katakomb

Tenhle hudební film vyniká nad ostatní hudební filmy anebo biografie fiktivních hudebních hvězd onou mystickou linkou táhnoucí se celým filmem podél cesty tajuplné brože - dějově geniální, hudebně fantastické, kostýmně famózní, herecky dokonalé.

Nudná podívaná s nijak uvěřitelnou zápletkou, film netěží ani z nahoty, která je samoúčelná. Zkrátka vidět tenhle film vyjde nastejno, jako si pustit díl ze seriálu Doktor z hor nebo Detektiv Martin Tomsa

Není dobrej nápad si to pouštět před spaním, epileptici by se tomuhle snímku měli rozhodně vyhnout. Za mě zajímavá věc, co si bere na paškál filmotvorná klišé, poslední scéna určitě dynamická a rozhodně skvěle vygradovaná.

Za mě škoda, že se v dokumentu neobjevilo víc psychologů/sexuologů/sociologů..., co se týká fungování asexuála, tak ze záběrů ze života komunity asexuálů v San Franciscu kolem Davida Jaye to spíš připomínalo asexuální polyamorii, to mě trochu překvapilo, působilo (aspoň na mě) totiž tak, že s pojmem asexuál se nutně váže i "nemonogamní" resp. "polyromantic". Na druhou stranu monogamii zastupoval pár, který nakonec i oddali. I další věci (autosexualita) byly z mého pohledu trochu opomíjeny z "vědeckého" pohledu na věc. Spíš jsem měl občas pocit, že se dívám na takový podcast s videem. Každopádně téma rozhodně zajímavé a pro ty, co netuší, o co v asexualitě jde, tak je to určitě pro začátek dostatečný studijní materiál

Podlehl jsem dojáku Ondřeje Trojana, taky hlavně díky hudbě, která rozhodně emoce dojí nepokrytě a přesně plánovaně. Podlehl jsem, ale nějak mi to nevadí. A uznávám, že nehodnotím absolutně objektivně, protože tenhle film objektivně vzato není 5-ti hvězdičkový, přesto se po shlédnutí a emočním prožitku neubráním plnému počtu.

Jako divadelní hra by to rozhodně bylo lepší, takhle si na to nedokážu udělat názor, protože herecky to bylo skvělé, ale celé to prošlo kolem mě, aniž by se mě to vlastně dotklo. Tohle není film pro mě, spíš film na sobotní podvečer pro starší generaci..

Poté, co jsem si vyslechl v několika různých variantách, jak filmoví kritici nerozumí filmu a jejich kritiky jsou daleko od záměru filmaře, jsem trochu na vážkách, jestli něco vůbec psát v obavě, že to špatně pojmenuju nebo půjde o moje nepochopení filmu. Ve zkratce mi přišlo, že s postupným houstnutím atmosféry filmu tak nějak docházel dech a trávil sám sebe, monology střídající dialogy byly čím dál stejné a na tom nic nezměnila ani černobílá estetika ani dobrá kamera. Nevím, jestli to bylo množstvím nebo kvalitou dia-/monologů nebo střídáním slz a smíchu, pořád to působilo jak kolovrátek, smyčka (a očividně nejsem sám, kdo si to myslí)..  A pokud to byl záměr, tak to jsem se v tom trochu utopil a nepomohla mi z toho ani závěrečná jazzová verze Dvořákova Larga z Novosvětské aka Goin’ home.

Naprosto skvělá sonda do rumunské společnosti a její perfektně provedená kritika, famózní dílko!

Krom core efektních scén mě to výrazněji nebavilo, celkový dojem 2,5/5

Jako nebylo to špatný, ale Jake Gyllenhaal byl nepřesvědčivý, jak snad ještě nikdy