R´Hell

Čtyřlístek na mě také zapůsobil přinejmenším rozpačitě. Podivnou animaci moc neoceňuji, protože jsem zastáncem buď 2D nebo povedeného 3D a takový hybrid mezi mě neustále nutil přemýšlet, kdy už skončí úvodní video a začne herní mód. Poté, co jsem se jakž takž přenesla přes formu a začala se soustředit na příběh, mé kritické já utichlo a zvažovalo, jak velké škody film napáchal na komiksu, na kterém jsem, stejně jako spousta lidí zde, vyrostla. A došla jsem k názoru, že to není tak zlé. Dívám-li se na to dětskýma očima, pak je to dokonce ucházející. Čeští filmaři dávají filmům a zvláště těm animovaným v posledním desetiletí zabrat, Čtyřlístek z toho však vyšel se vztyčenou hlavou. I když možná jen mezi námi dětmi.

Gravitace je vizuálně nesmírně přitažlivé dílko. Cuarónovi se podařilo zhmotnit prostředí plné osamělosti, nekonečnosti a krásy která prostupuje celým vesmírem a se kterou musí bojovat každý astronaut. Mezi své hrdiny postavil těžkou volbu, oba musí projít životním rozhodnutím, jehož důsledky jsou zajímavým způsobem převedeny na city diváka. Na první pohled chuťovka pro mainstreamového i náročnějšího diváka, na druhý se začínají loudit myšlenky, že aby Gravitace fungovala, Sandře nesměl přát snad celý vesmír. A jen tak mezi námi - doufala jsem v jiný konec. Sečteno a podtrženo, George Clooney je pořád neskutečný sympaťák a trochu hype Gravitace rozhodně potěší.

I když je to téměř nemožné, škatulkuju si Allenovy do několika kategorií. Všechny mají společné perfektně zvládnuté a uvěřitelné charaktery a výborné obsazení. Jasmine je bezpochyby jedna z nejlépe zahraných fiktivních postav, které jsem v poslední době viděla a je to takové pěkně civilní. Z celku mám však pocit jako ze sledování Purpurové růže z Káhiry, chvílemi zábavné, jindy nudné, víceméně poutavé, a teď, když to skončilo, tak i zapomenuté.

Lásky čas je jako kvalitní káva, s výraznou, příjemnou chutí, ta, co po uvaření provoní byt, se správným poměrem mléka, troškou skořice, ale pak, na úplný závěr, který to měl korunovat, si do hrnku omylem vysypete čtvrtku balíčku cukru. I když je tu všechno krásné, herci, prostředí, romantický příběh, ona snaha o perfektnost mě po čase začala unavovat a otravovat. Když se něco pokazí, stačí jen vlézt do skříně a zatnout ruce v pěst a ono se to napraví, asi tak stokrát za film, čímž hrdinové smažou všechny chyby, které dělají člověka člověkem, a vytvářejí sterilní dokonalost. Nejlepší momenty jsou zmíněny už v traileru, zbytek je jen příjemný průměr, a navíc je to všechno taaaaak zdlouhavé. Richarde Curtisi, kam se ztratil cynismus z Pirátů na vlnách, chci ho zpět!

Dlouho jsem přemýšlela, jakým způsobem Frozen ohodnotím, protože po odchodu z kina se ve mě prala mírná rozpačitost z obyčejnosti příběhu a na druhé straně nadšení z další milé pohádky na obzoru. Nakonec jsem se rozhodla, že udělím tři hvězdičky za příběh a jednu navíc za nádherné zpracování. Sníh, led a všechny odlesky a krásy zimy jsou skutečně dechberoucí, poklona. Postavy jsou zábavně napsané, Olaf je malinko otravný (koho by v tom vánočním spěchu trochu nenaštval věčný optimista, co miluje objetí), Sven a Sven, tedy Kristoff sladcí a Anna... puberťačka. Zamrzí absence hlubší zápletky a na hodnocení nepřidává ani množství nicneříkajících písniček, které děj nikam neposouvají, spíš zdržují. Pro děti jistě krásné, Frozen však není jeden z těch animáků, který nadchne i dospělé. Čtyři hvězdičky jsou milosrdné hodnocení, dávám je jen proto, že pěkný film nechci strhnout mezi šedý průměr.

