Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Horor

Recenze (152)

plakát

Drive (2011) 

Vizuálně promyšlené, akce skvělá, mlčící Gosling je super, leč scenáristicky lehce nedomrlé a bez nápadu.

plakát

Cesta na Měsíc (1902) 

Dříve přesahový snímek, dnes už spíše pohádka, i když s obrovským významem pro světovou kinematografii.

plakát

Solo: Star Wars Story (2018) 

Yeaaah, back to the 70s! Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít u nových Star Wars kdy pocit, že koukám na něco ze staré dobré trilogie. Ale povedlo se. Je tu zábavná nabitá zápletka, spousta sympatických a silných postav po charakterové stránce, mezi kterými probíhají chytlavé dialogy, správně ulítlý a hravý soundtrack, oldschoolová atmosféra, pestré lokace, nějaké ty praktické efekty ala ručně vyrobené a hrané loutky a dokonce i ten Han Solo je kluk šikovná, jak před kamerou, tak za kamerou. K dokonalosti sice stále kus chybí, ale jsem přesvědčen, že Disney už lepší Star Wars nikdy nenatočí.

plakát

Deadpool 2 (2018) 

Velmi rozporuplný výsledek, kde na jedné straně máte super hláškaře v červeném kostýmu, skvělou a brutální akci, hodně vtipných gegů a narážek a na straně druhé více nudných sekvencí, než jsem ochoten odpustit, na prd vedlejší postavy a dost špatné vedení příběhu. Nakonec se sice nasmějete více, než u jedničky, ale stejně je toto dokonalý příklad toho, že když děláte podruhé to samé, není to to samé. O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI: Nakonec mé srdce obměkčil super duper cut, který mě přesvědčil o tom, že i když mě ten příběh nechytil ani napodruhé, tak je to přece jen tak velká sranda, že jsem Reynoldsovi odpustil.

plakát

Tiché místo (2018) 

Dobrých hororů bylo vždy velmi málo. A protože 70tky už dávno minuly, je tento na pohled nenápadný snímek cenným přírůstkem do hororového žánru. A to zásluhou svých originálních prvku, které využívá naplno. Samotný koncept ticha je využíván chytře a s velkou intenzitou. Díky tomu dostanete odlišnější prožitek, než na který jste zvyklí. A v kině se vše násobí. Díky neustálému nucení nevydávat zvuky se příběh v mnoha scénách stává výrazně napínavějším, což pomáhá postupně vytvářet hutnější atmosféru. Lehce tento efektní koncept však ruší hudba, od které by se místy dalo upustit a také vytváření zbytečných hloupostí umožňující následný zvrat, ať už je sebelíp zpracovaný. Což jsou stále jen malé rýhy na jinak dokonalém povrchu, ale stejně k té dokonalosti stále chybí malí kousek.

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Nejepičtější a pravděpodobně největší film v historii. Co nám ukázky slibovaly, to jsme dostali a nečekaně se dočkáte i několika bonusů. A tím největším je nečekaně Thanos. Ironicky postava, která mě dříve vůbec nebavila, si mě v tomto filmu naprosto získala. Jak ztvárněním, tak motivací, má nejlepší dramatické scény, je doslova hlavní postavou a dokonce předčila každého superhrdinu, ať už má charisma sebevětší. A i když on samotný ostatní výrazně zastiňuje, i tak každá interakce mezi hrdiny je zábavná a neuvěřitelně živá. Zde se ukazuje, že i když má příběh průměrnou zápletku, kdy se chodí z místa na místo, respektivě z bitvy do bitvy, samotné dialogy to vynahrazují. Co naopak trochu zklamalo, jsou akční scény. Ty režiséři v ostatních filmech zvládali na jedničku, avšak zde se jedná spíše o lepší průměr. Většina z nich jsou méně nápadité a chudší i po choreografické stránce. Závěrem neříkám, že se jedná o dokonalou podívanou, ale o VELMI zábavnou epickou jízdu, která umí překvapit, má nečekané zvraty a svou práci dělá tak, jak má.

plakát

Ready Player One: Hra začíná (2018) 

Spielberg překonal má očekávání i svojí přítomnou tvorbu, která mi začala naznačovat, že už začíná pomalu stárnout. Ale ne! On na to pořád má. Není to tak velká pecka, jakou by si to určitě zasloužilo být, ale co mi dokáže vykouzlit na tváři široký úsměv, pro to mám slabost. Spielbergovi se tu daří nastínit hravou a příjemnou atmosféru, která začne do filmu ihned perfetkně sedět a zároveň se dost blíží i té v knize. To samé se dá říct o postavách. Zvlášť u nich mě bavil i vztah mezi hlavními hrdiny a musím zmínit i hlavního záporáka, který by sice mohl být více charismatičtější, ale chápete jeho záměr, dostane dostatek prostoru, je skvěle zahraný a dokonce se ke konci dočká dost nečekaného kratičkého momentu, který mě emocionálně zasáhl jak zpracováním, tak i díky hudbě. A i pro tu se tu najde pár skvělých momentů, ať už se jedná o orchestr Alana Silvestra nebo vypalovačku z 80-tek, která vás donutí tančit a naladí vás na tu správnou notu. Z hlediska vyprávění se jedná o nadprůměrný výkon jak z hlediska filmování, kdy příběh nedrhne, baví absolutně každá scéna a daří se držet nastavené tempo až do konce, tak inspirace knihou, kdy se povedlo se ctí zadaptovat skoro až nezadaptovatelný román. Je vidět, že by se hodila nějaká ta hodinka navíc a že tak příběh púsobí trochu z rychlíku, ale je vidět, že do toho Spielberg znovu dal srdíčko, což jsem u The Post nějak nezaznamenal. Děkuju.

plakát

Cesta (2009) 

Přesahový snímek, který se mi vryl pod kůži. Jak svojí atmosférou, tak samotnými postavami a vyprávěním. Opravdu syrová, drsná a tíživá atmosféra, je tu cítit z každého záběru a tenhle přístup mě hrozně bavil. Zároveň je i tvořena někdy až krásnými záběrovými obrazy, které doplňuje sice pro někoho nevábný, leč velmi hodící se vizuál. Hlavní postavy jsou dokonalé. Ovšem toho si všimne jen opravdový filmový divák a ne požírač popcornu, protože celý jejich vnitřní charakter a vnitřní boj je tu budován nenápadnými střípky a náznaky (dejte si pozor na snové sekvence). A oba hlavní představitelé svoje role odehráli se ctí a velmi uvěřitelně. Celkový příběh a jeho průběh je sice jednoduchý, leč toto je dokonalý příklad toho, že v jednoduchosti je krása. Děje se tu to, co asi čekáte, ale vše má na vás emoční dopad a z hlediska vyprávění je to bez chyby.

plakát

Sicario: Nájemný vrah (2015) 

Už dlouho jsem neviděl takhle atmosférický akční film. A už jsem si to do puntíku. Hrozně jsem mi líbí, jak tu Villeneuve představuje tento syrový a špinavý svět v hrozně realistické podobě. Tedy aspoň mě to tak připadalo. Při akčních scénách si hraje s napětím, které navíc šponuje skvěle hodící se hudba. Zároveň se nebojí být i více nekompromisní a tenhle přístup mě bavil asi nejvíc, protože občas různé věci dokázaly překvapit a hlavně byly působivé. To samé bych mohl říci o postavách, kterým Villeneuve věnuje stejně dostatečnou péči. Všechny ať už zlé či dobré jsem si prostě užíval, měly charisma a byly vyžité na maximum. Závěrem neříkám, že je to hrozná pecka, ale spíše velmi dobře odvedená práce, kterou byte měli ocenit.

plakát

Tomb Raider (2018) 

Velmi milé překvapení v podobě řádně zfilmovaného a nefalšovaného dobrodružství, které dělá všechno tak, jak má. A některé věci, dokonce neočekávaně ve skvělém provedení. Mluvím tu o postavách, kterých tu není moc, ale všechny jsem si oblíbil bez ohledu na to, zda jsou zlé či dobré. Hlavní záporák mě potěšil svoji zcela chápavou a logickou motivací, ke svým zlomyslným činům (což se v akčních filmech moc nestává), ale také velmi slušným hereckým výkonem, který mu dodává potřebné charisma. A hlavní hrdinka Lara je jednou z nejlepších akčních postav posledních let. Její výjimečnost tkví v její zdárné obyčejnosti, které z ní nedělá žádného superhrdinu, ale "obyčejnou" sympatickou přeživší s velkým odhodláním. Této postavě zkrátka musíte fandit už od začátku a pomáhá k tomu i výborný herecký výkon, který schází většině dnešních postav v tomto žánru. Vše ostatní od výpravy, vizuálu, hudby až po jednoduchý, leč nabitý scénář, dělají tvůrci velmi zdatně Zkrátka a jednoduše se jedná o poctivé řemeslo a to se cení. Máte na to jít? To sakra jo! Proč? Protože já chci dvojku! Hned! A jestli to ten pátý Indy pokazí, nevadí. Myslím (a doufám, že se nemýlím), že Lara tu s námi ještě nějaký čas bude :)