R´Hell

Mám slabost pro lidi, kteří šli za svým snem a mám slabost pro dokumenty, které mi způsobí husí kůži. MF outdoorových filmů 2012, Brno.

Srovnání se Sherlockem překvapivě není vůbec od věci. S tím seriálovým má Ripper Street společný typ znělky a spád děje, s tím filmovým prostředí. Však sám seriál se odehrává v době, kdy svého detektiva Doyle vpustil do ulic Londýna. Zarputilý a spravedlivý inspektor Reid, se sympatickou tváří Matthewa MacFaydena, seriál táhne, ale jeho přátelé mu, až na Američana, pouze sekundují. Ripper Street chybí opravdu výrazný hrdina, nejlépe ten záporný, úplně nejlépe sám Jack. Uvidíme, jestli se dočkáme. Prozatím je to příjemná, tematická a poctivá kriminálka. Nic víc, nic míň.

Tento dvoudílný televizní film přímo pohřbívá jeho druhý díl, ve kterém se snad celou hodinu (z 90 min.!) opakují prakticky totožné scény jako v díle prvním, kromě pár doplňujících informací, které ovšem nejsou nikterak zajímavé a pro celkový děj nejsou důležité. Zatímco první část se mi docela líbila (s přehlédnutím černobílého pojetí charakterů), druhá část mě zklamala na plné čáře, sledovat ji bych přímo nazvala ztrátou času. Postavy třetí třídy a služebnictva dostaly spoustu prostoru, který byl využit maximálně vágním způsobem, jediné čehož režisér docílil je nervozita pasažérů i diváka. Tedy s tím rozdílem, že pasažéři jsou nervózní, protože neví, zda na ně zbude místo v záchranném člunu, divák proto, že se nemůže dočkat, až se tam něco stane - nebo až to konečně skončí.

Standardně dobrý britský seriál, tentokrát zaměřený spíše na ženskou část publika, ale neznamená to totéž co u české a americké produkce - naivita a kýč se zde nevyskytuje ani v nejmenším. Britové mají rádi a často točí historická kostýmní dramata z vyšší společnosti, osudy dělnických rodin očekávajících potomky ve špinavé části mlhavého Londýna poloviny minulého století jsou tedy trochu změnou, ale velmi osvěžující.

Jenom crazy producers mohli povolit odrazující název Crazy, Stupid, Love. Ačkoliv se film na první pohled tváří jako jedna z obyčejných, ujetých, evropským divákem těžko stravitelných amerických komedií, ve skutečnosti se řadí po bok komedií mimořádně zábavných, velmi příjemných a sofistikovaných. Jenom délka tento film trochu strhává, přestože každá minuta je skvěle vyplněna, dvě hodiny jsou pro diváka, toužícího po odreagování, docela únavné. Herecké obsazení je vynikající, Ryan Gosling přímo dokonalý. Malé mínus za závěr a konečných 4,5*

Hodnotit americké seriály je dost ošemetné, protože co v jednu chvíli válcuje svou originalitou, v mžiku oka strmě padá dolů. Once Upon a Time dorazil do druhé sezóny a zatím stále vede první ligu. Není to pohádka evropského střihu, na kterou jsme tu zvyklí, ale pro odchovance Nekonečného příběhu a Disneyho je tato seriálová kombinace podobných děl téměř ideální. Oceňuji hlavní záporné postavy, balancování na hraně dobra a zla Mr. Golda je poutavé, Regina a její otrávená jablka jsou věčná. O něco míň se mi líbí pohádkové interiéry, někdy až příliš hraničící s kýčem, ale to se dá skousnout. Pohádka pro dospělé mě zkrátka baví.

Já Superstar občas sleduji, nejčastěji jako takovou zvukovou kulisu. V průběhu věků jsem tedy víceméně viděla všechny české soutěžní reality show a musím podotknout, že ta letošní se velmi nepovedla. Soutěžící jsou slabí, ale což o to, za to televize nemůže. Může ovšem za výběr nudných (a často i trapných) moderátorů, za porotu v čele s Rytmusem, který tam zřejmě nemá co pohledávat, když svůj názor neumí ani řádně zformulovat a v neposlední řadě tam někdo určitě má na svědomí zaměstnání stylistů, z jejichž kreací přechází zrak, nikoliv však v dobrém. Letos tedy odpad. A odmítám tvrzení, že jsem ovlivněna dalšími uživateli zde. ČS Superstar nemá budoucnost a dokazuje to s každým dalším chátrajícím kolem plným křečovitých vtípků.

Velmi citlivě a civilně natočený snímek o dilematu jednoho dítěte a o dětstvím jako takovém. Námět je realistický, nijak zvlášť vyhrocený, asi tak, jak to v životě opravdu je. Všechny děti jsou přesvědčivé, skoro jako kdyby se kamera zatoulala na plácek a nikdo si jí v zápalu hry nepovšiml. Přes klidné tempo Tomboy dokáže zaujmout a i díky poměrně krátké stopáži se jedná o opravdu příjemný film.

A pak jsem prozřela... Není mi jasné, jak jsem mohla Romolu Garai ve všech filmech, které jsem viděla, tak úspěšně přehlížet. Přitom je to tak zajímavá herečka. Ať už jako roztomilá Emma nebo cílevědomá Sugar, svou roli uchopí pevně a zahraje uvěřitelně. Kvítek karmínový a bílý je minisérie, která se zavrtá pod kůži. Špína není jen tam, kde je bláto, nemoci a neřesti, ale ve stejné míře i na těch krásných pohlednicových místech. Jen je trochu jiná, ne tak zřejmá, ale o to víc odporná. Ač komentující přede mnou nesouhlasí, já si myslím, že tuto minisérii by měl vidět každý, kdo se zabývá rádoby vznešenou viktoriánskou érou. Protože svět není černobílý.

Jasně, že jsme se u filmu usmívali, protože jsme všichni věděli, jak to dopadne. Sám o sobě by televizní film jako tento nijak nevybočoval z průměru, to by ale nesměla být hlavní hrdinkou žena, jejíž příběh táhne sám za sebe. J K Rowling obdivuhodně šla za svým snem, v dobrém i ve zlém, a tak vrátila fantazii i těm, kteří si mysleli, že ji nikdy neměli. A to mě přimělo zavřít mé kritičtější oko a nechat se unášet příběhem jejího života, natočeným snad trochu povrchně, aby divák věnoval dostatečnou pozornost HP indíciím, ale přece jen poutavě, citlivě a nebulvárně. A to se cení.