Tetsuo

Tetsuo

Kamil Fila

okres Praha
filmový publicista

homepage

Skype: kamil.fila

2645 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 13.10.2016  01:42
    Inferno (2016)
    *

    Naprostá ptákovina tvářící se smrtelně vážně a balancující na hranici sebeparodie. Fascinují je, jak na těch filmech podle Browna není téměř nic filmově atraktivního. Tento se snaží o trochu vynalézavější vizualitu oproti předchozím dílům a má lehce zkomplikovaný způsob vyprávění kvůli amnézii hlavní postavy a jednomu narativnímu twistu - takže už je to skoro normální thriller, zatímco přechozí díly byly nudné odpady, jimž se každý člověk, který trochu rozumí dějinám umění, musí smát.

    • 13.10.2016  01:40

    Film z alternativního vesmíru, kde vesnice vypadá tak, jak by to chtěli lidé z velkoměsta. Není to urážející jako Ženy v pokušení a Muži v naději, které se nám snažili nabulíkovat, že promiskuita je naprosto fajn a přijatelná pro všechny,Bezva ženská na krku dokonce překvapí starosvětskou cudností. Ale celý tento film je zbaven stopy reality, pouze na to jde jiným směrem než předchozí snímky stejného produkčního týmu. __________ Romantická komedie je v zásadě velkoměstský žánr - jeho přesazení na vesnici ukazuje, že romantiku v Česku nedovedeme ukotvit v každodenní současnosti, ale jenom v iluzivním prostoru dětských vzpomínek, jak to asi mohlo vypadat kdysi dávno, ale prakticky nikdy nevypadalo. ___________ Jinak další český film do sbírky, který mezi líčí ideální páry tak, že si postarší muži vybírají výrazně mladší ženy a bere se to bezpříznakově jako norma (Vetchý/Langmajer-Hřebíčková 13-17 let; Postránecký-Boudová 25 let). Naopak progresivní je zobrazení lesbického páru, nad jehož existencí se už žádná postava vůbec nepozastavuje jako nad něčím nenormálním.

    • 21.8.2016  23:14
    Teorie tygra (2016)
    odpad!

    O něco lépe natočené než některé věci od Marie Poledňákové, zdánlivě víc při zemi a bez crazy prvků. Fakticky je to ale hnus, opravdu nechutný nesnesitelný film, přesněji snůška nejblbějších stereotypů, které si hrají na pravdu o životě. Nejublíženějším chudákem na světě je bohatý starý bílý muž, který trpěl za socialismu a teď v manželství. Místo humoru neustálé poučování a "moudra", zarámované dokonce do vysokoškolské přednášky z neexistujícího oboru. Snímek z alternativní reality, kde světu vládnou ženy. Sebezálibný obraz mužské impotence, kterému tleskají lidé smíření s mizérií svého života. Opravdu jsme na tom tak špatně, že toto je nejoblíbenější a zřejmě i komerčně nejúspěšnější český film roku 2016?

    • 17.3.2016  12:54

    Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý.

    • 17.12.2015  23:16

    Superprofi dělaný film, řemeslně téměř nerozeznatelný od americké či francouzské produkce. Problém je ve dvou věcech: scenáristické neobratnosti, kdy příběh vypráví někdo, kdo umře tak ve dvou třetinách filmu, a kdo se navíc zdánlivě ode všeho distancuje. A pak celému dílu chybí jakýkoli přesah kromě konstatování, že podobní lidé žijí mezi námi a mají moc.

    • 14.12.2015  13:44

    Film, který skvěle podemílá autoritu tehdejší policie, a ukazuje všeobecnou lidskou malost. Z dnešního pohledu se ale jeví jako dost necitlivý k otázce znásilnění. Dokonce i oficiální text distributora mluví dehonestujícím tónem o "domněle znásilněné dívce", přestože znásilnění fakticky proběhlo. Její obvinění nepřichází "nerozumu, msty nebo vypočítavosti", ale prostě toho, že se stal zločin, který nejde obhajovat tím, že dotyčná byla opilá, měla krátkou sukni, nebo na vyjížďku do lesa jela dobrovolně. Snímek tak vlastně v komediálním duchu omlouvá tradiční předsudky a humorně ukazuje, jak ponižující proces je vyšetřování znásilnění. Není ale moc zřejmé, nakolik to ukazuje kriticky a nakolik hlavně pro pobavení nad slabší/mi. Zdá se, že od doby, kdy byl film natočen, česká společnost moc hodnotově nepokročila, čemuž odpovídají i nedávné výzkumy, v nichž si přes 60 % respondentů myslí, že za znásilnění si ženy mohou tak trochu samy. Jedním ze zdrojů tohoto přesvědčení může být i tak skvěle zahraný, zrežírovaný a přesvědčivý film Svatba jako řemen. Ono se ale není čemu divit, když scénář je dílem jednoho z nejvýraznějších českých šovinistů, Zdeňka Mahlera.:)

    • 30.9.2015  17:13
    Wilsonov (2015)
    odpad!

    Adéla ještě nevečeřela? To spíš Kameňák, co měl prachy a hodně fetoval. Případně vznikal v dojezdu nějakého tripu a hlubokém mentálním útlumu všech zúčastněných. Anebo ještě hůř - celé to vzniklo, aby producent mohl shrábnout "fíčko" z 52 milionového rozpočtu, což, bratru dělá hodně přes tři miliony do vlastní kapsičky. To za tu ostudu a špatné recenze i stojí. _____________ Rozebírat, co všechno je na Wilsonově špatně, by zabralo disertaci. Předně bylo vůbec úchylné měnit vážně míněnou hororovou povídku Michala Hvoreckého v parodii a popřít všechnu její původní poetiku a vyznění. Btw, Hvorecký tam nemá žádné připojování k USA, milostnou dějovou linii, postavy nejsou idioti a nejsou tu žádné vtipy na téma negři a židi. Má tam ale atmošku a překvapivou pointu. ________ Komedie za socíku suplovaly tehdy nedostupnou žánrovou zábavu. Dnes tvůrci ani nevědí, co by měli parodovat a proč, a rozhodně nemusí nic suplovat - jen je v porovnání se zahraničními filmy jasné, že na ně nemají.______________ Návaznost některých scén se střídání dne a noci mají parametry Eda Wooda Jr.. Level nezáměrné zábavnosti 9/10.

    • 28.8.2015  10:16
    Skrytá vada (2014)
    ****

    Extrémně zašmodrchaný případ, kdy drogově závislý soukromý detektiv vyšetřuje na počátku 70. let v Los Angeles zmizení několika osob, je ironickou kritikou hnutí hippies. Hra s diváckou pozorností spočívá v tom, že máme dojem, že se hlavní hrdina nemůže v ničem orientovat a musí skončit špatně, zatímco on, přesto, že je většinou pod obraz, dovede být ve správnou chvíli v obraze.

    • 6.6.2015  17:19

    Obraz totálního zmatení hodnot průměrné české rodiny. V jedné scéně je otec despota, v další podpantoflák, jeho sny se odvíjejí z filmů starých desítky let a dokonce paperbackových knih, které ale nemají autora. Prostě neukotvená figura v bezčasí, vztahující se k už neaktuálním věcem. Bačkorovitý spisovatel sbalí jakoukoli ženu, ale ta ho vždy opustí, on ustavičně páchá sebevraždy, ale přitom chrlí další a další knihy. Hezké holky si vybírají starší neschopné muže, případně mladší neschopné muže. Úniky do fantazijní reality hrdinu ani děj nikam neposouvají, jen se střídají dva typy reprezentace. Ondřej Vetchý a Simona Stašová se snaží celkem úspěšně předstírat, že mají co hrát, ale scénář jim ustavičně hází klacky pod nohy. Celé je to daleko za hranicí snesitelnosti. Kdyby byl film více crazy, mohl by být aspoň bizarní zábavou. Takhle baví pouze lidi, kteří se spokojí s přibližností a zblajznou i "cosi jako humor" a "cosi jako ze života". Nejspíš proto, že od svého vlastního života už moc neočekávají.

    • 6.2.2015  11:43

    1) Můj první film v 4DX. A je na to velmi dobře dělaný. 2) Je to legrace trochu ve stylu Strážců galaxie, akorát s méně okázalými postavami. 3) Je to první film o vyvolenosti, který neobsahuje žádnou mystiku, ani to není žádná metafora, ale prostě jen rozšířená celovesmírná vize kapitalismu. _______________ Nejde tolik o to, jestli je akce dech beroucí, nejde tolik o to, jestli jsou postavy přitažlivé. Nejde ani o to, jestli někdo vůbec přijímá onu message, že většina živých bytostí je jen komoditou, zdrojem energie či prostředkem zvětšování kapitálu. Jde o to, že tento film je první, kdo tuto message nehalí do hávu mystiky a přitom jinak zachovává všechny rekvizity béčkové space opery. Tím zpětně odhaluje stejné poselství u jiných filmů, které to zastírají.

    • 22.12.2014  14:49
    Vinaři (TV seriál) (2014)

    Pokud nějaký seriál zosobňuje extrémní vyvažování toho, co neposkytují české kinofilmy - tedy idyličnost - pak je to král žebříčků televizní sledovanosti – Vinaři, na nějž se pravidelně dívá přes milion lidí. Dávno sice tomu, co nejpopulárnější cykly u nás hltalo dvoumilionové publikum, ale i tak tento pořad svědčí o směsici zvláštních masových potřeb. ________________ Český národ potřebuje fetiš Moravy jako utopického prostoru, kde panuje ovíněná pohoda. O pravost prostředí tu nejde, postavy mluví neexistující směsicí dialektů, dávají možnost se vysmát stereotypizované moravské pomalosti a proti ní nabídnout jen karikaturu vyčuraných Pražáků._____________________ Každý si v tom najde svůj terč nenávisti, která musí volně plynout jako víno ze sklenic, a přitom se stále nacházíme v idyle. Není objevné zjištění, že nejmasovější seriál je uhlazený a podbízivý, ale práce s mírnou a konstantní hladinkou nenávisti a pohrdání všemi bez rozdílu v sobě má něco typického. ____________ Od družnosti Chalupářů se pokročilo k mnohem hlubšímu postoji, že neexistuje ani žádná ryzí lidovost a ke všemu se musí zaujímat odstup.

    • 4.9.2014  14:18

    Protipól atraktivnímu dynamickému Hollywoodu. Film tak věcný a nedořečený, že se od poloviny jeví jako téměř bezdějový, i když se tu hraje o hodně. Zřejmě nejpřekvapivější a nejdrtivější pointa za poslední roky, která přesně odpovídá i struktuře knihy, kde se vše rozetne na posledních dvou stranách.

