Ivo

Vlastně jediným důvodem ke sledování filmu Tanna byla skutečnost, že jsme se na něj dívali přímo na ostrově Tanna (nekecám:-) A bylo zajímavé v něm vidět spoustu míst, kterými jsme ještě včera procházeli... Když si ale odmyslíme všechny tyto kuriózní kulisy, kostýmy, účesy a tropické lesy, zbývá ve výsledku bohužel jen čistokrevná a docela velenudná telenovela s Juanem, Esmeraldou a lokálním přehrávajícím komparsem v hlavních rolích. A je to zároveň i další typická přehlídka onoho dementního lidského primitivismu, kdy hlavní a převažující náplní činnosti a aktivit je tu po celý život odnepaměti jen prefikané mlácení se a zabíjení navzájem, a to výhradně kvůli pár kouskům jakýchsi rozdělených imaginárních parcel a měnícím se cedulkám na nich (protože - nigdy něodstúpím!) a též násilné nucení všech ostatních lidí k činnostem a otrockým "povinnostem" z pozice samozvaného super výdělečného klubu vládních "nadřízených" (kteří samozřejmě taky něodstúpí). A není tu principiálně žádný rozdíl mezi kmenem na nějakém ostrově nebo jinými kmeny nazývanými USA, Ukrajina, Čína, Somálsko nebo Rusko a všemi dalšími zbývajícími ohrazenými jakože "státy" (zdravím i tradiční pivní kmen "Česko") na chvilku roztroušenými na této malé dočasné slunce obíhající kuličce (jak by si mohl někdo naivně myslet). Vše většinou úplně stejní primitivní násilní tribalové, kdy přikrývka penisu, oštěp nebo na druhé straně vznešený nablýskaný násilný úřad, nažehlená kravata či vypouštění družic na Jupiter na tom vůbec nic nemění a nejedná se o žádnou "evoluci" - možná spíš naopak? Snad ještě malá poznámka k těm dost nereálným meditačním vysedáváním na kraji vulkánu (byť je to tam, zvláště zvečera, hodně spektakulární): jednak vystoupit na něj opravdu netrvá 2 minuty (jak by mohlo z filmu vyplývat) a hlavně se tam nepřetržitě ve vzduchu valí hustý posyp sopečného popela, síra a kyselý déšť a i jen půl hodinku tam strávenou člověk dost intenzívně cítí v plících, očích a po celém těle i několik dní poté a je to hodně nepříjemné. A je to podobné i na celém ostrově (vše kolem pokryté neustále padajícím sopečným prachem) a není divu že všichni občané tam dost pokašlávají ... Takže k romantickému posezení by člověk v reálu volil spíše jiné lokace :) A ve skutečnosti tam většinou mají všichni na sobě spíše fotbalová trička, halenky a kraťasy (a mobily v ruce), jezdí na vlečkách pickupů a ony filmové folklórní malby, oděvy, slámu a kapradiny na hlavu si sem tam nahodí jen za 1000 místních korun pro krátké $$ divadélko pro příležitostné turisty ;) (případně jak vidět i pro malý filmeček)

Další recyklovaný hořící Gothamský salám, tentokrát místo Batmana s jakýmsi Samaritmanem a ještě navíc s neskonale otlavným, nezlanitelným, splávňáckým a silně zvídavým cuklouškem, kterého si Saruman nakonec velmi oblíbil (tak co mu zbývalo). To vše v obklopení permanentně se mlátících lokálních zombies, kteří jako vždy tvoří 95% občanů tohoto obvyklého roztomilého a silně realistického city, kde vše se zoufale a beznadějně vymyká úřední kontrole (včetně radikálních opatření v rámci zdražování energií). Ale - staré kosti nerezaví a tak náš železný zádumčivý popelář, samotář a hodinář Rambo každou chvíli recoveruje a ochlazuje svou už poněkud nestabilní karosérii (pokrytou jedinou permanentně nošenou bundou s kapucí - která jistě už i příjemně voní) a všichni padóši (včetně toho hlavního - ten zase pro změnu ve stylové hnědé bundě) pak jen létají a tvrdě dopadají a jejich zoufale pálené multi kulky ze dvou metrů i rozžhavená kladiva mají prostě smůlu. A náš dojemný a hrdinný polosirotek nám díky dědoušovi (pššt) překvapivě bez škrábnutí neshoří a nerozbije se ani po dopadu ze 150. patra. Mystická bunda poté velkolepě a pozvolna mizí za nebeskou branou Marius Pedersen a zbylí multimediální občané a spisovatelé pak už jen nadšeně a vděčně tleskají a mlaskají. Já tedy až tak moc ne. Aneb Gamera kontra Gaos Hollywood remake 2022?:-) Ale blbost to byla s přimhouřením všech očí vlastně nakonec celkem stravitelná a (v letadle) čas zkracující ... s toaletou poblíž. Jako dílko začínajícího nadějného scénáristy ze 4. třídy ZDŠ to prostě nebylo špatné.

