Vodnářka

Silné téma, na které se názory dost tříští (jenom diskuze v našem normálně ignorantském dějepisném semináři se protáhla na hodinu a půl). Filmově by ale šlo zpracovat líp.

[MDFD Jihlava 2010]

[MDFD Jihlava 2010]

Celá myšlenka dokumentu je fakt zajímavá, ale... Jací asi můžou být lidé, kteří se rozhodnou vypořádat se se svými problémy prostřednictvím filmové kamery? Jaký asi bude příběh, který jim přijde natolik zajímavý, že se ho rozhodnou sdělit celému národu? Uvidíte sami, účinkující - naprosto ničím nevýjimeční lidé - se cítí jako talentovaná herečka a zpěvačka, která má psychické trauma, že se musela učit matematiku, fakt dobrej textař a renesanční člověk, který prošel tvrdou šikanou, starší dáma s nadpřirozenými schopnostmi, matka šesti dětí, která má fakt ráda sex a chce se přestat vázat na manželovi nebo pár, který jde nejdříve prezentovat to, že jsou prostě obyčejná dvojice a o němž se pak dozvídáme, že ta paní je vlastně na holky. Vím, že zním arogantně, ale mě osobně zajímají příběhy lidí, kteří se museli vyrovnávat s opravdu těžkými problémy a zvládli to díky vlastní síle, trpělivosti, vytrvalosti, toleranci apod., a ne příběhy, které vyprávějí lidi jenom proto, že v sobě našli dost exhibicionismu předvést se před kamerou. [MFDF Jihlava 2010]

Samotné téma dokumentu nenechá nikoho chladným, režisérka Dagmar Smržová nám však odhaluje mnohem víc. Snad je to ten dokonale blízký vztah dvou lidí, láska, která je žene kupředu, možná ta obětavost, která z nich čiší. Každopádně v sobě oba mají obrovskou sílu, sílu nezjednodušovat si život za každou cenu a žít ho se všemi jeho těžkostmi, tak jak přichází. Je obdivuhodné, že se režisérce všechny tyto, a mnohé další, vlastnosti a emoce, podařily přenést do jednoho snímku, který v sále doopravdy rozbrečel i pár pánů. Snímku, na jehož vstřebávání si nechejte dostatečné množství času. [MDFD Jihlava 2010]

Dokument ani chvilku nenudí, chvílemi baví, chvílemi se nás snaží přimět k přemýšlení a hlavně upozorňuje na důležitá témata dnešní doby - problém lidské bezohlednosti, dodržování základních lidských práv, sledování pouze vlastích zájmů a zároveň na typickou lidskou přizpůsobivost a snahu nijak nevybočovat z davu. Na druhou stranu z dokumentu jasně vyvstává otázka - má vůbec cenu rýpat se do věcí, se kterými se stejně už všichni smířili a ani oni sami už nemají nějakou větší touhu je měnit. A, ano, není právě tahle otázka tím přizpůsobením se, ustoupením silnějším a bohatším a snahou nerozdmýchávat dál oheň? [MDFD Jihlava 2010]

Zábavný, svižný, velmi dobře natočený dokument, jehož jedinou chybou je v podstatě to, že zobrazuje jen ty největší extrémy a absurdity obou stran, takže divák je tím vším spíš znechucen, než aby chtěl přemýšlet o svém vlastním postoji. [MDFD Jihlava 2010]

Dokument, který se pokouší shrnout několik představení Kabaret Havel divadla Husa na provázku dalším vyzpovídáváním osobností, kteří v každém z představení účinkovali. Snaží se najít něco typicky českého, něco, co nás všechny spojuje a zároveň odlišuje od ostatních národů. Ptá se, jak moc se dovedeme povznést sami nad sebe, podívat se na nás s určitým odstupem. K tématu se vyjadřují různými způsoby různé osobnosti různých oborů. Na konci se sice nedobereme k žádnému konkrétnímu závěru, ale co když , jak říká rektor Masarykovy university profesor Fiala, co když je typicky české právě to neustálé hledání vlastní identity, o které ani vlastně nevíme, jestli existuje? [MDFD Jihlava 2010]

Je úžasné, jak tito lidé, kteří prožili všechny tyhle hrůzy, působí úžasně vyrovnaně a vzpomínají spíš na ty příjemnější zážitky. Výborné svědectví o době, která už bude brzy patřit do vzdálené minulosti, hrozba, že se minulost bude opakovat tu ale bude pořád.

Na světě je to tak, že jedni orají a vláčí a druzí sklízejí...