Ivo

Kdyby tam běžely jen ty písně na pódiu, bylo by to skvělé a dokonalé, ale ten nesmyslný pokus o rádoby "story" s neúspěšným reportérem atd. je docela přihlouplý opruz. Písně Abby jsou ale ve většině případů naprosto geniální, úžasné, originální a nádherně propracované a Bjorn a Benny byli prostě takoví popoví Mozarti... Škoda že nedávno souhlasili s tak trapnými hrůzami jako třeba film Mamma Mia (brrr)... zlaťáků mají jistě nad hlavu i tak. Tady se aspoň člověk potěší neopakovatelnou atmosférou tehdejších živých koncertů a taky si opět uvědomí jak všechno jen rychle pomíjí... teď je jim už skoro 80 (a ani nechceme vědět jak aktuálně vypadají ony zde nadšeně zmiňované "zadečky" :) a za chvíli z nich bude jen tradiční hromádka prachu (a z nás také;) Mohli třeba na závěr udělat poučnou píseň na probouzející texty z delfské věštírny: Memento Mori - Gnothi Seauton... :) Je ale bohužel pravda, že i když si odmyslíme jejich nedávné (ehm) "live" digitální koncerty, samotný čerstvý pokus o nové písně už byl trošku nic moc. A člověk by čekal že ještě dále dozráli... Některé konstelace jsou prostě neopakovatelné a tak aspoň díky dnešní záznamové technice se na jejich nejlepší časy můžeme odrazem minulosti aspoň občas virtuálně podívat. Třeba živý australský "Tiger" je naprosto úchvatný (včetně náběhu na pódium a omdlévajícího publika v dešti... :)

Ze začátku to vypadalo celkem nadějně, ale pak se postupně zvrtlo do typického lehce přiblblého ťuťu emerického okravatovaného kocourkova, kde všechno beze zbytku řídí moudré úřady, razítka, oddaní státní zaměstnanci, mcdonald a zejména posvátní a poněkud nevyváženě načernalí "your honor". Prokládáno brilantními hamletovsko / démosthenovskými proslovy soudruhů žalobců i advokátů spolu s neodmyslitelnými a dojemnými (ex)rodinnými školními a fotbalovými hodnotami - tlačítko FFWD bylo chudák čím dál zatíženější. JUDr. Lincoln by se však nyní měl neprodleně zabývat dvěma naléhavými případy: 1) proč tohle mělo 10 dílů, když 90 min. celovečerák by nad hlavu stačil - žádám o okamžité prošetření 2) nešťastnou náhodou jsem na začátku pár dílů zaslechl defaultní český dabing - za tenhle dementní paskvíl by jeho protagonisté měli být odsouzeni k desetidennímu pobytu v žumpě ... your honor. Zamítnuto. Odůvodnění: dělá se to narychlo pro občany, kteří neumějí ani anglicky, ani číst (české titulky). Však také Helena Vondráčková běžně dabuje Madonnu, Eva a Vašek Abbu apod.

Další celkem roztomilá (a samozřejmě velmi nereálná) emerická úřední čvachtárna s tradičně neomylným kancelářským týmem, kde sípající motorkář vše na poslední chvíli tiše vypátrá, patnáctá bývalá manželka dá během přesčasů spolehlivě dohromady metráky papírů (a co nová svatba - bude? nebude? bude? nebude?) a snědá lincoln taxikářka (ta pro změnu zase se svou zrádnou duhovou nevěstou) se úspěšně rozjíždí všemi směry (nejen autem). Micky mezitím brilantně řeší deset případů za hodinu a oslnivě řečnicky soutěží s velmi talentovanou a vždy luxusně molově oděnou (black) Miss prokuratura, to vše za odborného dohledu nekompromisní "your honor" (povoluje se! zamítnuto! odročeno!). Občas se mistr ve volných chvílích projede na koni se svou všemi směry přerostlou dcerkou a poslechne si i cenné odborné rady moudrého seniora. Jen s tou ústřední bábou z restaurace někde ztratil oči?? Ta byla hnusná jak (cituji kamaráda verbala) "cigánské hračky" :) Režie a produkce celkem brilantní a opět to (tradičně) zkrátilo nekonečný přesun mezi kontinenty... Aneb úspěšně použitý mustr č.45 (hromadně aplikovaný též na Bosche, Reachera, Kravaťáky a spol .. :)

Afrika, Lijavec, Blaník, České nebe ... nejslabší Cimrmanovy hry

Už jsem pomalu přestával věřit že v dnešních babovřesko-avengerovských časech se někdo odhodlá vrátit ke krásné, poctivé filmařině a hluboce plynoucím příběhům ze skutečného života, bez digitálních poletování, dementních ftípků, samoúčelného strašení a přepáleně nerealistických "akčních" scén. A ejhle - ono to najednou opět přišlo ... A nezbývá než dát všechny klobouky dolů před mistrovským zpodobněním tohoto pohlcujícího příběhu, kdy člověk zapomíná že je to "jen" film a nedokáže se od tohoto díla v plném zaujetí odtrhnout, jako by to on sám všechno naplno prožíval. A samostatný klobouček pak patří Saschovi a jeho hereckému umění bez hranic, jak vidět zdaleka neomezených jen na "přihlouple" veselý Kazachstán ... Přiznám se že jsem to celé prožil najednou během jediného dne (z poloviny v letu nad oceánem) a bylo mi moc líto že to už skončilo. Co si teď počnu ? :) Chtěl bych pokračovat ...

