T-pack

Moje první setkání s Biblí jako takovou nebylo až tak bolestivé, jak jsem se možná předem obával, jelikož jsem četl (a měl do školy) zpracovat příběh Josefa. Sehnal jsem si taky tenhle film, protože proč nespojit příjemné s užitečným, že jo. A na Josefových vyloženě příběhových kapitolách Genesis je vidět, že tvůrci neměli problém držet se celkem věrně příběhu. Až ke konci se odchýlili a zvolili spíše realističtější pojetí Josefova charakteru, čímž oproti Bibli tak nějak podkopali jeho naprosto nezkažený a velkomyslný charakter, na druhou stranu se pak jeho chování zdá logičtější a přinese do příběhu morální ponaučení. Co se týče filmařiny, samozřejmě ne všechny nadchnou muzikálové vložky, ale nemůžem zapomenout, že jde o starší animák, jasně, že se tam musí zpívat. Je pravda, že snad všechny písničky slouží jako příběhová zkratka nebo jsou alespoň zatlačeny do pozadí, i proto nechápu, proč tam byly takový prachobyčejný odrhovačky vpáčeny, snad za to tvůrci nečekali nominačku na Oscara. Ostatně animace byla taky poplatná straight-to-video produkci a je pravda, že záměr vyždímat ještě trošku peněz z nedávného Mojžíšova animáku může být zřejmý, jelikož hovořit o prequelu se fakt nedá. Jenže jak jsem si to pouštěl k tomu referátu a snímek mi navíc pomohl uvědomit si do něj jednu zajímavou věc, příběh Josefův je navíc jeden z těch biblických, který zbytečně nemoralizujou a nemaj k tomu ani tendence, alespoň tvůrci žádné takové chutě nedostali, takže si film kladný skóre zaslouží.

Uživatel kingik je zaručeně pěkně vyměklá moč! Stejně tak je URBAN ohovněnej uchomrd a Kaufman zapouzdřenej řitoliz.

Druhej Hobit začíná moc pěknym odkazem na film, kterym to úplně celý začalo, Thorin se tu začne dost podobat Boromirovi, při skoku do „současnosti“ to ovšem začne kodrcat, i když jízda je to pořád perfektní. Totiž, když se nekecá a hrdinové bojujou a lítaj po vokolí, dokáže vás Jackson zabavit neuvěřitelnym způsobem. Člověk by ani nevěřil, kolik invence se dá narvat do bojových scén a hlavně do úprku. To hodně napomáhá tomu, že film krásně odsejpá, vobčas to ale dost uspěchá. Například setkání s Meddědem je nepopiratelně velkej moment v knize, tady to ale bylo vodfláklý a to ještě na úkor Azoga, kterej jde stejně v půlce filmu dělat protivníka Gandalfovi a ne Pavézovi. Ostatně i Legolas s Tauriel jsou celkem navíc, byť mě tolik nerušili, naopak snaha o zavedení událostí v Dol Gulduru do příběhu kvituju. Je trochu škoda, že si Peter nehrál víc s charaktery a i v důsledku toho je pak Kiliho linka celkem zbytečná. Vlastně by mi ani tolik nevadilo, kdyby zranění podlehl (když by měl na závěr stejně zařvat, že… sorry, spoiler!), příběh by to hnedka někam posunulo. Spousta věcí je ve filmu zkratkovitá, včetně jednání postav, nelogicky působí, když trpaslíci zahodí klíč a chtěj odejít, nesmyslně působí Šmakův odlet do Jezerního města. Podívaná je to ale furt božská a drak je pořádnej zlosyn se všim všudy, takže i přesto, že se dá filmu vytknout dost, furt tam toho zbejvá hodně na dobrý hodnocení.

