Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (732)

plakát

Mluv se mnou (2023) 

"Ah, yea, that was, uh, that was pretty heavy, ey?" (...) Tohle bude jeden z těch spoiler heavy, protože jinak to analyzovat nejde. Ok. Austrálie. Současnost. Na začátku vidíme mladíka, jak jde na house party pro svého bratra, který údajně "dělá bordel", následně bordelář svého bratra napadne nožem a pak sám spáchá sebevraždu, zdánlivě unrelated se pak přesouváme k celkem solidně budovaným postavám teenagerů, kteří  mají netradiční "kratochvíli". Scházejí se tajně ve skupině na různých lokacích a mají zasádrovanou ruku, kterou používají jako médium.  Zapálí svíčku, připoutají vyvoleného, vyvolený se chytí ruky a řekne "Talk to me." a pak se mu/jí (whaeva you are)  zjeví někdo z libovolných entit, nějaký zemřelý, pouze osobě držící ruku. Vybraná osoba se pak dobrovolně nechá posednout tím, že řekne "I let you in.", tohle nenechávají jít přes 90 sekund,  což je mezní limit. Pak je nutno osobu ze sevření ruky zbavit a  zhasnout svíčku (zavřít bránu). Zbytek grupy má z posedlých srandu a natáčí během seancí viral videa. Vše se ale zkomplikuje, když hlavní postava, Mia, která je opatrovnicí, nechá svého svěřence, mladšího Rileyho posednout (it's just 50 seconds, mate) a v jeho podání se jí zjeví její mrtvá matka a Mia, která nemá nad její smrtí closure, chce nechat Rileyho přetahovat ("Mum, tell me about that time you died...")... přičemž si pak Riley následně totálně zrasí ksicht (sama Mia měla  předtím přetaženou seanci a i když se jí to líbilo, patrně to na ní zanechalo známky, kdy se jí zjevují mrtví i v jejím životě, takže je někde na pomezí). Riley je pak "vtažen" a Mia vidí "věci". A tady už přestanu. Film celkem chytí způsobem, že ještě, než se vůbec dostanete k řešení nějakých tradičních zápletkových koster a toho, co se děje, vtáhne vás příběh tak, že nevíte, kde je levá a kde pravá... vývoj, stejně jako hra s posedlými, vtáhne tak, že jednoduše nevíte na čem jste, že nevíte, co se stane, co, kdo, komu, jak a za kolik vyskočí a kde to bude a proč (ano, otázek mám víc, než "Jack Burton, ME"). Je to o hodně dobře napsaných postavách, ale pořád se to chápe žánrově jako horor, ačkoliv se dostáváme do psychologicky mnohem propracovanějšího a kvalitnějšího snímku, než že "banda teenagerů jede v dodávce státem Texas a všichni jsou sexy, podívejme se na ně zblízka motorovou pilou", tyhle slashery, nebo lekačky už jsou tisíckrát ohraná nuda. Carpenterův původní Halloween je statement svojí doby, rebelie, proti filmovým studiím, film, co vydělal spoustu peněz s maličkým rozpočtem. Ale pak si všichni začali myslet, že co potřebujeme je dalších padesát let slasherů. Ale ne, je čas pokračovat. ' Talk to Me' jede v lovecraftovské tradici strachu z neznáma, neodhalovat vše, ukázat "jen tak akorát", nutit diváka skoro to ani nechtít vidět, aby pak, když vidí, byl u "a kurva". Popularitu tohohle filmu dokážu pochopit. Kvalitní žánrový banger, speciálně na to,  že jde o debut režisérů, kteří se  záměrně vyhnuli studiovce, aby  tohle byl jejich první projekt. A nechci vyvolávat přehnaná očekávání, protože sám jsem žádná neměl, byl to jen "another horror movie, that got quite popular, ey, so i might check it out, bruv", nicméně ten konec(!). LOL. Byl jsem jak surprised Chriss Pratt. Doporučuju pro lepší efekt sledovat večer, nebo v noci a nejlépe o samotě. Ženský se budou krčit ke svému muži, aby je před tím děsěm zachránil, ale já jsem si řekl, že když jsem v sedmi sledoval slashery, tak to přece dám. Já jen čekal, co mě chytí za nohy pod stolem a ono nic... ale od 'Martyrs' jsem nenarazil na tak "fucked up" záležitost. Bravo. 8.5/10 (ale definitivně mám chuť tomu skoro dát pět hvězd už jen za to, jak dobře zpracovanej je to horor). P.S.: Málem bych zapomněl, ten rap song před seancí je "Sadistik - The Moon Smiled Back At Me", kdyby někdo náhodou...

plakát

Beetlejuice (1988) 

Dávat si po tolika letech rewatch filmu, který jsem měl ve VHS přehrávači jednu dobu konstantně a jen co jsem přišel ze školy, dal jsem film přetáčet na začátek a pak si ho pouštěl skoro každý den co mi přišlo snad jako rok a samozřejmě s původním dabingem, to je něco. Ale už to není jako dřív, nic není, vše je prázdné :) Jednu dobu jsem ale (asi kouzlem, nebo "já sama jsem neobvyklostí") tohohle filmu byl posedlý. A tohle je ten Burton, se vším tím morbidním a černým, co k němu patří a co tolik utvářelo jeho věhlas (Stříhoruký Edward, Batman), ale 'Beetlejuice' byl jeho prvním filmem, co měl ten kvalitní level a byl přitom pořád totální úlet. S amorálním magorem, podle kterého má film název (geniální Michael Keaton, jak jste ho neviděli nikde jinde) a dvojicí hlavních hrdinů Adamem a Barbarou, mladým párem, kteří si žijí svůj život a sen ve velikém domě a kteří na začátku filmu zemřou a ocitají se jako duchové někde mezi záhrobím a naším světem, uvízlí ve svém domě, kde je vidí pouze (dnes až roztomile) goth-emo "Jak se zabydlíme, uděláme ti ve sklepě temnou komoru." "Celej můj život je temná komora. Jedna.... velká... temná.... komora." Winona Ryder, jejíž repliky jsou totální gold, taky mě překvapilo, když jsem sledoval Geenu Davis, která je tady absolutně úchvatná, takovou ženu mít, trochu ujetou, trochu vyděšenou, ale se srdcem na správném místě a pohledem a úsměvem, po kterém roztajete - dnes už takové ženy nevidím, ani ve filmu, ani v reálu. 'Beetlejuice' je krátký a děsně uteče a tak se v něm počítá každej vtip, "Trenére, myslím, že jsme nehodu nepřežili" a jejich hláškovatelnost je hodně vysoká. Nostalgie, i přesto. Pořád si pamatuju, jak jsme s jedním z mých nejbližších přátel sázeli jednu hlášku za druhou. To už v nás zůstane.

plakát

Anděl pomsty (1981) 

Rape/revenge žánr už nebyl v roce '81 ničím novým, jestliže se vám líbil třeba 'Death Wish' s Bronsonem, tohle má šanci vás zaujmout taky. Thana (Zoë Lund, pro kterou tohle byla první role, mimochodem zemřela v roce 1999 na selhání srdce: předávkování) má na začátku "jeden z těch dní", když ji na cestě z práce přepadne a znásilní muž, jen aby se dostala domů, kde narazí na zloděje a ten poté, co zjistí, že je v šoku a neupravená a odhalená, si chce dát vlastní číslo a tak ji znásilní taky - jenže ji podcení a tak končí mrtvý, pak ve vaně, pak naporcován v ledničce. Následně Thana díky tomu vlastní bouchačku a motivaci pro to odkráglovat každýho chlapa, který jí dá sebemenší podnět. Film jede svoji zápletku a i když je mnohdy "prosťoučký", prvoplánovaný a béčko, brzo se ocitáme v příběhu, kde pokud jste muž, jste problém a je jedno, jak dementní je důvod pro vaši smrt (nevinné šťouchnutí vaší dívky, která už musí jít a vy se s ní chcete muchlovat Thaně jako důvod stačí). V několika zemích tuhle záležitost dokonce zakázali. Tarantino to zase poněkud nahypeoval, ale třeba to v roce '81 byla "jiná nálada, jiná jízda", sledovat Abela Ferraru, o kterém si tehdy Quentin myslel, že bude "budoucí Scorsese". Ale definitivně jde o velmi specifický žánr, zraněná žena se vrací, aby "oplatila laskavost". V Tarantinově 'Kill Bill' se ale právě ukazuje ten subžánrový rozdíl, jasně ohraničené a odůvodněné pomsty, vůči jednotlivcům, kteří hlavní hrdince nějak ublížili. Thana tady to pojímá poněkud "volněji". Závěr mi připomněl skoro až shootout z Taxikáře. Vcelku i "outdated" záležitost.

plakát

Trailer Park Boys: Jail (2021) (seriál) 

"Fuck, cops are dumb, that's why I'm in jail too." (...) Asi nejblíže původní show, co to šlo, od konce S12. Ricky a Julian končí po jednom klasickém nedorozumění v base (a ta už není, co byla dřív, což byly prázdniny a drogy) a tak kamarádům Bubbles do vězení různě pašuje věci (jako toaletní papír, asijské chilli papričky, trávu; Julian byl vždycky manipulátor party, haha), nejdřív osobně, později dronem. Julian chlastá ústní vodu, později chodí alespoň s prázdnou skleničkou a nedostatek trávy zase nutí Rickyho se sjíždět na všem, co najde jeho stejně vyjetý starý známý, jako lepidlo, nebo fixy a nutno dodat, že Rickova energie je pořád stejná, což je fajn - můžete očekávat vše, co obvykle, jako prát se s trpaslíkem, co vám málem ukousne péro, nebo rozjet ve vězení weed business, to jsou jen dva klasické TPB momenty. Postupně v lochu končí i Bubbles a Randy ("A Man's Gotta Eat") a ke konci, ironicky jsou z lochu Ricky a Julian násilím deportování, zatímco je tam Bubbles vydán na nemilost a tak se kluci snaží venku spáchat zločin, aby je sebrali a zavřeli zpátky (classic plot twist). Určitě to neurazí a snaha tvůrců pořád si jet svoje v tom jde vidět i cítit. V první polovině to stojí hlavně na Rickových crazy momentech (a ten to s Bubblesem drží nejvíc), a i když má počátek absencí starších vedlejších postav, v show se postupně nějaké objeví, hlavně ale Lahey prostě kurevsky chybí a vždycky bude, bez jeho ožralecké shit-energie už show chybí ta jiskra. Ve svých základních absurdních motivech a přátelství a loajalitě jádro příběhu ale zůstává stejné a kvalitou mě to překvapilo, taky, že mi to jaksi proplulo před očima a já jsem to přes dva roky ignoroval, protože mě nenapadlo, že to může stát za to. TPB:J S02 by měla být během příštího roku.

plakát

Maximální riziko (1996) 

Obstojná devadesátková vandammovka (kokain (uncredited) + ochrana a líbání žen + kopy = JCVD), z doby jeho největší slávy (o rok později ještě dával fláky jako je 'Double Team' s Dennisem Rodmanem!), která sice není záživnější víc, než jeho slabší filmy, ale aspoň není "úplně blbá". Něco jako béčkové 'Východní přísliby' o deset let dříve (jak tématika pátrání mezi Rusy. tak fight v sauně). Pustil jsem si to spíš jen do pozadí, protože dnes už tyhle filmy nemůžu brát stejně vážně jako když jsem napodoboval Van Damma a jeho kopy jako malej (tohle je ale těžce specifická nostalgie, vandammovky, obecně, co asi pochopí jen 80's and 90's boys, kteří na něj čuměli pro fight abilities a pak zase dost možná i holky, který zase tekly z jeho... co já vím). Ale těmhle filmům už zkrátka odzvonilo a jestli nejste die hard fan, tak už prostě nezkopírujete, jak jste se cítili tehdy a jaká je realita teď. Kupodivu tady je, i přes odlišný nádech, než typické JCVD akčáky, hlavní hvězdou filmu 21(22)-letá Natasha Henstridge, která je totální dime-piece (a její scény asi byly v období VHS asi i těžce pauzovaný porno, protože tam má hned dvě dost luxusní). Tohle byla pro ni jedna z prvních rolí ('Můj soused zabiják' byl asi její top film, co do komerčního úspěchu) a to ani nemluvím o až překvapivě dobré píchačce v koupelně, kde je to ještě o to lepší, jak si to rozdávají, zatímco hned vedle sedí dvojice goonů, kteří je tam hlídají. 5/10

plakát

Lesní rituál (2017) 

Čtyři (blokes) kámoši si vyrazí na výšlap někam na pomezí Norska a Švédska, aby uctili památku drasticky zesnulého pátého, přičemž jeden z nich má na smrt traumatickou vzpomínku, protože "byl u toho" a "mohl něco udělat" a tak se mu trauma vrací ve snech. Hoši si připijou, polijí zem a pak na sebe postaví pár šutrů s fotkou. Následně se jeden ze čtveřice zraní a cesta zpátky se tak poněkud zkomplikuje, je rozhodnuto jít přes hutný les, kde je to "strom na stromu", "větev na větvi", po objevení divného špízu z místního "jelena"(?), se kluci rozhodnou schovat pod deštěm v chatce, kde to vypadá jako "ideálka", než narazí na jakousi modlu v podkrovní části (propa witchcraft, innit, m8?). A co následuje je dost chytře kamerově zkomponovaná noční můra, pokud jde o ukazování toho, co vidíme, co slyšíme a už v půlce filmu je čtveřice blízko breaking pointu přičemž jediný, kdo si drží relativně chladnou hlavu je hlavní hrdina, nesoucí si vinu, ale s dostatečnou zásobou cigaret. Nejhorší je vždycky moment spánku, kdy se člověk propadává do podivně strukturované vzpomínky na trauma, které následně prořízne násilný akt, zpátky, do "lesní tématiky". Takhle se ostatně mají nízkorozpočtové horory točit. Celou dobu jsem vzpomínal na americký folklór - wendigo. Nicméně, od půlky je to už jen o takovém tom "odhalování" protože "už víme". "Jelen" je skoro stejně fucked up stvoření jako je "medvěd" v 'Annihilation'. Tohle je dost solidní watch. Dát 3 by asi bylo málo, i když bych řekl, že v první půlce je tenhle film o dost lepší. Je docela vtipný, že se opakuje stejná situace, co jsem zrovna měl i s knihou, co jsem dočetl, silná první půle. Ale já si obecně myslím, že začátky jsou vždy nejsilnější, tady ale poněkud zradilo to "příliš odhalené, příliš nahé" zakončení toho, co byl předtím esenciální Lovecraftem definovaný "strach z neznáma". 7/10

plakát

Noc na Zemi (1991) 

Je to už dlouho, co jsem viděl nějaký povídkový film a myslím si, že jsem kdysi chytil v TV část s Winonou Ryder a tenhle film je ideální na takový ten ospalý late night watch. Benigniho "Hotel Genius" monolog mě rozsekal, jeho physical comedy je zkrátka top tier a během devadesátek jel jako drak v samých dobrých projektech, nehledě na fakt, že většina jeho replik tady byla improvizace, je jak na kokainu a dokáže z fleku na místě udělat z ničeho hodně (ale hádám, že to je část toho "být Italem"). Pár dní zpátky jsem s ním viděl 'Il Mostro', tak jsem celkem na jeho vlně, ale víceméně, každá z povídek má náladou, námětem, něco do sebe, čím vás nakonec vždycky chytí a nakonec se do každé nějak ponoříte a dá se v ní s něčím identifikovat. Stopáž byla vždy tak akorát, aby to, hmm, nechalo to kýžené "chtít víc" ve vzduchu, což je perfektní (taky celkem solid, že to Jarsmuch dokázal sepsat tak rychle, během osmi dní, co ho to napadlo v taxíku, ale holt když múza jede, nesmíte váhat). Dávám čtyři, ale zároveň nemám co vytknout, tohle asi hodně záleží, v jakém rozpoložení uvidíte. Jarmuschovský trademark "everybody is smoking" (Kafe a cigára), hudba Toma Waitse. Je to zkrátka celé velmi jarmuschovské a asi škoda, že jsem to pořádně viděl až teď, tak pozdě. Dřív bych z toho byl unešený víc, v době, kdy mě bavily všechny ty feel devadesátkové dialogovky, jako Pulp fiction, kdy jsem s filmy začínal.

