yenn

yenn

Jan Galko

okres Kladno
lolicon pathologicus et terraformativus

homepage

160 bodů

Moje oblíbené seriály

  • poster

    Haibane renmei (TV seriál) (2002)

    Šedokřídlí mě naprosto uchvátili od samého počátku, od první scény. Nejprve především zásluhou zpracování, tedy excelentní hudbou a nádhernou kresbou (tu řadím mezi animovanými díly na jedno z prvních míst). O chlup později mě okouzlilo zajímavé prostředí, atmosféra, sympatické postavy a každodenní práce šedokřídlých, které jsou představeny v prvních pěti, především seznamovacích dílech. Od přelomu šestého a sedmého dílu se pak rozehraje osobní příběh o hledání místa šedokřídlé na zemi a o odpuštění. Ten je výborně podaný, dosti emotivní a má fantasticky strhující a působivý závěr. Haibane by bezpochyby patřili do mé Top 3 veškerých filmových děl. 10/10

  • poster

    Koi kaze (TV seriál) (2004)

    Koi kaze jest skvělý seriál o tom, kterak se potkají dva – on (28) a ona (15). Jde o velice uvěřitelné zpracování neobvyklého mezilidského vztahu, jehož protagonisty poznáme takřka dokonale. Kvůli kontroverznímu charakteru jejich pouta se časem objeví i osoba, které se jej snaží překazit, vyobrazena je však takovým způsobem, že je její jednání zcela pochopitelné i pro toho, kdo protagonistům drží palce. Zážitek také posiluje výborný hudební doprovod. Snad žádné filmové dílo ve mně nerezonovalo tak dlouho jako Koi kaze. Poprvé mi trochu vadil nepříliš uzavřený závěr (myšleno v tom smyslu, že koncem to nejtěžší teprve začíná), ovšem po druhém zhlédnutí si lepší představit nedokáži. Hodí se k nevnucujícímu rázu celého seriálu a nechává diváku možnost přemítat, jak si dvojice s očekávanými úskalími poradí. 9+/10

  • poster

    Suzumija Haruhi no júucu (TV seriál) (2006)

    Suzumija Haruhi no júucu je jako Beyond Good & Evil mezi anime. Většina přísad není bůhvíjak originální, ovšem to vůbec nevadí, anžto jsou spolu s kořením několika výborných nápadů namíchány ve velice chutný a osvěžující koktejl vtipu (místy i napětí), všedních i méně všedních starostí, zajímavého příběhu a především skvělých postav (z nichž Juki Nagato řadím mezi své nejoblíbenější charaktery vůbec a vysloveně jsem si vychutnával takřka všechny scény, v nichž byla přítomna) a výborných dialogů (ačkoli s nadsázkou lze říci, že jde spíše o jeden mluvený a jeden myšlenkový monolog) - seriál je to vskutku ukecaný. Pochválit musím rovněž vynikající „kameru“, vizuální stránku celkově a hudební doprovod. Vše dohromady pak dává jedno z nejlepších filmových děl, jaké jsem dosud viděl. 9+/10

  • poster

    Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)

  • poster

    Kino no tabi: The Beautiful World (TV seriál) (2003)

  • poster

    .hack//SIGN (TV seriál) (2002)

  • poster

    Šigofumi (TV seriál) (2008)

    Hlavní hrdinkou Šigofumi je dívka Fumika, která má zvláštní poslání: doručuje posmrtné dopisy (šigofumi) od zemřelých lidí jejich blízkým. Jejím spolupracovníkem, který je vždy po ruce, je mluvící hůl Kanaka. Námět, který byl spolu se vzhledem Fumiky (hlavních postav v uniformě poštovní doručovatelky se v anime mnoho nevidí) hlavním důvodem, proč jsem Šigofumi začal sledovat, a který lehce připomíná Šinigami no ballad, by se v nesprávných rukou mohl snadno zvrhnout v přehlídku stereotypu (ve smyslu jednotvárných epizod) a přehnaného sentimentu. Je tedy štěstí, že se dostal do rukou správných. Vyprávění je někde mezi epizodním seriálem a seriálem s jednou dějovou linií. Některé (více)díly jsou úplně samostatné, jiné se věnují hlavně Fumice a další jsou někde na pomezí. Epizody se liší i co se týče jejich nálady. Některé se nesou spíše ve smířlivém duchu (podobně jako v již zmiňovaném Šinigami no ballad), plno jich však je dosti bezútěšných a znepokojivých (daly by se připodobnit k Paranoia Agentovi) a ty leckdy nabízejí zajímavé exkurze do různých psýché. Přesto na mě Šigofumi nepůsobí jako roztříštěná, nýbrž jako sestavená mozaika. Technické zpracování je na vyšší standardní úrovni a i z ní dokážou animátoři několikrát vykouzlit vizuálně úchvatné obrazy. Hudba je velice dobrá. Šigofumi patří ke špičce nejen mezi anime roku 2008. 9/10