Jo tak tohle tam u těch lékařských fakult točili, když tam dali ten zákaz parkování a přivezli ty krásný veterány. Odvezli tam Jana Palacha – kousek od místa, kde je dneska pamětní deska Sametové revoluce. Filmů, který ukazujou, jakej byl bolševik zmrd, těch tu bylo a nebudu se zlobit když i bude, protože když vidim, jak se dneska volí… Jenže tenhle snímek neni prvoplán, není ani tolik o politice, přítomnost protikomoušství je tu sice silná, ale to je daný už volbou tématu a doby. Tady naopak je celá událost zkoumaná z přísně lidskýho hlediska, jde tu o vztahy, jde tu o dopad na psychiku, na morálku, na chování a vystupování. Je to dobře vidět v případě poslance Nového, u nějž dokázal Huba perfektně zahrát ty dva ojedinělé momenty vnitřního rozporu navenek maskované naprosto odporným nevinným vystupováním, a u majora Jireše, postavy historicky snad ani neexistující, ve filmu však dost možná nejzajímavější. Nevim, jak bych vnímal délku (i obsah), kdybych film viděl v kuse, rozdělení do tří kapitol však sedělo výtečně, mezi každým dílem přišla určitá klíčová zkratka děje, což dobře nahrávalo tomu, aby ani 206 minut délky nebylo příliš. Skvělý produkční tým, skvělý herecký ansámbl, skvělé téma i zpracování přirozeně znamenají skvělý film.

Yahtzee je pro mě ten nejlepší herní recenzent. Tečka. Teda bez tečky, tohle je Zero Punctuation - show, ve které se nedozvíte, jestli je hra dobrá, protože málokterá je. Většina videoherní scény je podle Yahtzeeho bezduchá hromada sraček a lidi jenom prasata, který se v ní rochní. Nikde jinde ovšem nenajdete neduhy herních titulů tak přesně a mnohdy krásně obrazně pojmenované, v pětiminutových jednohubkách, které jsou schopny přivodit vám křeče v bránici od hlasitého smíchu. Ben Croshaw je cynik, je ale i zářným příkladem náročného hráče, který nesleví nic. A kdybychom takoví byli všichni, mohla by herní scéna klidně i vytlačit filmy jako hlavní kulturní médium současnosti.

Vždycky jsem nepochopitelně překvapen, když najdu nějakej youtube podcast na týhle databázi, ale je pravda, že sem patří mnohem víc než například videoklipy. Zvlášť Michael se svým DIY populárně naučným pořadem, ve kterém se ani nedokáže držet myšlenky a nejen díl od dílu, ale i minuta od minuty je neuvěřitelně naučná. A Vsauce navíc zná svý publikum, sype do nás obrovský množství zajímavostí a spojuje je šílenými oslími můstky a to je přesně to, co podle mýho moje generace miluje - neskutečný množství náhodnejch trivialit, aby se svět nezdál tak zkurveně nudnej a ubíjející.

Croodsovi pro mě bohužel znamenají "jen o něco málo víc, než další rodinnej animák". Neurazil, ale jen málo čím překvapil. Vlastně trochu váhám, jestli nedát lepší hodnocení, nicméně roli otce jako otloukánka ve stínu chytřejšího týpka jménem Guy nemůžu přenést přes srdce, jelikož i Guyův definitivní nápad letět za sluncem, ať už je poetický, jak chce, by se mu v tý stěně kouře za normálních okolností pěkně vymstil, zatímco chudáka tátu Croodse rodina "znovu přijme" až poté, co se po vzoru Guye změní. Je tohle to poselství, které chceme předávat dětem? Když přijde někdo, kdo je v jistém směru lepší, než vy, měli byste ho napodobit? Grugova opatrnost, byť ve většině snímku nemístná, není vlastností špatnou, ale místo toho, aby tvůrci dali oba muže do kontrastu a ukázali klady i zápory obou, Guy je idealizován a Grug celkem nesmyslně zahořkne. Naopak plus musím dát za ztvárnění hlavní hrdinky, která rozhodně nemá ty perfektní míry obvyklé, zvláště pak animované, protagonistky (ačkoli do opravdové jeskynní ženy má stále stejně daleko jako já k Nobelově ceně za fyziku), za několik opravdu povedených fórů (Douglas válející sudy) a za tu poměrně velikou nápaditost světa.

