Lukys

Je hezké vidět, že tvůrci také myslí na budoucnost, tedy časy, až tu nebude šéfovat Rick Grimes. Tvůrci kdysi prozradili, že jeho nástupcem se stane jeho přítelkyně Michonne a tato epizoda jejich prohlášení jenom potvrzuje. A ukazuje se, že rozhodně nebude špatnou náhradnicí, protože jak prozradil neblahý konec, bude ji potřeba dřív, než řekneme švec. Vidíme ji zastávat Ricka jak v práci, tak v rodičovských povinnostech, a dokonce se mezi ní a Neganem začne rozvíjet výraznější pouto. Toho pochopitelně bude mít na starosti právě ona, takže si tvůrci chytře připravují půdu pro nějaké to budování vztahu mezi těmito dvěma rozdílnými osobnostmi. Z pohledu vyprávění se zkrátka jedná o zatím ne nejlepší díl, ale dokonce nejlepší řadu, která kdy byla natočena. A to si dovoluji napsat i přes fakt, že zatím nejsme ani zdaleka v polovině. Čím více se totiž ponořujete do příběhu, tím více zjišťujete, jaké péče se postavám dostává. A vy si je prostě musíte oblíbit, i když vám v minulosti nebyly zrovna sympatické. Zvlášť v této epizodě se tento fakt nejvíce projevuje, protože na poli pouhých 45 minut stopáže se dokážete v oblasti rozvíjení vztahů a celkového vyprávění posunout natolik, že minulé řady vyloženě zaostávají. Nejen vyprávěním, ale i formou. Pokud jste fanouškem už nějaký ten rok, jistě jste si toho už všimli. Doslova všechny předešlé řady se „pyšnily“ dost nevyváženou strukturou vyprávění. Na začátku každé řady jste byli vhozeni do příběhu, potom vyprávění výrazně polevilo a rozjelo se znovu až na samotném konci, který vás přiměl, abyste byli zvědaví, co se v další řadě stane. Zde je to vůbec poprvé naopak. Nová řada začala pomalým, leč namlsávajícím rozjezdem a s každou další epizodou šlape do pedálů s pomocnou gradací jako nikdy předtím.

Znovu tu potěší důraz na vyprávění, který je přímočarý a udržuje diváckou pozornost, i když příběh ubíhá rychleji než obvykle. Nějakého přešlapování na místě se zde nedočkáte ani na minutu. Místo toho dostáváte velmi solidně odvyprávěný kus většího celku, který uhání kupředu. Stejné péče se dočkají i postavy. Každá, více či méně důležitá, dostává dostatek prostoru, aby se dokázala vyvíjet. To potěší především v závěrečném momentě, kdy se výše jmenovaná dvojce postav přidá na „temnou stranu síly“. Díky tomu tento zásadní převrat osobností nevyzní nijak přihlouple a díky dostatečnému věnování jednotlivým charakterům chápete jejich činy. Na rozdíl od předchozích minimálně dvou serií začínám dostávat stále větší pocit, že tvůrci vědí, co chtějí vyprávět. Zkrátka tu není cítit žádná nejistota. To ostatně můžete pozorovat i na nenápadných detailech, které si užije především nefalšovaný fanoušek, který má nakoukáno. Poukazování na dávné události v dialozích navozuje nejen nostalgii, ale i pocit větší kontinuity a návaznosti příběhu. Dobrým příkladem může být například rozhovor mezi Rickem a Darylem. V tom se obě postavy baví o povinnosti dělat správná rozhodnutí. A dokonale je ukončen Rickovým poznatkem o tom, že kdysi jeho přičiněním zemřel Darylův bratr. A kdyby tenkrát Daryl učinil špatné rozhodnutí a pomstil se, nic z toho, co Rick vybudoval, by se nikdy nestalo. Když zkrátka tvůrci takto pracují s minulostí a místo pouhého vzpomínání ji využijí jako příklad k promluvě do duše, vykouzlí to více než dobrý dojem.

Shane Black a Bruce Willis, oba v nejlepší formě. Co více si přát?

Pro boj proti dnešním nevkusným pohádkám zvedám své hodnocení, protože vedle těch je tato naprosto nahláškovaná pecka doslova uměním, které v těchto končinách bohužel ovládá málokdo.

Výsledek, jaký jsem si přál! Skvěle se daří skládat poctu originálu, což hodně stojí na budování napětí, retro feelingu a pomalému tempu. To si užije hlavně nefalšovaný fanoušek, avšak klasický konzumní divák bude znuděn. Co si ovšem užije každý, je práce s postavami, která se vymyká největším hororovým klišé. Postavy nepředstavují pouhou kořist, ale osobu s vlastním charakterem. Bojíte se o každého, i když tušíte, že skončí na jatkách. Nejvíce však vyčnívá postava Laurie, které se "nečekaně" dostává největší péče. Oproti originálu se jedná o třikrát působivější postavu, skvěle se s ní pracuje v příběhu a jako zasloužený bonus jsme se dočkali také výborného hereckého talentu Jamie Lee Curtis. Ta by navíc v klidu utáhla i nějakou tu oscarovku. Ale co hlavní bubák? Už první moment vás přesvědčí, že ani u této nejhlavnější položky filmu tvůrci znovu nezklamali. Vlastně ani nevím, co bych na tomto měl vůbec kritizovat, protože jsem dostal přesně to, v co jsem doufal. Důstojné pokračování, které dokáže pořádně zapůsobit. Avšak stále platí následující...čím větší fanoušek, tím větší nadšení.