    • 13.5.2014  15:31
    Godzilla (2014)
    *****

    Godzillácké filmy nikdy nebyly inteligentní a už vůbec NESMĚJÍ být realistické. Hrozba zničení se musí jevit jako nepochopitelná a nepřijatelná. Původní filmy jsou postaveny na očekávání, napínání a "nevidění". Později, kdy se z Godzilly stala popkulturní ikona, se základem naopak staly souboje s jinými monstry a Godzilla už není bad guy, ale good guy. Poslední hollywoodský film s Godzillou se tak po svém velmi dobře vyrovnává s oběma těmito fázemi a nároky. Skvělý nápad hned dvakrát(!) neukázat velkou bitvu a napnout nás až do finále, kde God-sillák předvede svůj wrestlerský final-move, ze kterého nám spadne čelist, je prostě ten nejlépe využitý staromódní postup. Je jasné, že mladší hyperaktivní generace diváků z toho ale bude nesvá. Film řeší nejenom střet (křehké) civilizace a (hrozivě nevyzpytatelné) přírody , ale i dvou kultur, japonské a americké. Ta americká se jeví stejně "navíc", jako lidstvo samo. Bez ní a jejích rodinných hodnot by se však příběh nedal ukoukat. Každopádně, žádný jiný velkofilm nedělá z lidí tak bezmocné statisty jako tento, a nikdy nebylo tak třeba milovat monstrum, které je k naší lásce netečné. (Delší článek zde: http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62224170-godzilla-jako-trenazer-bezvyznamnosti-a-ztraty-iluzi)

    • 29.4.2014  15:29

    Možná by stálo i za to se zamyslet nad tím, jak je ten film vystavěný a jestli to dává smysl. http://respekt.ihned.cz/delnici-kultury/c1-62099620-marna-madlova-detska-hra-na-formana

    • 2.1.2014  16:12

    Film obsahuje zásadní protimluv. Onen hledaný snímek č. 25, jenž má zachycovat „kvintesenci života“ (tedy i časopisu Life), je oslavou obyčejnosti a každodenní pokorné práce. Film nám přitom názorně a opojně ukazuje, že základem života je probrat se z rutiny a dělat neobyčejné věci. Walter Mitty tedy nijak nedospívá v tom smyslu, že by přijal svůj úděl, ale naopak se vrací do stádia teenagera, který ostatní ohromuje svou zdánlivou (ale prakticky vyžadovanou) nespoutaností. __________ Rozporuplnost vynikne zvláště, pokud porovnáme výchozí situaci Waltera v původní povídce a nynějším filmu. Jako literární postava vyvolával Walter znepokojení, po čem vlastně touží, když má práci a rodinu? Proč mu tento ideál nestačí? Stillerův Walter naopak naplňuje prototyp neukotveného člověka, někoho, kdo stále nenašel pravou spřízněnou duši a zatím nedostal do stádia, kdy by ho manželství a rodina mohly začít nudit. ______________________ Ben Stiller nepotřeboval dospívat a Walter Mitty rozhodně není dílem jeho zralosti. Nejdospělejší pohled na svět se paradoxně ukrývá ve Stillerových dřívějších cynickým parodiích jako byly Cable Guy, Zoolander, nebo Tropická bouře, v nichž se skvěle trefoval do kultu celebrit, televizní kultury otupující diváky, i do zákulisí filmového průmyslu. Právě zde odhaloval, jak jsou snahy hollywoodských herců o duchaplné nebo humanistické umění často z principu pitomé, nebo vždy nějak nechtěně zrazené a ve svém vyznění poškozené tím, že je nutné je prodávat jako zboží. ___________________Když si teď jdou Walter Mitty a Sean O´Connell zahrát s afghánskými kluky fotbal a ve zpomalených záběrech skotačí za zapadajícího slunce, neliší se to moc od toho, jak se v Zoolanderovi vymaštění modelové zpomaleně polévali benzínem na pumpovací stanici. Komik dnes těžko může být moudrý jinak, než když demaskuje blbost potřeby hvězd showbyznysu vypadat citlivě a svobodně.

    • 21.11.2013  11:11

    Podobný kvalitativní skok jako mezi prvním a druhým dílem trilogie o Jasonu Bourneovi. Akorát v Hunger Games roztřesená kamera nepřibyla, ale byla nahrazena přehlednějším snímáním. Druhý díl konečně dosvědčuje, proč je kniha takový popkulturní fenomén.

    • 21.11.2013  11:06
    Ve stínu (2012)
    ***

    Po Je třeba zabít Sekala nejpřeceňovanější český porevoluční film. _____ Scénář nedává absolutně žádný smysl - a) počítá s mnoha náhodami (čili to není ani dobrá detektivka), b) vymýšlí si velmi nepravděpodobnou konspirační teorii, která přitom nebyla nutná, vzhledem k tomu, že soudní procesy té doby byly stejně nahrané, a c) je od základu lživý v tom, že by takto vysoce postavený vyšetřovatel mohl nebýt v komunistické straně, a dokonce ještě tak zpozdile pochybovat o tom, že režim je zkorumpovaný. __________________ Film je příkladem laciného antikomunismu, který selhává právě jako historická reflexe. Ale jinak ano - řemeslně to je na výši. Z průměrného hodnocení na CSFD je zřejmé, jak zoufale zdejší publikum chce dobrý český film a je ochotno projektovat si nenaplněné kvality do čehokoli, co i jen trochu překračuje průměr.

    • 24.10.2013  21:50

    Řemeslně zvládnutý, dějově naprosto banální film, který nevysvětluje nic, spíš fikčně zamlžuje. Informační hodnotu to má jako průměrný článek v novinách, emoční hloubku vesměs žádnou. Celkové hledisko vyhovuje jednoduchému moralizujícímu nadávání na poměry bez vidiny budoucnosti. Ondřeji Vetchému jsem Mrázka moc nevěřil, je to spíš takové divadelní deklamování než filmové převtělení. Lukáš Vaculík ztělesňuje jedno velké klišé.

    • 26.9.2013  12:11
    Donšajni (2013)
    odpad!

    World Record v senilitě a filmařské impotenci. S jen velmi lehounkou nadsázkou jde o Trošku v opeře. Stejný styl, stejná úroveň humoru. Herců je vám vyloženě líto, že musí říkat některé věty, a mnozí vypadají, že i chvíli přemýšlejí, jestli je vůbec mají vyslovit. 102 minut nikdy nepůsobilo tak nekonečně. _________________ Nejde o to, že Donšajni mají být lehká zábava na oddech. Jde o to, že v něm není ani moc humoru, není zjevná úroveň žánrové nadsázky (chvílemi by to chtělo být crazy, chvílemi hořkosmutné), není vůbec jasné, kdo je hlavní postava, co je zápletka, čím by nám postavy měly být sympatické, jestli je film romantický nebo satirický, jestli se vůbec odehrává v České republice a v současnosti apod. (Celé to působí, že jde o dílo lidí žijících zcela mimo jakoukoli realitu a kteří už se rozloučili se světem jako celkem.) ________________ Ani nekonečné televizní seriály nemají tolik hluchých míst. Jestliže dosud nejhoršími Menzelovým filmem byli Čokoládoví čmuchalové, tak Donšajnům se podařilo je překonat. ________________ A všechny ty řeči o úspěchu na festivalu v Montrealu, se Zlatými Glóby nebo Oscary jsou jen reklamně nafouknutá bublina, zástěrka za skutečný stav věcí, který se odhalil hned při slavnostní české premiéře, kde řada lidí odešla během promítání, protože se to prostě nedalo vydržet. ____________ Člověk by se třeba i chtěl pohoršit nad tím, že jde o uslintanou stařeckou prasárnu (jak naznačuje trailer), ale ani toto vám Donšajni neumožní. Není v nich totiž nic.______________________ Vlastně něco ano, estetický světonázor Jiřího Menzela, který jde shrnout zhruba takto: Je třeba udělat dlouhý nos na ty, kteří jakýmkoli způsobem vyznávají vážnou vysokou kulturu, nebo dokonce moderní umění. Operní režisér ve filmu hrdě staví na odiv, že nedělá na jevišti žádnou avantgardu, ale jen tu nejkonvenčnější klasiku, což je doprovázeno Menzelovými karikaturními představami, jak taková zbytečná avantgarda vypadá. I pokud přijmeme vtip s Donem Giovannim zpívajícím vsedě na záchodě, pořád je obtížné přijmout jedinou „pozitivní verzi“, totiž spokojenost provinčního divadelníka, který se sám přiznává, že vlastně nic neumí, operu vlastně nemá rád a dělá ji jen proto, aby mohl souložit se zpěvačkami. _________________ Ve své nemohoucnosti se tedy Donšajni zároveň vymezují vůči jakékoli snaze dělat něco jinak a nově. Jde o jasnou zprávu publiku, že existuje pouze umolousaná poctivost, nebo pokrytecké předstírání čehosi vyššího, a poslední alternativou už je jenom buranství novodobých podnikatelů, kteří operní domy přestavují na kasina. ______________ Takto nesmyslně vyhrocené kontrasty pak publikum vhánějí do náruče i sebehůře natočeného snímku, a stačí se jenom ohánět svou obyčejností a odporem k experimentům. Pokud bychom tedy Donšajny měli brát vážně, neoznačíme je pouze za špatný film, ale za pokus o demagogický podvod.

    • 18.9.2013  17:58
    Diana (2013)
    ***

    A jak ten film asi mohl dopadnout jinak, když je o ženě, která svůj život žila vědomě jako kýč a prohlašovala se za "královnu srdcí"?

    • 8.7.2013  15:58
    Revival (2013)
    *

    Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti.

    • 13.6.2013  12:54
    Konspirační teorie s Jesse Venturou (TV seriál) (2009)
    odpad!

    Už jenom to, že podobný pořad mohl vzniknout a být vysílán v televizích po celém světě, je dobrým důkazem toho, že konspirační teorie jsou nesmysly, respektive případy slabého kritického myšlení. (Tedy způsob, jakým o společnosti uvažují lidé, kteří by rádi byli kritičtí, ale chybí jim vzdělání, neumějí moc myslet a celkově pracovat s informacemi.) ________________ Nyní jsme už ve fázi, kdy se konspirační teorie stávají součástí mainstremu. Je to vlastně fajn, protože postupně slábne jejich síla a přesvědčivost. _____________________ Samotný pořad s Jesse Venturou je hloupoučká komeční záležitost plná laciného strašení, kde se kvůli banálním věcem, které si vygooglujete během dvou vteřin a během dalších dvou najdete i jejich vyvrácení, musí ustavičně někam cestovat letadlem a chodit na "tajné schůzky". Chvílemi je to tak komické, že se z toho stává parodie sebe sama. Předstírat, že PRÁVĚ TEĎ odhaluju něco, co si magoři po internetu posílají už léta, je hodně pod úroveň, a ukazuje to přesně, na jak pitomé publikum pořad míří.

