Tetsuo

Na to už fakt skoro není slov. Totální everyday patriarchy bullshit každou půlminutu. Polovina jakože vtipů pointovaná větami "To nemůžeš pochopit, protože jsi chlap/jsi ženská". ________ Svět, ve kterém v časopise Playboy nemají HR oddělení a na recepci může ze dne na den pracovat kdokoli, s kým ani nikdo nepodepsal smlouvu; film, kde se finální Noc talentů odehrává ve dne; svět, v němž majitel časopisu je větší šupák než vyhozený šéfredaktor; mediální prostředí, kde úplně neschopný blbec dostává novinářské ceny; fantasmagorie, v níž údajný feminista okouzluje ženy neustálým "mainsplainingem", což je přesně to, co by dělat neměl. __________ Film, co vypadá, jako by ho napsal Michal Viewegh po mrtvici (viz slavný sloupek, kdy se proměnil ve svou ženu a pak si sahal na prsa a do kalhotek), ale napsali ho Radka Třeštíková a Rudolf Havlík po opici nebo lobotomii. Ani Po čem ženy touží s Gibsonem nebyl žádný zázrak, ale aspoň nějak držel scenáristicky pohromadě. Tento film drží asi jako pochroumaná záda Jiřího Langmajera a má inteligenci Dominiky Myslivcové. ________ Chcete-li to ve zkratce: Je to podobná romantická komedie jako Mechanický pomeranč. Čiré utrpení.

Když chce autor nezávazných teenagerských blbin předvést, jak filmařsky a mentálně dospěl, mohl by nejprve začít s nějakým lehčím žánrem než techno-thrillerem o nebezpečí umělé inteligence. Snímek Důvěrný nepřítel, v němž Vojtěch Dyk marně předstírá, že umí programovat, a Gabriele Marcinkové nezbývá než se neustále svlékat. ___________ Důvěrný nepřítel je primitivně technofobní film, z něhož ani nejde odečíst, čeho a proč bychom se měli bát. Cokoli, co se v domě stane nad rámec běžné chyby, například nepochopení příkazu, je čirý výmysl, který by nemohl nastat nikdy za žádných okolností, bez ohledu na to, jak technologie pokročí. Je to už čistě magické myšlení – cokoli je elektrifikované, je zároveň podle autorů tohoto filmu i digitální a online. Je možné, že někdy vlakové závory a tramvaje budou součástí nějakého počítačového okruhu, ale nikdy se nemůže stát, že jakákoli umělá inteligence, která má digitální podstatu, pronikne do čistě analogových mechanismů. Představa, že jakási nehmotná myšlenka může na dálku ovládat hmotu, patří do pavědeckého arzenálu. _______________ Archetyp nebo topos strašidelného domu, v němž hrdinové a hrdinky můžou nalézt smrt, se v hororech vyskytuje dlouho. Jenomže Důvěrný nepřítel není nadpřirozený horor, je to thriller. Jeho nakládání s technologií je čistě magické, pokleslé a iracionální. _____________ Nepochybuju, že autoři pokládají za svůj majstrštyk a hlubokou myšlenku finále, v němž se zjistí, že dům Alfred celou dobu odečítal podvědomá přání Zuzany. Podstatným a neřešitelným problémem však je, že pokud už přistoupíme na existenci podvědomí, tak k jeho obsahu se i zkušení terapeutové dostávají pouze tehdy, pokud je klient dostatečně upřímný a otevřený. Ze spleti zastřených významů původní obsahy podvědomí dostane až dlouhodobý dialog založený na vzájemné důvěře. Způsob, jakým nedůvěřivá Zuzana komunikuje s Alfredem, nedává žádný prostor k tomu, aby pomalu učící se umělá inteligence získala empatii a vůbec důvod dostávat se k něčemu, co není explicitně vyřčeno jako přání. __________________ Je poměrně značný omyl, že hollywoodské thrillery automaticky obsahují spoustu vědeckých a logických chyb. Ty nejlepší filmy (typu Matrixu, nebo děl Davida Cronenberga či Christophera Nolana) se drží velmi dobře moderních vědeckých poznatků a teprve na jejich základě si dovolují spekulovat. To ale neplatí u Důvěrného nepřítele. Správný brak je na svou brakovost aspoň hrdý. Toto je navoněný brak, který se tváří, že se díky němu vyvíjí i česko-slovenská žánrová kinematografie.

Bart Simpson zahraňuje Marge Simpsonovou. Směšný film, který si hraje na drama a humanistické umění. Nesmysl po stránce medicínské, psychiatrické, právní, bez jasných motivací jednotlivých postav. Nikdy jsem Jiřího Lábuse neviděl hrát ta špatně.

Naprostá ptákovina tvářící se smrtelně vážně a balancující na hranici sebeparodie. Fascinují je, jak na těch filmech podle Browna není téměř nic filmově atraktivního. Tento se snaží o trochu vynalézavější vizualitu oproti předchozím dílům a má lehce zkomplikovaný způsob vyprávění kvůli amnézii hlavní postavy a jednomu narativnímu twistu - takže už je to skoro normální thriller, zatímco přechozí díly byly nudné odpady, jimž se každý člověk, který trochu rozumí dějinám umění, musí smát.

Film z alternativního vesmíru, kde vesnice vypadá tak, jak by to chtěli lidé z velkoměsta. Není to urážející jako Ženy v pokušení a Muži v naději, které se nám snažili nabulíkovat, že promiskuita je naprosto fajn a přijatelná pro všechny,Bezva ženská na krku dokonce překvapí starosvětskou cudností. Ale celý tento film je zbaven stopy reality, pouze na to jde jiným směrem než předchozí snímky stejného produkčního týmu. __________ Romantická komedie je v zásadě velkoměstský žánr - jeho přesazení na vesnici ukazuje, že romantiku v Česku nedovedeme ukotvit v každodenní současnosti, ale jenom v iluzivním prostoru dětských vzpomínek, jak to asi mohlo vypadat kdysi dávno, ale prakticky nikdy nevypadalo. ___________ Jinak další český film do sbírky, který mezi líčí ideální páry tak, že si postarší muži vybírají výrazně mladší ženy a bere se to bezpříznakově jako norma (Vetchý/Langmajer-Hřebíčková 13-17 let; Postránecký-Boudová 25 let). Naopak progresivní je zobrazení lesbického páru, nad jehož existencí se už žádná postava vůbec nepozastavuje jako nad něčím nenormálním.

O něco lépe natočené než některé věci od Marie Poledňákové, zdánlivě víc při zemi a bez crazy prvků. Fakticky je to ale hnus, opravdu nechutný nesnesitelný film, přesněji snůška nejblbějších stereotypů, které si hrají na pravdu o životě. Nejublíženějším chudákem na světě je bohatý starý bílý muž, který trpěl za socialismu a teď v manželství. Místo humoru neustálé poučování a "moudra", zarámované dokonce do vysokoškolské přednášky z neexistujícího oboru. Snímek z alternativní reality, kde světu vládnou ženy. Sebezálibný obraz mužské impotence, kterému tleskají lidé smíření s mizérií svého života. Opravdu jsme na tom tak špatně, že toto je nejoblíbenější a zřejmě i komerčně nejúspěšnější český film roku 2016?

Stejný případ jako letošní Rodinný film, Polednice a Rudý Kapitán. Obrovský skok oproti tomu, jak vypadá většina dosavadních českých snímků, ale pořád to není dotažené. Je to v kontaktu se světovou kinematografií, ale ještě to s ní úplně nedrží krok. Kdyby se to vyjadřovalo body, je to takových 7/10... Problém je, že u filmů tohoto typu strašně záleží na detailech, aby se nepokazil celkový dojem. Je nutné tvůrcům těchto filmů fandit, aby točili dál a tříbili si styl. Konečně se u nás začíná něco dít, ale rozjezd je lehce kodrcavý.

Superprofi dělaný film, řemeslně téměř nerozeznatelný od americké či francouzské produkce. Problém je ve dvou věcech: scenáristické neobratnosti, kdy příběh vypráví někdo, kdo umře tak ve dvou třetinách filmu, a kdo se navíc zdánlivě ode všeho distancuje. A pak celému dílu chybí jakýkoli přesah kromě konstatování, že podobní lidé žijí mezi námi a mají moc.

Film, který skvěle podemílá autoritu tehdejší policie, a ukazuje všeobecnou lidskou malost. Z dnešního pohledu se ale jeví jako dost necitlivý k otázce znásilnění. Dokonce i oficiální text distributora mluví dehonestujícím tónem o "domněle znásilněné dívce", přestože znásilnění fakticky proběhlo. Její obvinění nepřichází "nerozumu, msty nebo vypočítavosti", ale prostě toho, že se stal zločin, který nejde obhajovat tím, že dotyčná byla opilá, měla krátkou sukni, nebo na vyjížďku do lesa jela dobrovolně. Snímek tak vlastně v komediálním duchu omlouvá tradiční předsudky a humorně ukazuje, jak ponižující proces je vyšetřování znásilnění. Není ale moc zřejmé, nakolik to ukazuje kriticky a nakolik hlavně pro pobavení nad slabší/mi. Zdá se, že od doby, kdy byl film natočen, česká společnost moc hodnotově nepokročila, čemuž odpovídají i nedávné výzkumy, v nichž si přes 60 % respondentů myslí, že za znásilnění si ženy mohou tak trochu samy. Jedním ze zdrojů tohoto přesvědčení může být i tak skvěle zahraný, zrežírovaný a přesvědčivý film Svatba jako řemen. Ono se ale není čemu divit, když scénář je dílem jednoho z nejvýraznějších českých šovinistů, Zdeňka Mahlera.:)

Adéla ještě nevečeřela? To spíš Kameňák, co měl prachy a hodně fetoval. Případně vznikal v dojezdu nějakého tripu a hlubokém mentálním útlumu všech zúčastněných. Anebo ještě hůř - celé to vzniklo, aby producent mohl shrábnout "fíčko" z 52 milionového rozpočtu, což, bratru dělá hodně přes tři miliony do vlastní kapsičky. To za tu ostudu a špatné recenze i stojí. _____________ Rozebírat, co všechno je na Wilsonově špatně, by zabralo disertaci. Předně bylo vůbec úchylné měnit vážně míněnou hororovou povídku Michala Hvoreckého v parodii a popřít všechnu její původní poetiku a vyznění. Btw, Hvorecký tam nemá žádné připojování k USA, milostnou dějovou linii, postavy nejsou idioti a nejsou tu žádné vtipy na téma negři a židi. Má tam ale atmošku a překvapivou pointu. ________ Komedie za socíku suplovaly tehdy nedostupnou žánrovou zábavu. Dnes tvůrci ani nevědí, co by měli parodovat a proč, a rozhodně nemusí nic suplovat - jen je v porovnání se zahraničními filmy jasné, že na ně nemají.______________ Návaznost některých scén se střídání dne a noci mají parametry Eda Wooda Jr.. Level nezáměrné zábavnosti 9/10.