Leoric

Tak tady mi Michele Soavi připravil jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec, jakoby věděl, co potřebuji ke štěstí.. Zpočátku vtipná zombiekárna s originálním nápadem přejde v existencionální filozofické drama s notnou dávkou psychedelie. Nikdy nezapomenu na naléhavost a krásu, s jakou mne tento film začal pohlcovat ani na stav, ve kterém jsem zůstal poměrně dlouho po závěrečných titulcích. Tento nenápadný režisér si vybudoval můj neutuchající obdiv a neschnoucí slzu v oku. Nejenže má na svém kontě tři hororové opusy lepšící se jeden od druhého, ale hlavně pak tuto důstojnou tečku v podobě svého posledního hororu..

Pro mne zatím nepřekonaný vrchol giallo. Argento navodil v tomto filmu takovou atmosféru, že by se dala břitvou krájet. Vrah zde působí opravdu studeně, nahání strach, a Jennifer Connelly je zde mystická a krásná. Co dodat? Jen se kochat.

Nemohu hodnotit jinak, než plným hodnocením, neboť Wes Craven dokázal stvořit hororovou ikonu, která přetrvá, a vyděsí ještě pěknou řadu teenagerů. Tento film neztratil ani dnes nic ze své působivosti, propojení snového světa s realitou naprosto funguje, atmosféra je tíživá, a nenechá vás ani na chíli vydechnout.

Řekl bych, že lepší film podle knižní předlohy už natočit nelze. Geniální výkon Jacka Nicholsona je znepokojující, protože vás zákonitě musí napadnout, že v hotelu spíše své roli podlehl, než aby ji hrál. Jeho šílenství je zkrátka neopakovatelné, a tak dusnou atmosféru nedokáže navodit žádný jiný film. Škoda, že zde není více jak 5 *****.

V prvním díle mu znásilní dceru, a zastřelí ženu, aby se mohlo střílet. V druhém díle mu zavraždí znásilněnou dceru, aby se střílelo. Ve třetím se vymyslí dávný přítel, protože ho už svrbí ruce, a tak se opět střílí. Zápletka s umírajícím přítelem je však nudná, tak se rychle ožení, aby mu mohli vzápětí zabít ženu, a střílelo se dál. V posledním díle se už nežení, protože je mu jasné, že se bude střílet, a tak si rychle najde přítelkyní, kterou mu zastřelí mafie, a tak je všechny vystřílí. Díky této sérii jsem zjistil, proč nenávidím akční filmy.

Máte-li rádi grunge, budete štěstím bez sebe, neboť máte možnost vidět Soundgarden, Pearl Jam a Alice In Chains živě v Seattlu, zážitek vám snad zkazí jen discotanec hlavních představitelů na výše zmíněné kapely. Takhle naivně už naštěstí film jinde nepůsobí, sálá z něj pohoda, a dobrá nálada, tu vám občas zmrazí jen tápání hrdinů a hledání odpovědi na jejich nejistoty. Do svého pomyslného žebříčku nezapomenutelnýh filmových okamžiků si řadím scénu, kdy Kyra Sedgwick po své cestě hledání sebe sama stane ve dveřích své lásky, a Campbell Scott ji objímá se slovy "What took you so long?" Tenhle nádherný nostalgický okamžik v sobě nese posmutnělou připomínku toho, že i když se zdá, že je pozdě na návrat, je třeba se bít, co když oba smutně hledí na hvězdy, a přemýšlí o sobě, a život jim utíká mezi prsty?

Happy End je rozhodně můj neojoblíbenější hudební dokument, viděl jej už nespočítaněkrát. Díky lásce k Mńáze možná přehlížím chyby:). Příběh kapely je skvěle podaný, správně absurdní, a je vidět, že Mňága si vše řádně užila. Další povinností správného mňágisty je ještě další snímek, který se zove Made In Valmez, ale zde na ČSFD jsem jej nikde nenašel. Naštěstí si ho suším na VHS:)

Skvělý absurdní humor, dříve jsem Českou sodu hltal se stejným nadšením, jako později Monty Pythony. Vděčím jim i za hodnotné kurzy němčiny, potože jinak bych se nikdy nedozvěděl, jak se řekne devítiocasá kočka německy. Nemohu hodnotit jinak. :)

Z těchto českých "vidláckých komedií" (nemyslím to nijak špatně, sám jsem vidlák:) je právě tento snímek můj jasný favorit. Od nezapomenutelných gagů totiž dokáže nenuceně přejít i v citlivě vystavěné drama. Atmosféra melancholického stesku po domově a prázdnota mísící se s bezvýchodností města patří pro mne k jednomu z nejhezčích zážitků z české kinematografie.

V tomto případě budu značně nekritický, protože tohle je pro mne trefa do černého. Do dokonalosti dotažený absurdní humor, kterého zde můžete hltat plnými doušky, až byste se zadusili:)