Crocuta

Jean Reno jako značně opotřebovaný a životem unavený policista, který má problémy s vlastními závislostmi a vztahy k jeho blízkým jsou téměř v troskách - tohle pojetí hlavního hrdiny připomíná Branaghova "Wallandera" a stejnojmenný (pro změnu britsko-švédský) kriminální seriál. (Ostatně, oba seriály spojuje i jméno titulní postavy v originálním názvu a také představitelka jedné z ženských rolí, Orla Brady, která na svůj věk vypadá víc než dobře.) Krátká stopáž nedává mnoho prostoru pro rozehrání komplikovanějších zápletek a první epizoda je poněkud pomalejším rozjezdem celé série, ale u mne zatím dobrý. Tedy za tři - uvidíme jak se to vyvine.

Podívaná pro silné nervy i žaludky. Autorka dokumentu sice útočí na divákovy emoce jak to jen jde a ani to příliš neskrývá, ale moje sympatie jsou plně na její straně. Pokud existují filmy, které mohou svět kolem nás změnit, právě tento k nim - soudě podle reakcí, které zatím v široké veřejnosti vyvolal - rozhodně patří. A po jeho shlédnutí, doufejme, šmejdům prodávajícím šmejd alespoň pár obětí ubude.

Zájemce o případ Hepnarová bude dozajista zklamán, protože o něm se tu mnoho nedozví, ale pan David rozhodně není blbej a byť své názory prezentuje značně svérázně, za poslech docela stojí.

Masky, kostýmy, interiéry, kamera - zkrátka pokoukání je to fakt Boží! Řežba slušná, místy přecházející až ve vydatná jatka, tak co chtít více? Nebo méně? No, určitě méně by mohlo být těch 4% laděných momentů (a Diových pohledů), dialogy by mohly být méně stupidní, děj méně dementní a méně by mohlo být i nudné vaty mezi bitkami a Mickeyho řáděním. Jo, a příště bychom také prosili méně falešných půlek! Sice byly hezké a málem přes celou obrazovku, ale Freida rozhodně vypadá na to, že by tyhle speciální efekty mohla v pohodě zvládnout sama!

Z Kodaně se přesunul do L.A., ubral na syrovosti a spádu a přidal na romantičnosti, ale je to stále Refn se svým přiměřeně dávkovaným naturalismem, panoptikem týpků z podsvětí a hlavní postavou, která si dokáže získat sympatie diváků a zároveň zabřednout do spousty problémů. A opět nečekejme žádný výrazný happyend - i tentokrát na konci zůstává mnohé nedopovězeno, hrdina míří k neznámému cíli a bůhví co ho tam čeká...

Viděl jsem jeden díl - obraz bídy a utrpení. Do studia přišla mimo jiné jedna rádoby celebrita, která svojí zemi nezná (co si to vůbec dovolujete po ní chtít??) , protože studovala "na italském gymnáziu". Ale to nevadí, má přece IQ změřené na 130 - inu IQ tykve je patrně vyšší než jsme si dosud mysleli. A tak je to v tomto pořadu i s mnoha jinými...

Díky krajně zavádějícímu názvu jsem sice čekal něco úplně jiného, ale ani tak nepovažuji shlédnutí tohoto dokumentu za ztracený čas. Podobné věci se kolem nás dějí častěji než si myslíme a tady (viz Avatharův komentář a jeho citace závěrečných dialogů) bylo jasně vidět a slyšet, jak tenká může být hranice, za níž se hra zvrhne ve výbuch skutečného násilí. Tresty udělené "vtipálkům" považuji v tomto případě za naprosto adekvátní.

Snímek jsem shlédl znovu po více než dvaceti letech a musím říct, že čas mu na kvalitě neubral ani ň. Vynikající thriller, v němž si Damiano Damiani, přední specialista na mafiánskou tématiku, vzal tentokrát na mušku politický terorizmus a jeho propojení s tajnými službami. Napětí by se od začátku do konce dalo krájet, herecké výkony (zejména umělci evropského formátu Volonté, Adorf, nebo oblíbený herec Ingmara Bergmana Erland Josephson) výborné, námět aktuální stejně jako v době svého vzniku a zpracování strčí do kapsy nejeden současný film na stejné téma. Mimochodem: drobnou roličku ředitele věznice si zde zahrál Aldo Valletti, známý především jako "Bankéř" - jeden ze čtyř zvrhlých mučitelů v Pasoliniho "Saló aneb 120 dnů Sodomy" - pomineme-li jeho účinkování v krajně obskurním "Salonu Kitty" je právě "Mám strach" jediným snímkem, kde jsem ho viděl hrát něco alespoň trochu normálního :-D.

Obdivuhodná ukázka tvůrčí a nápadité práce s různými materiály a řemeslné zručnosti s níž bylo oněch 43 sloupů zhotoveno.

Skvělá atmosféra, cit pro dobový detail, výborná kamera i herci. O to větší škoda je naivního pojetí kriminalistické práce, "záhadného" vraha, kterého jistě předem dávno odhalila nemalá část diváků a zejména toho ultrapolopatického zobrazování StB jako zlého (a zároveň pitomého - proč by musela celou provokaci inscenovat tak zhovadile složitě?) draka z pohádky - všeho moc škodí a neustálé omílání téhož ubírá na účinnosti výpovědi. No nic - ten rok 1953 stál asi vážně za prd. Jak vždycky říká jeden kolega našim spolupracovníkům výše zmíněného ročníku: "Měna byla, neurodilo se, Stalin chcíp, Gottwald chcíp a vy, blbci, jste se narodili!" :-)).