    • 4.5.2013  12:40

    Scénář, v němž nedává NIC smysl a chybí tomu jakákoli minimální věrohodnost. (Šlo by jít scénu po scéně, postavu po postavě, větu po větě...) _________ Morbidně obézní plastický chirurg Magnusek má za manželku milující Evu Decastelo a na soukromé klinice rozmlouvá svým pacientkám operace a zaměstnavatel ho přesto nevyhodí. Dáda Patrasová se (doslova) ledva otočí a její vypelichaný tlustý manžel líbá hubenou dvacítku. Dáda jede ze žalu zhubnout a tam se do ní zamiluje od 30 let mladší terapeut Mirda, který den předtím balil povrchní a zpovykanou Kamilu Nývltovou, kterou přitom pigluje neurotický hlavní doktor Martin Stropnický, který byl dřív tlustý, ale to nikdo z nějakého záhadného důvodu nesmí vědět... Ivana Andrlová stalkuje takřka imobilního mastodonta Milana Cháru, chce ho sbalit a na důkaz lásky mu koupí postel, na níž se může dál vykrmovat a skládat písně, které jsou údajně úžasné, ale nikdy je neslyšíme, protože tvůrci byli tak líní a neschopní, že žádné do filmu ani nesložili; Luboš Xaver Veselý z nejpohodovějšího rádia jede na kurz tajně dělat zlý bulvár, který by nikoho nezajímal; účastníci kurzu si píšou povinně deníčky a nechápou, že se z nich bude veřejně číst; žádné sezení a otázky nikdy k ničemu nedospějí; veškerá terapie působí totálně amatérsky jako kombinace těch nejhorších socialistických klišé, kapitalistického luxusu a nacistického lágru; Magnusek s Chárou jedou z neznámého důvodu několik dní po odchodu ze sanatoria kilometry do nějaké pekárny na periferii, kde si chtějí u vrátného koupit pečivo atd., atd. ______ Jednoduše, scénář musel psát David Laňka s ještě odkrveným mozkem po práci na své epochální knize o erotice v české kinematografii, jinak to zřejmě nelze vysvětlit. ______________ Herecké výkony se nekonají - neherci odříkávají text, herci přehrávají. Něco jako vtip nebo humor tu vlastně neexistuje, celou dobu to působí jako dětinské snažení a nerozhodnost "točíme komedii a vůbec nevíme, co by na ní mělo být vtipné, tak budeme raději jen přízemní". Poselství "buďme spokojení, takoví jací jsme", je v přímém rozporu s Magnuskovým burcováním v Bastardech, aby se společnost jinak měnila a mýtila negativní jevy. Čili typicky čecháčkovské: "Mě nechte na pokoji a ostatní, ať se přizpůsobí". __________________ Fim vypovídá především o tom, že si Tomáš Magnusek myslí, že všichni na světě už jsou ve svých oborech úplně stejní diletanti jako je on a jeho štáb. ______ Naprosto nemohoucí filmové vyjadřování plné zbytečných detailů, statických záběrů, neohrabaných kompozic v úzkém výřezu, špatně nasazených postsynchronů, nevyladěného zvuku, z kterého bolí uši a občas je třeba slyšet víc praskání ohně než dialogy, někdy zvuk dokonce úplně mizí, aniž by to bylo nějak vypravěčsky motivováno... Vrcholně odfláknuté řemeslo, neustálý product placement, laciná hra na city. Toto není ani komunální satira, ale komunální odpad. __________________ Pozitivum: Není to tak útočně blbé, odporné a nekonečně dlouhé jako Babovřesky.

    • 8.4.2013  15:14

    Náhled na tento film mi silně ovlivnila četba dávné recenze Jiřího Cieslara z 80. let, která vyšla i v jeho sborníku Concettino ohlédnutí. Dotyčný text citlivě a precizně rozebírá, že Prodloužený čas je jedním z nejfalešnějších, rádoby ušlechtilých normalizačních filmů, který vlastně lidem v té době vytvářel iluzi toho, že za daných podmínek je možné žít noblesně a nad věcí. Cieslar zvlášť vzpomíná, že kdyby jeho jako studenta učil takový profesor, byl by studenty nikoli milován, ale považován za naprosto nepřijatelného pozéra. Dnešní obliba tohoto filmu je smutným dokladem ztráty paměti a úpadku měřítek.:)

    • 13.3.2013  16:21
    Rozpaky kuchaře Svatopluka (TV seriál) (1984)
    *

    Zřejmě nejvíce ideologický seriál z dob normalizace. Ideologie nepočívá v tom, co se říká oficiálně, ale jak se deformuje realita a její deformace se stává přijatelně sdílenou. Seriál stojí na iluzi zdánlivé spoluúčasti na dění (divácké "ano"/"ne" ale nemá žádný vliv na výsledek děje) a tímto cynicky odráží vlastně celou tu dobu. Svoboda volit je mystifikací a divák má jediné vysvobození: při pohledu na jídlo na obrazovce jít do ledničky a odměnit se za svou "věrnou službu". Obraz zadostiučení ve formě uspokojivého životního standardu výměnou za politickou pasivitu se stává přímým naplněním "života ve lži". Možná to při pohledu na tent zdánlivě roztomilý a nevinný seriál působí přemrštěně, ale právě tímto dokázala média nahlodávat lidi nejvíc.