Jako už jsem viděl leccos v tomto božím světě ... Ale tohle - to snad i kulturní kroužek chovanců bohnické kliniky by lusknutím prstu vytvořil radikálně inteligentnější a duchaplnější spektákl??  Dialogy (dá-li se to tak vůbec nazvat) odsýpaly asi jako po trojnásobné lobotomii všech zúčastněných ... a herecké "výkony" - to snad každý uschlý klacek na cestě je vážným aspirantem na oškara proti těmto "slavným" ostrawakům samolibě rozmazávajícím do kamery každý svůj náhodný retardovaný amatérský pištivý prd. A "scénář" a "děj" - no tady už mi asi přes veškerou snahu docházejí vhodná slova.  Přitom i totální demence může být super a člověk se válí smíchy (viz třeba Blbý a blbější apod.) ... ale tohleto celkově působilo jak nějaké vzrušující smažené h*vno po obrně posypané cukrem, pilinami a příbalovými letáky. Ale tak jasně, 2/3 čecháčkovské republiky z virtuálního Mostu a reálných chorvatských pláží se asi bude chlamat a pobaveně tleskat. Na ještě celkem roztomilého pražského týpka v ostravském gymu a jeho pár tehdy ještě vtipných a kreativních susedů zůstanou už jen dávné vzpomínky. Hoši, už to fakt raději zabalte, ztratili jste veškerou soudnost, toto je totální (s)mrduté dno (a spělo to k němu už docela dlouho). Tuž asi už teď jenom prachy z dolů uhelnych? ... Chichi huhu krá krá uéué bum (a na závěr Kozub se zapištěním přijde o zub) - aneb plus minus celá epopej v kostce?

Už hodně dlouho jsem neviděl něco tak dokonale pohltivého, úžasně natočeného a naštěstí jen přiměřeně a střízlivě dojemného. Klobouk dolů před tímto obdivuhodným filmařským skvostem - každý záběr krásně vycizelovaný a k tomu ještě jemná, podmanivá a vždy působivě umístěná hudba. A za meditaci v jeskyni uděluji šestou hvězdičku. Myslím že velmi důstojný bratr Černobylu i Ďatlova. Zprávy moc nesleduju, takže jsem ani nevěděl jak to vlastně dopadne (jak si tady někteří soudruzi stěžují), ale i kdyby, to je u všech filmů podle skutečných událostí docela normální? A teď už vlastně ani nevím co bych o tom víc napsal - mnohem snadnější a vděčnější je psát o kokotinách (tak zase příště :)

Ze začátku to vypadalo celkem nadějně, ale pak se postupně zvrtlo do typického lehce přiblblého ťuťu emerického okravatovaného kocourkova, kde všechno beze zbytku řídí moudré úřady, razítka, oddaní státní zaměstnanci, mcdonald a zejména posvátní a poněkud nevyváženě načernalí "your honor". Prokládáno brilantními hamletovsko / démosthenovskými proslovy soudruhů žalobců i advokátů spolu s neodmyslitelnými a dojemnými (ex)rodinnými školními a fotbalovými hodnotami - tlačítko FFWD bylo chudák čím dál zatíženější. JUDr. Lincoln by se však nyní měl neprodleně zabývat dvěma naléhavými případy: 1) proč tohle mělo 10 dílů, když 90 min. celovečerák by nad hlavu stačil - žádám o okamžité prošetření 2) nešťastnou náhodou jsem na začátku pár dílů zaslechl defaultní český dabing - za tenhle dementní paskvíl by jeho protagonisté měli být odsouzeni k desetidennímu pobytu v žumpě ... your honor. Zamítnuto. Odůvodnění: dělá se to narychlo pro občany, kteří neumějí ani anglicky, ani číst (české titulky). Však také Helena Vondráčková běžně dabuje Madonnu, Eva a Vašek Abbu apod.

Na digitální displej se už dnes dá namodelovat vlastně úplně všechno. No super. A legrační klokotající lidská mysl si stále vymýšlí a projektuje ty svoje iluzorní pohádky a obrázky a usilovně si hraje na koukání všemi směry prostorovými i časovými a vymýšlí si svoje moudré a zcela vážné "vědecké" modely o bytí a existenci, čemuž prý rozumí ze všech nejlépe (i když sama nemá ve skutečnosti ani potuchy jak a proč se tady na chvíli objevila): o tom jak to všechno vzniklo, probíhalo, je, bylo a bude a má ve všem úplně a bezchybně jasno. Tak to prostě je - a o miliónech a miliardách let tady odborně a sebejistě poučuje jakási malinká figurka zvaná člověk, co tu do svého neodvratného finálního rozkladu chaoticky pobude jejich maximálně dvouciferný počet. A při tom tak nějak úplně zapomíná na tu jedinou reálnou a podstatnou věc - zaměřit svůj pohled do sebe sama: zjistit "kdo" je opravdu ten nebo to co si tohle všechno vymýšlí, kdo ty obrazy v mysli vnímá, kdo má představu o tom, že "on" nebo "ona" je tohle tělo v okolním "světě", kdo chce dosáhnout to nebo ono, chvíli se cítí smutně, chvíli zase vesele a za pár okamžiků najednou Dvořák Largo, troška popela a všechny tyhle hříčky, představy, úspěchy, "já", svět a hromádky zlatých mincí nebo válených depresívních lejníček zmizí beze stopy. A často si ještě podvědomě myslíme, že to se děje jen těm ostatním (a na dušičky jim něco pěkného doneseme na hrobeček) a nechceme si naplno uvědomit a připustit že i tohle "naše" tělo za pár okamžiků také nenávratně zkolabuje a to naše iluzorní "ego"a celá naše představa světa se vším všudy zmizí a sousední hrobeček bude náš (i se všemi našimi "odbornými" a prehistorickými "znalostmi"). Ale samozřejmě teď (když koukáme na TV nebo na nějaké papíry popsané tím naším klínovým písmem) víme exaktně a přesně že je tu tedy tento vesmír, ve kterém se právě spořádaně nacházíme, víme jaké má přesné váhy, rozměry a celkové vlastnosti, že jednoduše a prokazatelně úplně sám vznikl skrze nějaký plánovaný výbuch před xx lety (jedno léto = oběhnutí naší malé pidi kuličky kolem větší zářící kuličky, kdyby náhodou někdo nevěděl),  víme kdy zanikne, že z kusů kamene se  sama vyvinula voda, pak se tam najednou objevily ryby co za chvíli vystoupily na břeh, no a pak tam byly 100 miliónů let ty velké obludy a tak se na ně teď milé děti pěkně podíváme (a slavný Honzík z Pokoje nám k tomu jako bokovku složil vznešenou rutinní nasamplovanou hudbičku). Takhle vypadali, takhle to přesně dělali, tím se zabývali, takové měli vnitřní touhy a problémy a takoví byli všichni kolem nich - u moře, u ledu,  v lese i v pouštích (a kdepak jsou asi teď? :). To je přece úplně jasné a vyplývá to z těch pár uschlých kostí, co jsme na pár místech nedávno vědecky objevili a je tak strašně užitečné to vědět a vymýšlet si to - moc nám to v pohřebním finále pomůže. No a z nich se pak před xxx milióny let vyvinula menší zvířátka, opičky a z nich pak ty, Pepíčku. A to je vše - jasné a jednoduché. Je ti to jasné, že? Nebo jestli ne, zkusíme jiný obrázek: je tu jeden vznešený Pán, co má dlouhé vousy, bílý plášť a svou registrovanou rezidenci na obloze, ten za pár dní tohle všechno nedávno vyčaroval (už se asi předtím nudil?) a musíš, Pepíčku, chodit pěkně v neděli do kostela nebo podobných geograficky odlišených zařízení a řádně opakovat a dělat co ti řeknou. Taky jasné, že? Anebo, teď vážně, Pepíčku, chceš opravdu poznat kdo jsi, nebýt závislý na bonbóncích, "úspěších" a dalších mizejících hračkách? Jednoduché - zapomeň na oba druhy těchto matoucích pohádkářů a jejich i vlastní umělé mentální modely, úplně zapomeň i na sebe a všechny své snahy, plány, obavy, vzpomínky a představy, pozoruj svou mysl i toho kdo ji pozoruje ... a to, co zůstane, není nic jiného než čistá zářící realita :) Není to zase až tak lehké a nějakou chvíli se budeš muset hodně snažit ... (naše chaotická mysl se odbýt jen tak nenechá). Jinak se budeš pořád jen trápit a každý zdánlivý bonbónek bude následován depresivním hovnónkem a i když třeba budeš mít všeho nejvíc, budeš stále chtít ještě víc a pořád tak nějak dokola. A až budeš zase někdy přemýšlet o těch jasných "milionech" let, tak si zkus naplno uvědomit že ani to co bylo před vteřinou, už neexistuje :) To je čirý fakt. Ale na tuhle superdigitální dokumentární Karkulku s melodramatickým moderátorem se můžeš podívat. Pohádky jsou někdy fajn ... Ale pokud si je natrvalo nalepíš do mysli, ponoříš se do iluzorního bludiště ještě hlouběji ... I kdybys připustil, že by ses v jednom okamžiku na postgraduální přednášce do všech podrobností dozvěděl ultimátní strukturální a evoluční detaily všehomíra a jeho hrdinů brontosaurů a lidosaurů, i kdyby ti někdo na dvou tabulích ukázal konečný fyzikální megavzorec vzniku a konce všech existujících a neexistujících vesmírů, věř tomu nebo ne, naprosto v ničem by ti to nepomohlo ... byl bys pořád ten stejný nevědomý tápající a bez přestání uvažující a trpící Pepíček jako předtím ... zase nic jiného než jen další umělé mentální modely v rámci toho malého značně zavirovaného počítače uvnitř tvé malé hlavinky ... a i všech ostatních velkých hlavinek ... nech je odfouknout a budeš vědět Vše ... ale film pak o tom nenatočíš ;)  ... Nebuď jako 99% tvých spoluobčanů v roli mravence na břehu nekonečného oceánu usilovně pár vteřin spekulujícího o jeho podstatě, původu a managementu a divoce hromadícího písečná zrnka do svého výlučného vlastnictví (a mlátící se s dalšími mravenci), jen aby ho v příští vteřině nenávratně spláchla následující vlna :) (čili se to úsilí velmi vyplatilo). Jak už nám připomínali dávno: je to jako kdyby někdo byl zasažen otráveným šípem, přišel k němu doktor a chtěl mu ho vytáhnout a ošetřit ho, ale on by chtěl nejdřív vědět kdo ten šíp vystřelil, z čeho byl vyroben, jak dlouho k němu letěl, jaké byly vlastnosti luku, jaká je historie těchto zbraní atd. atd. - no a než by mu to někdo všechno řekl, tak by dávno zemřel :)

