Ivo

Konečně se to (kvalitou i ujetostí) přiblížilo nepřekonatelné první sérii. Jen mě trochu sére, že zase musím týden čekat na další díl! To to nemohli vyplivnout naráz? :) Pro mě seriál roku ... Ale samozřejmě s velikou hvězdičkou :) (pro nepamětníky = silně nevhodné pro děti :) Jen Jeff Russo už se nám tady nějak nepředvedl a proti jedinečné hudbě první série už je to ve všech dílech jen takový standardní odvárek, ale potěšilo když v prvním díle najednou zazněla vzdálená ozvěna toho geniálního původního motivu. Tak uvidíme jak se paní tygřici (která se v této epizodě vlastně vůbec neobjevila) bude dařit... A tchýně je opravdu super roztomilá:)) Tu bych chtěl mít doma. A středověký pan Kájínek samozřejmě taky. Tento díl byl o trochu méně akční, ale o to zajímavější a do hloubky jdoucí. A manžel paní policistky byl zralý na kop do (Mozartových) koulí :)

Asi největší filmová nuda pláž za posledních několik let. Zádumčivě depresivní Del Toreador s parukou nastříkanou v místní autolakovně, nekonečné kecy, čumění a (ne)akce o ničem a ani na čtvrtý pokus jsem to přes veškerou snahu nedotlačil do cíle. Ani usnout se u toho nedalo. Takové útrpné polykání dvacetimetrové gázy namočené v čerstvé omítce.

Po vizuální stránce naprosto dokonalé, mistrovské a temně pohlcující do všech detailů, včetně hudby. Strašidelný dům v lehce hororových Benátkách a člověk se tím vším (rád) nechá omámit od prvního do posledního okamžiku.  Děj a zápletka tady vlastně nebyly až tak podstatné vedle hypnoticky plynoucích obrazů, perfektních záběrů, střihu, kamery, barev, zvuku, hudby. Prostě ryzí filmové umění ve své vrcholné podobě. Vedle toho působí všechny ty dnešní převažující digitální akčňáky a spol většinou jen jako nudně sterilní plastický odpad... Trošku mi to připomnělo Fall - jednoduchý příběh, ale člověk taky jen celou dobu napjatě kouká a na chvíli úplně zapomene že je to "jen" film. A tak to má být... (a tady ještě k tomu bez povinných United Colours of Benetton - to je silně nekorektní, Kene! :) PS: jsem si říkal že ta hudba je hodně dobrá a ted koukám že je to stejná autorka, která vytvořila hudbu k Černobylu. Tak to jo potom :)

Kdyby tam běžely jen ty písně na pódiu, bylo by to skvělé a dokonalé, ale ten nesmyslný pokus o rádoby "story" s neúspěšným reportérem atd. je docela přihlouplý opruz. Písně Abby jsou ale ve většině případů naprosto geniální, úžasné, originální a nádherně propracované a Bjorn a Benny byli prostě takoví popoví Mozarti... Škoda že nedávno souhlasili s tak trapnými hrůzami jako třeba film Mamma Mia (brrr)... zlaťáků mají jistě nad hlavu i tak. Tady se aspoň člověk potěší neopakovatelnou atmosférou tehdejších živých koncertů a taky si opět uvědomí jak všechno jen rychle pomíjí... teď je jim už skoro 80 (a ani nechceme vědět jak aktuálně vypadají ony zde nadšeně zmiňované "zadečky" :) a za chvíli z nich bude jen tradiční hromádka prachu (a z nás také;) Mohli třeba na závěr udělat poučnou píseň na probouzející texty z delfské věštírny: Memento Mori - Gnothi Seauton... :) Je ale bohužel pravda, že i když si odmyslíme jejich nedávné (ehm) "live" digitální koncerty, samotný čerstvý pokus o nové písně už byl trošku nic moc. A člověk by čekal že ještě dále dozráli... Některé konstelace jsou prostě neopakovatelné a tak aspoň díky dnešní záznamové technice se na jejich nejlepší časy můžeme odrazem minulosti aspoň občas virtuálně podívat. Třeba živý australský "Tiger" je naprosto úchvatný (včetně náběhu na pódium a omdlévajícího publika v dešti... :)

Další celkem roztomilá (a samozřejmě velmi nereálná) emerická úřední čvachtárna s tradičně neomylným kancelářským týmem, kde sípající motorkář vše na poslední chvíli tiše vypátrá, patnáctá bývalá manželka dá během přesčasů spolehlivě dohromady metráky papírů (a co nová svatba - bude? nebude? bude? nebude?) a snědá lincoln taxikářka (ta pro změnu zase se svou zrádnou duhovou nevěstou) se úspěšně rozjíždí všemi směry (nejen autem). Micky mezitím brilantně řeší deset případů za hodinu a oslnivě řečnicky soutěží s velmi talentovanou a vždy luxusně molově oděnou (black) Miss prokuratura, to vše za odborného dohledu nekompromisní "your honor" (povoluje se! zamítnuto! odročeno!). Občas se mistr ve volných chvílích projede na koni se svou všemi směry přerostlou dcerkou a poslechne si i cenné odborné rady moudrého seniora. Jen s tou ústřední bábou z restaurace někde ztratil oči?? Ta byla hnusná jak (cituji kamaráda verbala) "cigánské hračky" :) Režie a produkce celkem brilantní a opět to (tradičně) zkrátilo nekonečný přesun mezi kontinenty... Aneb úspěšně použitý mustr č.45 (hromadně aplikovaný též na Bosche, Reachera, Kravaťáky a spol .. :)

Nejzvrácenější lidské šílenství ve své plné kráse a děsivé obludnosti. Film byl pro mě o to zajímavější, že Sýrii jsme před dvěma měsíci v rámci divoké cesty osobně navštívili a dostali se i do míst, kde se odehrával. A je to opravdu něco šíleného, neuvěřitelného a hluboce depresivního: totálně zničená, a mrtvá města v troskách, zdevastované a cíleně rozmlácené vzácné tisícileté památky, desetitisíce prázdných a rozstřílených domů jak z nějakého postapokalyptického hororu - a to všechno si přitom následovníci tohoto perverzního fanatického idiotství udělali úplně sami... Je to jako kdyby se třeba u nás odehrála demonstrace proti Zemanovi, ten by (i za použití chemických zbraní) srovnal se zemí Český Krumlov a Karlštejn, sdružení moravského Cyrila a Metoděje by s juchotem a recitací otčenáše přijelo rozstřílet Pražský Hrad, katedrálu a půl Prahy a Zemanovy jednotky by postupně rozmlátily zbytek měst a nechaly v nich desetitisíce mrtvol. A pak by na každém metru bylo rozmístěno minimálně pět billboardů se vznešenými Zemanovými fotkami ve všech pozicích a výrazech, stejně jako to tam teď má rozeseto místní soudruh prezident (Kim Čong bledne závistí). A to ještě jednoho dne po půlnoci kousek od nás vybuchly rakety vystřelené smradlavými izraelskými jarmulkáři - takže je tam i dnes stále veselo. Samotný film byl plný velmi strašidelných a skvěle natočených autentických záběrů muslimských vymatlaných kreténů v akci, škoda ale, že mu celkově trošku chyběla kompaktnější spojitost a strhující gradace napětí, vše často najednou z ničeho nic povolilo a bylo trošku nudné, včetně silně předimenzované stopáže (takový dnešní dost častý nešvar - tak ale ještě že z toho aspoň jako obvykle neudělali dvanáctidílný seriál). Náhlé sborové písně, synchronní tance a rapování s ISIS soudruhy (včetně hromadně nadržené honící a taneční etudy "prodaná nevěsta: kombiné vs burka") tomu taky moc nepomohly. Seriál Chalifát byl proti tomu v dost jiné lize, ale jako pozvánka nějakému okolnímu asteroidu aby už raději ukončil tuto silně nepovedenou mutaci pošahaných dvounožců na této kuličce (kteří za celou dobu své existence neumějí fakt nic jiného než se jen navzájem nepřetržitě hromadně mlátit, střílet, podřezávat a vraždit) to bylo adekvátní... Tři a půl. PS: Musím ale říct, že jsme navštívili už docela hodně muslimských zemí a všude byli v reálu lidé nesmírně přátelští, hodní a milí. Kde se skrývají a kde sídlí tyto odporné Allah zombies fakt nevím (a možná je dobře že to nevím :)

