SewekiX

Fight club je taková klasika, že ať o tom tady napíšu cokoli, už to stejně určitě bylo dříve řečeno, ale nemůžu si pomoci. Začněme s herci, ústřední trojice je naprosto bezchybná, jak Norton, tak Pitt, tak i Helenka jsou tady na vrcholu své kariéry a všichni dodávají postavám ten správný, ikonický šarm, díky němuž jsou všechny nezapomenutelné. Na vrcholu kariéry ale nejsou jenom oni. David Fincher tady po rovněž dokonalé Sedm a vynikající Hře završuje svoji dle mě doteď nejsilnější filmovou etapu těchto temných thrillerů. Z knižní předlohy dokáže převést jak kulisy, tak silnou atmosféru jakési nespokojenosti a rebelství mužů, kteří hledají nějaký smysl toho všeho... Tahleta antisystemová nálada je ještě podpořena výborným elektronickým soundtrackem a špinavym prostředím. Přidejme k tomuhle všemu hromadu zapamatovatelných inovativních kamerových záběru, vypravěčských postupu, a jedno z nejlepších finále s hudbou, která mu padne jako ulitá a máme naprostou zaslouženou kultovní klasiku, kterou asi jen tak něco nezastíní. A to jak na mém osobním žebříčku, tak na světovém hodnocení.

Film, vystihující USA v 80. letech, to ale neznamená, že pro nás čechy to srdeční záležitost být nemůže, protože mě to skutečně za srdce chytlo a jen tak to asi nepustí. Takhle neotřelé scénky, které - ano, někdy obsahují dost hloupý humor, ale do tohohle filmu to podle mě prostě sedí, on je celý tak trošku naivně, jednoduše krásný, vždyť i ten název doslova popisuje děj filmu. Herecký výkon Matthewa Brodericka je doopravdy přesvědčivý a charismatičtějšího záškoláka bych snad nenašel. Všechno je to zaobaleno do hořkosladkého obalu středoškolského života a s pomocí ikonických hlášek - například celá úvodní část kdy Ferris promlouvá k divákům úplně čiší originalitou a rozhodně je to právem nazýváno kultem - 58/63

Peak akčních thrillerů