Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Drama
  • Horor

Recenze (274)

plakát

Devátá brána (1999) 

Vtahující premisa, režie a Depp pěkně namlsají v první polovině snímku. Bohužel se to vše začne pomalu vytrácet skrze nezvládnutou dramaturgii a gradaci příběhu, který film postrádá. Zbytečně rozvláčné zakončování podráží snímku nohy. To platí i pro scénář, který vlastně nenabízí pořádné uspokojivé vysvětlení zápletky a předchozího konání vedlejších postav. Dost to šustí scénářem. To by mi až tak nevadilo, kdyby si postava Corsa prošla zajímavým vývojem a byla by to hlubší studie jeho postavy. Nebo, kdyby tu byla hlubší pointa pro příběh. Prostě cokoliv. Takto ale závěr snímku dost vyšumí do prázdna, protože tu chybí jakákoliv katarze, ať už dějová, příběhová nebo vývojová pro postavy. Škoda.

plakát

Kung Fu Panda 4 (2024) 

Kung Fu Panda 4 není příšerná, ale je neuvěřitelně nedopečená, nevýrazná, nesourodá a hlavně nudná. Celý to jede, tak nějak na půl plynu a nic tu člověka vyloženě neodpálí. Přičemž to nejvíce jde shrnout slovy promarněný potenciál. Po hledájící nástupce, zatím co se vypořádává s rolí duchovního vůdce a je konfrontován chameleonem, jenž bere podobu starých záporáků. Konfrontace se zločineckým podsvětím, které se musí stát jeho spojenci a i doslovný návrat starých záporáků. To vše zní na papíře naprosto famózně, ale v samotném filmu je to vše nevyužitý. Animačně i scénáristicky působí čtvrtý díl série strašně uspěchaně, jakoby vzali producenti první verzi scénáři a bez úprav ji nechali naanimovat během roku. Film tak postrádá větší sílu, poselství, hlubší postavy a hlavně atmosféru z opravdu živého světa. Velké zklamání.

plakát

Duna: Část druhá (2024) 

Ultimátní audiovizuální zážitek současnosti, který toho v sobě skrývá víc, než se na první dobrou zdá. Spousta lidí označuje Villeneuvovu Dunu jen za "pěkné obrázky". Avšak nebýt precizního scénáře, příběhu a postav, tak ani zdaleka nemiluju tento počin takovým způsobem. Je to ultimátní vizuální vyprávění, kde se šetří slovy, ale každé slovo má o to větší význam. Někteří uvadí menší množství a kratší délku dialogů za negativum, jen protože to nesází na slovní vysvětlování a vyprávění jako běžné filmy. Ovšem pro mě je to teda ultimátní důkaz toho, že Villeneuve rozumí filmové médium na úplně jiný úrovni než všichni okolo. Je neuvěřitelný, kolik toho obsáhl právě s tak málo slovy a jak skvěle umí předat všechny potřebný informace divákovi čistě pomocí kamery, záběrování, hudby, zvuků a barev. Je to génius, který to naservíroval opravdu jedinečný příběh a podívanou. Upřímně je mi líto kohokoliv, kdo to nevidí a nevnímá. Jednoduše ten nervydrásající, jedinečný, kultovní a zásadní příběh se scénářem, je v naproste symbióze, v kompletní nirváně s audiovizuální stránkou celého snímku. Je to zážitek, u kterého chcete být, který si nechcete nechat ujít a který bude dlouhé roky s lidmi po celém světě rezonovat! Je to dle mého zásadní, až generační dílo, jaké tu dlouhé roky nebylo a dlouhé roky nebude. Díky tomu, že samotná předloha nabídla, tak vyzrálý a komplexní počin, tak i tento film je silným příběhem. Příběhem, který je netradiční, který dává najevo, co vše je špatné s tímto světem. Příběhem, který varuje před hrozbami lidstva, když se na rozcestí vydá špatným směrem. Tohle je příběh a film, který dokáže utvářet lepší lidi a lepší svět.