Rozpuštěný a vyproštěný terminátor si během pár chvil v horské chatce rychle vymění všechny své rozdrcené končetiny, zapojí se znovu do 15000V zásuvky a jedeme vesele a naplno dál! Tentokrát zase pro změnu prý do Gruzie pro jakési dva fakany a jejich autorku letadlem plným děl, kulometů, minometů a nepřemožitelných asistujících soudružek (a nikoho tam jejich příjezd a aktivní turistický program zjevně ani trošku nepřekvapí). Pak se hned rozprsknou neodmyslitelné ohňostroje tisíců kulek a detonací z jednoho metru (směrem k našemu týmu samozřejmě nekompromisně slepých), duní rány pěstmi i tyčemi po hlavách a přes záda, avšak ani stovky všudypřítomných zlých útočníků našeho geroje a jeho tým v ničem pochopitelně ani trošku nezraní a nezastaví (a nikdo po tom mega střílení ani v náznaku neohluchne). Naopak - ve svém brnění si Kris(tián) stihne ještě sem tam v plné síle cool zašpásovat i dojemně pohovořit, věšet se na jedoucí vlak, řídit vybuchující a kutálející se auta, shazovat vrtulníky, no a pak v pohodě i se zachráněnou mateřskou školkou křepce vyskočit z rozdrceného vagónu, který ve stokilometrové rychlosti narazil někam do stěny. A v klidu, bez šrámu, v plné kondici a za doprovodu dojemné šmytcové hudby všichni hned vesele pokračují do další zastávky, kterou je tentokráte Vídeň, kde též nikoho vůbec nezaujme, že tam po našem nevyčerpatelně vyzbrojeném komandu ještě hromadně dofičí letadla a vrtulníky z Gruzie plné tamějších domorodců a muničních skladů (proč tam po mně kurník minule chtěli pas a vzali mi vodu u security na letišti?). No a už vůbec si tam nikdo nevšímá toho, že tam na sebe 150 vymatlaných vousatců non stop střílí na střechách paneláků v centru a ustřelují (si) Mozartovy koule (jejich mrtvoly se pak uklízejí prosím kam?), narážejí do sebe vrtulníky, rozbíjejí okna a stěny, horolezci se pak věší jednou rukou za střechu, druhou svou milovanou na poslední vteřinu ve vzduchu drží a třetí střílejí. A pak se všichni po pracovní době v poklidu ubytují někde v luxusním pronajatém apartmá ... Jako jeden z 1500 filmů v rámci kvartální produkce lokálního filmového studia někde na předměstí Ugandy - tam by snad ještě šlo přimhouřit čtvrté oko. Ale tohleto fakt seriózně vymýšlejí v té emerice? Dno bezbřehé demence hlubší než Mariánský příkop? Zjevně ano. Tohle bylo nestravitelné i při sledování v nudném plížícím se letadle (které kupodivu po cestě rutinně nevybuchovalo - chyběl jsi mi Chrisi...). Ale třetí Vypleštění se prý už chystá. Minimální povolená délka 205 min.

Hurá, tak po dlouhé době zase jeden opravdový film... kdy člověk úplně zapomene že je to "jen" film... a se zatajeným dechem celou dobu vše pohlceně sleduje (a dvouhodinovka uplyne jako horská bystřina). Guy se v tomto případě projevil jako skutečný mistr formy, detailů i gradovaného napětí. K tomu ještě krásná originální působivá hudba a to vše pak na závěr naštěstí bez oněch tradičních sladce močopudných rituálů a patetických emerických dojemných oslav. Jak dobře že skutečné filmy občas ještě i dnes vznikají a žijí... I když jsou to spíše ony mega retardované frašky jako "rychle a zděsile" nebo "Honza Wick-Kájínek" a spol, co (bohužel) čvachtají na čele a současně i na dně té dnešní digitálně bublající filmové žumpy obklopené globálně mlaskajícím a chrochtajícím ovecenstvem. Tak o to je to aspoň vzácnější. Mimochodem - až později mi došlo, že to byl stejný "Ahmed", který figuroval i v tomto skvělém příběhu :))

Víc se o téhle přiblblé pif paf počítačové gejmošce asi říct nedá než už jsem řekl o její verzi 3.1. A to už je co říct.... Snad jen že toho střílecího sw teď vykadili ještě o 40 minut více než minule - v rámci posvátných rituálů ctrl+c - ctrl+v. Aneb stotisícinásobný vrah John Wick/Dick Kájínek, jeho nevyčerpatelné zásobníky a zcela neprůstřelné sako (to bude asi i tím, že už se několik let nepralo?). Zajímavé že někdo, kdo si v civilu občas hraje na new age "moudrého", se kvůli neodolatelným prachům může stále dokola propůjčovat něčemu tak odporně zvrácenému a stupidnímu. Non stop "jakoby" vraždit a střílet všechny impersonální figurky kolem - nic jiného tam v každém "díle" holt od začátku do konce není. Takže toho moudřenína soudruh v reálném životě zjevně jen hraje... A vše řídí, sponzoruje a mega zisky shrabuje Nejvyšší Rada s.r.o. A nadšeně tomu tleská Nejnižší Rada d.e.ž.o.

Majitelka veřejné prdelny nepřetržitě civí, juchá, kvičí, buchá, tančí, jančí a už tak po půlhodince nutí diváka sáhnout po tajných zásobách kinedrilu, má-li on toto zběsile retardované šou přežít bez stékajících organických nečistot na displeji. Až do oné veliké finální chvíle, kdy se naše zmatená hrdinka konečně a úspěšně skrze tisícero proměn dokungfuje k dojemnému návratu k přežranému dcerkovi i svému mocnému Ťing Ťang Neovi (to vše pod starostlivým dohledem roztomilé mutující soudružky z finančáku). A poté s globálním potleskem slavnostně přichází i samotný Huang Oškar a filmový svět jásá. Opravdu tedy krása. A k nespočtu ocenění se prý svou soškou s obdivem přidává i umělecký kroužek bohnické léčebny. Obdivovatelé tohoto díl(in)a asi žijí v nějakém alternativním vesmíru?