T-pack

Tak pro začátek – určitě to není nejchytřejší věc, kterou jsem kdy viděl. Asi to bude znít trochu imbecilně, když navzdory tomu, že tahle věc končí ukřižováním hlavní postavy kvůli kousku sýra fialovou havětí zrodivše se z vaku rostoucího ve stěně kanceláře, řeknu, že je zápletka vlastně docela předvídatelná a postavy tu nejsou něco, na čem by tahle animovaná podivnost stála. Na druhou stranu se k sobě Cusack se Zachem jako tvůrci očividně výborně hodí, a jako pilot mě tahle věc nalákala na případný seriál mnohem lépe, než se to podařilo pilotnímu dílu třeba Ricka a Mortyho. Už jen pro ten smysl pro absurdní detail (chůze Desmondovy matky oproti chůzi Smiling Friends; jak Pimovi u dveří na zlomek sekundy vyroste na hlavě ten jediný vlas do dvojnásobné výšky; náhlý stereoskopický efekt u návštěvníků párty…) by mě zajímalo, jestli by to dokázalo být tak dekadentně zábavné třeba i při desáté epizodě.

Zatímco snímku přibývaly minuty, scénám ubývalo na děsuplnosti. Například vidět strašáka neúprosně stalkovat první oběť snímku byla vážně paráda, ale už u divný tlustý holky v nemocnici jsem začal mít pocit, že se film až příliš snaží, a poslední zrůda byla společně s vyvrcholením spíš zklamání. V hororových scénách mi přišel snímek taky zbytečně hlasitej, což upřímně nedávám za vinu kinosálu. Mix pěkné vizuální stránky a obyčejné hororové náplně.

Námětem dobrá, provedením extrémně slabá vánoční pohádka. Jedním dílem je to dáno zbytečným natahováním scén do nekonečna, hlavně je to ale jakousi sterilitou dialogů a všech pokusů o vtip. Tahle pohádka působí, jako by ji napsal algoritmus podle toho, co se od vánoční pohádky čeká, a herci s tím bojují statečně, ale ani starouš Eben neutáhne svou místy zbytečnou roli. Case in point je jeho pronásledování závěrečné honičky v nosítkách. Dobrej gag, I guess, ale pro film naprosto zbytečnej. Pohádka taky vůbec nedává prostor hlavní dvojici, aby mezi nima vznikla nějaká chemie, takže princezna nakonec skončí s buranem jen proto, že to není kretén a to ten druhej nýmand naopak je. Honzova role v celym příběhu myslim nejlíp shrnuje můj problém s timhle snímkem – jeho zlatý srdce není přirozenou vlastností jeho postavy, nýbrž scenáristickou nezbytností.

Řeknu jednu věc – je nemilé, že tahle filmová série padla zrovna do rukou Disney. Ne proto, že by byli Darth Walt, ale spíš protože jsou jako Watto. Chamtivost je hlavní motivací jejich rozhodnutí, což je patrné na tom, že studiu bylo absolutně jedno, když se nejnovější trilogie začala točit bez jakéhokoliv plánu. Ale to je dnešní Disney v kostce a já věděl, že pod jejich vedením nevznikne nic vyloženě skvělýho už při původním nákupu značky Star Wars, a jen se to potvrzuje s live-action remaky všech jejich klasik, dál se to potvrzuje se spuštěním vlastní streamovací služby a s dalšími cynickými sequely, a pro mě i tím, jakým zlatým dolem je pro ně studio Marvel. Rise of Skywalker tedy vnímám v tomto kontextu – takhle to dopadá, když studio zajímaj jen prachy. A s přihlédnutím k tomuto mi tedy přišlo završení trilogie jako OK film. Rozhodně jsem ze sálu odcházel s okamžitě pozitivnějším pocitem, než z TLJ, což byl díl, kterej mi nakonec taky přišel fajn, takže protože jsem nepoučitelnej patolízal a tohle nese jméno Star Wars, nebudu to hodnotit hůř jen kvůli očividnejm problémům scénáře a kvůli tomu, že se Abrams odklonil od Johnsonovy vize, která se prve naopak odklonila od Abramsovy záměrně nepevné vize. Dělám to, i protože odmítám myšlenku, že by byl tenhle díl (ne)kvalitou srovnatelnej s Phantom Menace. Já miluju všechny moje děcka stejně, i když se žádný z nich nemůže vyrovnat prvorozeným Nové naději a Impériu.

Je to asi nejlepší adaptace videohry, kterou jsem dodneška viděl. Což by se ale dalo říct, i kdybych dal tři hvězdičky. Jenže co na něm cením asi nejvíc je tohle – když jsem viděl trailer, tak jsem nějak nevěřil, že to je reálnej film. Protože prostě nejsem zvyklej na to, aby něco tak konvenčně neprodatelnýho vzniklo a ještě s takovym rozpočtem. Před trailerem bych si nikdy nemyslel, že uvidim na velkym plátně Pokémony, nebo že film s videoherní tématikou se může vyhnout násilnýmu ohýbání původních motivů a příběhu předlohy, jen aby to divák, co dost možná v ruce nikdy nedržel gamepad, přijal. Detective Pikachu se o tohle moc nestará a tím je mi sympatickej. Možná se teď můžem dočkat slušný adaptace i jinejch herních sérií.

