náhodou napředstírá, naopak ho příběhem tahá jeho dobrosrdečnost. Je škoda, že si tohle tvůrci pořádně neuvědomili, protože kdyby s princovým felicitas pracovali jako se záměrnou okolností příběhu, mohli vytvořit něco doopravdy záludně rafinovaného. Obávám se ale, že zápletka je dílem spíše pisatelské neschopnosti a komická bitva s drakem výsledkem nedostatečných finančních prostředků, než že by obojí bylo promyšleným pokusem o subversivní pohádku. Výsledek je sice nemlich stejný, ale kvalita snímku tím trpí.

    • 9.10.2016  16:53

    Když už jsem v kině kroutil držku a přemýšlel, jestli se spíš ukopu nudou, nebo si dřív nohy uhryznu kvůli pitomosti a ohranosti scénáře, film konečně po asi devadesáti minutách přestane s expozicí a přeřadí z dávno řvoucí dvojky rovnou na pětku, motoru se uleví a ručička tachometru proletí ciferník jako při natažení hodinek. Závěr tohodle filmu je ta nejzvrhlejší, zato ovšem nejparádnější zábava, kterou jsem za posledních pár měsíců viděl. Jakoby si totiž film uvědomil svojí absolutní pitomost, a místo, aby ji vyždímal, pleskne s ní diváka přes držku. Mluvím tady (a bacha, přijde spoiler) o autobusu ujíždějícím po rozlehlé pouštní pláni před videoherním bossem, zatímco bývalý prezident stihne dojemné rozloučení se svou dcerou a skvadra pilotujících es předvádí manévr s kódovým označením Deus ex, aby vědátor-komik na konci oznámil, že lidstvo povede mezihvězdnou protiemzáckou ofenzívu. Zatímco první Den nezávislosti byl kouzelný svou patriotickou naivitou a sebestředností a byl primárně akčním katastrofickým filmem, sequel je absurdní sci-fi se snad nejprogresivnější paletou postav poslední doby (fakt už chyběl akorát někdo handikapovanej). S původním dnem nezávislosti to nemá nic společného a možná by tomu bylo líp jako vlastní věci. Kdyby se taková třetina zápletek a zbytečnejch postav vystříhala, neváhal bych snad ani nad pěti hvězdama. Ne, protože by byl snímek konvenčně dobrej (ani náhodou), ale protože se u něj člověk zkrátka královsky pobaví. Teda, alespoň u jeho konce...

    • 6.7.2016  22:31
    Krásná řeznice (TV film) (2012)
    ***

    K tomuhle filmu jsem se dostal tak, že jsem si říkal: co dělá Cuddyová v soudní síni? A právě včas, abych viděl i vražedkyni zlověstně se vkrádat do ložnice k manželovi s nožem. Naštěstí byl celý film nahraný a tak jsem si mohl pustit i začátek, ale když jsem viděl, co vraždě předcházelo, byl jsem mírně zklamán. Vata. Hrozně moc zbytečný expozice, během který kdybych film zahlíd, určitě bych se o něj druhým pohledem neotřel. Audiovizuálně se totiž nikdo nepřetrh, aby celý snímek nevypadal jen jako řadová epizoda kdejakého krimi seriálu. V podstatě by se dala celá atmosféra přiřadit ke kladům filmu, protože kombinace děsně obyčejný a vlastně až klišé estetiky i dialogů se závažnou tématikou nejen takto zajímavého příběhu, ale potažmo vlastně celé justiční otázky na pozadí, je přinejmenším neotřelá. Přesto tak nějak pochybuju, že to byl filmařský záměr. Stejně tak přemýšlím, jestli tedy měl nezáživný a roztahaný začátek sloužit jako obraz amerického snu se šroubovákem v soukolí, jestli byl do filmu umístěn z čiré juxtapoziční touhy, nebo jestli natahoval stopáž. Teď mám ale dojem, že nad tím přemýšlím víc, než tvůrci. Není to špatnej film, ale námět samotnej je lepší.