  • poster

    Ičigo Marshmallow (TV seriál) (2005)

    V žánru „slice of life“ není chutnějšího zákusku než Jahodového marshmallow, úžasnější osoby než Miu Macuoky ani vtipnějšího násilí než nezobrazeného. 9/10

  • poster

    Seraphim Call (TV seriál) (1999)

    Ve vodách průměru až podprůměru a v hlubinách mdlého zájmu až zapomnění se na databázích anime vznáší několik nenápadných drahokamů. „Jak je nalézt? Jak se k nim dobrat?“ říkáte si jistě bezradně. Není však třeba propadat beznaději - je tu pro vás yenník, objevitel skrytých pokladů! A jeden z nich vám právě přináší. Zhruba rok po uvedení Putování za sentimentem stvořilo studio Sunrise seriál, který se onou adaptací simulátoru randění očividně inspiroval: Volání serafínovo vypráví příběhy jedenácti dívek, které žijí v roce 2010 ve městě Neo-Acropolis, každé z nich je věnována jedna epizoda (s výjimkou té poslední), pár dílů má zápletku podobnou „předchůdci“, a dokonce i názvy epizod jej svým stylem připomínají. Podoba je tedy na první pohled zřejmá, zároveň ovšem jen povrchní (až mám dojem, že šlo ze strany tvůrců o žert). Podstatnější (a chvályhodný) je jiný shodný rys - obsahová a formální různorodost jednotlivých epizod, která zde zachází ještě déle. Rozdílnost hrdinek je samozřejmostí, především však seriál střídá žánry (zdejší výčet není kompletní; ano, i Cowboy Bebop je od Sunrise) a formu vyprávění – v některém dílu je narušena chronologie děje, další se prolíná s jiným médiem atd. Formální hrátky vyzdvihují i příběhy, jež by při prostém odvyprávění působily banálně, většina je však opravdu dobrá. Skvělý zážitek. 9/10

  • poster

    Tamako Market (TV seriál) (2013)

    Ach ty ženy. Režisérka se scenáristkou přiberou skladatelku a návrhářku postav, a aniž by komukoli daly předem vědět, stvoří nejlepší anime posledních pěti let. Kitaširakawovi – děd, otec a dvě dcery – provozují rodinný obchod s moči, který je jednou z mnoha živností v nákupní čtvrti Ušákův vrch. Starší dcera Tamako, dívka veselá a přátelská, v otázkách lásky natvrdlá, často a ráda v podniku pomáhá. Se svými dvěma kamarádkami, starostlivou Midori a zanícenou kutilkou Kannou, navštěvuje kroužek mažoretek a zažívá rozličné každodenní radosti a starosti. Obdobně jako ve Skicáku většina epizod přináší postavám drobné ponaučení. Potud by šlo o čtyřhvězdičkové slice of life, leč tvůrkyně mají v rukávu ještě jeden trumf. Tím je Dera Moči Jehnuss, jenž se v nákupní čtvrti ocitl při pátrání po nevěstě pro svého prince. Komičnost Derovy zpupnosti a vznešené mluvy vyniká zvláště v kombinaci s tím, že jde o žravého, tudíž záhy obtloustlého opeřence (patrně příbuzného kakaduovitých) na tenkých nožkách. Když tato bečka drůbežího sádla zaujme elegantní postoj, když se dvoří své vyvolené středoškolačce nebo když hubne, je to k popukání. Lístkem sakury na sakuramoči je pak výborná kabaretní úvodní znělka, svižná znělka závěrečná a kvalitní animace hodná Kyoto Animation. 9/10

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace