emkon

Já se tomuto seriálu asi 3 roky vyhýbal, protože starší thajské seriály trpí syndromem otravných much (citace jednoho zdejšího recenzenta). Pak jsem ale narazil na jednu zajímavou recenzi, a ta mě přesvědčila, abych dal této sérii šanci. V  úvodních epizodách je opravdu hodně otravných much, ale pominu-li to, tak dostáváme poměrně originální dějovou linku, která mě oslovila nejen svým tempem a napětím, ale především emotivním nábojem a chemií mezi hlavními hrdiny. Win a Bright jsou velcí sympaťáci a jejich herectví je přesvědčivé. Škoda jen, že od té doby už nehráli v žádném jiném BL projektu. Úžasné bylo sledovat i kluky ve vedlejších rolích. Frank, Drake, a zejména Khaotung v roli charakterního Fonga jsou vážně skvělí. Hodně sympatická je mě i hudební složka seriálu. Soundtrack od popového dua z Bangkoku Scrubb nemá chybu, a tvůrci zašli tak daleko, že kluci si zde zahráli sami sebe. Obrovská spokojenost!

Miyata se po 14 letech setkává se svojí první láskou. Jejich rozchod byl tehdy náhlý a bez vysvětlení. Prostřednictvím flashbacků se ale dozvídáme, jak blízcí si byli. Cítí se jako dvě ztracené duše, které se k sobě přitahují. Jako celek mě tato minisérie překvapila naprosto přirozeným plynutím děje a uvolněností, a skvělým obsazením hlavních rolí. Mínusem jsou nečitelné vedlejší postavy a typické japonské polibky nepolibky.

Tay a New jsou mými oblíbenci z jejich předchozích projektů (Tay z Dark Blue Kiss a Vice Versa, New z úžasného a nedoceněného serálu The Warp Effect), takže jsem se na tuto sérii hodně těšil. Hlavní postavy Karana a Achiho jsou zde ale bohužel napsané hodně křečovitě a zabržděně, takže příběh nemá žádné tempo. Vlastně se to rozjelo až v 11. epizodě, kde Achi odjíždí do jihovýchodní provincie otevírat novou pobočku, a zjišťuje, že je tam úplně jiný život, úplně jiný přístup lidí k práci, a baví ho se svými podřízenými chodit sportovat a chlastat. Ta epizoda neměla chybu. Jinak ale zklamání. Oproti japonskému originálu je zde mnohem lépe vykreslená a obsazená role doručovatele Mina. Ale to je tak vše.

Je to roztomilé už od první epizody, a na rozdíl od thajské verze má tato série uvěřitelný děj, kde se neustále střídá lehká romantika s komediálností. Příběh má hlavu a patu díky bezchybnému scénáři a propracovaným dialogům. Nejvíc ocenit musím herce v hlavních rolích, kteří dostali šanci ukázat divákovi celou škálu vrstev a emocí. Celé je to podtržené úžasným ústředním songem Ubugoe od japonské kapely Omoinotake. Zde není co vytknout. Velmi doporučuji.

Příběh plný úžasných, roztomilých a humorných momentů, který sice v pozdějších epizodách ztrácí tempo, závěrečná epizoda jej naštěstí opět získá. Příběh odehrávající se v Taipei nám ukazuje dva páry, kde kluci vzájemně sdílejí historii, aniž by to věděli. Pro mě je zajímavější druhý pár Vincent/Wynn pro svou roztomilost. Ale všechny čtyři postavy jsou vykresleny zajímavě, a každá má něco, co si divák zamiluje. Kluci v hlavních rolích odvedli opravdu moc dobrou práci, a to i při dobře pojatých intimních scénách. Skvělá hudba je třešničkou na dortu. Spokojenost velká.

Zkušený režisér, kterého můžeme znát například z projektu Kieta Hatsukoi (My Love Mix-Up!) nám tentokrát přináší úžasný příběh o setkání dvou kluků po mnoha letech, příběh plný emocí, romantiky a lásky, která prochází žaludkem. Herecké obsazení nemá chybu, stejně jako skvělá hudba v podání japonské popové skupiny OCTPATH. Pro mě je tohle jedna z nejlepších adaptací mangy pro televizní obrazovku. Doporučuji všemi deseti.

Ambice tvůrců vytvořit něco tak odlišného od současné BL produkce se zde vydařily téměř dokonale. Nesledujeme zde žádnou školní nebo kancelářskou romanci, ale drsný příběh na pozadí elitní policejní vyšetřovací a zásahové jednotky, příběh s fantasy zápletkou. Přesněji řečeno, kriminální zápletka zde jasně dominuje, takže seriál je plný akčních a bojových scén, s neuvěřitelně rychlým sledem událostí. Herecké obsazení hlavních rolí je opravdu skvělé. Billy a Babe dali svým postavám hodně emocí, a jejich společné chvilky jsou vždy srdci a oku lahodící. Mínusem jsou díry ve scénáři (například scéna pádu z útesu), a nízkorozpočtově vypadající přestřelky, kde nikdo nic pořádně netrefí. Zvláštností je také hodně rozdílná délka epizod, od 48 do 88 minut. Seriál jsem si ale velmi užíval, a velmi jej doporučuji. 90%.

Knižní předlohu nazvanou Love Supremacy Zone jsem sice nečetl, ale na pochopení zápletky stačí prvních deset minut první epizody seriálu. Jakmile pochopíte pravidla hry, jste okamžitě vtaženi do děje. Nebudu prozrazovat zápletku, ale obdivuji, jak geniálně je scénář napsaný tak, aby vše dávalo smysl, aby vše souviselo se vším, aby vše do sebe přirozeně zapadalo, aby byl příběh zcela nepředvídatelný, aby udržel diváka napnutého až do úplného konce, a současně aby to bylo tak roztomilé, tak působivé a tak emočně vypjaté. Kluci v hlavních rolích dali svým postavám tolik vrstev a emocí, a vůbec se nedivím tomu, že se tato série aktuálně drží v žebříčku nejlepších BL seriálů na MDL na druhé nejvyšší pozici. Předpokládám a doufám, že se dočkáme pokračování, protože příběh hlavních hrdinů se neuzavřel. Doporučuji všemi deseti! 10/10.

Tady se Japoncům podařilo odvyprávět moc hezký příběh mangy o nedoslýchavém klukovi tak, aby byl děj srozumitelný i divákovi, který se s Japonskem moc nekamarádí. Hodně se mě líbila postava Taiichiho, který i přes varování spolužáků dal Koheiovi šanci, a mohli jsme tak sledovat jejich roztomilý vztah. Pro mě to mělo tu správnou jiskru, a film jsem si užil. Body strhávám jen za chladné polibky. 90%

Úvodní epizody, které se odehrávají na pozadí automobilových závodů jsou naprosto dokonalé. Má to originální příběh, šílené tempo, a Pavlovo herectví je tak okouzlující... Hodně se mě líbil všudypřítomný dotěrný Charlie. Ta postava se mě líbila od začátku až do úplného konce. V polovině seriálu začíná do příběhu prolínat kriminální zápletka, která tempo a roztomilost úvodních epizod poněkud narušuje. Závěr seriálu je hodně vyhrocený a uspěchaný, a mám pocit, jako kdyby nebylo vše dovyprávěno. Ale i tak jsem si seriál velmi užil, a to nejen díky hlavnímu páru Babe/Charlie, ale i díky v pozdějších epizodách dominujícímu páru Alan/Jeff. Četné, a skvěle ztvárněné intimní scény obou hlavních párů jsou třešničkou na dortu.