GIK

Asi školení, že partnerské problémy se mají řešit odloučením. Praha ještě ujde. Maďarsko někde mezi nudou a křečí. Milostný román klavíristky a Maďara drhne. Nejen on. Brejchová kupříkladu začne hrát na recepci, posluchači otrávení (proč, to hraje tak blbě?), místní klavírista toho má po chvíli dost, naštvaně prchá a z naprostého zoufalství si na schodech zlomí nohu? Chabou náplastí je usměvavá překladatelka. Vysvobození z nastavované maďarské kaše dostane direkt ve chvíli, kdy přehnaně iniciativní tlumočnice nabídne ze slušnosti klavíristce prodloužení jejího extrémně zábavného pobytu. Ách jóóó: martýrium pokračuje. Umělkyně pak skrze zuby se strojeným úsměvem procedí, že si Budapešť zamilovala. Po návratu do Prahy následuje pantomima.

Hlavním hrdinou je patologický záletník. Přestal jsem mu fandit, když si na fušce v Chomutově jen tak mimochodem zašuká, když je ještě ve fázi balení Boženky. Výborně natočeno. V některých momentech by se erotické dusno dalo krájet. Skvělá Eva Šolcová. Sympatická krásná dívka. K „dobrovolnému" úmrtí Evy Šolcové. 21.3. - to je datum, jak ze zednářské učebnice (kód 33 - nejvyšší stupeň „skotského" zednářství). V životě jsem ve svém okolí neviděl, aby takto mladá pohledná dívka „odešla dobrovolně". A ještě k tomu oběšení jo??? Film 80 % + 20 % jen a jen talentované Evě, jako vzpomínku na ni.

Politické narážky a politika se mi (nejen) v pohádkách nelíbí. Aktuální režimní propaganda už vůbec ne. „Je normální, když se dva kluci vojáci vedou za ruce?“ „Ano!“ Přiznaná pravda: „Těm, co nejvíce lžou, věří nejvíc lidí.“ „Blba povýšíme a udělá za nás špinavou práci.“ atd. atd. Kam asi chodí kulturista Karaba do posilky? Přes kopec do vsi nebo na zámek? Skříňku s anaboliky také nikde nevidím. Křečovité cvrlikání s královnou Kubařovou. Jedna povedená reklamní píseň na hrnce. Je jasný, že filmaři čtou místní komentáře. Někdo tady kdysi radil, že v pohádce musí být magie. Tak tam uměle nacpali kouzelný hrnec.

Císař má úchylku, kterou mu jeho žena toleruje. Rád courá v hadrech mezi spodinou. Ondra neztrácí svou urozenost a autoritu ani ve svém fetiš převleku. Okolí naštěstí nic nepozná. Jeho kamarád voják si srdce své vyvolené musí tvrdě vybojovat proti obrovské přesile celé loupežnické bandy. Hostinský je super. Do venkovského lokálu ve stodole nepustí jen tak někoho. Vstup zakázán mají tuláci, trhani i rodinka místního pohodného včetně jeho přitažlivé dcery. Krásný závěr, kdy voják získává Ančičku, hlavní zloduch je usvědčen a polapen a pohodný pronese: „Chovám psy pro hodné lidi.“ A všichni jsou šťastní a spokojení.

Už podle ukázek jsem měl tušení, že to bude dobré. Nepamatuji se, že bych někdy měl při pohádce husí kůži (sundávání obrazu). Napínavé, spád, uvěřitelně a civilně zahrané postavy. Velký úspěch slovenského režiséra. Dokázal dostat to nejlepší z notorických přehrávačů a pitvořičů. Výborný Sokol i ostatní, jen se mi zdá, že Liduška občas lehce zadrhne. Rostoucí napětí je dvakrát nešťastně přerušeno veselou hudbou. Třeba když chce badatel po chalupnici jeden zlatý lístek od Krakonoše. Ta mu ho překvapivě nedá, i když jich má plný koflík. Nepovedená digitální myš. Jen škoda, že Krakonoš v závěru vyměkne a z jeho chalupy se stává veřejně přístupná atrakce.

Postránecký se z nazdobeného stromu štěstím skoro rozbrečí. „To je nádrhernej stromeček, no to je krása, to je fantazie.“ Propagace Vánoc se musí podat emočně. Sestřička pláče, že je 24.12. v práci. Doktor jí utěšuje. Nakonec si ale v nemocnici všichni užijí krásný Štědrý večer. Pacienti, doktoři, sestry i návštěvy. Na Vánoce nesmí být nikdo smutný.

Za komunistické totality nebylo propagace „nejkrásnějších křesťanských svátků“ nikdy dost. Menšík je zde zpočátku podán jako naprostý vyvrhel. On snad neslaví Vánoce??? No to je za socialismu ale velký prohřešek!

Vánoce zde hrají jen zcela podružnou úlohu. Podobný příběh se mohl stát kterýkoli jiný den v roce, ale byl šikovně využit k propagaci „nejkrásnějších křesťanských svátků“. Pěkný výkon Holého, Jandák utržený ze řetězu. Přiznaná pravda ústy profesora: „Ten náš kulturní národ uvěří všemu, co se mu naservíruje.“

„Voláme první astronautku (= hvězdoplavkyni) světa soudružku Helenu Novákovou.“ Podivné vesmírné plavidlo manévruje ve vakuu. Prudké zatáčky – žádný problém. 4:30 – levitující koule olepená vodou se točí nějak rychle. Naštěstí gravitace krotí odstředivou sílu! „Haló, dyť vy tam dole úplně ztrácíte barvu.“ – pak že ve vesmíru není dole a nahoře. Helenka cituje marxistické vědátory. Pepik také papouškuje: „Práce polidštila opici.“ Opice těžce pracovala a jednoho dnes se jí narodil zcela nový (živočišný?) druh – ČLOVĚK. 1:09:25 – vesmírná sekce č. 2. Tentokrát na Měsíci. Běhají tam nějak rychle. Elastické popruhy přišly do módy až později. Nejhezčí na filmu je ilustrovaná sekce na fotbale, kdy Helenka porazí Pepika 20:0.

Politika, válka. Strašně důležitá polemika, zda fašistická strana je socialistická nebo ne. Symbolika: 33: „Adler bydlí ve třetím patře.“ „Jo, samozřejmě, ve třetím.“ 20:45 – hakenkrojz (Polárka – Velký vůz; jaro, léto, podzim, zima); Hezká Němka praví: „Jsem ráda na světě. Miluji život.“ Loutkovodiči komunistů znají dobře Bibli: (1 Jan 2:15 Nemilujte svět ani to, co je ve světě; jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska.)