plakát

Kat (2004) 

Jako kluk jsem to absolutně miloval. Je to nejvíce jednoduchý a přímočarý příběh o pomstě v komiksovém kabátu Punishera. Skvěle funguje hlavní postava, kde si příběh dá na čas vybudovat jeho život před vyvražděním rodiny a o to více funguje jeho hněv i motivace ve zbytku filmu. Akční scény a vyvražďování je fajn, neurazí to ani nenadchne. Nejvíce vyčnívá střet s rusem, který je opravdu kreativní, napínavý i nápaditý. Většina vedlejších postav je fajn, ale až na přijemný sousedy, moc nezaujmou. Co to táhne dolů je pak záporák v podání znuděného Travolty, který dostává až zbytečně moc prostoru a jeho neschopnost se postarat o Franka Castla, když už ví kde bydlí, je zarážející... Prostě fajn béčko, ke kterému se vždy rád vrátím, ať už z nostalgie nebo skrze skvělé obsazení Thomase Janea.

plakát

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (2023) 

Tuhle fantasy výpravu s partou zlodějíčků, která se musí polepšit jsem si dal v kině hned třikrát. Protože jsem na to chtěl vzít co nejvíce lidí a pokaždé si to všichni zamilovali. Mimo očividně velmi sympatickou partičku postav, hranou ještě charismatičtějšími herci nabídlo nové D&D neuvěřitelnou hravost, kreativitu a spoustu skvělého humoru. Ve filmu funguje naprosto vše a tak není divu, že šlape jak dobře promazané kouzlo. Příběh má skvěle vybudované vztahy a srdce na správném místě, pokaždé mi ve finále aspoň slza ukápla. Pokud máte rádi zábavu, dobrodružství a trochu té střelenosti, tak vás tato výprava barda Edgina s přáteli o znovuzískání své cti a dcery nemůže nebavit. Je to blockbusterová jízda od které by se současní superhrdinové měli ledacos naučit.

plakát

Saltburn (2023) 

Režijně i příběhově se jedná o ten nejzajímavější film roku, který mě nepřestával překvapovat, odzbrojovat a šokovat. Těžko se jen popisuje o čem to vlastně je a čím míň před zhlédnutím víte, tím líp uděláte. Gotický thriller ve spojení s komedii, který nabízí herecký koncert vše zúčastněných. Všechny postavy jsou perfektně obsazené a napsané, ovšem nejvíce vyčnívá ústřední hrdina Oliver Quick, který je dost možná nejvíce fascinující postavou roku 2023, která je obdařena nejlepším výkonem famózního Barryho Keoghana. Jedná se pro mě bez pochyb o vizuálně nejkrásnější a nejpůsobivější film roku, kde Emerald Fennell prokazuje, že je opravdu ctižádostivou a talentovanou režiserkou. Film který mě bavil svým rozsahem nápadů, emocí, hudbou a hlavně tím, jak mě celý snímek tvůrkyně tahala za nos. Nikdy jsem si nebyl jistý, co se přesně bude dít dál a o čem to celé vlastně je a to se mi moc nestává.  Prostě jedinečný filmový zážitek, který svou perverzností a stylem nesedne každému, ale komu ano, ten bude odpálen stejně jako já. Mrzí mě však věčné srovnávání s jiným filmem, které nedělá vůbec čest Saltburnu. Jelikož nejzábavnější na tomto filmu pro mě byla ta nejistota a jak jsem se snažil rozklíčovat skutečnou zápletku filmu, poselství i všechny postavy. Což tohle srovnání do velké míry prozrazuje... Jedná o extrémně záživnou podívanou, která svým líbivým vizuálem zakrývá špínu a temnotu příběhu, který se tu odehrává. Příběh a postavy toho nabízí víc, než ostatní připouští. Je to mnohem více o tom být stínem, o lásce a posedlosti, o fetišizaci krásy a o přemíře konzumu, než o kritice bohatých a tak podobně.... Ovšem i bez hlubších myšlenek bych s klidem nasolil čtyři hvězdy, už jen za tu povrchní zábavnou hodnotu snímku.