    • 16.3.2016  10:58

    Postava Laurence Fishburna je lepší Malcolm X, než opravdovej Malcolm kdy byl. On je takměř ztělesněním černýho Ježíše. On reprezentuje tu největší chybu snímku – je nikoliv člověk, ale vykreslenej ideál, jehož fiktivnost na vás ze snímku přímo křičí. Boyz n the Hood není vůbec špatný pouliční drama, ale chybí mu byť jen špetka komplexnosti, je to přímočarej vzkaz všem klukům chycenejm v pasti pouličního násilí, aby se přestali zabíjet. A ne, že by mi to nějak extrémně vadilo, ostatně nejde o špatnou myšlenku, ale vyučování sluší dokumentům, nikoli filmovejm dramatům, zvlášť když se film vyjadřuje převážně syrovym realismem. Film má silný, silný momenty, ale stejně jako nechutný fotky následků kouření na krabičkách cigaret zbytečný, neefektivní a maximálně kazí dojem.

    • 16.3.2016  10:54
    Pátek (1995)
    ***

    Slyšel jsem o Pátku velký věci a měl jsem ho za kultovní řachandu i přes místní modré hodnocení, páč jsem zvyklej, že se čas od času objeví nedoceněná sračka, která ale funguje na svý vybraný publikum. Jenže Friday skutečně není nic moc. Není to film blbej, ale žánr komedie si moc nezaslouží, i když se tam Tucker celou dobu chová jako imbecil. V kombinaci s vážnějšíma momentama paradoxně veškerý komický vložky působí právě jako to navíc. Mně by přitom nevadilo hood drama střihlý absurditama, ale to by chtělo větší režisérskou váhu, než byl v tý době Gary Grey a rozhodně lepší scénář, než kterej spolu dokážou sesmolit Cube a Pooh. Pokud nesnášíte černošský filmy, pak pro vás následující věta nejspíš neplatí, ale: není to sice vyloženě špatnej film, je to nicméně pěkná nuda. Což je u komedie pěkně blbý.

    • 16.3.2016  10:49
    Deadpool (2016)
    *****

    Nejsem první a nebudu určitě ani poslední, kdo poznamená, že Deadpool, film z roku 2016, doručil, co slíbil, a přines ještě víc. Jestli splnil veškerá fanouškovská očekávání, za to ruku do ohně nemůžu dát, protože jednak nejsem fanoušek komixů (obecně), zároveň ale na uspokojení typickýho fanouška čehokoli by mnohdy nestačilo ani pět Moren Baccarin (bože, ta holka je hezká!). Pro mě je Deadpool zrovna teďka asi třetím nejlepším filmem podle komixu, hned po Temnym rytíři a MiB – ne nutně kvůli jeho inherentním kvalitám, ale už jen kvůli tomu, jak úžasně se snímek oklepal ze všech nepříjemností, který provázely jeho vznik, jak mě Reynolds překvapil jako ten nejlepší možnej Wade Wilson a jak jsem si užíval tenhle (pro některé snad překvapivej) hit, co ze svých nemnohých kompromisů dělá přednosti. Bavil jsem se a nepotřeboval k tomu superhvězdný obsazení ani velkolepej špektákl ve stylu Avengers. Ne, že bych měl něco proti Avengers, ale na rozdíl od těch si myslim, že se nezačnu nudit už při prvním Deadpoolově sequelu. FYI, furt čekám alespoň na pořádný cameo od Hugh Jackmana!

    • 14.3.2016  16:07
    Ant-Man (2015)
    ****

    Zrovna když jsem nad Marvelovkama začal lámat hůl, přijde film, kterej je sice znova to samý dokola, ale alespoň má dost nadhledu, aby si to uvědomil a sám na to poukázal. Naneštěstí není dost sebeuvědomělý, aby nějakým způsobem zalepil ty početné díry v zápletce, nicméně jako takovej b-marvel-movie funguje. Humor sem pasuje mnohem víc, než řetězy hlášek v Avengerech, takže když ten mexikánec vyhlásil policajta tím, že ho neslyší přes nehybný tank, smál jsem se jak idiot ještě asi pět minut potom. Prvotní zádrhely, kýčovitou montáž a nudnou zápletku nemůžu vyloženě odpustit, ale akční finále nabízí přesně to, kvůli čemu se člověk jde na comicsovej film vůbec podívat. Stejně jako si můžete o žánru romantickejch komedií myslet cokoli, ve svý schematičnosti maj alespoň určitej řád a znalec rozliší sračky, klenoty a nejpočetnější kategorii takovejch nepřekvapivejch dostačujících průměrů, stejný rozvrstvení je teď i u filmů podle komixů. Ant-Man je teda taková obdoba běžný romantický komedie, jen pro geeky.

