Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (813)

plakát

Žhavé výstřely (1991) 

Hot Shots jsou nepochybně klasikou filmových parodií a stejně jako nejčastěji citovaný Airplane! nevyžaduje až tak hlubokou znalost předlohy, právě protože předloha se zapsala do kulturního podvědomí natolik, že bezbřehé machismo a absurdní kavalírství pilotů z parodie je pro filmového diváka taková úleva toho, že reální hrdinové, kteří by chtěli následovat ideál Cruisova Mavericka, budou působit spíš jako Topper Harley. Je to skvělá parodie, a že některý vtipy na mě nefungujou, je asi u filmu, kterej se neobejde bez gagu ani 15 sekund, nevyhnutelný. Co mi u něj ale sráží na půvabu je to, jak se ty karikaturní postavy občas musej držet až příliš normální osnovy, čímž se celá ta řachanda pak zadrhne. To, a že některý gagy se ždímaj až moc dlouho. Prostě, pokračování je o malinko lepší, ok?

plakát

Jeho temné esence (2019) (TV seriál) 

Přiznám se, že si původně natočenou filmovou adaptaci už moc nepamatuju, ale její casting ano, a v podstatě nikdo z obsazení seriálu bohužel filmovým předchůdcům nesahá po kotníky. Což nezmiňuju z důvodu nějakýho zbytečnýho srovnávání, ale spíš protože to demonstruje, že ani takhle skvělí herci nebyli docela schopní naplnit mou představu o postavách z knížky. Stopáž přes 7 hodin by měla dát seriálu víc prostoru nějak chytře představit svět Temných esencí divákovi, který předlohu třeba nečetl, soustředit se více na jednotlivé postavy a jejich význam v příběhu, ale místo toho to kvůli roztažení jedné knihy (a kousku druhé) do osmi dílů působí chvílemi dost nudně. Možná si za to můžu sám, když jsem měl předlohu v tak čerstvé paměti, takže se mnou jakékoliv zvraty a pokusy o cliffhangery nic nedělaly. Čeho jsem si ale všímal jako objektivního prohřešku, bylo utlumení některých témat a motivů oproti knížce, a to hlavně dæmonů – hned na začátku jsem si všímal, jak málo jich v záběrech je a jak jsou vidět skoro výhradně jen u hlavních postav, což je samo o sobě problém, když je v knížce zdůrazňováno, jak znepokojivě lidé bez dæmonů vypadají. Ale to se dá přehlédnout vzhledem k rozpočtu apod. V předloze je ale jeden moment, kdy si Lyra projde traumatickou zkušeností, po které se vrhne k Pantalaimonovi a pevně ho svírá a nekontrolovatelně brečí ještě snad hodinu poté. Když se to samé odehraje v seriálu, Lyra pouze věnuje jedné z ostatních postav velmi nakvašený pohled. Obávám se, že His Dark Materials od BBC propadly trendu temných fantasy ve stylu Hry o trůny a bohužel podřídily mnoho z původního materiálu (který je svým způsobem také velmi temný a drastický) tomuto posunu v atmosféře. Je to kompetentní seriál, vizuálně možná nenápaditý, zato hezký (za CGI jednička s hvězdičkou), ale má to zkrátka spoustu prostoru pro zlepšení. Na což se budu moc těšit.

plakát

El Camino: Film podle seriálu Perníkový táta (2019) 

Je to takové důstojné rozloučení převážně s jedinou postavou Breaking Bad, která si během seriálu prošla takovými hovny, že vidět ho snad poprvé mít věci pod kontrolou a využít svých zkušeností pro to, aby tý noční můře uniknul, je prostě katarzní záležitost. Nese se to v podstatě ve stejném duchu jako seriál, byť to, že se jedná o samostatnou dvouhodinovou záležitost, samozřejmě znamená i zádumčivější tón a minimální prostor pro ostatní postavy, snad vyjma flashbacků do dob s psychopatickým trýznitelem. Potřeboval seriál takovýhle epilog? Asi ne. Zkazil film něco? V žádnym případě. A teď bych se měl pustit do Better Call Saul.

plakát

Perníkový táta (2008) (TV seriál) 