Vyprávění příběhu zde lehce polevilo, což naštěstí ubližuje jen dějové lince kolem Maggie. Snadno se tu nachází nudnější pasáže, které nijak nehýbají dějem ani výrazně neprohlubují jednotlivé postavy. Ovšem netrvá převratně dlouho a rychle se znovu přesouváme na stavbu, kde je to mnohem zajímavější. Rozjeté drama kolem starých křivd posílá jednotlivé členy kdysi nepřátelských skupin proti sobě a postupnou gradací nastávají závažnější problémy. Tím pádem tu příběh, na rozdíl od předešlé linky, neustále ubíhá kupředu a na nějaké to přešlapování není čas. Díky tomu se navíc dočkáme celkem adrenalinové akční scény, která sice krom slušně natočených soubojů nic moc nenabízí, ale díky finálnímu nápadu kosení zombíků ve stylu Donkey Konga musím zvednout plec nahoru. Zároveň tu musím pochválit i způsob vyprávění, který je samozřejmě stále klasicky pojatý, ovšem v této epizodě začínáme i končíme Rickovým proslovem, což jenom prohlubuje už tak dobrý dojem. Začíná a končí optimisticky, dokud nedostane slovo Negan, který ho celý obrátí naruby. Ano! Negan se konečně ukázal, a i když s místními událostmi nemá nic společného, představuje tento Rickův proslov skvělý prostředek, jak Negana s patřičnou elegencí konečně ukázat. V momentě, kdy si vezme slovo, se totiž začne celý optimisticky pojatý konec měnit na předzvěst něčeho hrozného. A tím krom skvělého ukončení navíc nalákal na příští epizody.

V minulé řadě jsem si hodně stěžoval na nevyváženost prostoru pro dějové linky. Tento problém však první epizoda nové řady napravila. Přestože se zde nachází velké množství linek na necelou hodinku stopáže, přeskakujeme mezi nimi s přehledem. Navíc každá postava dostane tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nikdo tedy po čase nezačne vyloženě nudit a máte neustálý přehled o tom, kde se kdo nachází. Což je velká pochvala, protože se zde hodně cestuje z místa na místo. A tím se dostávám k druhému plusu. O zábavu je také postaráno díky neustále plynoucímu příběhu. Pořád je na co se dívat. Minimálně v první půlce, která je dějem opravdu nabitá. I proto tato epizoda slouží jako perfektní návrat zpátky do příběhu, protože vám prodává tolik věcí najednou, že znovu chcete být součástí toho všeho. Tomu navíc nahrává účast nové krve v podobě showrunnerky Angely Kang, ze které mám zatím pocit, že dokázala nakopnou jednotlivé příběhy kupředu tak, aby mě zajímal jejich postupný vývoj. Zastaralá unavenost z minulé řady, zdá se, vymizela. Ovšem nechci nijak předbíhat. Pokud bych měl své hodnocení nějak shrnout, tak si rozhodně myslím, že jako úvodní epizoda to funguje na jedničku. Být za škarohlída a vyhledávat zápory, to se mi zde upřímně moc nechce. Jediné, co této epizodě totiž vyloženě podkopává nohy k dosažení vyššího hodnocení, je nepřítomnost nějaké památné či více emočně založené scény. Co se týče gradace, tak tu nic takového nenajdete. I když konec k tomu má jistě nakročeno.

Mladý mistr filmař se vydal do hvězdných výšin, ovšem jestli se toto přirovnání týká místních kvalit, tím si stále nejsem jist. Audiovizuálně se jedná o nadprůměrný výsledek, který je nápaditý v ruční kameře a hlavně v Hurwitzově přenádherné hudbě s další ikonickou znělkou, se kterou se v průběhu filmu pracuje. Ovšem při sledování jsem se nedokázal zbavit pocitu, že se jeden z nejnadanějších tvůrců dneška drží zbytečně zpátky a nevytváří natolik výjimečné dílo, jako doposud. Příběh tu balancuje mezi dvěma hlavními linkami, které obě jedou pouze na půl plynu. Proto tu také dostatečně nefungují emoce ani návaznost s postavami, kvůli čemuž nakonec trpí gradující finále. Závěrem prohlašuji, že se sice jedná o mnohem rozporuplnější zážitek, než v jaký jsem doufal, ovšem i tak se jednou rád přesvědčím o opaku.

Velmi slušně, na herce, natočená romanťárna, která nikdy nepřekročí svůj vlastní stín. Vše se točí okolo páru, jehož dvě hlavní hvězdy dokážou utáhnout svým hereckým talentem a charismatem celou délku filmu. Ovšem nic moc dalšího tu příběh nenabízí, čímž po čase začne spadávat do konvenčně pojatého vyprávění. Jsou tu například nevyužitá témata, která jsou nakousnuta, ale nikam nevedou nebo se s nimi dále nepracuje. Co tomuto nadějnému snímku však nejvíce podráží nohy, je důraz na vyprávění. Ten je postačující, pokud se nechce nudit. Ale pokud se chcete cítit vtaženi, či být pohlceni dějem, vyzní tento fakt do prázdna nejvíce na samotném konci, kdy po přímočarém vyprávění nastane zvrat, který vás bohužel nechá naprosto chladnými a nezachrání to ani skvěle zahrané emoce. Dobré, ale ne dost.

Scenáristická hořko sladká lahůdka, která sice ke konci začne zpomalovat, vše to ovšem vynahrazuje nepřekonatelný herecký talent Al Pacina.