Carthorias

Jednotlivé řady survivora hodnotím podle dvou kritérií: Zaprvé, kolik je ve hře zajímavých hráčů nebo figurek a za druhé, kolik momentů si z řady pamatuji (například z Thajska si nepamatuji nic). Co se týče castu, na straně navrátilců to vyšlo tak půl na půl (Cochran, Andrea, Corinne, Phillip, v jistém smyslu i Hantz, i když to je kapitola sama o sobě), na straně "fanoušků" byl jediný použitelný Reynold. Tady Caramoan body nenažene. Na druhou stranu, celá sezóna je plná nezapomenutelných momentů (Francesca a její kámen, Phillip a Stealth r Us, ten strašidelný meltdown, Malcolmovy čachry na kmenové radě). Hlavní téma bych ale osobně popsal jako: "The Ultimate Survivor Underdog Story". To jak moc se vám líbí tenhle příběh ovlivní váš pohled na celou sezónu, mě tedy strhnul a proto dávám 5, ale chápu i ta nižší hodnocení. Co nechápu, je přirovnávání této řady k těm nejhorším řadám typu Fiji, Thajsko nebo One World. Možná že už nemám tak vysoké nároky na kvalitu a Survivor stagnuje, ale Caramoan mi přijde jako nejlepší řada od HvV.

Už dlouho se mi nestalo, že bych byl ještě hodinu po skončení filmu v tranzu. Co vyzdvihnout? Vynikajícího Rushe, který je zde o ještě o level výš než v Králově řeči? Svíravý podkres Enia Morriconeho? Závěr, který je prakticky bez jediného mluveného slova a dopadne na vás jak olověná kovadlina? Práci kamery, hlavně při snímání obrazů? Možná je můj zážitek ovlivněn předchozí návštěvou kina, která byla jednou z nejhorších co jsem kdy zažil (Fuck you, Elysium!), ale s klidem můžu říct, že kdybych mohl za rok 2013 vidět jediný film, byla by to Nejvyšší nabídka.

Musím se předem přiznat, že sledování Formule 1 ve mně evokuje podobné pocity jako kdybych se díval 2 hodiny na toto: https://www.youtube.com/watch?v=A3lYAzF-jJc . Tohle ale není ten případ. Je to parádní jízda, film jako ze staré školy, se skoro až antickou epičností. Dva hlavní hrdinové stojící jako Hector a Achilles proti sobě v Aréně bohyně Niké. Brühlův Lauda jako archetyp puntičkářského Němce, proti němu Hemsworth jako James "Party-Boy" Hunt. Třetím hrdinou, který dostává film do úplně jiné dimenze je pak kamera a režie, která vás hodí přímo do sedadla monopostu (v podobném stylu jako například Gravitace) takže se jenom nedíváte do zblbnutí na okolo jezdící autíčka ale přímo se vrtíte ve vlastním sedadle, jako kdybyste očekávali náraz způsobený vaší neschopností zkrotit toho bujného oře. No a korunu tomu pak dává příběh, který je sám o sobě lepší než polovina Hollywoodských scénářů. Scény v nemocnici jsou asi nejsilnější částí filmu. Ještě navrch přihoďte Olivii Wilde a není o čem. Jeden z nejlepších filmů roku 2013.

Zdá se mi, že si tady většina lidí plete hodnocení pořadu s hodnocením jeho účinkujících. V životě jsem neviděl tak vypatlaná individua, to je pravda, nicméně právě kvůli tomu je Hotel Paradise tak důležitý. Je to úžasná studie jedné sekce populace (a bojím se dokonce říct že většinové), která se pouze maskuje za výherní reality show. Nebojím se to přirovnat například k takové Katce od Třeštíkové. Zda to byl záměr producentů či ne, o tom můžeme jenom debatovat (osobně si myslím že je to jenom šťastná náhoda), nicméně unikátnost tohoto projektu je zřejmá.

Je mi trochu líto toho, že naprostá většina recenzujících uživatelů ČSFD srovnává Hunger Games s Battle Royale a šmahem odsuzují HG jako nedokrvenou kopii. Je to trochu jako srovnávat Requiem za sen se Strachem a hnusem v Las Vegas, pouze proto že oba filmy obsahují spoustu drog. Cílem Hunger Games není prolít na plátně hektolitry krve, či explicitně šokovat jako v případě Battle Royale (neshazuji BR, je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů). Tou pravou hrůzou je zde post-apokalyptická společnost vystavena na Orwellovských principech totální moci, proti které podrobené kraje nejsou schopny, či lépe řečeno nemají sílu a chuť bojovat, viz naprosto odevzdaná populace přihlížející dni sklizně. Centrum dekadence v Kapitolu dusí ostatních 12 krajů (s možnou výjimkou prvních dvou, sloužících jako populační zásobárna represivních složek) pomocí metod, které všem podrobeným přijdou jako neskutečně kruté, zatímco vládnoucí vrstvě připadají zábavné. Scény kdy se Katniss rozklepe jako sulc těsně před vstupem do arény nebo úmrtí Routy zasahují emočně přesně ta správná místa, kdy divák soucítí s hlavní hrdinkou (velký podíl na tom má také fakt, že Jennifer Lawrence je skvělá herečka), ale pocit úzkosti a nejistoty přetrvává po celou dobu filmu. Nejsilněji možná paradoxně v části filmu před vstupem do arény, při srovnávání dvou odlišných světů 12. kraje a Kapitolu skrz Cetkii Trinketovou (vskutku stupidně přeložené jméno) a její pokřivené vnímání událostí (když vykládá dětem jdoucím na smrt jaké mají štěstí, že se mohou v jídelním voze naládovat koláči). Vrcholem filmu je proto (skoro)závěrečná scéna s rulíkem, braná jako gesto odporu vůči tomuto systému. Ve zkratce, není to o tom že se 24 dětí pozabije v aréně, ale o tom, proč se má 24 dětí pozabíjet v aréně.

Kdybych věděl že scénář napsal ten **** Lindelof, nikdy bych na to nešel (Ještě pořád ve mně kypí hněv za konec Ztracených, nebo-li seriálu o kouzelném dobrodružství magické vody a špuntu). Je to v mnoha podobách stejné jako Lost, první půl hodiny vynikající, skvělá atmosféra, spousta záhad, tajemství a spekulací, načež zhruba v polovině filmu scénář přehodí výhybku a vysere se divákovi na hlavu. Neuvěřitelné množství děr ve scénáři je brilantně sesumírované tady: http://www.youtube.com/watch?v=-x1YuvUQFJ0 . SPOILER: Jo a mimochodem, scéna zabití toho biologa a geologa byla jednou z nejvtipnějších scén co jsem letos v kině viděl. Takovou pitomost by nenatočil ani Uwe Boll.

Hlavním problémem filmu je podle mě ledová královna Jessica Chastain. Nemohl jsem se s ní ani na vteřinu ztotožnit, vcítit se do ní, nebo jí aspoň fandit, což je u filmu, kde je prakticky jedinou trojrozměrnou postavou docela problém. Hraní s absencí emocí, nebo výrazu může fungovat, viz například Sheldon Cooper, Sylar z Heroes, Spock, Dexter. Ve všech těchto případech musí být ale výraz něčím nahrazen, například zajímavou osobností, nebo dialogem. V případech, že nějaká z těchto postav vybočí ze svého nulového projevu, dostáváme mimořádně silné momenty. V tomto případě dostáváme kamennou pannu, která dokáže tak maximálně unudit k smrti. Její vybočující moment potom působí vyloženě směšně (I´m the motherfucker who found this place, sir). Nominace na Oscara je pro mě záhadou, možná je to kvůli "kontroverzi" kolem snímku. Dalším problémem je délka filmu a nedostatek materiálu který by ho vyplnil, některé scény jsou neúnosně roztahané (například příjezd doktora). Jessica to neutáhne a vedlejší postavy jsou buď ploché s nedostatkem prostoru (Mark Strong), nebo napůl karikatury (Seal Team). Suchopárná vážnost s jakou je film pojat už je pouze třešnička na dortu.

Tohle je pro mě překvapení desetiletí! Po osmi dílech jsem závislý jak šlapka na cracku. HBO se totiž povedlo stvořit svět. Komplexní fantasy svět, ve kterém postavy nejsou jen figurky z Dračího doupěte (dobrý x zlý), ale živoucí bytosti, které jednají přesně jak jim káže jejich osobnost. Ned, Sansa, Arya, Tyrion(!), Jon Snow, Malíček, Cersei, Khaleesi (a ještě asi 10 dalších postav) jsou totiž natolik kvalitní osobnosti, že by každá z nich utáhla vlastní spin-off. Navíc má hra o trůny i velmi kvalitní příběh, balancující svou komplikovaností mezi jednoduchým bojem tří rodů a složitou politicko-mocnářskou hrou. Herecké výkony jsou velmi dobré, v některých případech dokonalé (jak napsal jeden americký kritik: "Jestli Dinklage nedostane Emmy, měly by padat hlavy.") a výprava, kamera a ostatní technické kategorie jsou asi to nejlepší co jsem v televizi viděl. Knihu jsem nečetl, ale nejspíš se do ní co nejdřív pustím, takhle mocně mě uchvátit zatím dokázala jenom Battlestar Galactica, jestli si ale druhá sezona udrží stejnou laťku, asi budu muset přepracovat svůj žebříček top seriálů.

Klasický případ ČSFD hypeu. Navzdory tomu nejsou Untouchables špatný film, hlavní hrdinové jsou sympaťáci a jízdu si užijete ať už sedíte na dvou kolech, nebo je tlačíte. Omar Sy by si zasloužil šanci v Hollywoodu, dokážu si ho bez problémů představit v minimálně dvou desítkách akčních filmů a zkusmo i v pár komediích. Co se týče děje, tak si teď po zhruba roce ode dne co jsem to viděl nepamatuji nic. Projížděli se autem, na konci myslím bylo nějaké rande, to je tak všechno. Co si pamatuji je, že jsem měl po zhlédnutí takový lehce nablblý pocit spokojenosti, takže aspoň k něčemu to bylo. Vzato kolem a kolem, neurazí ani nenadchne, takový FC Jablonec filmové první ligy.

Svéží hudební reality show, podobná superstar a přece tak odlišná. Největším tahákem je obsazení všech čtyř koučů, kteří, narozdíl od X factoru nebo idolu, jsou aktuálně velkými hvězdami showbusinessu (V době soutěže měli všichni čtyři nahrávku v top 20 americké hitparády) a neustálé hašteření mezi nimi tvoří základ té show. Struktura show je taky dokonalá, od blind auditions (ten hlavní gimmick s otáčením křesel), přes battle rounds (asi vůbec nejlepší část soutěže, kdy proti sobě zpívají 2 soutěžící v boxerském ringu) až po finálních pár kol, kde už je formát podobný superstar. Třetím bodem dokazujícím nadřazenost nad superstar je fakt, že se v soutěži bez výjimky nevyskytne špatný zpěvák, tím pádem se eliminují trapáci prvních kol talentových soutěží a stopáž není naplněná podobnými individui jako tahle aberace: http://www.youtube.com/watch?v=oOzinUQvjCU Nicméně velmi se bojím české adaptace, vzhledem k tomu, že výběr poroty dostal na starosti nejspíš nějaký pomatenec.