Věděl jsem, že někteří lidé tuhle show hltali, když ji poprvé dávali. Ale to, že je to tak nějak všeobecně považováno za jeden z nejlepších seriálů všech dob, jsem se dozvěděl až po odkoukání většiny dílů. A jen jsem souhlasně pokyvoval, protože… hot DAMN! Takhle prudce zábavný seriál jsem od toho skutečně nečekal. Každá série má úseky, kdy díl překonává díl, a vy jen sledujete, jak se to jako taková obrovská káča postupně vychyluje z osy, zatímco se to pořád zběsile točí k velmi vydařenému finiši, který podle tvůrců nebyl ještě ani během natáčení poslední sezóny domyšlený. Přitom mu to snadno projde, protože Vince Gilligan a jeho tým scenáristů staví celou věc na silných postavách, neuvěřitelně napínavých konfliktech a dramatu přerodů lidské morálky, kdy nevíte, jestli máte postavám fandit, přát jim to nejhorší, doufat v jejich polepšení, brát je za hrdiny, vidět v nich padouchy… Zhruba po prvních dvou sezónách jsem úplně přestal rozlišovat, které postavy jsou moje oblíbené a které rád nemám, a namísto toho jsem si je začal třídit podle toho, jak moc je mi koho líto. Herecky perfektní, jakože Aaron Paul na posledním mítinku skupiny léčících se závisláků? Páni. Hudba sedí, vizuálně se na tom dá máloco vytknout. Některé díly dokonce těží z černé komedie až šibeničního humoru, přitom se to netluče s neútěšnou vyhroceností celého seriálu. Oh, já si to vážně, vážně užil.

plakát

Godzilla II Král monster (2019) 

Možná se mi nelíbí tak jako první film Legendary, kde měl Gareth Edwards tu bláhovou odvahu neukázat Godzillu v podstatě až do posledních deseti minut filmu, čímž spoustu diváků nasral, zatímco mě si paradoxně získal, a říkám paradoxně, protože já na ten první díl šel taky s tím, že chci vidět Godzillu šlapat na baráky a dávat těm přerostlejm můrám na tykadla, přesto je pro mě i King of the Monsters milým překvapením, které se naopak snaží (převážně) ukazovat svoje příšery jak exhibicionista v parku, což se na sequel s legendární Mothrou, Rodanem, a motherfucking trojhlavym drakem Ghidorou, na rozdíl od exhibicionisty v parku, sluší. Některý bitky jsou skvělý jako Foreman vs. Ali, proto je škoda, že jiný jsou zastřený pod oblakama prachu a kouře, jsou schovaný ve tmě nebo ve sněhu, případně to prostě nezvládá kamera. Kameramanovi asi nedovolili mluvit s klukama z efektů, nebo já nevim. Krom Edwardsovy režie mi tu ale chybí i nějaká normálnější lidská linka. WTF is this neustálý vtipkování, odloučenej otec, a zbytečná oběť na konci? Ten absurdní ekoterorismus je fajn, to mi tam nechte, kvůli tomu mi to pitomý a zbytečný nepřijde. To je jedna věc, která ke Godzille neodmyslitelně patří – nějakej komentář na současnou civilizaci. Tak či tak je prostě osvěžující vidět takovejhle vysokorozpočtovej film zůstat věrnej kořenům prakticky dětinský filmový série loutek proti hercům v kostýmu, a nenechat se vykastrovat pro většinovýho diváka.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Kdybych Star Wars kdy dával méně než plné hodnocení, neříkám, že Solo by byl první snímek, kterému bych zrevidoval skóre, přesto by asi celkem bezpečně patřil do těch hůře hodnocených. Jakože to vůbec není špatný film, ale je prostě tak… nemastný neslaný na to, že je to film o Hanu Solovi. A já přitom Ehrenheichovi tu postavu věřím, Glover je podle mě dobrý Lando, a proti žádné z nových postav nic nemám. Navíc to pocitově Star Wars je, jakože lokace a kostýmy a lodě a všechno tohle je funkční. Jenže taková obyčejná heist zápletka, během které se stihne odehrát v podstatě celá v původních Hvězdných válkách naznačovaná Solova minulost, z toho dělá usedlou záležitost, v kterou se nevkládaly velký naděje, protože je to přece jenom čtvrtej Star Wars film v horizontu čtyř let! Solův šarm pramení z toho, že je to darebák, že je to fakt ničema, byť se srdcem ze zlata. Takže když se z něj udělá takováhle štěněcí verze, nemá jeho SÓLOvka na čem stát. Můžem… můžem už prosím Star Wars dostat od Disney zpátky?

plakát

Smiling Friends (2020) 

