Tetsuo

McGuffiny už nejsou jen v thrillerech, ale existují i v realitě. Tady je MacGuffinem celá válka v Íráku.

Obávám se, že většina lidí je strašně ovlivněna dabingem. Novinářská projekce navíc byla puštěná extra potichu. Oba faktory tomu filmu ubírají tak na třetině zážitku. Jinak je ten film zajímavý tím, že čím dál tím víc reflektuje americkou posedlost zbraněmi.

Originál od Abela Ferrary je taková katolická depka o hříchu a prozření. Tohle je brutálně černá "egodeistická" komedie. Zatím nejzábavnější film roku. Má to podobné grády jako pozdní filmy od Cronenberga.

Pasivně bezmyšlenkovité a šmírácké přitakávání životní mizérii. Film sděluje jen banalitu "takový je život", místo aby vypravěčskými prostředky vzbudil pocit "takový život být nemusí" (což dělají přínosné psychologické snímky). Alice Nellis tím vytvořila svůj rekord v nechutném a bezcílném citovém vydírání. ___________ Není tu jediná postava, která by si zasloužila sympatie (všichni muži jsou chcípáci a všechny ženy jsou vylíčeny negativně - mateřství tu nemá žádný pozitivní obsah) a není tu jediná scéna, kdy by postavy nebyly ponižované a uváděné do trapných situací. Je zázrak, že někdo takhle misantropický film může chápat jako citlivý. __________ Zvláštní "bonus" pak je pitomě poskládaný děj, kdy to vypadá, že jeden chlapík sedí na lavičce několik měsíců, stejně jako jedna ženská sedí na pláži několik měsíců a zatím Ukrajince naroste břicho a odrodí. Ale to už je jen taková perlička. _______ "Mystický závěr" s keporkaky či monolog Marthy Issové v divadle jsou jinak dokonalou ukázkou pseudoumění alias midcultu. Alice Nellis potvrdila svůj status nejpřeceňovanější české režisérky, jíž média tleskají z pouhé povinnosti a už ani nevědí proč.

Epic fail.

"Tento film ve mne vskutku vyvolal nelibé pocity. Jen pochybuji, že měly být vyvolány." (Morloth). Nepochybuj. Vo tom to je.

Film, který se tváří hrozně odvázaně a přitom je neuvěřitelně konvenční a stereotypní, naprosté genderové peklo. Po Líbáš jako Bůh se nám rýsuje nový český žánr: pragmatická komedie o maloměšťácích, kteří objevují luxus. S romantikou a vtipem to ale nemá nic společného.

Sterilní. Klasický případ, jak se někdo chytí do pasti, že imaginativní literatura je vhodná k filmvému zobrazení. Ona možná i je, ale to by se to nesmělo dělat jako hollywoodský blockbuster. Vedle Planety opic Burtonův nejzakázkovější film.

Kameňák byl složen z desítek, možná i stovek vtipů. Doktor od jezera hrochů stojí na jediné anekdotě a výsledkem je neskutečně roztahaná, nezábavná, nevtipná, uvřeštěná nuda. Přesazení ze 70. let do současnosti je nefunkční, děj působí jak z jiné planety, respektive planety Czech Xenofobia. ________________ U Doktora od jezera hrochů, mimochodem, vrcholí zásadní paradox Troškovy tvorby - v jeho filmech nevystupuje žádná pozitivní postava, nebo komplexní postava, jenom karikovaní "idioti" a/nebo "kurvy". Přesto by se to z nějakých podivných důvodů mělo líbit obyčejným lidem, kteří se v tom prý mají poznávat. K čemu to poznání ale je? Takový film není ani reflexe, ani karikatura, ale jen sedativum.

Patří rozhodně do Top 5 nejlepších nejhorších filmů všech dob. Chvílemi to má grády jako Pytlákova schovanka, ale je to myšleno naprosto vážně.