DominoTempus

Asi jako The Happening, akorát víc sexu a víc jsem se u toho smál nahlas. Nejironičtějších 5* mého života.

Japonské shonen anime vypilované do prosté dokonalosti a milostný dopis americkému superhrdinskému komiksu. Tvůrci zkrátka superhrdiny chápou. A tak se nám, divákům, dostává do rukou tato neuvěřitelně slibná záležitost, která má před sebou jistě ještě mnoho sérií. Ale k věci - první série My Hero Academia je třináctidílný shonen, tedy chlapecké akční anime. Tento žánr s sebou ovšem přináší mnoho samozřejmých a v současnosti již k smrti otřepaných motivů. A My Hero Academia si tyto motivy bere k srdci, ale ukazuje je upřímně, zajímavě a takovým způsobem, že i to nejstarší klišé působí čerstvě. Jako světla nad rajčaty v supermarketu. Pomalý rozjezd nevadil, a to hlavně proto, že na rozdíl od běžného shonenu, kdy čekáte, až se něco začne dít, My Hero Academia zvládá bavit, i když se tam vlastně nic moc neděje. Velice silnou stránkou a hlavním důvodem, proč dát tomuto anime šanci, jsou postavy (způsob, jakým jsou napsané, ale i jejich design po všech stránkách) a akce. A v obou těchto věcech hrdinové excelují a je zkrátka radost to sledovat. Pokud bych měl mít výtku, je to rozhodně padouch. Ani by tolik nevadilo, že je většinu série nepřítomný. Ale všechno na něm je zatím generické. Čemuž nepomáhá fakt, že je to snad jediný design z mangy, který se nepodařilo přeložit úplně bezchybně z mangy do anime, tj. ztrácí faktor děsu a hrůzy, kterým v manze disponuje. Protože mimo to na něm skutečně nic moc není. To je ovšem jen drobný mušinec na stropě Sixtinské kaple. My Hero Academia je nový vrchol shonenu a skvělá ukázka toho, čeho je kvalitní superhrdinský příběh schopný.

Vítejte u záznamu z nejnovějšího Cimrmanovského divadelního představení - Němý Arnold. Tento kultovní snímek disponuje kultovní hudbou, kultovní akcí, kultovní zdlouhavostí a kultovním souložením. Nicméně to zdaleka nejkultovnější v tomto kultovním snímku je zcela kultovní Arnie. Ale teď trochu vážně. Film se snaží budovat určitou atmosféru, nicméně zcela brutálním způsobem na úkor tempa. Což je něco, co člověku nebude vadit po filmu, kdy si shrne všechnu tu úžasnost, kterou viděl, a uvědomí si, že to stálo za to. Nicméně v průběhu snímku se jeden může přistihnout, že se právě kultovním způsobem dívá na hodinky. Hudba je parádní a často jí mohou být i výrazně velké segmenty filmu vděčné za její úžasnost, nicméně ve třetí třetině trochu uklouzla kamsi mimo, a to takovým způsobem, že se nešlo nesmát. Ano, mluvím o tom valčíku. Mako mne potěšil. Celé obsazení bylo velice schopné. To skákání na začátku působilo trochu odfláknutě. Film obsahuje několik (z dnešního hlediska) skutečně WTF momentů a už jen kvůli nesmírné zábavě, která s těmito momenty přichází, stojí tento snímek za zhlédnutí.