(varování Ministerstva zdravotnictví - následující text obsahuje třetí podpůrnou dávku spoilerů): takže - místy trošinku chaotická snaha udělat veliké dráma z každého kliknutí na myš, pohledu na displej nebo ze soustředěného poslechu na Sennheiser sluchátkách - to vše v každém okamžiku vždy bohatě podbarveno minimálně dvojitou porcí strhující a dramatické akční hudby. Místy se v tom člověk i lehce ztrácí a po dlouhém pomalém dvouhodinovém letu nastává poněkud zmatený rychlý konec, kdy ve výsledku vlastně ani nevíme jak mladý neklidný investigátor (a přesný noční podvodní navigátor) zcela oddaný své pracovní pozici (i poté co ji už nemá) nakonec vyvázl nebo nevyvázl ze zlotřilých rukou s dálkovým ovládáním a jak doručil ona pečlivě uložená a z nočního bahniště brilantně vyproštěná pravdivá data ke snad již tisíckrát viděnému a "neočekávanému" odhalení padoucha při vznešené veřejné prezentaci (za přítomnosti všech redaktorů idnes, novinek a super.fr a též své náhle prozřevší mladé kariérní squaw - francouzské to sestřičky Scarlett J.). Reálné to bylo asi tak stejně jako senzační odhalení celého toho našeho prolhaného ovčího biliónového kokotvid superbyznysu prostřednictvím poctivého propuštěného náměstka ministra Le Prémuly, ale koukat se na to celkem dalo...

Táhlo se to celé jako temný depresivní sopel uprostřed nekonečné polární noci (nebyl jsem si jistý jestli to trvalo tři hodiny nebo tři dny). Pobíhání v kožených halloweenských maskách, beznadějně zasmušilý a za všech okolností prudce nezranitelný Jack "Netopýr" Reacher (ve funkci pomocníka pomocné stráže VB?), tradiční volba starosty ANO a odborný poradce Vin Diesel v oboru vysoce realistických automobilových honiček. K tomu dojemný Glum, pusinkující se černá SM kung fu kočička a moudří okolní občané, pro které prachy, chlast a odstřelení jiných občanů jsou zjevně jediné známé životní atributy. Vskutku inspirující a vysoce inteligentní spektákl.

Megalomanská digitální pomáda s postavami na (de)mentální úrovni vrcholných mexických telenovel, bohatě oděných do nesmírně reálných a praktických monumentálních divadelních kostýmů (které si určitě musí vždy tak dva dny předem připravovat a oblékat), s létajícími železnými krabicemi vynořujícímí se z vod i oblohy a též se všudypřítomnými dramaticky vzlykajícími služebními dialogy o viklající se podstatě nekonečného vesmíru a všehomíra, jenž je však naštěstí spolehlivě v rukou jeho mocných, všemi směry svištících a vše s přehledem manažujících vojenských obyvatel a jejich prvomájově spořádaných robotických armád, to vše s nepřetržitě dunivou a plazící se basovou pahudbou v pozadí (která asi nebyla úplně levná a asi jim napadalo i trochu písku do mikrofonů) a s nekončící digitální exhibicí cinematických red kamer. Říkám si že koukat dvě hodiny do otevřené skříně se zbytky trenýrek a kapesníků by možná bylo o něco zajímavější a aspoň třeba i s malým epickým příběhem mouchy, která v šedesáté minutě přejde po poličce... Pro mě tedy ryzí Marius Pedersen. Neuvěřitelné jaké vznešeně prázdné, zoufale nudné a naprosto nereálně vyumělkované kýčovité pitomosti dokáží dnes lidé vykadit za milióny tolarů... To ještě zlatá Karkulka nebo dvanáct měsíčků. Konkurovat tomu může snad jen poslední Matrix. A to už je co říct, paní temná intergalaktická královno - copak asi děláte ve volném čase když zrovna v ozdobné kapuci chraptivě netrousíte temně dramatická multiexistenciální sdělení v kamenné garsonce se stometrovým stropem? Jinak já si koření objednávám v Country Life.

Po dvou kokotvidových letech jsem se dnes poprvé vypravil do kina (a potěšilo mě že všichni kolem byli též nahoře bez), jen jsem si říkal jestli byl úplně dobrý nápad jít právě na tento film. Už po prvních dvaceti minutách ale začalo být zřejmé že to dobrý nápad opravdu byl. Knížku jsem nečetl, vrahy neznal, předchozí super nudnou verzi s oktoberfestovým Ustinovem jsem kdysi nepřežil, ale o to nakonec až tolik nešlo. Forma v tomto případě zcela převálcovala obsah a ryzí filmové umění zářilo v téměř dokonalé podobě: krásné atmosférické záběry, plynoucí střihy, dechberoucí kamera a k tomu ještě skoro nepřetržitá podmanivá hudba v pozadí - radost na to koukat (i když samotný Egypt tvůrci zjevně návštěvou nepoctili, surfovali po úplně jiné řece a maketu chrámu a okolí vytvořili digitální svépomocí - včetně zlého krokodýla). Po předchozím skvělém Orient Expresu Kenneth opět nezklamal a jitrnicový knír si mohl na závěr vskutku spokojeně odlepit:)