    • 29.2.2016  23:22
    11. září (2006)
    ****

    Moje cesta k téhle dokumentárně laděné rekonstrukci (jak už to tak občas bývá) je bizarní sled internetového proklikávání, které vás občas dovede někam, kam byste v životě nečekali. A z nějakého nevysvětlitelného důvodu mám nutkání tu cestu zdokumentovat, i když pro finální hodnocení snímku je vlastně důležitý jen krok předposlední. Nepamatuji si už přesně, kde jsem narazil na Youtube kanál Rooster Teeth, nicméně jsem byl už nějakou dobu, vlastně v rámci let, jejich fanouškem. V roce 2015 RT vzali pod svá křídla někdejší jádro Inside Gaming, kteří se pod novým vedením přejmenovali na Funhaus. Celkem rychle jsem si je zamiloval pro jejich humor a začal koukat na všechna jejich videa, včetně humorně laděných Q&A, v rámci nichž se jeden z fanoušků zeptal, zda sami poslouchají nějaké podcasty. Matt Peak zmínil The Joe Rogan Experience, na což ostatní členové Funhaus zareagovali dost zajímavým způsobem, abych si tento podcast okamžitě vyhledal, jen abych věděl, co se v něm řeší. Zjistil jsem, že Joe Rogan má takovou talk show s řadou zajímavých hostů, proto jsem experimentálně rozkliknul několik videí, zvědavý, jaké zhruba otázky se v pořadu řeší. Pak jsem šel dál. Nicméně! Youtube algoritmy mi začali tenhle kanál doporučovat a jedním z doporučených videí byl výstřižek z rozhovoru s Neil DeGrasse Tysonem o konspiračních teoriích ohledně přistání na měsíci. Mezi doporučenými videi hned vedle pak bylo video člověka, který dekonstruuje 5 nejčastějších argumentů lidí, co věří, že přistání na měsíci byl podvrh. Od tohoto videa už to byl jen krůček k 9/11. Následuje wikipedie, kde se dočítám o přeživším, který byl v mrakodrapu v patře rozříznutém jedním křídlem letadla, a že nejen jeho příběh je rekonstruován právě v tomto dokumentu. Takže jsem si ho našel, jen abych viděl tu scénu, kdy je křídlo letadla uprostřed kancelářských prostor. Načež zjistím, že v týhle scéně to křídlo neni ani vidět… fuck it, za to hvězda dolu.

    • 31.1.2016  17:55

    Pět Oscarů, každý z nich v hlavní kategorii, to musí znamenat jediné: pěkně otravnou a předvídatelnou ceremonii předávání cen. Nicméně není těžké odhadnout, proč se akademie rozhodla právě takto, protože herecky se blázinec jen blýská, režijně vyniká a co se příběhu týče, oh-la-la. Je to příběh, který díky postavám funguje moc dobře na té základní explicitní úrovni, zároveň je ale mnohem účinnější na té metaforické, na úrovni toho, co postavy reprezentují. Přičemž v tomhle bodě jde hlavně o dvě, že ano: McMurphy jako rozkladný prvek, Ratchedová jako tvrdá ruka instituce. Je očividné, proč je to tak velké téma pro Formana i USA let sedmdesátých. Je samozřejmě otázkou, zda se nebude tato symbolická rovina z generace na generaci postupně obrušovat – a vlastně by to bylo pro společnost jedině dobře, protože vnímavější k ní jsou vždy ti, kteří ji pociťují. Právě proto je ale takový luxus, že Nicholson hraje postavu, s kterou je velmi těžké nesoucítit, ba jí nefandit, protože si nelze odmyslet prostředí, do kterého se dostala. Scénář toho chytře dociluje i tím, že nikdy nedá jednoznačnou indicii, jestli je hlavní postava teda fakt blázen nebo ne. Přesto cítíme, že McMurphy není ani náhodou klaďasem, a že je svým způsobem zodpovědný za všechno, co se v nemocnici semele. Nelze však na něj jednoduše připíchnout vinu, stejně jako je těžké uvalit ji jednoznačně na kohokoli jiného. A zde se najednou ukáže síla snímku a to, jak ponechá onu vinu v rukou diváka, aby ji žmoulal, prohlédl si ji ze všech stran a dlouze o ní přemítal.

<< předchozí 1 2 3 4 8 14 21 27
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace