Kobitch

Tento krátký snímek mě zaujal hodně a říkal jsem si, že ho asi zbývající dva nepřekonají (což se ukázalo jako chybný předpoklad). Příběh o dívce, která jde za svými sny stát se astronautkou, a o rodičovi, který ji v tom maximálně podporuje. Film je sice moc hezký, ale klišé se úplně nevyhnul, proto ho nakonec neřadím nejvýše z pěti kandidátů. Zatím to i s animáky z roku 2020 vypadá, že hlavním tématem filmu musí být buď rodinné vztahy, nebo zvířata. [Oscary 2018]

Pixarovská animace je sice pěkná, ale nějak vnitřně cítím, že mezi krátkými snímky bych raději velká studia neviděl. Nechal bych to čistě jako soutěž nezávislých snímků, protože Pixar/Disney disponuje neomezeným množstvím prostředků i lidských zdrojů, a proti tomu se s malým filmem spíchnutým doma na koleni těžko soupeří. „Knedlík“ byl řádně roztomilý, ale pokud jsem si z toho měl odnést něco hlubšího, tak se to nestalo. Jediné, co mě u filmu napadlo, bylo přísloví „samou láskou bych tě snědl“. [Oscary 2018]

Celkem milá animace a dva tři situační gagy, ale jinak mě film moc nezaujal. Skupinová zvířecí terapie, kde hlavním zdrojem zábavy má být typické chování daného zvířete. Pijavice tedy rozmlouvá o tom, jak si její partner chce dát pauzu, protože je to hrozná přísavka. Kudlanka nábožná si stěžuje, že nemůže najít partnera, protože být sexuálním kanibalem není zrovna atribut, kterým by si zcela získala srdce protějšku apod. Líbil se mi dabing zvířat. [Oscary 2018]

Příběh čínské rodiny z počátku 90. let a téma sociálního inženýrství, konkrétně politiky jednoho dítěte (viz. wikipedia), která od počátku 80. let až do roku 2015 zakazovala obyvatelům Čínské lidové republiky více než jedno dítě na rodinu (nebylo to plošně pro všechny, viz zmíněná wiki). Tohle je intimní příběh bratra a sestry, kteří žijí každodenní běžný život. V podstatě se toho ve filmu až tolik nestane. Přišlo mi celkem zvláštní rozhodnutí, že i přes takto krátkou délku je film rozdělený na kapitoly — spíše mě to rušilo a byl bych pro, aby jejich příběh byl nerušený předělujícími titulky. Výtvarně se mi moc líbil — plstěné loutky jsou kouzelné, při detailních záběrech je vidět, jak se na nich míhají jednotlivé nitky. Mezi všemi nominovanými bych Sister zařadil přesně do středu. [Oscary 2019]

Film o sebevědomí otce, který se snaží dceři pomoct s účesem jejího objemného afra, protože matka, která to dělává vždycky, to z různých důvodů nemůže udělat. Přijde mi, že bez matky by ten film byl lepší — bral jsem ji jen jako srdceryvný prvek pro vyvolání emocí. A to mě vždy spíše vytočí, takže to funguje přesně naopak, než tvůrci zamýšleli. Stejně jako u Kitbulla můžu říct, že je to pěkné, ale nijak výjimečné. Vizuální styl mě moc neuchvátil — podobných filmů vidíte desítky. Z pětice nominovaných mi tento přišel nejslabší, hodně bych se divil, kdyby vyhrál na úkor všech ostatních. [Oscary 2019]

Z velké části roztomilá taškařice o černém kotěti a jeho světě, z části pak vážné téma o týraném pitbullovi. Určitě jste pochopili, že ti dva se skamarádí. Samozřejmě je to moc pěkné (ta roztomilá část naštěstí přebije tu smutnou), ale to je tak maximum, co můžu o filmu říct – moc pěkné. V porovnání s ostatními filmy je slabší — tématem i výtvarnou stránkou. Týrání samozřejmě není triviální téma, ale rodinné drama, ať už jde o vztah rodiče s dítětem, nebo nemoc v rodině, je pro mě silnější. [Oscary 2019]

Podle mnohých zahraničních serverů se jedná o hlavního kandidáta na vítěze. Francouzský režisér Bruno Collet zachytává každodenní trable očima postaršího malíře (a jeho manželky), který se vyrovnává s Alzheimerovou chorobou, a tedy s postupně mizejícím a stále více cizím světem kolem sebe. Je to velmi dojemné, krásně nasnímané, hodně se mi líbila animace a celkově vizuální pojetí, které kombinuje různé styly — stejně jako Dcera je i Mémorable loutkový film. A hlavní hrdina mi přišel správně sympatický, koukalo mu z očí mládí, ačkoliv je již v pokročilém věku a s degenerativní chorobu na krku. Hlavní postava Louis je inspirován reálným americkým malířem Williamem Utermohlenem (zemřel v roce 2007), který trpěl Alzheimerem, nicméně malování se nevzdal a v průběhu několika let namaloval sérii svých autoportrétů. Je to velmi zajímavý pohled na měnící se autorovu perspektivu a vidění světa. Viz třeba tento článek, kde jsou autoportréty k vidění. Film má krásnou hudbu — objevil jsem díky němu skladatele Nicolase Martina. Soundtrack z filmu si můžete zdarma poslechnout na jeho SoundCloudu. [Oscary 2019]

Národní hrdost stranou — Dcera by se mi hodně líbila, i kdyby pocházela z Čukotky. Jsem rád, že tento snímek bude reprezentovat Českou republiku — je intimní, silný, dojemný, nápaditý, přitom velmi náročný na výrobu. Loutky ve spojení s ruční kamerou se nevidí často — už tohle je hodně plusových bodů pro Dceru. [Oscary 2019]

Poslední film z pětice nominovaných. O tomhle se bude psát nejhůř, protože byl zkrátka nijaký. Ručička „jsem-z-toho-nadšenej“ tachometru zůstala na neutrálních hodnotách, a to znamená jediné: film mě nezaujal a nebyl ani tak špatný, abych o něm mohl psát nějak zabarveně. Je to snímek milý až roztomilý — o třech sestrách, z nichž ta prostřední je hlavní postavou a vypravěčkou. Příběh je jen sled běžných událostí a pocitů mladé dívky — občas je to vtipné, občas milé, ale celkově to postrádá něco… Něco… Vidíte, sám to nedokážu určit. Zajímalo by mě, proč Akademie zvolila do pětice nominovaných zrovna tento snímek na úkor jiných. Animace je velmi jednoduchá, ale vzhledem k tématu a jakési dětskosti hlavní představitelky to nebylo na škodu. Složitější styl by určitě nepřispěl k lepšímu zážitku. [Oscary 2014]

Bingo, zásah do černého, jackpot. Říkejte tomu jak chcete, Bigger Picture je pro mně každopádně nejlepší film tohoto ročníku, a to hned z několika důvodů. Předně: jde o studentský film, nestojí za ním miliardové studio, ale pár talentovaných studentů v čele s mladou režisérkou Daisy Jacobs. Film je neskutečně nápaditý svým audiovizuálním pojetím. Postavy jsou kombinací kreseb namalovaných na zdech reálných místností (v nad/životní velikosti). Jejich končetiny však zároveň vystupují do prostoru — jsou loutkové, mohou tedy interagovat s objekty na scéně. Velmi originální zpracování, velmi příjemné na pohled. I příběhově mě film dokázal zaujmout — dva povahově rozdílní (sobec/mamánek) synové starající se o svoji matku a jejich neustálé soupeření a dohadování. Neříkám, že je to nějak originální námět, ale vizuální pojetí z toho dělá o dost zajímavější film. [Oscary 2014]