LoneGunman

Je to nastavovaná kaše snažící se vytěžit první díl? Jasně. Je to ale nesmysl, na který se nedá dívat? Ne, to ne. Jako odpolední televizní pohádka to fungovat může, některé momenty jsou fajn. Třeba králův marš do sousedního království je vlastně (v rámci žánru, samozřejmě) docela epický.

Oppenheimer je ten typ filmu, u kterého by se snad mohlo zdát, že nemůže ničím překvapit. Všechno přece víme. Vím, kdo byl Oppenheimer, co dělal, jak probíhal projekt Manhattan i to, jak to dopadlo a to, že Nolan je geniální režisér. Takže co dodat? Tříhodinové konverzační drama, u kterého člověku běhá neustále mráz po zádech. Jděte, dívejte se a přemýšlejte.

Tak, a je to tady, dočkal jsem se. První pořádné filmové přenesení světa Forgotten Realms na stříbrné plátno. V tomhle světě jsem při hraní her jako Eye of the Beholder, Baldur´s Gate nebo Icewind Dale, a při čtení mnoha a mnoha knížek strávil opravdu hodně času. Na jednu stranu jsem si byl celkem jistý, že je to jen otázka času, kdy se do toho někdo pustí, na druhou stranu jsem spíš myslel, že ten, kdo to udělá, vsadí na jistotu a zkusí to s nějakou zavedenou postavou, pravděpodobně s Drizztem. V tom druhém době jsem se mýlil a jsem za to rád. Autoři se zbavili okovů, které by jim s Drizztem, Elminsterem nebo podobnou postavou svazovaly ruce, a šli do toho s nově vytvořenou partou dobrodruhů. A udělali dobře.  Film si naplno užijí ti, kdo o Forgotten Realms v životě neslyšeli, a fandům jako já, zase občas poskočí srdce ve chvíli, kdy jim autoři naservírují fan servis v podobě, kterou rozpoznají jen oni. Ale pozor, je třeba upozornit na jednu důležitou věc. Jedná se o fantasy a mnozí tak podvědomě přepnou do LOTR režimu a budou očekávat něco podobného a podobně epického. Nic takového však nedostanou. DnD je sandbox, je to prostředí, ve kterém se odehrávají dobrodružství všeho druhu, některá mohou být epická, jiná spíše legrační apod. To je na hráčích papírové verze téhle hry nebo na autorech, kteří tvoří obsah ze základních pravidel. V případě Honor Among Thieves zvolili autoři atmosféru, která mi trochu připomíná 80s a jejich dobrodružné filmy. Je tam akce, je tam dobrodružství, jsou tam sympatičtí hrdinové, je tam humor... Je to prostě taková osmdesátková jízda zasazená do fantasy prostředí a s novými efekty (byť ani ty nejsou úplně top). Důležité je ale především to, že jsem se u toho filmu celou dobu královsky bavil a užíval si jej. A co teď? Dostane se ten Drizzt na filmové plátno nebo ne? V případě

K Zemi opět míří kometa s ambicemi vyhladit lidstvo a u toho přece filmaři nemůžou chybět! Tentokrát ale nebudeme sledovat snažení více či méně schopných astronautů, těžařů nebo jiných profesí snažících se epicky zachránit lidstvo, nýbrž obyčejnou tříčlennou rodinu snažící si zachránit život. Very well, tenhle pohled se mi líbí a naskakují první body. Zpočátku to vypadá, že se na rodinu usmálo štěstí, věci se ale brzy zkomplikují a putování za záchrannou nebude žádná procházka růžovým sadem... Svět, kterým se naše tříčlenná rodina probíjí krok za krokem za vidinou záchrany se mi fakt líbil. Film podle mě hezky vystihuje tu atmosféru všeobecného zmaru a vědomí toho, že světu odtikávají poslední minuty, do níž ale tu a tam probleskne světlo naděje a hlavně lidství, které si i v takové situaci někteří uchovali. Jasně, některé scény jsou hodně přitažené za vlasy, celá ta konstrukce případné záchrany je taková všelijaká, ale to u podobného filmu tak trochu očekávám a moc mě to neuráží. Padá tu srovnání s Drtivý dopadem a já souhlasně přikyvuji. Stejně jako v jeho případě, i zde to celé působí poměrně uvěřitelně a já jsem spokojený. Tenhle náhodný Netflix pick se mi prostě celkem povedl.