    • 10.3.2013  01:12
    Derek (TV seriál) (2013)
    *****

    Velmi přelomová věc v oblasti televizních komediálních seriálů. Zatímco většina humoru v současnosti staví na drsnosti, hrubosti a necitelnosti a nikdy se nedostane dál než k politické nekorektnosti, Derek je zřejmě první seriál "nového typu" (tedy v zásadě plný brutálního humoru), který nakonec probouzí to lepší v nás. Kombinace smíchu a slz v tom nejvyhrocenějším balení. Připustí všechno to špatné, co na světě existuje, své postavy si nijak neidealizuje, ale přitom nás nenásilně učí objevit a vyznávat neoddiskutovatelně správné hodnoty. Jde také o silné gesto odporu vůči současné kultuře a kultu mládí. Derek by se dal by se brát dokonce i jako jakýsi etický manifest ateismu - aneb jak být dobrým člověkem bez víry v Boha. Je ovšem příznačné, že tak činí skrze postavu "prosťáčka božího". Většina lidí tu hodnotí pravděpodobně jen první díl a nedala si čas sledovat všech šest. Unikl jim nejen vývoj postav, ale i to, že Ricky Gervais nehraje divně autistu, ale věrohodně představuje divného autistu, na jehož povahu je třeba si zvykat. (Je to každopádě obří skok oproti postavám co Gervais ztvárńoval dřív.) Zatím poslední (šestý) díl patří k tomu nejdojemnějšímu, co se kdy v televizní tvorbě objevilo a přese všechnu emocionální nálož se vyhýbá kýčovitosti.

    • 18.2.2013  21:35
    Babovřesky (2013)
    odpad!

    Představte si, že máte před sebou hovno a rozmazáváte ho. Jste opravdu důslední a děláte to 133 minut, dokud hovno není rozmazáno úplně natenko a navždy nepřilne k povrchu. Zhruba tak nějak musela vyhlížet práce na scénáři k filmu Babovřesky. Kameňák umocněný v trapnosti na druhou a bez vtipů.

    • 13.2.2013  12:50
    Zrádce (2008)
    ***

    Hollywood se zdá být čím dál tím zodpovědnější, co se týče zobrazování terorismu v akčních thrillerech. Ty tam jsou doby, kdy bylo možné ukazovat fanatiky v turbanech se samopaly, kteří jsou buď zosobněním čirého zla (Boeing 747 v ohrožení se Seagalem a Russellem), nebo jde naopak spíš o komické figurky (Pravdivé lži se Schwarzeneggerem). Dnes má téměř každý islámský terorista složitý profil a nahlížíme nejen na jeho odlidštěnou, ale i lidskou tvář. Jde o zřejmý důsledek 11. září, kdy protivníci už nejsou anonymní, ale mají své důvody, které se my, západní diváci, snažíme alespoň částečně pochopit. Zároveň je to součástí širších snah Hollywoodu přiblížit akční filmy blíže realitě. _________________ Do detailů se dnes vykreslují nejenom výbuchy a západky zbraní, ale i psychologie postav a atmosféra prostředí. Stokrát můžeme nadávat na „americkou komerci“, že je údajně triviální, ale těžko si nepovšimnout, že od poloviny 90. let je naopak trend nabízet co nejvíce úhlů pohledu na „střet civilizací“. V případě filmů o teroristech to začalo někde s Peacemakerem (1997) a Stavem obležení (1998). Dnes se na ně můžeme střídavě dívat jako na naivní i prorocké; každopádně s každým dalším rokem se do mozaiky „filmového terorismu“ dostane pár nových střípků, které činí celkový obraz plastičtějším. ___________________ Thriller Zrádce (Traitor) od málo známého režiséra Jeffreyho Nachmanoffa už hladce zapadá mezi podobně koncipované filmy jako nedávný Labyrint lží. Výjimečný není morálkou, poselstvím, filmařským stylem ani hereckými výkony – byť jedna organizace Afroameričanů (Black Reel Awards) už navrhla hlavního herce Dona Cheadla na cenu za nejlepší výkon roku. Nejzajímavější na tomto snímku je nakonec to, že za ideou vzniku a produkcí stojí komik Steve Martin. Ano, ten bělovlasý šašek, kterého známe z mnoha rodinných komedií, jež vypínáme v televizi, kdykoli z nich už kape moc sirupu. I on má dnes totiž právo vyjádřit se k zásadním otázkám typu „Kdo je v nekonečném konfliktu mezi USA a islámskými teroristy ten, kdo má větší právo zabíjet“ či „Zda účel vždy světí všechny prostředky“.Abychom Martinovi nekřivdili, v jeho produkční filmografii nalezneme i jiná ambicióznější díla, např. Příběh z L. A. (1991) - ale u takového titulu jeho účast zkrátka nečekáte. Naopak herce Dona Cheadla ano, ten se objevuje ve společensky závažných a občansky naukových filmech často: drogový Traffic, genocidový Hotel Rwanda či anti-rasistický Crash._________________ Zrádce po dějové stránce stojí někde na půl cesty mezi zmíněným Labyrintem lží, který se snaží především sebekriticky říct, že Američané v zásadě nerozumějí cizí kultuře a jsou to cyničtí podrazáci, z druhé strany se blíží snímku Úhel pohledu, kde je terorismus hlavně rozbuškou pro atraktivně komplikované vyprávění. Sledujeme osudy zbožného specialisty na výbušniny Samira Horna, u nějž si nejsme po většinu děje jisti, zda je islámský terorista, tajný agent, který má infiltrovat teroristickou buňku, nebo tajný agent, který nakonec zběhl k teroristům, anebo člověk, který opravdu již neví, kam patří. Když se navíc přimíchá mezi teroristy, kteří se uvnitř západní civilizace snaží zmást okolí tím, že se chovají co nejnormálněji – pijí alkohol a jedí vepřové – zmatek a nejistota narůstá. Nikdy ovšem nepřeroste od žánrového filmu k nějaké umělecké výpovědi, tak daleko se zas tvůrci nepouštějí.____________________________ Don Cheadle vdechl Samirovi jakýsi zvláštní ostych, váhavost a snahu zachovat si důstojnost, byť ho to stojí těžké psychické vypětí. Víceméně v každé scéně působí ve své momentální roli nedůvěryhodně a podezřele, než začne být pro okolí přijatelný. Skoro se chce říct, že mnozí recenzenti, kteří Cheadlovi vyčítají, že se do role nehodí, nepočítají s tím, že Cheadle hraje právě někoho, kdo hraje hodně rolí, a cílem snímku má být udržovat nás v napětí, jak to s ním vlastně je. Jako protihráče určil scénář Hornovi bílého agenta Claytona, jehož ztvárnil Guy Pearce (Memento, Proposition). Tento religionista a arabista ve službách FBI zásadně překopává představu o arogantně nadřazených agentech, kteří operují hlavně silově. Asketicky šlachovitý Pearce s obličejem chápavého mnicha prochází snímkem jako Hornova Nemesis a zároveň tak trochu zpovědník. Jeho přístup stojí v přímém kontrastu k jeho balíkovskému kolegovi Maxi Archerovi (Neal McDonough), který vypadá, myslí a mluví jako George Bush. Poslední netradičně uchopenou roli má ostře řezaný, ikonicky drsný Arab Saïd Taghmaoui (Úhel pohledu, Lovec draků) coby přesvědčený terorista Omar, jenž se díky západnímu vzdělání spřátelí se Samirem. Pouto mezi těmito muži, kteří kvůli svému původu nepatří ani do jedné kultury, má dojemný nádech a minimálně na emocionální úrovni je velmi přesvědčivé. _________________ Zrádce coby film ale nakonec zrazuje to, že přese všechnu morální relativizaci a zároveň snahu apelovat na humanistické hodnoty musí sám sebe prodávat jako akční thriller. Občas se tedy ve vyprávění objevují polopatistické zkratky, kdy nám postavy něco rovnou řeknou pomocí hesel a názorných příkladů, zároveň se tu možná až příliš snadno cestuje ze země do země. Občas se začne střílet a zabíjet stejně jako v těch dávných dobách, kdy Steven Seagal ještě nebyl tak tlustý, aby se nevlezl do hledáčku kamery, a někde v úzkých uličkách na lodi lámal vazy teroristům, jejichž nitro – pokud jimi nemyslíme střeva – nikoho nezajímalo. Jako dobře odvedená dvouhodinovka, během níž poměrně hodně přemýšlíte, a dokonce s vysokou pravděpodobností budete překvapeni explozivní pointou, patří Zrádce k tomu lepšímu, co v Hollywoodu vzniká. Škoda jen, že po skončení filmu už není zas tak moc o čem přemýšlet - a co se týče napětí a vrstvení zápletek, tak každá televizní série 24 hodin je vlastně propracovanější. Ale i to je úděl a paradox dnešního „chytrého Hollywoodu“. Více inteligence dnes pumpuje do televize než do filmu.

    • 13.2.2013  12:36
    Království (2007)
    ***

    Žhavě aktuální, politicko-akční drama o ropě, teroristech, chrabrých agentech FBI a (některých) hodných Arabech. Aneb Syriana pro konzervativní teenagery se zálibou ve střílení. __________________________ Nejprve dostaneme videoklipově zhuštěnou lekci o historii Saúdské Arábie a jejích vztahů s USA během 20. století a pak jsme svědky vícefázového teroristického atentátu, při němž v Rijádu zemře mnoho nevinných Američanů včetně dětí. Po tomto prologu následuje rozprava mezi agenty FBI doma za mořem, jestli zasahovat, či ne, a vzhledem k tomu, že to agent Ronald Fluery (Jamie Foxx) a agentka Janet Mayesová (Jennifer Gardnerová) berou osobně a nenechají se odradit byrokratickými překážkami, vymyslí se finta, jak obejít zákazy nadřízených a letí se do Arábie. Tam následuje druhý akt – samotné vyšetřování plné administrativních a kulturních překážek – líčený ve velmi realistickém, až trochu, a nejspíš záměrně, zdlouhavém duchu, po němž jsou již téměř všichni v sále krvelačně nadržení, aby propukla akce. A ona v posledním aktu skutečně propukne a je to maso. ________________________ Otázka je, kdo a proč může být takovým snímkem uspokojen. Členové oscarové akademie, kvůli jejichž krátké paměti před vyhlašováním nominací se údajně zdržovala premiéra, nebo teenageři, kteří rádi hrají počítačové hry a u filmů jako Syriana se pekelně nudí?_______________ Zjednodušeně se dá říct, že filmy si můžeme pracovně třídit na ty, které nám mají přinášet poznání, a na ty, které mají přinášet požitek. Anebo možná přesněji na ty, které nám umožní svět lépe pochopit, a na ty, které ze světa dělají podívanou. Království režiséra (a herce vedlejších rolí) Petera Berga chce zastat obě úlohy a jde na to zostra hned od úvodních (výtvarně originálních) titulků přes dějovou expozici až po úplný závěr, kde se dozvíme „velké poselství“ obou stran konfliktu, jež je ovšem opět příslibem další krvavé podívané. Člověk si až se zvrácený potěšením vzpomene na čtvrtého Ramba..._____________________ Teď trochu vážně. Nemyslím si, že nelze za žádných okolností stvořit dílo, které by mohlo mísit žánrové potěšení z akce, a přitom by mohlo něco vypovídat o našem, tedy reálném, a nikoli jen filmovém světě. Bez dlouhého vysvětlování: přijatelný je pro mě Spielbergův Mnichov, kde spolu s hrdiny toužíme po pomstě a postupně nám dojde, že zabíjení nikam nevede, přinejmenším, pokud se vžijete do kůže hlavní postavy. Přijatelné je pro mě rovněž V jako Vendeta, což je comics, který používá nadsázku a alegorii k tomu, abychom si uvědomili, jakou moc mají masky a symboly, co je hrdinství a co je svoboda. Jeden film říká, že odplata za terorismus se sama může zvrhnout v teror, a druhý film, že terorismus někdy může sloužit dobrému cíli. Žádné z těchto děl nelevituje ve společenském vzduchoprázdnu a je jasné, že se obě dočkají nesouhlasných reakcí, obviňování ze zbabělosti či naopak nezodpovědnosti. Pořád však jak Mnichov, tak Vendetu můžeme brát jako umělecká díla svého druhu. _________________ Království však lze těžko při plném vědomí označit za něco jiného než ideologický film, který se maskuje tu za umění (politické drama popisující dnešní složitou dobu), tu se zablyští jako adrenalinový akční nářez a občas sklouzne k lehkému kýči. Ať už se totiž na počin producenta Michaela Manna a scenáristy Matthewa Michaela Carnahana díváme z jakékoli stránky, vždy z toho vyjde rafinovaná či otevřeně militantní výzva k odplatě, v níž se všechna komplexnost historických a ekonomických souvislostí smrskne na boj (bílého amerického) muže či ženy proti (arabskému umouněnému) muži. Spravedlnost se tedy odehrává na čistě fyzickém a emocionálním základě několika okamžiků a nepřekročí myšlenkový rámec „to máš za to, hajzle“._______________________ Musím uznat, že řemeslně precizní a střihová kompozice obrazů a zvuků Království ve mně vyvolává silné fyzické vibrace. Tohle Peter Berg umí a přinejmenším od vzniku Světel páteční noci (2004), kde nabídl dech vyrážející scény ze zápasů amerického fotbalu, jej fandové akce mají rádi. Mně osobně taky brutalita nijak nevadí, absurdita akce mě baví (a tady nepřekračuje mez, že jeden agent zvládne postřílet deset oručníkovaných zakuklenců), nemyslím si navíc, že filmy mají masový propagandistický vliv na publikum, jen se mi prostě nelíbí, když se mnou někdo manipuluje. ________________ Pokud nejste citliví na to, že každý film s politickým tématem nutně šíří nějaký politický názor a Království vyhovuje vašemu vidění světa, možná si i tak všimnete, že polodokumentaristicky věcné scény nepasují dohromady s rodinnými výjevy, kde otcové hladí své synky po hlavách a říkají jim, jak je milují. Okázalá ambicióznost Království nejenom škodí, ona hlavně ukazuje, jak pod vší tou snahou být zároveň politicky korektní (dáme tam jednoho nesmírně sympatického arabského policistu, aby bylo jasné, že nejsme rasisti) a zároveň si rýpnout do vlastních řad (američtí úředníci jsou srábkové) se ukrývá primitivní westernový příběh o tom, že správní chlapi se nenechají odradit od toho, aby dělali správnou práci. A dlužno dodat, že Jamie Foxx umí přesvědčit, že je správný stoprocentní chlap, a totéž se daří i hranaté Jennifer Garnerové._______________ Nevím, koho volí producent Michael Mann (Miami Vice), ale zdá se mi, že podporuje vládní snahy o to, aby represivní složky přitvrdily. Nevím také, nakolik si Peter Berg, který předtím režíroval bezstarostné taškařice Šest pohřbů a jedna svatba a Vítejte v džungli, uvědomuje, že brousí do vážnějších vod, kde si s videoherní estetikou nevystačí. Jen vím, že jsem chtěl vidět lepší film.

    • 5.12.2012  16:19

    Možná jsem naivní, nebo ten film shledávám poněkud sofistikovanější než je. Ale - SPOILER - je to v zásadě o tom, že náboženství je sebeklam, který lidé používají k tomu, aby jim život připadal snesitelnější? Pokud ano, tak 95 % filmu/knihy se sice může leckomu líbit, ale na konci se jim autoři vysmějí "haha, podlehli jste new age kýči". Možná je tohle nejhlubším poselství, možná se nám tu nabízejí dvě varianty "fantazijní-idealistická" vs. "realistická-nepříjemná" (a na vás je, abyste si vybrali podle svého založení), nebo jde o čistou pseudo-spriritualitu a la Paolo Coelho. Z filmařského hlediska je film skvost - potopení lodi, které trvá asi 10 minut a je natočeno v několika málo záběrech, dalece předčí hodinové potápění Titaniku. Tygra a orangutanku hrál nejspíš Andy Serkis.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace