progression

Docela podařený počin, moc pěkně se na to koukalo. Psí výkony byly přirozené a uvěřitelné. Ty psí komentáře byly dost možná inspirovány filmy "Psí poslání", PP na psí útulky byl rovněž nepřehlédnutelný, ale není to zdaleka film jen o psech, ale rovněž pronikavá studie lidských povah a vlastností - těch pozitivních, ale i těch "druhých". Herci si své role náramně užívají, Bolek Polívka ("Nedovedl jsem si představit, co si s ním počnu a teď nevím, co si počnu bez něho"). Moc vydařené bylo i varhanní přirovnání Zbygniewa Czendlika ("To, že jsou falešné, poznáš u varhan okamžitě, u některých lidí ale ani za celý život ! "). Vzájemné hledání psa i jeho "páníčka" je znázorněno poutavou formou a závěr filmu se obzvláště vydařil. ALE nemůžu si pomoci, pro mne to za více než 3 hvězdičky není, protože na úplně stejné téma mne daleko více zasáhl (o ty další 2 hvězdičky) film, který je o půlstoletí starší a kterým se možná tvůrci inspirovali, i když jeho kvalit po obsahové i obrazové stránce nedosáhli (Bílý Bim, Černé ucho).

Moc povedený koncert evergreenů S + Š tentokráte v originálních swingových aranžích. Je obdivuhodné jak to Jiřímu Suchému v jeho věku ještě zpívá a jeho životní i výrazová vitalita na sebe stále strhává pozornost i nostalgické vzpomínky co všechno "vyváděl" v mladších letech. Výborný Emil Viklický a jeho trio, což u něj vůbec nepřekvapuje. Originální aranže i vlastní improvizace zaujmou od začátku až do konce. Dokonce i u písní, kde by si posluchač říkal, že zrovna u některých písní, které má v paměti zaškatulkované úplně v "jiném kabátku" se to přece nedá zeswingovat, ale opravdu dá :-)

Dost zajímavý rozhovor. Zajímavé názory, postoje i komentáře samozřejmě ale subjektivní. Při sledování jsem si mohl upravovat své názory i asociace v souvislosti s královskou rodinou, teď i v minulosti - pochopitelně rovněž subjektivní. Přesto si myslím, že špinavé prádlo by se mělo prát především doma a pouze čas ukáže, zda veřejné vystoupení něčemu prospělo, či naopak. Rovněž jen nadcházející čas prověří postoje, názory i soudržnost ústřední dvojice.

Výborný a obsažný dokument o Osobnosti mnoha profesí a zájmů, bez které by Cimrmani nebyli Cimrmany.

Moc povedený dokument o naší nastupující generaci mladých virtuosů, kteří zdá se mají hodně slušně "našlápnuto". Vždy jsme byli národem vynikajících hudebníků, takže by bylo skvělé kdyby vyrůstali noví a svůj bezesporu hodně nadprůměrný talent dále zdokonalovali. V dokumentu bylo sympatické, že to nejsou vůbec hudební "pokojové květinky", ale že i v mladém věku už émají ty své priority docela slušně srovnané a nežijí zdaleka jen tou hudbou. Zajímaví byli všichni, ale mne nejvíce zaujali ti dva bráškové ze smíšeného česko-japonského manželství. Ten mladší je neskutečný, to, aby na význačných vystoupeních hrál náročný klavírní koncert a po přestávce náročný koncert houslový, je opravdu rarita. Je pravda, že u těch houslí měl výborný vzor u staršího bráchy, kterého se snaží dohonit a předhonit. Jen doufejme, že se mu časem nezalíbí ještě nějaký jiný vzor např. na trubku :-)  To už by asi nestíhal ... A hlavně pokud to chce dotáhnout co nejvýše, tak se stejně časem bude muset rozhodnout, čemu dát přednost. Na dvou židlích se sedět nedá, a když tak dost blbě. Každopádně bude zajímavé kam to talenti z dokumentu v dalších letech dotáhnou a docela se na to těším. A to určitě u nás nejsou zdaleka hudební talenti jediní.