Převod Oggyho na velké plátno není stejný jako třeba ten Simpsonovic, protože se film nedrží jedné konzistentní dějové linky, ale skládá se z krátkých filmů, které mají společné jen hlavní protagonisty. Tím pádem to není až tak Oggy ve filmu, ale spíš "pojďme na seriál do kina". První dva příběhy jsou fenomenální, zbytek už jen fajn. Jako celek to je zábavná jízda časem a vůbec bych se nebála dívat se na to s dospělými, stejně tak s malými dětmi. Úsměv zaručen.

Dobrá kriminálka sázící hlavně na autentičnost a přirozenost, která je podporována jak záběry běžných denních úkonů, tak zvýrazněním šumů a zvuků v pozadí. Komplikovanost vztahů a rozmanité osobnosti hlavních postav a jejich skryté záměry (přičemž i důraz na postavy vedlejší) jsou skutečným kořením v televizním seriálu. Gillian Anderson je skvělá, tahle role jí byla ušita na tělo. The Fall směle konkuruje jiným seriálům, nicméně úplné špičky, na kterou řadím například seriál Luther, nedosahuje.

Nevím, jaká je Anna Karenina jako knížka, protože jsem ji z nedostatku času musela odložit "u plesu" a pak se k ní už nevrátila. Film je však úchvatný. Z první hodiny seznamování se s ruskými šlechtici a jejich hrou na morálku jsem byla nadšená, graduje to právě u plesu, kdy se uklidnila rychlá a trochu matoucí sekvence úvodních scén a konečně jsem začala vnímat toto pojetí filmu jako naprosto přirozené a nesmírně zajímavé. Ke konci však Keira ztrácí dech, její Anna přestává být onou oslnivou charismatickou hvězdou smetánky (ač později opovrhovanou) a ve chvíli, kdy by napětí mělo vrcholit, nastoupily krásné obrazy a emocionální NIC. V důsledku toho ani konec není takový, jaký bych si ho představovala. I přesto jsou scény z odtažité falešné společnosti opět brilantní (dostihy, opera). Film se mi líbil, i když byl v druhé půlce poněkud utahaný. Ve srovnání filmů, které se objevují v multikinech, je skvostně originální.

Skoro mi po tom dlouhém sledování dochází slova. Atlas mraků mě nadchnul, jako jeden z mála nových velkofilmů, které jsem v poslední době viděla byl tak, tak... poctivý. Ano, asi tímto slovem by se dal celý film nejlépe shrnout, divákovi je naservírováno ze všeho, z čeho se film jako celek skládá, jen to nejlepší. Fascinující je, že se v několika minutách po sobě mine skvělá komedie, současná akční scéna a sci-fi a nejen, že to není nijak rušivé a zavádějící, naopak je to sestaveno tak, jako by to by to byl naprosto běžný postup, jen vyšperkovaný k dokonalosti. Malé příběhy se průběžně složí v jeden velkolepý a i když přiznávám, že mi to na konci nevzalo dech, jak jsem původně očekávala, nebyla jsem ani trochu zklamaná. Atlas mraků je totiž film, na jehož konec se nečeká, tady si divák může vychutnat každou minutu a i po třech hodinách nebýt otrávený nebo rozmrzelý, a to je poměrně unikátní. Možná i díky právě této vyváženosti se Atlasu mraků nedostalo ani jedné nominace na Oscara; američtí akademici přece jen upřednostňují velkolepé a nejlépe co nejméně avantgardní dojáky, avšak evropského diváka koncept tohoto filmu může jen příjemně potěšit. A ten soundtrack!

Až vyjde měsíc je hravý film pro hravé lidi. Styl filmů Wese Andersona se skutečně drží zajetých kolejí a od Fantastického pana Lišáka nepostoupil ani o píď. Ale co, letos jsem se ještě nesetkala s filmem, který by byl natolik originální, svérázný a trochu bláznivý v jednom. Scénář je vypilovaný, dětští hrdinové úžasní a ti ostatní... Tady není nic špatně. Neuvěřitelně zachycená nezapomenutelná atmosféra dětství, navíc se skvělým soundtrackem. Le temps de l'amour, mesdames et messieurs.