Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný

Oblíbené filmy (10)

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977)

Rozhodl jsem se, že pokud budu muset někdy obhajovat plné skóre a první místo nejen v mém místním žebříčku nejoblíbenějších filmů, ale i první místo v mém srdci, chci to udělat osobně a nejlépe u puštěného filmu.

Klub rváčů

Klub rváčů (1999)

Surrealistický začátek krásně představí hlavního hrdinu snímku, vypravěče Jacka (nebo Cornelia nebo jak, že :D), jehož komentář dodává snímku neuvěřitelně skvělej náboj a tlumočí přesně onen nakažlivý letargický přístup insomniaka ke věcem. Příběhově přitom začne dávat snímek smysl až když protagonista konečně najde Tylera v hotelu (pokud vám ovšem věci nedojdou dřív, jakože je čeho se chytit). Tohleto bizarní divadlo se velmi snadno mohlo po cestě k divákovi rozsypat, ale co ho drží pohromadě je jednak stabilně skvělý režisér David Fincher, druhak výkony Brada Pitta a hlavně Edwarda Nortona, no a za třetí ten naprosto nejšílenější únik před konzumní společností plné svých rádoby hodnot, boj za lepší společnost prováděný tak trošku kontroverzním způsobem, podávaný formou humoru "ani nevěřím, že se téhle scéně směju". Myšlenka nirvány ve skoro buddhistickém smyslu tak sice není nic nového, ale dosáhnout jí skrze klub rváčů, který později zmutuje v partyzánskou organizaci nutící svou ideu dobra terorismem páchaném na věcech (a šourcích), to jsem nečekal, že někdy zažiju, zvlášť pak ne v tak neuvěřitelně zábavném filmu.

Muži v černém

Muži v černém (1997)

Pamatuji si, že dřív jsem si nepamatoval začátky filmů. Vůbec - naskakoval děj, postavy, herci, hlášky, všechno, jen ne úvodní scéna. Když jsem teď při komentování zapřemýšlel, co k nim napsat, hned se mi ta úvodní scéna s vážkou vybavila. Do toho hraje skvělá hudba od Elfmana. Dál už je to prostě geniální komedie s geniální ústřední dvojicí a chytrou svěží myšlenkou. Dokonce ta filosofie na New Yorský lavičce je pěkně hluboká. Ještěže to blikátko nefunguje doopravdy, nerad bych o vzpomínky na tenhle film přišel.

Stopařův průvodce po Galaxii

Stopařův průvodce po Galaxii (2005)

Podle mě dost možná nejpodhodnocenější film na téhle databázi, byť objektivně je jeho skóre vlastně docela slušné a mezi takovou tou obecnou top 200 bych ho neviděl, nakonec skončil i v mojí top 10. Na jednu stranu za to může i neuvěřitelně hvězdné obsazení v čele s mými oblíbenci Martinem Freemanem a věčně okouzlující Zooey Deschanel a Stephenem Fryem jako dokonalým hlasem pro průvodce samotného. Knihu jsem četl až po shlédnutí filmu, přiznám se že zatím pouze jednu, a umím si tak představit, že být nejprve čtenářem a až pak divákem, můj nadhled bude také notně rozostřen. Spousta lidí zde ve svých komentářích, ale především hodnoceních, naráží na tu pravdu starou fousatou, že film nemůže dosahovat kvalit původního materiálu. Zbývá mu tedy předvést kvality jiné. To je ovšem věc, kterou si sám Douglas Adams uvědomoval a aktivně pracoval na tom, aby každá reinkarnace Stopařova průvodce dobře seděla formátu. Máme zde tedy snímek, který sice vznikl celkem dlouho po Douglasově smrti, zakomponovává a zohledňuje však spoustu jeho originálních nápadů pro filmovou podobu a ačkoli nemusí být dokonale věrný předloze, je perfektně věrný autorově filosofii. Mluvíme tu o velmi chytrém a promyšleném snímku vytvořeném s láskou, který si zaslouží být viděn alespoň dvakrát, jelikož děj se může zdát poněkud matoucí a některé nápady mohou na první zhlédnutí uklouznout vaší pozornosti, ale jakmile film vidíte vícekrát, bude se vám na něj koukat stejně pohodlně, jako oblékat se do čerstvě vypraného, lehce obnošeného županu. Film jsem viděl už asi sedmkrát a například teprve dneska mi došlo, jak skvělá a dojemná je scéna s puškou úhlu pohledu, kdy Tricia střílí po Zafodovi, a může za to právě ta zvláštní chemie mezi filmovou Trilian a filmovým Arturem - něco, co v knize nenajdete a co by jí ani neslušelo, ale ve filmu to prostě šlape. A s takovou musí člověk ke snímku zkrátka přistupovat. Je to filmový Stopařův průvodce po galaxii a je sakra dobrej.

8. míle

8. míle (2002)

Ať si kdo chce co chce říká, tenhle film je prostě pecka. No možná v tom má prsty moje silná závislost na panu Mathersovi, ale u filmu sem se zkrátka bavil. Lidi neposlouchající HH z toho budou mít asi průměrný pocit, já to ale hltal plnými doušky a že bylo co hltat! A pozor. Slim Shady není jen vynikající rapper, ale i herecké výkony podává slušné.

Já, robot

Já, robot (2004)

Před I, Robot bych nečekal, že se někdy naděju efektnosti akčního sci-fi zkombinované s hlubší myšlenkou. Ale tenhle trhák, jehož příběh nejenže dává smysl, ale u kterého se dá a je vlastně i doporučeno se zamyslet, který rozjíždí pár zajímavých etických otázek, je rozhodně prvním snímkem, který jsem takhle viděl. Nastíněná možnost, že i stroje mají duši v juxtapozici s armádou robotů stojící proti hrstce hlavních hrdinů. Spoonerova slepá a, ne zcela nelogická, avšak citově hnaná nedůvěra k mašinám postavená vedle zajímavé hry s dodržováním základních pravidel robotiky. I zdánlivé maličkosti jako osudovost à la Znamení, se Sonyho možností neřídit se pravidly, se Spoonerovou robotickou rukou i jeho zmiňovanou nenávistí vůči robotům. Vážně je mi líto lidí, kteří tenhle snímek soudí po srovnání s dílem Asimova, protože se věnuje něčemu úplně jinému, stařičkýho Isaaca si bere pouze za inspiraci. A nechci za něj mluvit, ale i kdyby on byl dneska s touhle adaptací nespokojenej, myslim, že by byl radši, že tvůrci obestavili jádro jeho myšlenky umně napsanym, byť naprosto odlišnym příběhem, než aby prostě znásilnili jeho story pro bezmyšlenkovitej blábol natočenej pro zisk. A navíc, víte, Shia (tahle fráze měla bejt na konci, ale snímek od snímku je to těžší). Tenhle snímek je rozhodně jedním z mých nejoblíbenějších, patřil by do top 20, kdyby tu taková věc byla.

Příběh rytíře

Příběh rytíře (2001)

Pro tenhle film mám děsnou slabost, byť třeba jen pro fakt, že v něm má roli kluka v davu můj někdejší spolužák ze základky. Jenže ve filmu je toho víc - herecký prodigy Heath Ledger, skvělá chemie mezi postavami z jeho družiny, jakási parádní lidskost celého snímku, překvapivě dobře fungující hudební doprovod a nenucená komika (má oblíbená scéna, kdy Roland popisuje večerní róbu svého pána). Potěší cameo českých herců.