Tenhle film má název i fazónu nablblýho romantickýho filmu pro náctiletý, se svým hereckým obsazením a opravdu barevně sytým obrazem, že pro mě bylo trochu zarážející srovnat tuhle skutečnost s tím syrově pre-post-apokalyptickým příběhem čistě utilitární společnosti, který má vlastně happy end? Hele, já ho tam cítil, ale chápu, proč spousta lidí ne, a proč je pro ně celý námět takovej bezútěšnej. Se svým osudem je vždycky těžký se smířit, i když ho neznáme a můžem si ho představovat optimistickýma očima, takže jak se s tim maj smiřovat ti, co to maj nalajnovaný. Je to dobře natočeno. Věrné předloze.

Nevím, co jsem od filmu čekal, ale on se stejně nakonec naprosto vymyká veškerým očekáváním. Tak nějak to působí jako velkofilm s minimálním rozpočtem a zápletkou o něčem extrémně všedním zároveň, jako kdyby Tarantino točil dílo o polívce. Má to úžasnou energii, a tak jediné, co mi vlastně vadilo, byly ty vedlejší minipříběhy. Ne jako takové – právě naopak, mnohdy byly samotným námětem ještě zajímavější, než hlavní dějová linka. Ale nějak jsem za boha nemohl přijít na to, jak souvisí s epikou o nejlepším stánku s ramenem ve městě. Kromě jasné tematické vazby, samozřejmě. Je to škoda, protože takhle to působí jako dvě poloviny filmu slepené dohromady a to mi prostě nějak nenavozuje tu harmonii, která je potřeba nejen v misce.

Třetí série tohodle seriálu má ten nejlepší otvírák, jakej jsem kdy u jakýkoliv televize viděl. Naposledy mě takhle položil možná jeden z prvních dílů Lost…? Tak či tak, nejenže Rickshank Rickdemption nasadí laťku velmi, velmi vysoko, zbytek sezóny ji podle mě neshodí, byť jsou v ní pro mě některé spíše nudné díly (hlavně poslední dva). Kabelovku nahradí mnohem smysluplnější Mortyho Mind Blowers, překvapivý záporák první série dostane více prostoru a nechybí ani parodie Avengers (jestli nějaká hláška vystihuje Ricka, není to „Wubba-Lubba…“, ale „Who the Fuck is Noob Noob?“). A člověk samozřejmě nesmí opomenout díl Pickle Rick, který funguje i jako akčňák, i jako další z řady „ano diváku, budeme nadále podkopávat tvá očekávání,“ tentokrát s tím zvratem, že je tu Susan fucking Sarandon a ta nastaví Rickovi zrcadlo, které je vlastně jen takový velmi ostrý střep.

I přestože první interdimenzionální kabelovka měla také vedlejší zápletku, tentokrát to není žádné klišé, a místo předvídatelného hřejivého ujištění, že se dva nejhorší rodiče v celém mnohovesmíru bezmezně milují, je tu Werner Herzog a jeho bezradný monolog o tom, jak lidé planety země milují své penisy. Pokud jsem považoval kabelovku v první sérii za nejslabší díl, a v této jsem ji byl schopný snést, vypovídá to myslím leccos o stoupající tendenci kvality seriálu. Epizody jako Total Rickall nebo The Ricks Must Be Crazy připomínají, že show ještě neskončila s vyvoláváním existenciální krize i navzdory svému nablblému humoru, zatímco přímočařejší díly upevňují „serióznější“ složku seriálu. Podle mě je to právě druhá série, během níž si Roiland a Harmon ujasnili, co je na Ricku a Mortym to nelepší, a začli podle toho tvořit.

Všichni znají zlaté oblouky, málokdo ale asi ví, kde se vzaly a jak se jim povedlo rozšířit se nejen od pobřeží k pobřeží. Já jsem s příběhem rozhodně nebyl původně obeznámen, Keatonovo hraní v traileru ovšem stačilo, abych se na snímek chtěl podívat. Ironie názvu možná slibovala zajímavější film, než jaký se z toho nakonec vyklubal, ale rozhodně mě to bavilo víc než většina biografických snímků. Krom Keatona se o to postarali i Nick Offerman a Laura Dern. Mohou přitom pracovat s výborným scénářem, který neukazuje Kroca jako černobílého bídáka. Fiktivní verze tohoto podnikatele je tak nesmírně přitažlivá, že se člověk touze natočit o něm film ani nediví. Bohužel režie není nic, co by člověka překvapilo, a ani ten skvělý scénář se nedokáže vyhnout několika klišé a zaběhlým stereotypům biografického snímku. Ale když už nic jiného, alespoň se člověk dozví něco o historii řetězce, o které se jinak moc nemluví.