Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (307)

plakát

Uličníci (1957) 

LFŠ 2019, Film 1: Parta výlupků očichávající dámská sedla a slintajících nad místní krasavicí na francouzském venkově

plakát

Nepravý muž (1956) 

Nezvykle slabý Hitchcock. Fonda dělá co může, ale slabý scénář jej nepustí do žádné větší akce. Místo aby bojoval za svou nevinu, jen neustále opakuje svoje nacionále, tu policistovi, tu bachaři či soudci, a nechává se unášet proudem fušerského vyšetřování. Někdy je přívlastek "Based on a true story" na škodu. Filmu dodává nový rozměr, když si představíte, že hlavní hrdina je zároveň postava porotce č. 8 z 12 rozhněvaných mužů, odhodlaný bít se za presumpci neviny do roztrhání těla, i vzhledem k tomu že má zkušenosti z 2. strany.

plakát

Most špiónů (2015) 

Někdo si může myslet, že Studená Válka, byly pouhé Válečné Hry (100). Na jedné straně Říše Zla (97), na straně druhé NATO (21). V USA právník James Donovan (Hanks) zastupuje, doktríně zadržování komunismu (25) navzdory, odhaleného Ruského agenta (Rylance). Postupně se mezi oběma muži vyvinou Zvláštní Vztahy (105). A zatímco, poplatný dobové hysterii, se jeho syn doma učí Skrčit se a Přikrýt (4), nad Tureckem dojde k Incidentu U-2 (60). Mezitím rostou Nepokoje ve Východní Evropě (29), přičemž z Blokády (10) Západního Berlína jsme se posunuli až k vytvoření Zdi (96). Bohužel pro Američany, mají na východní straně i svého Přeběhlíka (103), mladého studenta ekonomie. A tak se Donovan neptá co může jeho vlast udělat pro něj... (77), ale rozjíždí masivní Kyvadlovou diplomacii (73), zahrnující mimojiné i kuchyňské rozhovory (48) a nejeden východoněmecko-sovětsko-americký Summit (45), a po Malých krocích (80) se posouvá ke kýžené trilaterální vyměně zajatců. Takže... Zahraje si se mnou někdo Studenou Válku?

plakát

Citizenfour: Občan Snowden (2014) 

Celým filmem prostupuje téma nadměrného egoismu a konspiračních teorií, už od úvodních titulků, které jsou celé o režisérce (mě sledovali, mě naháněli, já jsem na seznamu nejhledanějších), přes Snowdenovu hru na špiona (mluvil jsem s manželkou, je naživu, je v pořádku) až po neustálý strach před NIMI (oni nás hledají, co oni udělají až nás najdou, jak oni zatajují pravdu atd.). Nejvíc je to ale patrné ve scéně, kdy se investigativní reportér ptá experta na bezpečnost, jak má postupovat při utajení svých zdrojů, teď když je sledován. Všimněte si, jak se reportérovi na vteřinku rozšíří zorničky a na tváři se mu objeví mírný úsměv, když je mu řečeno, že by musel následovat techniku Hlubokého Hrdla a scházet se se svým zdrojem po garážích. Je z toho nadšený! Tohle je totiž konečně pravá investigativní novinařina, možnost ukázat to té velké hnusné americké vládě, která po nás nekompromisně půjde. Ve skutečnosti jsou novináři všem ukradení, protože USA, na rozdíl od třeba Ruska (kde se paradoxně Snowden ukrývá), své novináře nevraždí. Jediný kdo je opravdu v ohrožení, je Snowden, a to právem, neboť (a teď mluvím naprosto objektivně) se jedná o zrádce USA, který vynesl na světlo utajované vládní informace, a nyní se o ně dělí s FSB. Největší záhadou pro mne zůstává rozluštit, jestli je Edward Snowden tak naivní, nebo tak hloupý. Jedno je jasné. Může děkovat bohu, že je Američanem. Kdyby byl Rus, mohl by si o svých eskapádách už dávno povídat s Němcovem, Politkovskou nebo Litviněnkem.

plakát

Spotlight (2015) 

Solidní pátračka ve stylu všech prezidentových mužů, tentokrát zaměřená na zneužívání dětí katolickou církví. V silně věřících USA silné téma, v ateistickém česku to pak takový efekt nemá. Přemýšlím co by zapůsobilo stejným dojmem u nás, ale nuc mě nenapadá. Herecké výkony jsou slušné, ale nic ohromujícího, scénář je daný historickými událostmi, takže žádné překvapivé veletoče nečekejte. Asi nejzajímavějšími momenty jsou pak telefonáty s Ex-knězem, zahrnující rozdíly mezi Vírou a Církví a úvahu, jakou roli ve všem má vynucený slib celibátu.

plakát

Americký vlkodlak v Londýně (1981) 

Průměrná Jenny Agutter a David Naughton, herec s charismatem mokré houby, horko těžko utáhnou tuhle hororovo-komedickou slátaninu. Nejlepší scény byly s nemrtvými oběťmi útoků a pak samozřejmě scény přeměny ve vlkodlaka, o kterých zde všichni básní. Škoda, že ze začátku musíte protrpět asi půlhodinovou mezihru v Londýnské nemocnici, která si nudou nezadá s Nemocnicí na Kraji Města (a to možná ještě Dietlovi křivdím).

plakát

Bubba Ho-tep (2002) 

Dokud bude Hollywood produkovat filmy, kde Elvis s černým JFK bojujou proti oživlé mumii na pozadí starobince ve východním texasu, je svět ještě v pořádku. Btw, neskutečně jsem si užíval to gusto se kterým Bruce vyslovoval Bubba Ho-Tep.

plakát

Rozvázané jazyky (1989) 

Připomnělo mi to tento vtip: V newyorském metru čte černoch noviny. Přisedne žid a vidí, že ty noviny jsou v hebrejštině. Zakroutí hlavou: „Pane, to vám nestačí, že jste černoch?“ Marlonu Riggsovi to asi nestačí, je totiž homosexuál. Což by mi nevadilo, kdyby nebyl zároveň i aspirující slam poeta, který svoji existenciální úzkost musí vkládat do veršů pronášených před černým (haha) plátnem. Naštěstí je tento verbální průjem proložen výpověďmi dalších černých gayů, které jsou co do obsahu i exekuce mnohem zajímavější, a vynášejí tomuto experimentu první hvězdu. Druhá je za příjemnou stopáž.

plakát

Hodina vlků (1968) 

LFŠ 2018, Film 30: Tohle je jeden z těch filmů, o kterém znuděně diskutují věční studenti filozofických fakult v oblíbené čajovně, ve všední den ve 2 ráno. Milion alegorií, odkazů a uměleckých zkratek, ale film to je funkční asi jako stoperská dvojice Sparty. Liv Ullmanová celý film čučí, jako kdyby jí spadly hračky do kanálu, a Max von Sydow je kamenný jak Lotova žena. Kromě toho tam jsou nějaké přízraky, nebo snad jsou všichni přízraky, nebo je přízrak divák, vyberte si. Film prý využívá spoustu zcizovacích zkratek. Nevím. Pokud se za zcizovací zkratku počítá náhlé vypnutí promítání a opakované zahájení, světlo mobilů znuděných diváků a hlasitý rozhovor uvaděčů za dveřmi, tak bravo. Upřímně řečeno, ne že by mi to vadilo, nebýt těchhle vyrušení, usnul bych tak v 15. Minutě.

plakát

Podzimní sonáta (1978) 

LFŠ 2018, Film 29: Těžká kláda. Kolaborace Bergman x Bergman přináší střet dvou světů (nejlépe viditelné ve scéně, kdy Ingrid telefonuje agentovi, jako kdyby najednou hrála v jiném filmu). Mírná Hollywoodská příchuť, kterou Ingrid dodává, filmu jen prospívá a zvýrazňuje Bergmanovu klasickou trpkost, asi jako když do čokolády přidáte trochu chilli, nebo když pokapete rybu citronem. Samozřejmě nechybí klasické Bergmanovské propriety (farář, sestřička, chlapec). Je vlastně trochu s podivem že se z Bergmana stala taková ikona filmu, když točil jeden film furt dokola, ale to je asi na delší diskuzi. Vztahově jde Ingmar až na dřeň, jako ostatně vždy, ale na rozdíl od ostatních filmů co jsem měl tu čest vidět, je zde odbržděnější. Pozitivně také kvituju minimum zbytečných filozofujících monologů. Jeden z těch přístupnějších Bergmanů.

Ovládací panel
7 bodů