Tak pro začátek – určitě to není nejchytřejší věc, kterou jsem kdy viděl. Asi to bude znít trochu imbecilně, když navzdory tomu, že tahle věc končí ukřižováním hlavní postavy kvůli kousku sýra fialovou havětí zrodivše se z vaku rostoucího ve stěně kanceláře, řeknu, že je zápletka vlastně docela předvídatelná a postavy tu nejsou něco, na čem by tahle animovaná podivnost stála. Na druhou stranu se k sobě Cusack se Zachem jako tvůrci očividně výborně hodí, a jako pilot mě tahle věc nalákala na případný seriál mnohem lépe, než se to podařilo pilotnímu dílu třeba Ricka a Mortyho. Už jen pro ten smysl pro absurdní detail (chůze Desmondovy matky oproti chůzi Smiling Friends; jak Pimovi u dveří na zlomek sekundy vyroste na hlavě ten jediný vlas do dvojnásobné výšky; náhlý stereoskopický efekt u návštěvníků párty…) by mě zajímalo, jestli by to dokázalo být tak dekadentně zábavné třeba i při desáté epizodě.

plakát

Noční můry z temnot (2019) 

Zatímco snímku přibývaly minuty, scénám ubývalo na děsuplnosti. Například vidět strašáka neúprosně stalkovat první oběť snímku byla vážně paráda, ale už u divný tlustý holky v nemocnici jsem začal mít pocit, že se film až příliš snaží, a poslední zrůda byla společně s vyvrcholením spíš zklamání. V hororových scénách mi přišel snímek taky zbytečně hlasitej, což upřímně nedávám za vinu kinosálu. Mix pěkné vizuální stránky a obyčejné hororové náplně.

plakát

Princezna a půl království (2019) (TV film) 

Námětem dobrá, provedením extrémně slabá vánoční pohádka. Jedním dílem je to dáno zbytečným natahováním scén do nekonečna, hlavně je to ale jakousi sterilitou dialogů a všech pokusů o vtip. Tahle pohádka působí, jako by ji napsal algoritmus podle toho, co se od vánoční pohádky čeká, a herci s tím bojují statečně, ale ani starouš Eben neutáhne svou místy zbytečnou roli. Case in point je jeho pronásledování závěrečné honičky v nosítkách. Dobrej gag, I guess, ale pro film naprosto zbytečnej. Pohádka taky vůbec nedává prostor hlavní dvojici, aby mezi nima vznikla nějaká chemie, takže princezna nakonec skončí s buranem jen proto, že to není kretén a to ten druhej nýmand naopak je. Honzova role v celym příběhu myslim nejlíp shrnuje můj problém s timhle snímkem – jeho zlatý srdce není přirozenou vlastností jeho postavy, nýbrž scenáristickou nezbytností.

plakát

Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019) 

Řeknu jednu věc – je nemilé, že tahle filmová série padla zrovna do rukou Disney. Ne proto, že by byli Darth Walt, ale spíš protože jsou jako Watto. Chamtivost je hlavní motivací jejich rozhodnutí, což je patrné na tom, že studiu bylo absolutně jedno, když se nejnovější trilogie začala točit bez jakéhokoliv plánu. Ale to je dnešní Disney v kostce a já věděl, že pod jejich vedením nevznikne nic vyloženě skvělýho už při původním nákupu značky Star Wars, a jen se to potvrzuje s live-action remaky všech jejich klasik, dál se to potvrzuje se spuštěním vlastní streamovací služby a s dalšími cynickými sequely, a pro mě i tím, jakým zlatým dolem je pro ně studio Marvel. Rise of Skywalker tedy vnímám v tomto kontextu – takhle to dopadá, když studio zajímaj jen prachy. A s přihlédnutím k tomuto mi tedy přišlo završení trilogie jako OK film. Rozhodně jsem ze sálu odcházel s okamžitě pozitivnějším pocitem, než z TLJ, což byl díl, kterej mi nakonec taky přišel fajn, takže protože jsem nepoučitelnej patolízal a tohle nese jméno Star Wars, nebudu to hodnotit hůř jen kvůli očividnejm problémům scénáře a kvůli tomu, že se Abrams odklonil od Johnsonovy vize, která se prve naopak odklonila od Abramsovy záměrně nepevné vize. Dělám to, i protože odmítám myšlenku, že by byl tenhle díl (ne)kvalitou srovnatelnej s Phantom Menace. Já miluju všechny moje děcka stejně, i když se žádný z nich nemůže vyrovnat prvorozeným Nové naději a Impériu.

Reklama

Reklama