Stokrát viděné mega klišé - supertajné spiknutí tajných služeb, všichni K.O. jenom náš velice schopný borec ne, dojemný otec (byť ne bez chyb) a jeho akční dcerka, agentka - pečlivě namejkapovaná supermodelka (jak jinak). Na mocné a vysoce postavené padouchy nakonec sólo borec vyzraje a při happy rodinném endu i slza se urinoní ...

Prázdně naleštěná materialistická agitka v kulisách pseudo egyptského gymnázia plného osvícených mladých profesorek (kterým chyběl už jen mobil v kapse) i snaživých nadržených studentů odhalujících kruhy, elipsy, pohyby planet a další pomíjivé školní ptákoviny jako nejzásadnější aspekty lidské existence (no ale až budou za pár chvil svou vlastní existenci překvapeně a smutně opouštět, zjistí že jim to je úplně k ničemu a ty podstatné aspekty úplně minuli, ale už bude trošku pozdě). Karlík Marx by jistě uznale zatleskal a na pyramidu okázale vyryl svůj dechberoucí objev: "vědomí je druhotným produktem hmoty" (a jen skrytě doufal že ho za tenhle legrační blábol pánbůh nepotrestá ...). Může být klidný - nepotrestá, protože i "pánbůh" je stejnou projekcí mysli a vědomí jako země, vesmír, planety, hmota, ostatní lidé i my sami ... (a organizovaná náboženství jsou většinou stejně manipulativní systémy jako organizovaná politika nebo materialistická "věda"). Jednou se tomu naplno zasměje. Ale tento film nebyl ani k smíchu, ani k zamyšlení, ani napínavý, ani zajímavý... Taková povrchní sterilní budovatelská nabarvená nuda ...

Přednášky ok, ale hra velice slabá, při tanečních a pěveckých číslech jsem se červenal trapností ... tohle není Cimrmana hodno ...

Za 200 let možná někdo natočí film o tom jak neschopný, nenadaný, závistivý a intrikářský režisér Hřebejk (t.č. zaměstnaný jako hradní režisér u císaře Zemana) znemožnil a zavraždil geniálního ale trošku dětinsky cáklého Miloše Formana a toho pak pohřbili na smetišti v New Yorku. A Hřebejk pak dožívá jako zrůda v Bohnicích, kam si s ním občas přijde popovídat kardinál Duka... Čili něco jako Amadeus :) Samotný film jsem viděl mnohokrát, ať už jako celek nebo jeho části. Je to samozřejmě po formální stránce dokonalé a vycizelované. Ale postupem let mám tak nějak čím dál více problém s tím, že z osoby skladatele Salieriho se tady vážně dělá jakási nereálná umělá zrůda a přitom ve skutečnosti to byl Mozartův přítel, který dokonce učil jeho syna (a též Beethovena, Schuberta a Liszta). A jeho hudba vůbec nebyla špatná. A Mozarta nikdo neotrávil (ani nehodil jen tak do hrobu). Díky tomuto filmu a původní divadelní hře si ale teď celý svět o Salierim myslí něco úplně jiného a docela nesmyslného. Bylo by bývalo mnohem lepší a decentnější kdyby si do té role (když už) vymysleli postavu nějakého abstraktního skladatele apod. Vůči Salierimu (a defacto každému jinému člověku) je to myslím velice nepěkné a je to docela závažná a nepravdivá dehonestace jeho osobnosti. A dělat z geniálního skladatele Mozarta trapného juchajícího dementa je postupem času také čím dál více iritující - i jako "fikce". Ale tohle všechno je ještě v pohodě ve srovnání s tím, když jsem jednou nešťastnou náhodou někde uslyšel kousek českého dabingu tohoto filmu. Kinedril nestačil...

Amazonská džungle mě fascinovala odmalička a byli jsme před pár lety dokonce na jejím okraji ... Dokument je to zajímavý, i když po vizuální stránce ne úplně umělecky a sofistikovaně vybroušený a místy možná až příliš monotónně popisný. Při jeho sledování je ale stále přítomná otázka do jaké míry je vlastně rozumné podstupovat až tak extrémní hazard a naplno si zahrávat s trvalým poškozením těla a zdraví - s holýma nohama se naivně prodírat džunglí, riskantně tam šplhat po extrémních nepřístupných skalách atd. (jen proto abychom se pak mohli pochlubit jiným). Že dva členové výpravy to odnesli malárií asi není překvapivé a asi to nebyly zdaleka jediné "suvenýry" z této cesty. Extrémy za každou jsou dnes ale populární a vymýšlejí se stále nové a nové (a asi není překvapivé že mnoho online aspirantů pak skončí v jejich důsledku na zbytek života těžce offline). Vzpomněl jsem si v této souvislosti na moudrou Senecovu poznámku: "Ducha musíš změnit, ne povětří":) Ne že by mě samotného nebavilo objevovat krásná odlehlá místa v našem světě - ale snažím se až tak si zase nezahrávat. Každý příběh nakonec rychle a beze stopy pomine (a i to co jsme prožili včera už vlastně neexistuje a proto stále běháme za dalšími a dalšími zážitky, které budou mít ale v součtu úplně stejný osud), ale v pohodě fungující tělo až do konce naší malé mise zde je myslím hodně praktické a důležité. Samozřejmě že nám může kdykoliv spadnout na hlavu cihla apod., ale i tak ... :)