Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní

Poslední recenze (344)

plakát

Drive My Car (2021) 

Tomu říkám poctivá náhoda nebo zásah odněkud shora?. Dneska akorát předtím, než jsem se rozhodl pustit si tento film (cca v pět odpoledne), bylo na tomto portálu (nekecám) 979 hodnocení. No a jak film skončil, a já jsem se dal na hodnocení, byl jsem rovnou jubilejní tisící recenzent. Ale asi to dává smysl. Nevím jak u ostatních diváků, ale u mě to dnes padlo na melancholickou atmosféru. Venku pršelo, zatažená obloha, kapky dorážející na okna, a když vám od úvodních sekund začne hrát We'll Live Through the Long, Long Days, and Through the Long Nights, cítíte, že jste v totální ambientním melancholickém módu. Atmosféra mi tedy byla nakloněna, a tímto zdravím i ostatní paralelně sledující diváky, a doufám, že si tuto tříhodinovou melancholii užili alespoň v podobném duchu jako má maličkost.  Tož to bylo ode mě takový krátký postřeh, a teď už šupem na hodnocení tohoto filmu. Ještě předtím bych chtěl ovšem zapracovat na prologu. Tento úvod bych chtěl věnovat samotnému Murakamimu, který je již řadu let mou velkou inspirací. Jsem vlastníkem jeho doposud všech českých překladů děl (zdravím především Tomáše Jurkoviče, který nám dal možnost objevit kouzlo tohoto autora) od tohoto naprosto originálního tvůrce, který mě v lecčems ovlivnil. Nepřečetl jsem od něj ještě zatím vše, ale chybí mi už toho velmi málo - 1Q84, Kronika ptáčka na klíček, Komturova smrt a Tancuj, tancuj. Osobně mě nejvíc zasáhlo Norské dřevo, Kafka na pobřeží, Konec světa a Hard-boiled Wonderland a Na jih od hranic, na západ od slunce. Obecně Murakamiho tvorbu rozlišuji do dvou obecných kategorií - reálné příběhy bez fantasknosti, a pak jsou zde jeho magicko-realistické výtvory. Každý čtenář si v jeho dílech najde to své, obě jeho zaměření mají své kouzlo, které může člověka výrazně ovlivnit nejenom v myšlenkách, ale v každodenních činnostech, kdy si uvědomí, že každá nejelementárnější záležitost dává dohromady záležitosti elementárnější, ty se pak spojují v záležitosti menší, malé, až po ty naprosto stěžejní a důležité. Ne nadarmo se říká, že pokud chceme měnit věci okolo sebe, musíme mít nejdřív pochopené své vlastní nitro a umět pracovat konstruktivně se svým vlastním já, se svými pocity a myšlenkami, ale i s emocemi, kdy i ty negativní mají svůj silný význam - ty nás totiž neuvěřitelně posunují vpřed, jsou potřeba, balanc je potřeba. Osobně nepreferuji to, aby na světě bylo dobro, ale aby bylo dobro i zlo vyvážené, vlastně z určitého úhlu pohledu zlo ani dobrou není, ale jen a pouze - BALANC. Murakami mě v tomto dosti ovlivnil, jelikož my ve svých dílech ukázal nejen sociokulturní pojetí existence lidstva, ale dokázal mi poukázat i na ty nejmenší prvky v složitém spektru každodenních událostí tohoto světa. A i když jsou některá jeho díla odlišná, spojuje je právě autorův rukopis, který lze dohledat ve všech jeho dílech, který je příznačný, a dělá z autora ikonu současné postmoderny. Prolog tímto uzavírám, díky za vše, Haruki, jsi legendou. Co dodat k samotnému dílu režiséra Hamaguchiho? Jedná se o adaptaci s tvůrčím zásahem autora. Režisér si zde vypůjčil nejen z této povídky, ale i z jiných některé důležité prvky, a sjednotil je do podoby tohoto díla. Jelikož Muži, kteří nemají ženy, dobře znám, je trošku hlavní téma tohoto filmu odlišné od toho, čím se ve skutečnosti zabírá v literární předloze. I detaily jsou v některých věcech odlišné, a rád se mi během filmu líbilo je hledat. Ať už je to jiná barva auta, jiný důvod smrti manželky protagonisty, či jiná celková pointa filmu. Zde se jako hlavní téma nabízí smíření s tím vším, co se stalo a snaha posunout se kupředu i přes všechny ty nepříjemné věci, které se staly. V povídce to vnímám trochu jinak. Protagonista se zde ptá v dialozích i v monolozích na to, v čem jako muž selhal, co neměl na rozdíl od milence jeho ženy. Trápí se v tom, jak ztratil své ego, jak nemá přátele a jak hledá sám sebe. Tohle je totiž právě jeden z autorových rukopisů, existenciální postavy, které nejsou žádní hrdinové bez chyb, ale veskrze obyčejní lidé, kteří dělají chyby, ale ve svém vlastním nitru se je snaží řešit nebo jim utéct. Nakonec je ale všechny přece jen dostihnou. Na druhou stranu oceňuji, že řidička Misaki je vykreslena do reality naprosto přesně, tady autor zachoval maximální autenticitu. I když je snímek poněkud mixem jiných povídek z této sbírky, má naprosto silnou ambientně melancholickou atmosféru, je vystavěn na silných existenciálních dialozích, kdy se zde paralelně střídají jízdy autem a přípravy na představení, jež tvoří silný řád, má hodně dobrou hudbu, a herecké výkony jsou rovněž na vysoké úrovni. Stopáž se netáhne, nenudí, nevleče se, ale přirozeně pomalu plynu, a je příjemně vypointivizována. Strašně moc se mi na režisérovi líbí, jak pracuje s kamerou a střihem, že se člověk často cítí, jako by v tom autě seděl on, jako by chodil těmi ulicemi města, jakoby projížděl tím tunelem, zabořoval nohy do sněhu a byl vlastně součástí tohoto celého příběhu. Toto kouzlo totiž málokterý režisér svede, a za to mu dávám velký palec nahoru. Nabízí se už jen jedna otázka k obsahu mé recenze - proč jsem neudělil tu pátou hvězdičku? Co jako jediné režisér nedotáhl k dokonalosti, je osudovost, emočnost, prostě pocit, při kterém bych fakt měl smutnit a klidně se i rozbrečet nebo aspoň cítit a soucítit s tím, co se děje. Ta empatičnost tam není taková, jakou bych si představoval - a ano, chápu, ona tam nejspíše prostě ani nemá být, protože protagonisti si zkrátka prošli peklem, ale v tom daném momentu rozuzlení to čekáte, že z nich to, co v sobě drží, uvolní mnohem více. V povídce to totiž zobrazeno není, ale zde si myslím, že mohlo, začněme jenom tím, jak Kafuku při pohled na smrt své ženy nebyl tak v hajzlu, jak jsem čekal - a i bez rozklepaných ruk volal záchranku - to je třeba jasný příklad toho, o čem mluvím. No a navíc ta propletenost dvou hlavních postav je totiž za mě více než osudová, je v lecčems podobná, a zasloužila by si lepší vykreslenost. To je asi tak jediné, co bych filmu vytkl. Někteří i tvrdí, že prvku z jiné povídky se věnovalo příliš mnoho prostoru, já si ovšem myslím, že tyto dvě povídky mají více společného, než se na první pohled může vůbec zdát. Na druhou stranu sám za sebe souhlasím s tím, že rozvíjení vztahu mezi oběma protagonisty mohlo být trošku pečlivější, ale nebral bych to jako nedotaženost nebo chybu - v povídce to také není nikterak vykresleno. I tak ale není co víc vytýkat než to, co jsem uvedl, je za tím neskutečně odvedený kus práce, a jsem upřímně zvědav, zda si současná režie troufne natočit v příštích letech i něco víc, než krátké Murakamiho povídky. Vidět zpracovaný Hard-boiled nebo Kafku na pobřeží, to by bylo něco. Závěrem bych chtěl poděkovat ještě jednou režisérovi, který se toho zhostil chvalitebně, a Murakamimu, který na mé duši zanechal a stále zanechává citelnou stopu. Drive My Car si právoplatně zasloužil sošku Oskara, toto téma totiž je, bylo a bude stále aktuální. Murakami je v jistém spektru padlým andělem, který dobře ví, o čem píše, a ta jeho ryzí autenticita z jeho knih hodně srší, a to  na každé stránce! ***8,5/10***