plakát

Před úsvitem (1995) 

Linklatrovy filmy mi doposud přišly jako sentimentální patetický dojičky. Avšak na trilogii Before jsem se přesto velmi těšil. No a můj instinkt byl tentokrát správný. Před úsvitem je jeden z nejupřímnějších a nejosobitějších romantických filmů všech dob. Ethan Hawke a Julie Delpy podávají uvěřitelně dva cizince, kteří se napříč jedním dnem zamilovávají. Přitom náročnost dlouhozáběrových monologových a dialogových scén jim to nedělá vůbec snadné, přesto se tu perfektně převtělí do svých postav. Ta uvěřitelnost a přirozenost postav, scén, momentů i situací je jednoduše dechberoucí. Čekal jsem silnou pociťovku a to jsem dostal, avšak mě překvapilo, že celý scénář, pohledy postav na svět i vztahy jsou tak enormně bohaté. Tolik zapamatovatelných, úžasných myšlenek a scének jen těžce jinde najdete, navíc zaobalené ve skvostném romanci s tříštivou chemii dvou hereckých es. Prostě romantická dokonalost.

plakát

Železní bratři (2023) 

Fascinující příběh, který mě svým provedením dostal mnohem více, než bych kdy čekal. První polovina nás příjemně seznamuje se světem a rodinou Von Erichů, skrze oči Kevina (Zac Efron). V ten moment je to spíše feel-good záležitost o bratrské lásce, nad kterou jen lehce visí nepříjemný stín otcovi autority, tlaku a stylu výchovy. Ovšem v polovině přijde zlom, který celou rodinu sešle do nekonečné spirály, ze které se zdánlivě nelze vyhrabat. Právě díky první příjemné polovině je ta druhá tak úderná, kdy divák společně s Kevinem prožívá rozklad této rodiny. Byť je postava Efrona nepochybně hlavním hrdinou, který nás provádí dějem, není to čistě jeho show a celý ansámbl herců mezi sebou nádherně hraje, navíc každá postava má více než potřebné prokreslení. Nemluvě o samotné velmi osobité režii, která neotřepaně podtrhuje každý osudový a výrazný moment příběhu. Druhá polovina by byla až neúnosně depresivní, nebýt postavy Lily James, přinášející světlo do celého snímku i do života hlavního hrdiny. Závěr, společně s posledním dialogem filmu rozdává neuvěřitelné emoční rány a dokonale podtrhuje celý film i jeho motivy. Takto zpracované téma o tíze vlastní rodinné historie a vymanění se z jejího železného spáru při tvorbě vlastní rodiny je nadčasové, pravdivé a potřebné předávat dál. Pro mě první opravdová "must see" záležitost roku 2024.

plakát

Jeden život (2023) 

Jde o sebevědomě provedenou historickou filmařskou rutinu, pozvednutou tématem a herci. Střihově a scénářem velmi kvalitní záležitost, které však schází něco navíc, aby to opravdu využilo potenciál příběhu sira Nicholase Wintona. Emoce, které film vyvolává stojí na síle skutečných události a nikoliv na kvalitě zpracování tohoto příběhu. Jelikož celý tento příběh je dojemný sám o sobě a stejně člověka dojmou skutečné záběry ze studia BBC. Linka postaršího Wintona reflektujícího tyto události ve stáří, výrazně převyšuje linku v minulosti.  Jeden život ovšem dojme, odvypráví poutavě co má a příjemně odsýpá od začátku do konce. Jedná se tak o snímek, který určitě stojí za vidění. Avšak na ultimátní zpracování tohoto skutečného příběhu, které půjde více do hloubky nás  ještě čeká, někdy v budoucnosti.