Výborný Barabášův horolezecký dokument, což v jeho případě už vůbec nepřekvapuje. Na rozdíl od jeho předchozích dokumentů je malinko potlačená obrazová složka, ale o to zajímavější jsou v dokumentu znázorněné výpovědi horolezeckých legend (Chris Bonnington, Petr Habeler), účastníků tehdejší expedice i významných horolezců mladší generace. Největší místo dostává pochopitelně Ivan Fiala, vedoucí expedice. Výpověď je velice osobní a zahrnuje jak tehdejší události, to co se dělo po návratu, ale pokouší se vysvětlit i to, s čím musel třicet let žít. Horolezecké veličiny komentují tehdejší výstup jako jeden z milníků horolezectví, ale současně se zaměřují i na rizika dlohodobějšího pobytu "v zóně smrti" nad 8000 m. Stará horolezecká pravda je, že úspěšný výstup nekončí na vrcholu, ale až návratem do základního tábora. Pověry Šerpů často zmiňují, že Čomolungma se často rozzlobí a pokořitele nerada pouští zpátky. I to se možná tehdy splnilo, počasí se opravdu změnilo hodně extrémně. O tom všem dechberoucí formou vypráví dokument, který vysvětluje motivace horolezců, rizika himalájského lezení i obtížnosti rozhodnutí "v pásmu smrti". I když tehdejší události shodou všech okolností dospěly k tragédii, vyznění dokumentu je hodně osobní i dojemné.        V souvislosti s těmi návraty zpátky se mi opět vybavilo, jestli tím prvním na vrcholu nebyl tehdy v roce 1924 už Mallory. Tehdejší technické i komunikační možnosti oproti těm současným byly ještě v plenkách, ale jak to bylo tehdy v roce 1924 s tím vrcholem už se nikdy nikdo nedoví. To už ví jen George Mallory ... Ještě jsem si vzpomněl na jednu z nejoblíbenějších knížek svého dětství "Himalájští tygři". Byla to sice románová fikce, ale založená na skutečnostech, které autor studoval velice důkladně.  Budu si ji muset po letech znovu přečíst, jaké budou mé dojmy z této knihy teď.

Vynikající koncert britského houslového virtuosa na plovoucím vltavském pódiu s osvětleným panoramatem Hradčan v pozadí neměl chybu a v současné nelehké koronavirové době opravdu pohladil po duši. Pro propagaci krás Prahy přispěl také měrou vrchovatou, když už ta "reklama úspěšného boje s koronavirem" začla u nás i navenek dost silně haprovat.

Výborný dokument, který mapuje život Jiřího Černého, možná největšího znalce hudby (všech možných forem a stylů) u nás, skvělého člověka a "neúnavného průvodce hudbou". Jeho pracovní vitalita i v pokročilejším věku je neuvěřitelná a jeho komentáře, glosy a zajímavosti z hudebního světa (ať už v písemné nebo slovní formě) jsou nezapomenutelné a myslím, že existuje velmi málo lidí (nejenom fanoušků hudby), kteří se s nimi nikdy nesetkali. Jeho velice výstižné postřehy podávané s noblesou a humorem spolu s vytříbeným jazykem se ale neomezují zdaleka jen na oblast hudby, ale zahrnují i oblasti další, protože je velice všestranný - prostě Osobnost. Já jsem v mladých letech velice rád četl jeho články v Mladém světě a Melodii a kromě večerního lovení v éteru "laxíku" i jiných hudebních stanic jsem samozřejmě poslouchal i "houpačku" než byla (po uvedení Vomáčkovy písně) zakázána. Teď přemýšlím, že si z nostalgie po letech znovu přečtu tehdejší hudební bestsellery "Zpěváci bez konzervatoře" či "Hvězdy tehdejších hitparád". Jedinou nevýhodou dokumentu je jeho délka, která samozřejmě nemůže ani zdaleka zahrnout všechny aktivity Jiřího Černého. Ke konci dokumentu zazní i informace, že se mu i po letech ozývají lidé s díky, že jim "pomáhal" objevovat hudbu a zazněl i názor, že to je vlastně pro něho ta pocta nejvyšší. A já sám si myslím, že těch "Jiřím Černým zasažených" je za ta léta docela dost včetně mne.

Nejenom Cop a Druhá tráva, ale i toto bratrské uskupení patří zaslouženě mezi legendy českého bluegrassu. Výborný koncert k 10. výročí neměl chybu. Charlie Mc Coy (harmonika) a Katka Garcia (zpěv) byli přidanou třešničkou na hodně moc dobrém dortu. Jedinečné vystoupení si v publiku samozřejmě nemohl nechat ujít ani Robert Křesťan.

Vynikající dokument mapující životní i hudební příběh Michala Prokopa. Velkým kladem snímku je především to, že svůj život komentuje převážně Michal Prokop sám, žádným tématům a otázkám se nevyhýbá a i to významně dokumentuje jeho osobnost a v dokumentu potvrzují i další zúčastnění Jiřím Černým počínaje. Hudební ukázky zpěváka s nezaměnitelným hlasem samozřejmě také nechybí a nechybí ani ty, kde se od svého nejoblíbenějšího stylu v určité době (nedobrovolně a trošku z donucení) odklonil. Jiří Vondrák má rovněž v hudbě ohromný přehled a podobné dokumenty umí velice dobře a poutavě natočit. Tenhle se mu obzvláště povedl.