plakát

Corpus Christi (2019) 

Věděl jsem, proč jsem tenhle film svého času přeskočil, věděl jsem, že mi to tématikou nesedne. Dvacetiletý Daniel, který má dvojí tvář ("jsem kluk z pasťáku zpívám při bohoslužbách a snažím se dostat do církve, ale tam mě nevemou, protože jsem z pasťáku a tak jen co vylezu a dostanu trochu svobody a prostoru, jedu tvrdý drogy a mrdám buchty na hajzlu" - very much Alexander DeLarge) se shodou okolností ocitá namísto na pile, kam má jít makat, na faře, kde se snaží najít svoje vlastní duchovní osvícení tím, že předstírá, že je představeným místní farnosti (nevím, do jaké míry je Danielův čin jen volbou toho, že se chce zašívat od práce a do jaké míry ve svoji zbožnost skutečně věří, protože jako legitimního představeného dogmatické církve jej vnímat nelze a tak hrdina brouzdá mezi dvěma břehy). Daniel se ocitne v roli, která mu je, shodou okolností, sežrána i s navijákem netušícími obyvateli vesnice, jenže tajemství takového rázu nelze skrývat napořád, člověk tak nějak pořád ping ponguje mezi tím, jestli je Daniel "ok" a nebo pokrytec, i přestože je to hezká tvářička, co opingluje ve filmu slušné množství ženských a i přestože vidím a vnímám kvality polské kinematografie a 'Boże Ciało' je sám o sobě skvěle natočený film, má morální rozměr, je i o jakéms hledání viny, přijetí, až k závěrečnému "zacyklení zpět" - takový polský moderní film, kde se hutně mísí jejich silně nábožensky orientované smyšlení se sociálním, zkrátka, jejich kinematografie, dle mě, převyšuje naši současnou, obecně, ale současně mě to prostě a jednoduše nebavilo, příběh mě nezaujal, a i přestože nebyl film z nejdelších, dokázal mě nudit. A to mu vlastně nemám co vytknout.

plakát

Cestující v dešti (1970) 

Na tenhle tip jsem narazil během čekání na večeri v Lomnici předtím, než jsme si pustili 'È stata la mano di Dio' a jsem rád, že jsem si zase po čase dal něco s Bronsonem. (...) Mellie je znásilněna a jelikož je násilník jaksi tydýt a čiluje i poté v domě oběti (ve sklepě), Mellie neváhá a oddělá ho brokovnicí (akt, který chce později zopakovat i vůči nevinnému muži) nicméně, poté se zbaví těla a chce v životě pokračovat, jakožto ženy umí magicky vytěsnit zodpovědnost, ale celý film má jaksi podprahově až mysteriózní ne ani tak nádech, jako spíš "tušení". V momentě, když už si Mellie (zkr. pro Melancholy, Melancholy that shoots you with a shotgun) "začíná zajíždět zpátky do svých kolejí" se na scéně objeví tajemný cizinec Charles Bronson (prime time, kterej je opravdu tajemnější než Hrad v Karpatech, protože člověk nechápe jaká je vlastně motivace jeho postavy, ani kdo to je), který ale zároveň působí, jaksi, že "ví všechno" (on tak ale působí vždycky, to je to jeho ultimátní sebevědomí) a začne se plést Mellie do života, klást otázky - ta popírá vinu a Bronson jakoby se celou dobu snažil jen k tomu, přimět ji k doznání, víc než cokoliv jiného. Mellie se tak snaží přežít pár dní bez manžela, od něhož se chce dočkat podpory (ačkoliv ji stejně sám podvádí, takže typické vztahové politikaření). Líbí se mi, že film působí jaksi "nedořečen" a hodně věcí v něm úplně nedává smysl... a údajně byl snímek vlivem na vznik 'Riders on the Storm' od The Doors, což pokud je pravda, je cool. Jiné, než jaké jsou klasické thrillery, Bronson chtěl později udělat i remake, ale sešlo z toho.