Tetsuo

Kdy už bude konec českým chcípáckým filmům?

Řekněme nejlepší porevoluční česká filmová pohádka. Což je asi takové hodnocení jako nejlepší turecký akční film po smrti vůdce Ataturka. V zásadě jsou tu všechny ingredience, které si spojujeme s žánrem "české pohádky" a nic tu nepřebývá. Ale je k zamyšlení, jestli celý ten žánr už není vlastně mrtvý. Teď už se hraje jenom o to, jestli film do kina překonává televizi. Což je hodně malá ambice.

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem chtěl být partyzán.

Smál jsem se, ale nelíbilo se mi to. Carrey je srandovní a Zooey Deschanelová srandovní a roztomilá, ale ten film má naprosto zvrácenou morálku. On se tomu scientologickému sektářství neposmívá, ale těží z něj a v podstatě nám podsouvá, že štěstí je výsledkem spontaneity a nikoli dlouhodobé práce. Snímek má momentálně úkol rozhánět chmury v období Krize, ale přitom je naprosto nezodpovědný a nevede k ničemu jinému než konzumnímu typu chování.

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr.

První půlka, než přiženou stádo dobytka do Darwinie, je skvělá, vtipná, vášnivá, epická. Pak už je to jen epické. Celou dobu se tam mluví o síle vypravění, ale mám pocit, že v poslední půlhodině jde uz jen o dovyprávění. Jinak - výborná pocta klasickým hollywoodským melodramatům, do nichž je umně zakomponovaná linka s Čarodějem ze země Oz a nenásilná historická reflexe rasismu vůči Austrálcům.

Sošku z ledvinového kamene za odvahu.

Opravdu jsem nečekal, že se ten film v druhé části tak zvedne. Naprosto vynikající záležitost! Bez prvního dílu by to bohužel nefungovalo, takže je nutné ji vidět a "propochybovat" se jí až do konce. Co se týče celé ságy, klidně bych si rád zapolemizoval na téma glorifikace násilí, zločinu a anarchie, ale to ten film v podstatě má vyprovokovat. Každopádně, jeden z nejlepších snímků v českých kinech za poslední dobu.

První část ničím moc nepřekvapuje. Ohromně profesionální práce po všech stránkách, ale pořád není vidět Mesrinova výjimečnost.

Dosti Améliovské (tzn. postavy jsou idioti a loutky bez vnitřku, ale všechno kolem nich vypadá, že má ohromný vesmírný rozměr, i když je to celé jen scenáristický naschvál), ale není to tak nesnesitelné. Navíc to má podstatně podnětnější formu vyprávění než chudá Amélie, která své kouzlo staví jen na barokně rozbujelém stylu.