Zajímavé, mysteriózní a uvěřitelné. Upřímně moc nepochybuji o tom, že by se ve Vatikánu mohlo odehrát cokoliv z toho, co odpovídá jakékoliv z prezentovaných teorií o příčině zmizení mladé Emanuely Orlandi. Současně je pro mě ale tenhle dokument prakticky jediným zdrojem informací o tom případu a netroufnu si posoudit, do jaké míry jsem byl při jeho sledování Netflixem manipulován, co bylo vynecháno apod. Ale zajímavé to je, prostředí Vatikánu prostě táhne.

Krotitelé duchů jsou moje dětství. Miloval jsem ty dva filmy a nikdy jsem je milovat nepřestal. A teď, ve svých čtyřiceti, jsem se dočkal plnohodnotného pokračování (Jediného plnohodnotného pokračování. Žádné jiné nikdy neexistovalo. Nikdy! Něch si to všeci zapametajú!) Slyšet zase sirénu ECTO-1 byla nádhera. Jasně, ten osmdesátkový feeling to už nemá, ale scéna, kdy se na scéně objeví stará parta patří k těm, při nichž člověku přeběhne mráz po zádech. Toť vše. Nebudu se tu pokoušet o jakoukoliv objektivní recenzi. Nostalgie na kvadrát. Nic jiného jsem od toho nechtěl a taky jsem to dostal.

Je vždycky hrozně smutné vidět prvorepublikové herce šaškující v podobných propagandistických nesmyslech (nemyslím to špatně vůči nim, nic moc jiného jim samozřejmě nezbývalo). "Plavecké" téma je přitom hrozně lákavé a romantika tohohle zaniklého řemesla za zájem stojí. Podívejte se ale raději na dokument "Poslední vor" z roku 1972, k dokonalosti má sice také daleko, ale aspoň je autentický (btw, většina z něj byla odvysílaná v cyklu Hledání ztraceného času).

Jednoduše pecka. Dokonalé dobrodružství pro všechny, kteří už odrostli Mayovým pohádkám (to nemyslím pejorativně), ale pořád v sobě mají dost té klukovské fantazie, se kterou si hráli na indiány. Pro tu scénu na konci nemám jiných slov než "fuc...g epic". To je pro mě jedna z nejintenzivnějších scén v dějinách filmu a i když jsem jí viděl tisíckrát, vždycky mi z ní běhá mráz po zádech. Na konec budu trochu genderově nekorektní a řeknu, že pročítání komentářů mě jen utvrdilo v mém přesvědčení, že ten film "není pro holky". Nemyslím to v žádném případě jako výčitku děvčatům za to, že se mnoha z nich film moc nelíbí, jen jako konstatování faktu. Je mi líto dámy, ale vy prostě nemáte pro sledování Posledního Mohykána jeden důležitý předpoklad: Přesně na tohle totiž kluci myslí před spaním v době předtím, než začnou před spaním myslet na vás. My takové příběhy prožili stokrát (co na tom, že ve skutečnosti bysme v tomhle prostředí přežili maximálně dva dny). Pro nás je to tudíž ultimátní návrat do dětství, ale v dospělém zpracování. A v tom podle mě tkví genialita toho filmu, dokázal obléknout to Vinnetouovsky přímočaré, jasně nalajnované, archetypální a až klišovité dobrodružství do zpracování, které dospělého neurazí svojí naivitou a umělostí ale současně si na cestě k dospělosti nemusí pomáhat přemírou krve a brutality (je jí tam přesně tak akorát), ani nějakou snahou o zbytečné komplikování příběhu složitou psychologií postav a jejich vícevrstvými vztahy. Nic takového do klukovských snů prostě nepatří.

Teda vidět v tomhle propagandu, to už je obsese. A to říkám jako někdo, kdo je na to docela citlivý. Je to prostě příjemný, oddechový seriál, který si mě získal skvělými hereckými výkony, humorem a laskavou atmosférou. A protože nejsem ani zdaleka sám, stala se z toho (s trochou nadsázky) skoro kultovní věc. A mě to vůbec nevadí!

Jasně, má to mít komediální rozměr, ale ten pseudo-ranař není legrační, to je čistá karikatura. Scénáristé zjevně nejsou schopni vytvořit drsňáka jinak, než prostřednictvím sexistických keců, směšně přehrávané agresivity a neurvalosti. Výsledkem pak v podobných případech obvykle - a tenhle polda není výjimkou - není drsňák, výsledkem je naprostý kretén. Stejným kreténem by navíc byl už před dvaceti lety a jeho kreténství tak nemá nic společného s roky v kómatu. Tahle zápletka - kromě toho, že je naprosto nelogická - je tam tudíž navíc, pomineme-li občasný úžas našeho hrdiny nad výdobytky moderní techniky. Své publikum si to asi najde, za mě ale ani omylem