Don Jon začíná vážně super, díky jeho monologu je hodně snadný, alespoň pro chlapa, ho pochopit, jeho popis pornografie je téměř poetický. Rychlej sled scén rutinního života pěkně vykresluje důvod, proč emočně netknutého a podvědomě egotistického Jona jen málo vzrušuje kontakt s opravdovou ženou, proč si ze začátku přijde, jako když mu nic nechybí, proč se chodí do kostela vytahovat, do posilovny si nakráčí odkroutit svejch deset otčenášů a nejvíc vášně zažívá při nedělních hádkách s otcem, což je paradoxní právě z hlediska, že každý týden může mít Don Jon jinou holku. Natrefujeme na něj právě v momentě, kdy si uvědomí, že mu v tom životě přesto něco chybí a chybně to identifikuje jako Barbaru Sugermanovou, dívku, která jeho životní schéma nabourala odmítnutím. Když z filmu vytáhnete tuhle syrovou podstatu, vyfiltrujete tu snad i záměrnou myšlenku, zní to jako koncept dost zajímavý. Bohužel je prodáván v levném balení romantické komedie. Joseph-Gordon Levitt byl ve ztvárnění italskýho dacana skvělej, i Scarlett Johansson hrála povrchní pipku výborně, ale dialogy a celková interakce mezi postavami skřípaly a působily uměle, což je hodně znát hlavně v pasážích s Julianne, kdy postavy i sám scénář tlačí k sobě násilím. Film skončí přesně tim ucajdanym happy endem, kterym jsem od začátku věděl, že skončí a dokonce začne trochu i připomínat anti-pornografickou agitku, což je v přímym rozporu s hravou filosofií a poetikou počátku snímku. Abych tedy zůstal (na rozdíl od díla) v souladu s tématem: tenhle film začal jako slušnej materiál na honění, jenže když už držíte ten penis a těšíte se na vyvrcholení, najednou vás někdo nachytá a zbydou vám jen blue balls.

Kdybych se já stal slavnym hollywoodskym hercem, možná bych do konce života nechtěl ve filmech ztvárňovat nikoho jinýho, než jen sám sebe. Předpokládám, že to je jeden (z velké hromady) důvodů, proč nejsem hollywoodským hercem. Všichni v týhle partě ale jsou a patřičně si toho užívaj. Myslim si, že fanoušek kohokoli z hlavní šestice (snad možná pravděpodobně asi vyjma těch Jamese Franca) na něco podobnýho čekali a když uslyšeli, že This Is the End, museli slintat blahem. Popravdě, pokud dokážete přijmout fakt, že skupina kokotů už přijala svou image skupiny kokotů a natočí komedii o tom, jaká jsou neskutečná skupina kokotů, už se pak nedá filmu moc co vytknout. Nafouklé ego každého z herců postupně posere všechno, co se dá, omšelé spasení protagonistů ani nemá prostor nasrat, protože z celé šestice to do nebe dotáhnou jen tři a ještě se tam div nerouhají, zatímco zbylí tři doplatí na to, že se chovaj jako kundy. Film, kterej těží z absurdity, ale naštěstí jí neždímá. O výbuchy smíchu není nouze a člověk se občas zasměje i otřepanějším fórům, za což může z velké části určitě i tempo, které nenechá diváka ani přemýšlet nad tím, jak moc by se mu měl tenhle druh nízkého humoru příčit. V tomhle snímku se bere vážně maximálně tak ten ozdobnej penis ve Francově domě, a to jen protože tolik váží.

Wow. Ani nevim, jak tohle zhodnotit, aniž bych spoileroval, ale dobře. Chytil jsem tenhle krátkej filmeček od půlky a koho by nenalákala tlustá holka, co si povídá s traktorem. A všechno působí celkem nenápadně a hravě, až do chvíle, kdy se začnou bavit o jisté nehodě před léty. A aby toho nebylo málo, zrovna když už to chviličku vypadá, jakože se křehkej vztah mezi otcem a dcerou zacelí, člověk uslyší ránu, načež povedená dcerka nehne ani brvou. Přitom při čtení místní anotace, nebo i letmém zahlédnutí snímku, se zdá příběh vesnický holky, co si povídá s traktorem jako nějaká ládydády taškařice a realita je přitom úplně jiná. Začal jsem na film koukat s poťouchlym úsměvem, a když běžely titulky, čuměl jsem oněmělej s hubou otevřenou a očima vykulenýma. Chtěl bych vidět sequel – kterej by ovšem režíroval Tarantino, Wes Craven nebo David Lynch.