Poslední recenze (5)
Ordinace v růžové zahradě (2005) (seriál)
SKutečně fenomenální slátnina. Tolik posmívané kolumbijské a jiné telenovely ční nad tímto paskvilem vysoko. . Podívejme se na toto dílo reálným pohledem. "Růžovka", fujtajsklo, se stala především výhodným kšeftem pro herce a další zaměstnance. Taková role v Ordinaci je lepší, než trafika, no co, když to NOVA platí..... Co na tom, že dialogy jsou hloupé, děj tupý a nevěrohodný, postavy větším dílem veskrze nesympatické (když se řekne "Mázl", nadavuji se). Paní Adamovskou jsem mívala za slušnou herečku a ženu se šarmem a grácií. Zde se z ní stala podivná neforemná herdekbaba s hrubými (rádoby životně pravdivými) replikami. Pobavilo ze začátku, jak v nějaké vilce v malebné zahrádce se málem prováděly transplantace mozku a kdejaký gynekolog řešil vědeckovýzkumné záhady medicíny. Na seriál se koukat nemůžu, protože, majíc lékařské vzdělání, nevěřím mu ani ty mundůry, co mají postavy na sobě.
Hačikó - příběh psa (2009)
Tento film považuji za naprosto zbytečný. Pro chovatele, nebo milovníka psů je film jedno velké utrpení. Nějaký pes, kterému zemře pán, se trápí spousty let a pak umře. Autorovi nezávidím jeho sadismus, který měl zřejmě sloužit k soucitnému slzení kinodiváka a kasovnímu sukcesu. Pochybuji, že normální člověk s hlubokým cítěním se zvířaty by šel na film dvakrát.
Musíme si pomáhat (2000)
Českými Lvy ověnčený snímek Hřebejka a Jarchovského patří jistě k lepším dílům naší soudobé kinematografie. Příběh napínavý, přes tragičnost kontextu doby úsměvný, však nepostrádá několik klišé, kterým se já osobně zdráhám uvěřit. Transformace vyděšeného kamaráda Čechoněmce a přisluhovače (Dušek) Čížka (Polívka) v odpovědného a neohroženého přechovávače židovského uprchlíka, to dokáže vsugerovat divákovi jen takový herec jakým Polívka je. Nemá to logiku, nesedí to. Nesedí mi ani plachý souhlas manželky Čížka s tím, aby ji oplodnil jejich host. Naštěstí herci to podávají tak znamenitě, že se tato fikce stává velmi přirozenou. Nerozumím záchraně Duška ze strany Polívky na konci filmu. V bojácné osobnosti by teď mělo všechno "prasknout", měla by se vylít ta "nádrž" strachu,stresu, držená v sobě době okupace, Čížek by měl do očí Čechoněmci zařvat vše, co v sobě držel... ale zachraňovat? Co je to za nelogické gesto? Nerozumím. Klišé je konečná scéna s zemřelými sousedy, sedícími za stolem. Doják nehodný kvalit autorů. Pokud by se podobné "poetické" alegorie objevovaly během filmu, nedbám. Zde ale, jako stylem - v rozporu s předchozím dějem - naprosto překvapující koncovka působí jako levná manýra.