plakát

Adamova jablka (2005) 

Alternativní filmový unikát, jediný svého druhu, po kterém nevím, jestli mám mít zlost, brečet, smát se nebo se necítit nijak. Je to experiment, který i přes svou civilnost nenudil, a naservíroval intelektuální smršť všeho možného. Doporučuji zhlédnout všem budoucím teologům, kněžím, mnichům i jeptiškám, a mít z tohoto snímku i státnicovou otázku k závěrečným zkouškám! 8,3/10

plakát

Skála (1996) 

Já jakožto divák, který sleduje málo mainstreamy a zaměřuje se spíše na filmy méně známé, než ty nejznámější, jsem měl až nyní tu čest zhlédnout Skálu. Naprosto bombastický ačkní thriller, kde se i řechtáte smíchy, vás přiková k obrazovce a svou naprosto dokonalou akcí, perfektní kamerou, střihem, vizuálem, hudbou, luxusně vybranými postavami, svou synchronií, napětím, emocemi, vás nenechá ani na desetiny sekundy vydechnout. Je to naprosto špičkový akční nářez, který ve mě rezonuje a dlouho rezonovat určitě ještě bude. Jedna akční scéna střídá tu druhou a je tak dokonalá, že se nestačíte divit, kolik geniálně zkomponovaných scén může v jednom snímku vzniknout. Takové mrazení během celého filmu jsem vážně dlouho nezažil. Musím se ještě vrátit k té hudbě, protože ta je za mě naprosto nadčasová a neuvěřitelná, dodává tomu filmu totální šmrnc, a to je jedině dobře. Není doopravdy absolutně co vytýkat, a těch 136 minut uběhne jako voda, že si ještě s chutí mrknete i na závěrečné titulky a teprve po nich si s úsměvem a euforií řeknete, že být filmovým fanouškem je naprosto úžasný koníček! 10/10:)

Poslední hodnocení (1 954)

Drive My Car (2021)

06.05.2022

Adamova jablka (2005)

05.05.2022

Skála (1996)

04.05.2022

Bournův mýtus (2004)

04.05.2022

Agent bez minulosti (2002)

26.04.2022

Hra (1997)

23.04.2022

Predestination (2014)

22.04.2022

Metropie (2009)

21.04.2022

Duna (2021)

19.04.2022

Reklama

Ovládací panel
7 bodů

Reklama

Reklama