katakomb

Jedna hvězda za soundtrack, druhá za docela dobrý obsazení. Výsledek ale nestojí za žádnou větší chválu, scénaristicky i režijně hodně promarněnej cast potenciál..

Snažím se nehodnotit Alfreda Kinseyho, ale film o něm. A myslím, že se úspěšně povedlo převést na filmové plátno nejen to, s jakými reakcemi se musela setkávat otevřená a veřejná debata anebo publikování jedné z prvních opravdu vědecky podložených publikací o sexuálním chování a sexualitě člověka. Povedlo se taky velmi věrně (pokud ne věrně, tak přinejmenším autenticky a věrohodně) ukázat, jakou musel mít tento vědecký průkopník povahu, kdy byl neústupný a tvrdě si stál za svým, kdy musel diplomaticky slovíčkařit, jak se spoléhal na empirické důkazy atd. A to samé platí pro jeho ženy a další v obsazení - věrohodnost, byť i se zdravou mírou patosu.. Za mě zkrátka povedená biografie. A dodatkem snad velké díky A. Kinseymu za jeho odvahu a zarputilou snahu o to vymanit společnost z puritánských, zcestných a tmářských představ o sexu, sexualitě a vlastně tak nakonec i o lásce a o životě (pardon, ale i ten film byl taky tak trochu sentimentální).

Mně tohle melancholicky unylé podání docela vyhovovalo, Vašáryová coby Rusalka mě vyloženě bavila, naopak Veškrnová coby Kuchta byla spíš protivná. Nejvíc mě ale mrzelo, že chybělo Čury mury fuk a Mám zlaté vlásky mám.. ale chápu, že se chtěli vejít do rozumného časového formátu a stříhat se muselo. Myslím, že pokud někdo neví, o čem Rusalka je a není zrovna divadelní/operní typ, tak tohle zpracování se dá zkouknout najednou a dobře pochopit, o čem se zpívá. Hudebně je to velmi povedené, je krásně rozumět. Výtvarně-výpravně je to za mě špička.

Dobře, očividně nejsem fanouškem hororů točených na ruční kameru. Ale ani jako nefanouška žánru mě objektivně vzato nijak nezasáhly ani příběhy téhle hororové rámcové novely, ani nic, co by se dalo považovat za vysokou filmařinu nebo kvalitní herectví. Myslel jsem, že si načnu sérii hororů na pokračování, ale žádný ze sequelů tohoto snímku si určitě nepustím

Člověk tenhle milý a nenásilný snímek může snadno zaměnit za film z pera Woodyho Allena. Turturro pro něj v poněkud netradiční herecké roli, režisérsky se s filmem popasoval rozhodně úspěšně. Nenáročná podívaná na všední večer nebo víkendové odpoledne.

I když je ten film obzvlášť nenucený, tak na něj asi člověk musí mít tak akorát rozpoložení. Mně ta hravá poetika sedla přesně akorát a musím se přiznat, že být větším filmovým nadšencem, tak se ty repliky snad naučím zpaměti. Pro mě to byl takový oddychový Saturnin s náladou dát si nohy na stůl a těšit se z žití tu a teraz.

Mám z Felliniho filmů vždycky smíšené pocity. Ale u tohohle filmu jsem si uvědomil, že vždycky, když je film aspoň trochu epický a nejde jen o obrazy, lyriku, impresionismus a symboly, tak mi všechna ta kulisová podívaná a naplno exponovaná forma dává větší smysl a více si to užiju. Myslím si, že Fellini je vynikající vypravěč, akorát mnohdy mám pocit, že forma zastiňuje to podstatné sdělení. U tohohle filmu se tak nestalo a já si s chutí užil krásně výpravné, ale i epické dílo. Netvrdím, že jsem všemu porozuměl a rozklíčoval veškeré metafory, ale i přesto mám pocit z dobře stráveného času.

Ano, musím se  přidat k ostatním a podtrhnout, pochválit a vyzdvihnout, že se ve filmu neřeší emoce spojené s coming outem, ale řeší se hlavně vztah dvou mladých kluků, bez zbytečných sociálních stereotypů a klišé (to že jsou tam nahé scény, to považuju v rámci nezávislé filmové produkce za jeden z výrazových prostředků). Jako upřímně, žádná velká filmařina to není, ale na velkofilm si to ani nehraje a mně ta komornost vyloženě vyhovovala.

Čím dál víc ve mně sílí dojem, že Fellinimu sluší rozhodně víc Giulietta Masina než Marcello Mastroianni.

Každý Felliniho film srovnávám s jeho Sladkým životem a podle toho i filmy hodnotím. Ačkoliv se během filmu neseme vlastně na té stejné vlně, jako v Dolce Vita, tak přeci jen z něj mám "přátelštější" pocit (možná proto, že je to film z filmového prostředí a tak bylo pro Felliniho snazší převést myšlenku na plátno?), obrazivost a dlouhé scény samozřejmě nechybí a standardně nutí přemítat/ukolébají/nudí; ale ve všem tom stejném fellinovském klišé to nakonec dopadlo lepším pocitem z odvedené práce a ne jen úlevným oddychnutím, že už film konečně skončil.