Mariin

Rakouského režiséra Haralda Reinla považuji za jednoho z nejnadanějších komerčně zaměřených filmových tvůrců 60. let. Týká se to oblasti tzv. lehčího žánru a oddechových filmů pro zábavu a relaxaci, tedy filmů, které ve většině případů nelze brát vážně. Obdivuji na něm jeho smysl pro zkratku, dějový spád a udržování napětí od začátku do konce. Zároveň oceňuji, že nepodléhal pokušení pojistit si „úspěch“ užíváním detailů násilí a nemravnosti. Jeho vrcholným obdobím byla právě 60. léta (černobílé kriminálky noir, wallaceovky a mayovky). Reinlovo pozdější období, které nastává přibližně po rozvodu s černookou kráskou Karin Dorovou (která hrála v řadě jeho filmů) v roce 1968, považuji spíše za období poklesu úrovně jeho filmů.

Robert Bresson je zajímavou a výjimečnou postavou mezi filmovými režiséry. Zcela opovrhoval komerční stránkou tvorby a šlo mu jen a jen o pravdivost. Stručně upozorněme na to nejzajímavější a typické: původně malíř a fotograf, nazývaný „Filozof s kamerou“ ovlivnil Tarkovského, Hanckeho, Jarmusche, Schradera... Jeho tvorba byla ovlivněna hlavně těmito třemi faktory: 1. Zkušenost víry (katolík) 2. Zkušenost z války (zajatec) 3. Výtvarné umění (vlastní tvorba). Neměl rád herce, kteří moc hrají – tvrdil, že to podporuje falešnost a nepravdivost. Nijak si nevážil toho, co my obvykle hodnotíme jako „skvělý herecký výkon“ – ve svých filmech pracoval převážně s neherci, po nichž chtěl jen to, aby stáli před kamerou a na plátně prostě „existovali“.

Gibsona musím zařadit do svého top již jen kvůli jeho The Passion of the Christ.

Za Dodatek.

Za Ohněm a mečem.

Alexandr Rou je velký filmový pohádkář, který tento žánr přivedl po technické stránce k dokonalosti. Inspiroval se ruskou národní tradicí a folklórem. Jeho dílem prostupuje poezie, optimismus i humor. Typické pro jeho tvorbu je časté využívání zpěvu a postav bizarního vzhledu. Podobně jako v divadle kladl Rou velký důraz na výtvarnost dekorací a trval na tom, aby herci byli silně nalíčeni. Syntézu jeho umění je možno vidět např. ve známých pohádkách "Mrazík" nebo "Království křivých zrcadel".

Za Sadka a za Nachové plachty.

Za Smolaře, Pošetilost mocných, Velkého šéfa a Dobrodružství rabína Jákoba.

Za Černý den v Black Robe, za Poslední vlak z Gun Hillu a za Sedm statečných.

Úžasná výtvarná invence! Za Cestu do pravěku a Čarodějova učně.