HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

    • 21.4.2017  13:48

    Druhý díl na sebe po úspěchu jedničky nenechal dlouho čekat a příběh pokračuje tam, kde skončil. I když se Ka Kui vyznamenal, díky "svérázným postupům", je odsouzen do podřadné role dopraváka. A co hůř, jednoho dne kolem něho projede záporák z jedničky a mává příkazem o propuštění. To hodně naštve, nicméně Ka Kui se krom hrozeb z jeho strany musí postarat ještě o záhadný gang pyromanů, kteří vydírají velké společnosti. Kdo nezaplatí, bude rozmetán na milióny kousíčků. Druhé díly bývají kritickým artiklem, protože jejich tvůrci se za každou cenu snaží trumfnout originál. Jackie však prokazuje dostatek originality i zápalu pro věc a pod jeho rukama (Jackie režíroval oba první díly) roste film o němž skutečně můžeme říct, že je dražší, akčnější a minimálně stejně dobrý jako jeho předchůdce. Znova se dočkáme úžasného finále (s mimořádně propečeným zakončením) a Jackieho postava bude muset prokázat hned dvojnásobek svého obvyklého maxima, aby se vypořádala nejen se záporákem z jedničky, ale i s novým triem nebezpečných záporáků v čele s hluchoněmým mistrem bojových umění (Benny Lai). I dvojka Police Story se zkrátka povedla - stejně povedená atmosféra, vynikající herecké výkony a bezchybná akční stránka. Skoro to vypadá jako že se jednička a dvojka točily naráz (ve skutečnosti je tu rozestup tří let), protože vypadají tak trochu jako jednovaječná dvojčata, což je ale vzhledem ke společnému otci docela pochopitelné. Verdikt je i tentokrát jasný - vidět musíte obě. Jednička bez dvojky to je jako pravačka bez levačky. A vy přece nechcete, abychom vám uřízli ruku ;). 100%

    • 21.4.2017  13:49

    Původně závěrečnou část trilogie Police Story natočil Stanley Tong a byla to dobrá volba, protože i když se třetí díl od předchozích Ka Kuiových eskapád dost liší, stále nechává laťku hodně vysoko. Jackieho charakter se (asi odměna za zásluhy) musí spojit s čínskou armádní policií (v čele s agentkou Yangovou, kterou hraje Michelle Yeoh) a inkognito proniknout do vězeňského tábora. Zločinec velkého formátu známý pod přezdívkou Panter (Yuen Wah) totiž plánuje útěk a je v zájmu čínské policie, aby byl úspěšný. Pokud Panter uvěří, že Ka Kui je přítel, může to vést k odhalení celé distribuční sítě. Jako obvykle se ale všechno tak trochu zamotá a v nebezpečí se ocitne nejen Ka Kui, ale i inspektorka Yangová vydávající se za jeho sestru. Trojka (též známá jako SuperCop) je v očích některých fandů spíš levobočkem celé série než důstojným pokračováním. Může za to nejen výměna režiséra, ale i posun filmových trendů. Čtyři roky posunu oproti druhému dílu jsou prostě vidět a už se točí trochu jinak. Na Tongově režii je znát agresivita a videoklipovitost, scénář si zas nemohl odpustit trochu nezbytného humoru. Výsledku to však (alespoň podle mého názoru) prospívá. Chan si s chutí střihne pár gagů a s Michelle Yeoh mu to víc než sluší. Záporák v podobě Yuena Waha je sice zřejmě nejslabším článkem filmu, ale to vám bohatě vynahradí závěrečných patnáct minut, které se, jako již tradičně, nesou ve znamení nejlepších scén celého filmu. Až uvidíte Jackieho plachtit na žebříku pod letící helikoptérou nebo až budete zírat jak Michelle Yeoh plachtí s motorkou přímo na vlak, odpustíte tomuhle filmu cokoliv. 80%

    • 21.4.2017  17:14

    Tahle válečná vypalovačka působí v hongkongské produkci osmdesátých let jako šílené zjevení. Sammo Hung byl v roce 1987 na vrcholu svých schopností a tak si "skromně" splnil tajné přání a natočil asijskou verzi Tuctu špinavců, která se rázem stala klasikou... Příběh je sice pouhou recyklací západních válečných snímků a pár dialogů a předem spočítaných úmrtí, naznačuje, že scenárista mohl nad svým dílem posedět o pár dní déle, ale tenhle film dohání body na úplně jiných frontách. Partička vězeňských vyvrhelů je poslána na sebevražednou misi do nitra nepřátelského území, kde má zlikvidovat tajný sklad zbraní. Během akce se k nim přidá i skupinka místních partyzánek a dva vesničani - tradiční rozpočítání na hodné hochy, zrádce a komické postavičky funguje bezchybně, takže si můžete být jistí, že cestou k finále počty této filmové jednotky výrazně prořídnou. Cestou necestou válečným polem si Sammo v pozici režiséra i herce zdatně pohrává s přestřelkami i klasickými boji (těch je ale pomálu a většinou jde o rychlé akcičky, výjimku tvoří až velkorysé finále) a krom kvalitní choreografie se blýskne i perfektní kamerou, která zavání obrazovými filtry (obraz vypadá nadmíru dobře, stejně jako některé Sammovy experimentální záběry, které nemají daleko do ekvilibristiky Tsuie Harka). Jeho úporné snažení však opět podráží nohy scénář, který nepřeberné množství postaviček vykresluje nesmírně ploše a snad kromě postavy kapitána jednotky, tu přímo šlapete po stereotypech, což je neskutečná smůla, protože herecké obsazení, které Sammo "obstaral", nemá obdoby... Yuen Biao, Yuen Wah, Billy Chow, Dick Wei, Yasuaki Kurata, Yuen Woo-Ping, Corey Yuen, Chin Kar Lok, Lam Ching-Ying... a navrch Sammo Hung a jeho budoucí manželka - Joyce Godenzi - prakticky každý, kdo v hongkongském filmovém průmyslu něco znamená, tu má větší nebo menší roli (chybí skutečně jen Jackie Chan, který už byl tou dobou na sólové dráze megahvězdy). Už jen kvůli téhle sbírce hvězd (které plně využije své možnosti ve finální scéně) má Eastern Condors svou historickou hodnotu, ale Sammo udělal skutečně maximum pro to, aby tenhle netradiční kousek nezapadl. Zkuste být trochu tolerantní ke scénáři (jehož dialogy už za oněch šestnáct let přeci jen působí úsměvně) a po chvilce zjistíte, že jste objevili klenot. Kde jinde uvidíte Yuena Biaoa jako frajírka na super motorce s balónky, kde jinde se mohou navzájem dobírat Corey Yuen a Yuen Woo-Ping a kdy jste naposledy viděli Yuena Waha jako totálního pošuka? Pokud jste třikrát zakroutili hlavou, ale přesto se ve vás rozplynul pocit dráždivého očekávání, je jisté, že tenhle film musíte mít... 80%

    • 20.4.2017  21:29

    Nathan Algren býval kdysi skvělým kapitánem a pořád ještě dovede ustřelit chlapovi klobouk na vzdálenost padesáti kroků, ale pod pěstěným zevnějškem a zářivou uniformou se skrývá lidská troska. Není divu, že při poslední prezentaci winchestrovek, za níž dostává pár dolarů týdně, zapije žal trochu víc než by bylo záhodno a začne divákům vysvětlovat jak velké rány dělá tahle zbraň do různých orgánů a nezůstane jen u obrazných přirovnání... výsledkem je samozřejmě vyhazov, ale už v zákulisí na něho čeká nabídka na podstatně lépe placenou práci, při níž nebude muset zůstat u přirovnání. Japonská vláda totiž bojuje se samuraji a předpokládá, že nákup vyspělejší techniky by jí mohl zajistit převahu. A tak se Algren ani nenaděje a už sedí na koberečku u japonského císaře. Ten, tlačen vládou, odkývne trénink vojska a tak Algren začne vysvětlovat šikmočkům jak správně mířit a jak zarazit bodec do bližního svého. Pronásledován je přitom nejen děsivými nočními můrami, které mu znovu a znovu předhazují hříchy, jichž se dopustil při občanské válce. Jeden mrtvý indián vedle druhého a ten, kdo to všechno zavinil, jeho nadřízený, stojí hned vedle něho a uculuje se na japonského císaře. Už brzy má ale Algren příležitost, něco se svým životem udělat. Stavba železnice totiž postupuje rychle a nepřítel, vůdce samurajů Katsumoto, je rozhodnut ji zlikvidovat. Algren se chtě nechtě musí podřídit rozkazu a vyjet s nevytrénovaným vojskem do boje, což logicky nedopadne nejlíp a celá slavná japonská armáda i s novými winchestrovkami je rozmetána na kusy, včetně milého Algrena, který však stihne na zemi v sebeobraně pokosit ještě dobrých pět protivníků. Už to vypadá, že jím projede chladná čepel, když Katsumoto zavelí a rozhodne se nepřítele ušetřit. Možná také proto, že jeho příchod mu zvěstovaly meditace... říkejte tomu osud nebo scenáristická berlička, ale jasné je to, že Algren si teď užije několikaměsíční pobyt ve vesnici samurajů. Na příběhu amerického vojáka, který není žádné neviňátko, pak režisér Edward Zwick zdařile vyportrétuje celou problematiku boje samurajů proti vládě. Je jasné, komu při tom nadržuje, protože Katsumoto je velice inteligentní a vzdělaný muž (jako jediný z vesnice umí anglicky) a rozhodne se svého nepřítele poznat skrze Algrena. K tomu se sice ostatní samurajové chovají jako ke špinavému psovi, především Ujio by ho zabil i pohledem, ale vzhledem k tomu, že tenhle japonsko-americký expres míří za celkem jasným cílem, brzy pochopíte, že Cruise se v mírumilovném prostředí zbaví svých nočních můr, pochopí cestu samurajů a nakonec se jedním i stane, tím posledním jak je řečeno v názvu. Zwick si naštěstí dává veliký pozor a i když si napustil vanu plnou klišé a patosu, která při razantnějších pohybech začíná přetékat, všechno to balancuje na neviditelné hranici. Veškerá vina je svalena na vládu a úřednické poskoky, kteří chtějí železnici, děla a kulomety, i kdyby přitom měl padnout všechen lid Japonska, císař naproti tomu je mladý a neprůbojný a vlastně ani neví, na čí stranu se má přiklonit. Tenhle až příliš jednoduchý pohled bychom mohli Zwickovi vyčíst, ale jeho záchranou jsou velkolepé scény, díky nimž dobrovolně zatlačíte do kouta předvídatelný vývoj událostí. Je důležité zmínit, že scény o kterých mluvím jsou především hereckým koncertem. Většina informovaných diváků možná zbledla, když se dozvěděla, že v Posledním samurajovi bude hrát Tom Cruise. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje jeho herecké kvality, ale potlesku se tento hollywoodský elegán dočkal snad jen za Rain Mana a Narozen 4. července. Jinak i přes veškerou snahu zůstává v očích mnohých jen popcornovým akčňákem, tak jak ho známe z Top Gunu nebo obou dílů Mission: Impossible, podobnou polohu ostatně zaujal i ve Spielbergově Minority Report. Tentokrát vás ale čeká trošku jiný Tom Cruise, rozvážný a velice střízlivě odehrávající svůj part (až na jedinou scénu, která mě vyděsila už v traileru... smích Tomovi opravdu nejde), nestane se že by někomu kradl scénu nebo se snažil přehrávat. Naopak, je zvláštním způsobem pokorný, až tomu někdy neuvěříte. Zároveň je jeho rozsah úctyhodný, od zamyšlených pasáží s Tsukamotem, přes velice emotivní scény jako praktická ukázka schopností vojáků, souboj s Ujiem, až po akční masáže, kterých je ve filmu víc než dost. Nevím nakolik Cruise využíval kaskadéra, ale když se ohání mečem vypadá velice věrohodně. To čeho se všichni báli, Cruisovy neohrabanosti, viditelné v M:I-2, se tedy nekoná. Díkybohu. Jakkoliv je ale Cruise pánem filmu, není rozhodně jedinou důležitou postavou a stejně jako jeho si zapamatujete Kena Watanabeho v roli Katsumota a hodně je vidět i Hiroyuki Sana jako Ujio, hlavní ženskou roli a důležitou příběhovou linii jistí Koyuki. Zwick by měl určitě pochválit svého casting manažera, protože mu herci možná nejen přinesou několik cen na účet, ale především se jim podařilo dodat filmu nebývalou sílu. Tedy ne že by Zwick svých 150 milionů dolarů neutratil poctivě, ačkoliv je film až nezvykle komorní, jsou na něm peníze vidět (především v závěru, kde se vyskytují scény, které mohou i kouzelníci z Wety, zodpovědní za LOTRa, jen tiše závidět), ale Cruisova anabáze v samurajské vesnici (zabírající přes půl filmu) by se bez špičkových hereckých výkonů a výborné hudby Hanse Zimmera (ten opět prokázal svoje zkušenosti a vyrobil dokonale monumentální soundtrack) mohla zdát poněkud zdlouhavá. A není. I přes hrozivých 150 minut délky vám všechno přijde tak nějak rychlé - Zwick totiž nenápadně promazává kolečka patosem, tu a tam nechá Cruise zapózovat před kýčovitým západem slunce, ale jakmile otevřete ústa a rozhodnete se protestovat, vysolí na vás noční ninjovský přepad a vám jen klesne čelist a zůstanete téměř bez dechu. Ano, je to celé přeslazené a řádně přibarvené hollywoodskou perletí a pravověrní milovníci samurajů asi při pohledu na tenhle film spáchají harakiri. Ano, kdybych klišé narovnal do řady, možná by třikrát oběhla rovník, než bychom se dopočítali jejich počtu, ale... Zwickovi se v divácké duši bezvadně orientuje a veškerou slávu naservíroval tak šikovně, že mu to všechno "sežerete" a určitě si nebudete stěžovat na bolesti žaludku. Já osobně jsme si tedy pochutnal ukázkově a Cruise má u mě pár bodů k dobru. 80%

    • 20.4.2017  16:50
    Pouta války (2004)
    *****

    Když vám řekne jeden člověk, že viděl fajn film, mávnete nad tím rukou. Když to řekne deset lidí, začnete se o ten film zajímat. Když to říkají všichni, musíte ten film mít. Přesně takové to bylo s Tae Guk Gi alias Brotherhood of War. O korejském Vojínu Ryanovi se vyprávěly hotového pohádky, takže když jsem ho dostal do ruky, nechal jsem ho preventivně pár týdnů odležet, protože přehnaná očekávání jak známo škodí. Dneska možná lituji, že jsem tak dlouho váhal. Předně bychom měli uklidit do propadliště dějin tu hlášku o Vojínu Ryanovi. Režisér Kang Je-Gyu určitě Ryana viděl a některé scény nejsou Spielbergovu opusu nepodobné, ale to je především výrazným zneužíváním ruční kamery a vůbec válečným peklem. Kromě jen minimálně příbuzného bratrského motivu (který je v Ryanovi úvodním impulzem) nemají ty dva filmy po dějové stránce nic společného. Tae Guk Gi v tomhle ohledu hollywoodského bratrance přestřeluje o pár námořních mil, zatímco Ryan je spíš komorním příběhem několika chlápků, který se velkolepě tváří čistě kvůli okolnostem (vřavu druhé světové války nelze natočit úsporně ;), Tae Guk Gi je epos celou svojí duší a solidní stopáž 140 minut se vám bude zdát podezřele krátká na to, co všechno se ve filmu seběhlo. A přitom to začíná naprostou idylkou roku 1949, kterou si plnými doušky užívají dva bratři, každý po svém. Jin-Seok studuje a chystá se na vysokou, zatímco jeho starší brácha Jin-Tae leští boty a sní o vlastním obchodě. Vzdal se studií, kvůli zaopatření rodiny a brzo se bude ženit, takže patřičný respekt rodinnému jménu musí zajistit především Seok. Ještě než k tomu dostane příležitost se však stane něco nemilého. Naplno ječící sirény ohlašují válku mezi Severní a Jižní Koreou (naši hrdinové samozřejmě stojí na té jižní, nekomunistické straně). Seok je odveden a když se Tae s nehynoucím ochranářským instinktem snaží běh věcí zvrátit, skončí taktéž ve vlaku plném odvedenců. Vyhlídky jsou nemilé a životem neošlehaný Seok dost těžce snáší první hodiny bojového nasazení (chvíle kdy kolem něj létají střepiny granátů, metráky hlíny a různé kusy lidských těl, které ještě před pár minutami patřily jeho novým kamarádům). Tae se rozhodne bojovat s vojenskou mašinérii její vlastní zbraní, poté co mu seržant řekne, že existuje způsob jak poslat jeho bratra domů. Stačilo by vyhrát Medaili cti (nejvyšší možné vojenské ocenění) a za zásluhy by pak Seok mohl domů. Bez ohledu na to jestli je to blaf či ne, se Tae začne pouštět do sebevražedných misí a drtí nepřítele s odhodláním Johna Ramba. To se bohužel neobejde bez následků, protože válka je týmová záležitost a na chyby jedince často doplácí jeho okolí. Mezi oběma bratry tak poprvé bují hádky na ostří nože. Poprvé a zdaleka ne naposledy. Je to s podivem, ale to co jsem odvyprávěl je ani ne třetina filmu a skutečně jen velké intro, kterým vás Kang uvede do příběhu epických proporcí. Všechno stojí a padá na vztahu mezi Taem a Seokem a věřte, že válka dokáže i pevným bratrským poutem pořádně zacloumat. Oba mají sice to štěstí, že veškeré nástrahy bitevních polí úspěšně přežívají, ale zůstat naživu a vidět kolem sebe tu spoušť je mnohdy větším trestem než pomalu umírat v agónii, jako tolik jejich kamarádů... a bude to ještě horší. Upřímně nechápu, jak se Kangovi podařilo za pouhých třináct milionů dolarů natočit takhle přesvědčivou (=očitrhající) vizi válečného konfliktu. Až na několik skřípajících součástek (nálet letadel, některé krvavé efekty - obojí vykazuje příliš razantní zásah počítačových triků) budete vyjeveně zírat na to, kolik lidí se před kamerou pohybuje a co všechno stihne vybuchovat a hořet v téhle válečné peci. Tae Guk Gi se s ničím nepáře a pokud v Ryanovi nebo Black Hawk Down byly okamžiky, kdy jste si říkali, že takhle nechutně realisticky se asi fakt umíralo, uštědří vám korejská válka lekci z toho jak moc se liší hollywoodská korektnost a snaha o realistické zobrazení válečného mlýnku na maso. Přitom nejde o nějaké prvoplánové strašení malých dětí, Kang chce jenom předvést, že tehdy se s tím ani jedna strana nemazala a i když hrdinové stojí proti komunistům, nedá se říct, že by scénář jedné nebo druhé straně nadržoval. Na obou jsou často pěkní sviňáci a lidé umírají po tuctech bez ohledu na to jakou mají uniformu. Na Tae Guk Gi se tak rozhodně nekouká nejpříjemněji. I proto, že Kang dokázal velice sugestivním způsobem vypíchnout ty nejtemnější aspekty celého konfliktu (měl při tom docela honičku, takže vám občas přijde, že přechody mezi jednotlivými tématickými celky by mohly méně "kodrcat") a jestli vás doprostřed příběhu nevtáhne jeho scénář nebo naléhavá kamera (během akčních scén pro někoho možná až příliš naléhavá), určitě to zvládne ústřední herecká dvojice, které věříte i tu nejzapadlejší emoci, schovanou za nevinným odplivnutím. Cesta, kterou obě postavy urazí během těch dvou hodinek, je neuvěřitelná (bohužel to v mém případě platí doslova a to je taky důvodem "ne-úplně-maximálního" hodnocení, poslední dějový zvrat Kang prostě a jednoduše neustál tak bezchybně jako ty ostatní) a to všechno se odehraje na pozadí největšího válečného střetu v korejské historii (lepší učebnici dějepisu najdete těžko). Kangův film má v sobě hodně sentimentu a klišé, ale nikdy vám nepřestane přesvědčivě do ucha šeptat, že válka je svině. A nemusí to dělat žádnými okatými podpásovkami. Stačí prožít pár minut ve společnosti tohohle filmu a pochopíte, proč byste tohle nikdy nechtěli prožít a proč stále spousta filmařů této látce věnuje tolik pozornosti. Tae Guk Gi stojí někde na pomezí mezi typickým protiválečným filmem a hollywoodskou filmovou válkou zosnovanou na efekt. Otevřeně se nehlásí ani k jedné barikádě, ale kdo umí naslouchat, určitě si své poselství odnese. Snímek slavil v zemi svého vzniku obrovský úspěch a já se už teď těším na Kangův další film, protože Tae Guk Gi je po všech stránkách vyspělé dílo člověka, který ví, co chce sdělit a umí to brilantně natočit. S filmy jako Tae Guk Gi se nemůžeme divit, že Jižní Korea diktuje filmové Asii tempo. Jsou technicky uhrančivé, divácky přitažlivé a jsou o "něčem". Vražedná kombinace. 90%

    • 20.4.2017  18:38
    Princ slunce (1990)
    ***

    Kdesi v hloubi tibetského kláštera, obklopeného tisícem modlících se mnichů, dospěje reinkarnovaný buddha k tomu, že je nejvyšší čas zemřít a tak se také stane. Těsně předtím řekne Khenlunovi (Lam Ching-Ying), že se převtělí do toho a toho novorozeněte a ve chvíli kdy vydechne naposled, se objeví konkrenční frakce mocichtivých mnichů v čele s Khentsem (jako vždy úchylný Shun Lau) a ukradne kamennou kuličku, kterou starý buddha opatroval jako oko v hlavě. Ta je taky jediným artefaktem, jež může zničit sílu nového buddhy. Khentse by se tak stal největší silou vesmíru a nastaly by temné věky. A to přece nemůže Khenlun dopustit... Naneštěstí pro něj, po cestě na nádraží (i pronásledování mnichové zdrhají výhradně do Hong Kongu), která proběhne pět let po událostech v chrámu (scenárista si s návazností starosti nedělá, ale střih je proveden především proto, že postava nového buddhy může být pětiletým dotěrným frackem, tj. postavičkou kterou si zamiluje většina publika ;), je zabit čtveřicí lámů ve službách Khentseho. Malý buddha se však stihnul naučit tajemství neviditelnosti a tak zabijákům uprchne a ve vlaku se cestou do Hong Kongu spřátelí s potrhlým emigrantem (Conan Lee). Tomu slíbil jeho kamarád Fu bezstarostný příchod do Hong Kongu, jenže při vyskakování z vlaku se všechno trochu pokazí a mladík zůstává v Hong Kongu sám, s dítětem o jehož schopnostech nemá nejmenší tušení... Prince of the Sun je komedie, která vám zanechá potutelný úsměv na rtech. Přes veškeré žónglování s žánry, při kterých duchovní otec projektu Wellson Chin stihne navodit takřka indianajonesovské reálie a zaexperimentuje s triky, za které by se dnes styděla i česká škola loutkového divadla, zůstává těžištěm filmu především situační komika. Naše dvojice totiž brzy po přistání v Hong Kongu vyhledá Fuovu sestru, sadistickou učitelku a notorickou hráčku karet May (Sheila Chan), která jim nedobrovolně poskytne přístřeší (protože ji právě honí banda věřitelů, kterým dluží peníze prohrané v kartách). Nedá se říct, že by se May a mladík z Číny do sebe zamilovali, ale jiskří to mezi nimi pěkně, což se projevuje především mlácením basseballovou pálkou do hlavy, bodáním nůžek do předloktí a prohazováním okny (v druhém patře). Jestli si takhle Wellson Chin představuje romantickou příměs to tedy nevím, ale jako situační komedie fungují tyto okamžiky dokonale. Přidejme k tomu ještě dávku střízlivých triků, ve chvíli, kdy navštíví buddhu Khenlun (pomocí televize nebo vnitřního hlasu. To hongkongští duchové umějí) a učí ho novým schopnostem (telekineze, čtení myšlenek). Bránice si odpočine jen při bojových scénách, protože buddhu samozřejmě stále hledají čtyři lámové vyslaní Khentsem a jeho jedinou ochranou je žačka Khenluna, mniška Bencheuk (Cynthia Rothrock) - jakmile se začne bojovat, doslova přestává veškerá legrace... Choreografii zařídil Yuen Tak a i když občas postrádá dynamiku (úvodní souboj v chrámu), je podivné že se chová doslova macešsky k hongkongským hercům. Všechnu smetanu a nejlepší kombinace tu "vyžerou" Cynthia a Jeffrey Falcon (čímž alespoň částečně ospravedlní to, že v kostýmech tibetských mnichů nepůsobí dvakrát přesvědčivě), ten od koho bych čekal nejvíc - Conan Lee - trochu zatrikuje až v akčním finále, kdy mu Lam Ching-Ying propůjčí své speciální schopnosti. Soubojů je jinak docela dost, ale jsou velice krátké (hlavně ten nejpovedenější - bitka v parku). Jisté naděje sice můžete vložit do finálního střetu dobra a zla, ale tam už Yuen Tak vyčerpal všechny své nápady a v samotném závěru raději předal žezlo vizuálním trikům (které jsou opravdu, ale opravdu už hodně z módy). Snímek má zcela jistě celou řadu mínusů. Vyjma hlavních hrdinů všechny postavy přehrávají ostošest (malému buddhovi to prominu, protože pětiletý kluk prostě nemůže podat oscarový výkon) a příběh se marně snaží mystickým závojem zakrýt fakt, že scenárista skládal scény především kvůli potřebám trikařů a choreografů. Co však tuhle komedii drží nad vodou je solidní úroveň akční choreografie (je to opět jeden z mála filmů, ve kterých Cynthia předvádí pár zajímavých cviků) a především brilantně napsané gagy Conana Leeho a Sheily Chan. Kdykoliv se ti dva objeví na scéně, je o zábavu postaráno a Conanovi nakonec odpustíte i tu neakční polohu, protože jako komik je snad ještě lepší. Pokud máte šanci sehnat si film s originálním dabingem od Intersonicu, neváhejte dlouho. S takovým překladem a výběrem hlasů, se snímek stává nezapomenutelným zážitkem, především pokud je sledován ve větších skupinkách. Výsledné hodnocení nemůže být nijak objektivní, protože se mi stále vracejí ty chvíle hurónského smíchu, které jsem zažíval, nehledě na to, že už samotným vyzněním dabingu jsou některé scény vtipnější než v originále. 50%

    • 21.4.2017  14:10
    Project A 2 (1987)
    ***

    Po úvodním tříminutovém sestřihu událostí prvního dílu se po hlavě pouštíme do nové kapitoly Dragonova (Jackie Chan) života. Po úspěšné akci s piráty je totiž velitelstvím povýšen a dostává do vedení policejního sboru. Kdyby tak tušil, že dostal na starosti korupcí prožraný okrsek a kolegu, který inscenuje zločiny, aby si nahnal body a stal se tak policistou měsíce. Dragon a čtveřice jeho věrných pomocníků z prvního dílu brzy začne ve městě dělat pořádek a to se vůbec nelíbí mafiánům a dalším nekalým živlům. Navíc se ve správnou chvíli objeví několik odbojářek (mj. Maggie Cheung a Rosamund Kwan) a, světe div se, i pár přeživších pirátů... Bohužel navzdory prvnímu odstavci, jenž slibuje divoký rej situací a pokusů rozdupat Dragona na kousíčky, se toho v první půli filmu moc neděje. Možná je to absencí Sammo Hunga a Yuena Biaoa nebo má prostě příběh až příliš vážnou fasádu, ale většina gagů nemá tu správnou šťávu a občas se divák ušklíbne i nad nemotornými záminkami k boji ("Jestli se dostanete k těm dveřím živí, tak vás nezavřu"). Bylo by však chybou, kdybyste u filmu usnuli, protože do druhé půle už se Chan "pochlapí" a vytáhne z rukávu dobré vtipy (schovávací scéna v bytě) i nadupanou akci (první bitka s piráty), která vrcholí ve strhujícím finále (jak jinak)... Chybělo málo a Project A 2 mohl být velehitem. Kdyby si Jackie hned na začátku ujasnil co chce vlastně točit a příběh nebyl tak přehuštěn postavami (ve chvíli, kdy na scénu vtrhli císařští agenti, jsem se začal trochu ztrácet ;), šlo by o důstojné pokračování legendy. Takhle je to "jen" notně přidušená akční freska. Má však své světlé okamžiky, kvůli kterým stojí za pohled... 60%

    • 21.4.2017  14:09
    Projekt A (1983)
    ****

    V tomhle filmu hraje Jackie Dragona, příslušníka pobřežní hlídky (ne takové jakou znáte z TV). Píše se devatenácté století a britové sice vládnou Hongkongu, ale platí to jen o jeho pevné půdě, na vodní hladině jsou pány nebezpeční piráti, kterým zkorumpovaní úředníci dodávají zbraně. A aby toho nebylo dost ve městě neustále probíhají potyčky mezi policií a pobřežní hlídkou (jichž se Dragona s kamarády aktivně účastní). Vrcholem však je když jsou Dragon a jeho jednotka převeleni pod synovce šéfa policie, kapitána Chi (Yuen Biao). Tihle dva se zprvu k smrti nesnášejí, nakonec však, ještě s pomocí místního povaleče Feie (Sammo Hung), odhalí překupníky se zbraněmi a v explozivním finále zlikvidují všechny piráty v okolí. Project A je prvním filmem "tří bratrů" (Jackie/Yuen/Sammo) a pochází ještě z časů staré hongkongské školy. Akční scény vám možná přijdou trochu "neučesané" v porovnání s moderními "chanovkami", ale nenechte se zmýlit, najdete v nich nejen dynamiku a propracovanou choreografii, ale i náročné kaskadérské triky... vrcholem všeho je potom Jackieho pád z věžních hodin při kterém se velmi nepříjemně zranil. Zkrátka a dobře pokud hledáte okouzlující mix akce a humoru (který zajišťuje nejen špičkování Chana a Biaoa, ale hlavně humorně pojaté akční scény - např. honička na kolech je jedním z největších okamžiků filmu), pokud chcete vidět jedny z nejlepších kaskadérských kousků a pokud máte rádi zmiňované "tři bratry", zřejmě neexistuje film, který by více potěšil vaši duši než právě Project A. 80%

    • 21.4.2017  14:57
    První rána (1996)
    ****

    Poslední díl Police Story je opět v režii Stanleyho Tonga a nejen rok výroby vám prozradí kam ho zařadit. Nejlíp by se dal děj (a koneckonců i styl filmu) přirovnat k pozdějšímu Agent beze jména. Tajné služby, rusové, chybějící jaderná hlavice a obrovský bordel v ději i postavách. Naštěstí nic není tak horké jak se upeče a ačkoliv se v úvodní ruské (pořádně mrazivé) anabázi, že děj bude hrát s divákem ping-pong ve zběsilém HK tempu, Jackie odcestuje do Austrálie a všechno se zklidní do podoby ve které je místo na vtipné situace, originální bitky i neuvěřitelné finále ve vodním parku. Časy původních Police Story jsou však beznadějně pryč a z původní atmosféry zůstaly jen jména a postavy (v podstatě jen Jackie jako Ka Kui a Bill Tong jako inspektor, všichni ostatní jsou pryč). To je částečně důvodem proč byl film mimo Asii distribuován jako First Strike (První rána) a ne jako Police Story 4. Starý dobrý Ka Kui sice zůstal na prahu devadesátých let, ale Jackie se v tomhle filmu snaží, abyste na něj rychle zapomněli a ve vypjatých okamžicích se mu to daří přímo brilantně (scéna se štaflemi). Takže jestli máte rádi klokany, zápletky s ukradenou ruskou atomovkou a právě teď máte chuť na vyvážený koktejl humoru, akce a dobré nálady, je First Strike filmem, který nemůžete odmítnout. Hongkongská verze je opět o dost delší než její americká sestřička a tentokrát vás to může docela mrzet, protože krom toho, že Jackie trochu déle pobude v Rusku (veskrze jen civilní záběry, které vás mají ujistit, že tam filmaři jako fakt byli ;), je tu mnohem delší finále filmu, především honička a následným souboj pod vodou přímo v akváriu. Přidáno nebo rozšířeno je i několik dialogových scén (v rozhovoru se svým nadřízeným Jackie trochu důrazněji odkazuje na původní Police Story), ale kultovní scéna se štaflemi je naštěstí stejně dlouhá v obou verzích. Jen škoda, že ten souboj v akváriu se nedostal do té české verze, Jackie toho pod vodou dokázal vymyslet skutečně dost. 80%

    • 21.4.2017  14:43

    Sammo Hung proslul jako průkopník žánrů, které nemají v hongkongské kinematografii na růžích ustláno a v roce 1985 se rozhodl natočit trochu serióznější drama a do hlavní role obsadil, zcela proti typu jeho předchozích filmových partů, svého kamaráda Jackieho Chana. Heart of Dragon by se dal vzdáleně přirovnat k Rain Manovi (ten však vzniknul o tři roky později). Jackie hraje poctivého policistu Funga, který tajně sní o kariéře námořníka (inu, každej jsme nějakej). Namísto bezstarostných toulek po moři se ale musí po smrti rodičů starat o mentálně zaostalého bratra (Sammo Hung), který díky své dobrosrdečnosti a naivitě vždy neomylně skočí do dalšího průšvihu. Fung už je psychicky unaven z neustálého obětování pro bratra a navíc ho přítelkyně tlačí do úzkých neustálými narážkami na svatbu, společnou budoucnost a další "holčičí" věci. Není divu, že jednoho dne pohár trpělivosti přeteče a Fung během ostré hádky řekne bratrovi pěkně od plic, co si o tom všem myslí. Je to nejemotivnější scéna filmu, ve které jak Chan, tak Hung překračují své herecké škatulky a vydávají ze sebe úchvatné herecké výkony. Sammo ostatně exceluje už od začátku a jeho mentální zaostalost mu skutečně věříte (navzdory tomu, že jste ho předtím stokrát viděli jako akčního hrdinu). Tahle hádková scéna také předznamenává odklon od tradičního dramatu (kterým je film ve své první půli) a nastupuje fanoušky požadovaný akční díl snímku. Fungův bratr totiž nalítne do největšího průšvihu, když při hře na policajty a zloděje omylem "okrade" gangstera, jenž zrovna utíká s taškou plnou cenností a splete si ho s policistou. Následuje nezadržitelný vodopád situací, které v důsledku vedou k únosu Fungova bratra a tady dojde i na to, co by skalní fanoušci Jackieho Chana vyžadovali asi i od muzikálu. Pořádně nabušené akční finále. Fung vezme své bývalé kamarády ze S.W.A.T. jednotky (Chin Kar Lok, Yuen Wah, Mang Hoi) a jde si to na opuštěné staveniště rozdat o život svého bratra s celým gangem pašeráků, který je znatelně v přesile. Bohužel, i když se to v obsazení přímo blyští hvězdami (a Jackie si opět neodpustí delší souboj s Dickem Weiem), je na téhle akční tečce vidět, že byla zřejmě připravována v časové tísni a tak nepatří k tomu "nej", čím nás osvědčená firma Sammo-Chan-Biao (ten se podílel jen na choreografii) oblažila. Heart of Dragon však naštěstí není o akci, ale o přátelství, rodinných poutech a ochotě obětovat se pro ty druhé. Jakkoliv tyhle "ideály" znějí uhozeně, film si s nimi bohatě vystačí a vy při jeho sledování nejen že neusnete, ale ani nebudete reptat, že vám chybí akční scény (je tu skutečně jen ta jediná, závěrečná). Navíc úplný konec filmu hraje na city tak silně, že dojme i ty největší drsoně. Možná si říkáte, že podobný druh filmu není nic pro vás, ale to nevíte, dokud to nevyzkoušíte. P.S. Japonská verze obsahuje jednu akční scénu navíc (bitku po odchodu z baru, která je v čínské verzi jen zmíněna). 70%

    • 21.4.2017  14:39
    Pán draků (1982)
    ****

    Kdo je nejneodolatelnější teenager na světě? Přeci Jackie Chan v nepřímém pokračování Young Mastera, nazvaném Dragon Lord (původní název zněl Young Master in love). Jackie hraje Dragona, jenž se svými kamarády Cowboyem (Mars), Kangem a Paoem tvoří nejpovedenější čtveřici puberťáků v okolí. Ačkoliv má Dragon přísného otce, snaží se většinu dne proflákat a paradoxně největší úsilí tak nevěnuje studiu literatury a bojových umění, ale žehlení svých průšvihů (a že je to někdy opravdu o chlup). Milostná i jiná dobrodružství těhle mládežníků se však brzy střetnou s nekalými praktikami gangu pašeráků... Dragon a Cowboy budou muset ve finále dokázat, že nemají v hlavě jen lumpárny a sukně pohledných sousedek. Čínské národní poklady se totiž musí bránit až do roztrhání těla ;). V tomhle případě to platí doslova a z filmu přímo sálá Jackieho elán. Po návratu z Ameriky už mu daly Triády konečně pokoj a tak se mohl pustit do dalšího filmu. Jelikož jeho poslední kousek, Young Master, byl nadmíru úspěšný, rozhodl se Jackie opět usednout za kameru a pokračovat v dobře rozjeté práci. Snímek se však nakonec vyvrbil trochu jiným směrem a Jackie mu raději dal úplně nové jméno. Tak vznikl Dragon Lord, který kombinuje tradiční old school reálie a velice oblíbenou zápletku s pašováním památek s vylomeninami až nebezpečně moderní hlavní čtveřice. Kreativní podvádění při zkouškách, pokusy o randění s děvčaty nebo kung-fu mutace známých her (fotbal, a to jak americký, tak klasický), to všechno jako by bylo z jiného světa a nastavovalo celému příběhu kontrastní zrcadlo, ve kterém se všechno zdá být trochu odlehčenější. Od humoru Jackie upustí až ve finálním souboji (který je opět příjemně dlouhý) a některé outtaky v závěrečných titulkách vás přesvědčí o důrazu použitých technik a kaskadérských kousků. Jackie se opět úspěšně zakousnul do historie bojových filmů. Povedlo se mu skloubit komedii hraničící až s parodií a navíc přiběh ozdobil perfektními akčními scénami. Po Young Masterovi šlo o další velký úspěch na který Jackie v následujících letech navázal filmy jako Project A, Police Story a Armour of God. Dragon Lord je jedním z těch snímků, díky kterým se zrodila hvězda - zastihuje Jackieho ve vrcholné formě a plně ukazuje jeho všestrannost (hlavní role, scénář, režie, choreografie bojových scén). Navíc je poměrně zajímavé, že film si drží tempo navzdory faktu, že jsou v něm jen dvě bojové scény a obě až v samotném závěru. Jackie tak nepřímo dokazuje, že by se "uživil" i v žánru nebojových komedií... p.s. přestaňte uznale kývat hlavou a koukejte si Dragon Lorda sehnat ;) 80%

    • 20.4.2017  16:15

    Psal se rok 1995, když se sešel jeden z nejzářivějších štábů, které Hongkong pamatuje. Vyzbrojeni jen ambiciózním cílem natočit důstojný remake legendárního filmu Bruce Leeho Fist of Fury a dovednostmi, které by Hollywood ani tunou zlata nevyvážil, ozvala se první klapka a začala se rodit historie, stručně řečeno - jeden z nejlepších filmů o bojových uměních, které kdy celuloid nesl... Ale možná bude lepší přejít od přehnané teatrálnosti k faktům: hlavní postavou filmu je Číňan Chen Zhen (Jet Li) studující v Japonsku. Nemá to lehké, protože mezi Japonskem a Čínou zrovna zuří skrytá válka, která by se sice dala přirovnat k souboji Davida s Goliášem, nicméně jak známo z pověstí - i prcek může obra překvapit. Chen Zhen se dovídá od místního senseie Funakoshiho (Yasauki Kurata), že jeho mistr byl zabit v souboji. Vrací se tedy do Shanghaje, aby pátral po okolnostech smrti člověka, který pro něho byl jako otec. Po setkání s mistrovým synem, a Chenovým dobrým přítelem, Ting-Onem (Chin Siu-Hou) se vydává do japonské školy, ve které k tragickému úmrtí došlo. Poté, co naučí místní oddíl dobrému chování, vyzve mistra Akutagawu, údajného vraha svého učitele, na souboj. Jeho výhra je natolik přesvědčivá, že Chen začne pochybovat o příčině mistrovy smrti. Brzy se dozví, že za vším stojí někdo mnohem mocnější - japonský generál Fujita (Billy Chow), mistr bojových umění a nemilosrdný zabiják. Schyluje se k rozhodující bitvě, která přenese válečný stav Japonsko vs Čína do rozměrů souboje muže proti muži... Zní to béčkově? Na pozadí jednoduchého příběhu ale rozehrává režisérské duo Yuen Woo-Ping a Gordon Chan pravé akční orgie. Ping se tentokrát drží s dráty zpět a bojové scény staví jako velkolepé koncerty, ve kterých jsou lidská těla dokonalými nástroji úžasného tance. Každý boj má jiný charakter - ať už je to úvodní bitka v japonské škole, kde se choreografie soustřeďuje na maximálně efektivní prvky, vyřazující rychle protivníky z boje, nebo masakr v dojo, kdy Chen Zhen bojuje proti dvěma desítkám protivníků naráz - všechny zvládne rychle, bezchybně a tentokrát se dočkáte i mimořádně působivých úderů, které navíc Gordon Chan stíhá vynalézavě snímat - právě střih a proklatě chytré záběry vám umožní vychutnat si boje jako nikdy předtím. O bojových scénách bych mohl básnit ještě dlouho - třeba souboj generací, kdy je Chen donucen bojovat s Funakoshim, který má zkušeností na rozdávání a navzdory jeho věku mu to stále kope - všechny souboje jsou fantastické do jisté míry i proto, že všichni důležití herci jsou opravdovými mistry bojových umění a mají za sebou nejeden úspěšný film. Když na sebe takoví experti narazí, navíc v choreografii mistra Pinga, musí vzniknout dílo, na které budou vzpomínat generace. Prostě ukázkový bojový film, jehož akční scény jsou výkladními skříněmi, do kterých dal Yuen Woo Ping své celoživotní zkušenosti. Jet Li zahrál hlavní roli správně odměřeně (v tradici Bruce Leeho) a do akčních scén vložil svoje maximum, které zřejmě hned tak (jestli vůbec) nepřekoná. Ostatní mu zdatně sekundují, ale nad všechny ční postava Funakoshiho, jehož mentorský part Yasuaki Kurata zvládl na výbornou. Nevím, jestli není hříchem vypotřebovat tolik chvály jen na jeden film, ale myslím, že Fist of Legend si to zaslouží. Fanoušci bojových filmů tento snímek by měli mít v "povinné četbě" na předních pozicích. Konec konců nezbývá než zopakovat větu, kterou končí většina recenzí tohoto filmu: "Pokud byste měli vidět jeden snímek s bojovým uměním, doporučili bychom vám tenhle." 100%

    • 21.4.2017  02:59

    Kdo má navrčenou Fist of Legend s Jetem, tomu nemusím vykládat, o co ve Fist of Fury jde. Příběh čínského patriota Chen Zhena, který přijíždí do rodné školy, vypátrat a pomstít smrt svého mistra, v níž jsou zapleteni okupující Japonci, to je legenda, kterou si obyvatelstvo šušká už pár desetiletí a také se dočkala desítek adaptací. Za všechny jmenujme právě Fist of Legend, televizní seriál Fist of Fury s Donnie Yenem nebo parodii zasazenou do moderní doby - Fist of Fury 1991 Stephena Chowa. Byla to ale právě Brucova verze, která tohle všechno odstartovala, navzdory tomu, že většina dnešních fandů jí možná ani neviděla. Všechny další verze si od téhle půjčují (Fist of Legend si dokonce půjčuje globálně od všech Brucových filmů, nejvěrnější "originálu" zůstává paradoxně Yenův seriál, v němž je děj filmu rozkouskován do šestadvaceti dílů a promíchán s dalšími událostmi). A že je co si půjčovat - máme tu legendární souboj v dojo (jeden proti všem), přepadení školy Jing Wu nebo finální souboj (ten se však v původní verzi liší oproti Fist of Legend poměrně značně). Fist of Fury byl druhý Brucův hongkongský film a zároveň i druhá spolupráce s režisérem Lo Weiem. Ti dva se nikdy neměli moc rádi, ale po úspěchu Big Bosse si Bruce vydupal tvůrčí svobodu alespoň u akčních scén a vyjma několika soubojů udělal i celou choreografii. Akční scény se tak ve Fist of Fury radikálně liší od těch dialogových a je to rozdíl několika tříd. A ve filmu se bohužel mluví hodně, takže zíráte na papírem šustící zbožné repliky a přehrávající herce v papundeklových kulisách (i když např. interiéry japonské školy vypadají velice pěkně), což může dost lidí otrávit, nehledě na silný příběh, který se v tomto filmu ukrývá. Akce je na tom o poznání líp, i když je vidět, že dny slávy Bruce ještě čekají a i když se např. při souboji v dojo objeví řada známých tváří (např. Yuen Wah, mj. i doubl Bruce pro akrobatické prvky) a lze se kochat mnohem dynamičtější kamerou než ve zbytku filmu, nedá se říct, že by šlo o nějaký zázrak, před kterým fanoušci padají na kolena. Akce je ale různorodá - souboje muž proti muži, hromadné bitky i útoky v přesile, své si najde každý a oproti tehdejší hongkongské produkci byl Bruce opět o krok napřed, snažil se vnést do filmu i prvky dramatu a dokonce romantiky (je to snad jediný film, kdy Bruce někoho (Noru Miao samozřejmě) políbí). Škoda, že mu to Lo Wei tak vytrvale kazil. Hardcore fandové Fist of Legend asi Fist of Fury neocení, protože ten více než dvacetiletý rozdíl je v některých scénách propastný a pokud si nepřipustíte, že jde o remake a bez FoF by nebylo FoL, pak budete zřejmě raději koukat na dynamickou 90s choreografii Yuena Woo Pinga se supercool Jetem než na spíše spartánskou verzi s Brucem, které však nelze neuznat pár trumfových es, krom toho, že byla první, je to taky finální souboj s Robertem Bakerem, který má dodnes velice působivou atmosféru. Právě díky takovým scénám přetrpí relativně krátký film i skeptik a nakonec možná uzná, že Bruce Lee si právem zaslouží být nazýván legendou. 60%

    • 21.4.2017  02:33
    Pěst pomsty (2001)
    **

    Na počátku třetího tisíciletí se podaří vědcům kompletně zmapovat lidský genom a začnou tak fušovat bohu do řemesla. Brzy je na světě projekt zvaný Power Glove a přináší první výsledky - zázračná rukavice dokáže "odemknout" nevyužité oblasti mozku a propůjčuje svému držiteli neobyčejné schopnosti. Každý rub má ale svůj líc a tak si hraní s geny vyžádá i vedlejší účinky. Jednomu z účastníků experimentu, jménem Combat 21, užívání rukavice trochu vleze na mozek a rozhodne se ukrást tenhle magický artefakt a ovládnout s ním svět... Taková myšlenka se líbí i jeho kolegovi Thunderovi (Yuen Biao) a ke všemu odhodlané duo nezastaví ani Dark (Sammo Hung). Oba i s rukavicí mizí v hlubinách vesmíru a nad aférou Power Glove se na dvacet let zavře voda... Nikdo, včetně Darka, netuší, že měl Thunder děti, kterým odkázal speciální soubor bojových technik zvaný "Avenging Fist". Jejich matka se je snaží držet daleko od potíží a zakazuje jim používat bojové umění. Ani Combat 21 ještě nemá o svých budoucích nepřátelích ponětí, protože Thunder, který je okolním světem považován za mrtvého, trpí díky účinkům Power Glove ztrátou paměti. Pořád však ovládá všechna tajemství Power Glove a tak ho Combat 21 používá jako věrného loveckého psa. Děti jsou samozřejmě od přírody nezbedné a tak se Kong a Belle zapletou do jedné rvačky na diskotéce a nepřímo prozradí svůj původ. Jednotlivé dílky skládanky do sebe začínají zapadat a na scéně se pomalu formuje partička superhrdinů, kteří si to ve finále rozdají ve stylu, který jste zaručeně ještě neviděli... "Uff, to zní jako z nějaké počítačové hry", říkáte si a nejste daleko od pravdy. Avenging Fist byl totiž původně projekt, jenž měl za úkol adaptovat pro filmové plátno jednu z nejslavnějších konzolových legend - samotného Tekkena, krále bojových her. Bohužel producenti se neshodli s tvůrci hry na autorských právech a tak se ambiciózní snímek musel na poslední chvíli kompletně celý přepsat (ve filmu jsou však patrné odkazy na Jina a Hwoaranga (ať už vizuální nebo příběhové)). Obávám se, že právě tento fakt mu zasadil smrtelnou ránu, jejíž následky budete ve formě scenáristova "krvácení" pociťovat v průběhu celé stopáže. Z původního konceptu bojového filmu s množstvím charakterů (které fandové hry znají) se totiž stala sci-fi báchorka o ultimátní zbrani, ve které se řeší vládní převraty, božský hněv, geneticky vylepšené spermie, bestiální příšery a samozřejmě láska vítězící nad zlobou a nenávistí. Nejsou to špatné přísady, ale scenář je míchá ve špatném poměru a je na něm znát, že je slátaný horkou jehlou. Najde se tu pár scén, které fungují, ale všechno padá se snahou scenáristy dostat do filmu co nejvíc různých motivů a postav (které jsou příliš sexy než aby potřebovaly nějaké pozadí. Prostě existují a obávám se že jejich charakterizace by se vtěstnala i na barový tácek (v těch lepších případech)). Tenoučký příběh brzy začíná podrážet nohy i těm povedeným scénám (pravda, moc jich není) a z herců dělá neškodné figurky, marně se snažící zalapat po divákově pozornosti. V některých momentech jsou rozpory mezi snahou herců a scenáristy přímo hmatatelné. Věřím, že Stephen Fung a Wang Lee-Hom, ale především Gigi Leung a Kristy Yang, nepředpokládali, že se stanou jen nesvéprávnou dekorací, která čas od času dostane privilegium pronést nějaký ten text... Inu, hlavně že vypadají jako z katalogu... Ani režisér Wai Keung Lau (Storm Riders) nezachrání situaci, protože jeho fascinace počítačovými efekty (které až na několik výjimek vypadají docela "cool") je natolik nestydatá, že zatlačuje všechno ostatní do pozadí. Nemám nic proti vykrádačkám Pátého elementu a dalších západních sci-fi filmů a musím ocenit i několik vydařených experimentů ve stylu "jak by to jednou mohlo být" (asi nejlepší je romantická scéna s Erikou a jejími virtuálními klony), ale Lauova posedlost zpomalováním, trháním a přebarvováním záběrů je nesnesitelná a nejvíc útočí v akčních scénách... Je pak úplně jedno jestli Corey Yuen na place odváděl perfektní práci nebo jen podřimoval, protože veškeré jeho snažení přijde vniveč, když se režisér rozhodne natočit akční scénu inovativně. Na to, že popové hvězdy jen máchají rukama ve vzduchu už jsem si jakž takž zvyknul a nerozhodí mě ani, když se celý souboj navzájem nedotknou a místo toho se věnují střílení fireballů, ale... abych musel trpět naprosto šílenou kameru a střih, který eliminuje víc než půlku technik (provedení, rychlost, reakci - na co si vzpomenete), to už je moc i na mě. Co se týče akčních scén, čeká vás neuvěřitelné peklo. Po prvních patnácti minutách (a to skutečně nepřeháním) jsem se už bál, aby nějaká ta větší scéna nepřišla, protože bych musel opět litovat jako Coreyho, tak všech zúčastněných. Nejvíc mě ale mrzí účast Yuena Biaoa (který je celý film lišácky schovaný pod maskou) a Sammo Hunga (neuvěřitelný počet narážek na jeho váhu. Že by nějaká scenáristova pomsta? ;) - tihle dva si určitě zasloužili víc a vůbec bych se nedivil, kdyby Coreymu a Lauovi dodnes posílali výhružné dopisy. Já bych to na jejich místě udělal ;). Filmům Wai Keung Laua zřejmě nikdy nepřijdu na chuť. Nadužívání superlevných počítačových triků v nich supluje za solidní scenář a akční scény jsou pro Laua asi něčím, co by se mělo vyhubit. Možná nejsem úplně spravedlivý, ale je mi smutno, když vidím, kterak se hongkongská kinematografie bortí pod náporem těchto hloupoučkých trikových podívaných. Tím spíš, že Avenging Fist měla se svým nadějným obsazením (ve kterém figuruje řada nastupujících hvězd) slušné šance na úspěch. Velká očekávání, velký rozpočet a velké zklamání. Hlavním průšvihem filmu zůstává nedotažená dějová linie, která praská ve švech pod náporem příliš brzy utnutých motivů, jenž trhají atmosféru na kusy a doslova divákům brání, aby si nějakou postavu oblíbili. Většina hrdinů je příliš jednoduchá nebo naopak nepřístupná, než aby si získala vaše sympatie... Lau možná dokázal posunout hranice triků o něco dál a vytvořil působivý svět budoucnosti, ale jeho dílo zůstává jen křehkou skořápkou, která při zevrubnějším pohledu praská. A věřte, že tyhle střepy vás budou pěkně bolet... p.s. Ekin Cheng tu má cameo ve kterém hraje "mladší verzi Sammo Hunga". To je rachot ;). 30%

    • 21.4.2017  14:52
    Pěsti smrti (1976)
    ***

    V sedmdesátých letech se hongkongská kinematografie zmítala v old schoolech, které si byly podobné jako vejce vejci. Buď šlo o tradiční schéma jednotlivce, který se mstí nebo o něco z historie, např. bitky Manchů se Shaolinem, což se vždycky zvrhlo ve schéma několika jednotlivců, kteří se mstí. ;) Hand of Death ale z téhle škatulky trochu trčí, především proto, že jeho tvůrci se za pár let stihli v oboru proslavit. V roce 1976 byl John Woo malý nedůležitý režisér, Sammo Hung se teprve probíjel na pozici action directora a jeho kamarádi - Jackie Chan, Yuen Biao a Yuen Wah účinkovali u filmu jako kaskadéři a křoví. Náhoda tomu ale chtěla a všichni se sešli u snímku, který následuje osudy tří hrdinů. Jackie je jedním z nich, ale v příběhu má nejmenší roli (na obalu DVD je však nejvíc vepředu ;) - jeho Tang Feng je tulák na kterého narazí hlavní hrdina Yun Fei (Dorian Tan) náhodou, když se vydává za Shih Shao-Fengem (James Tien), aby mu ručně vysvětlil, že rozprášit Shaolin po všech čertech nebyl ten nejlepší nápad. Jenže není všechno takhle lehké, protože Shao-Feng disponuje nejen početnou armádou bodyguardů (jejich šéfem je Sammo Hung, splňující nepsanou kvótu o tom, že každý old school musí obsahovat alespoň jednu postavu s velkým předkusem ;), ale především technikou železné paže, jž zanechává sexy otisky na hrudníku. Odtud ostatně název snímku. To všechno se dozvíte poměrně rychle a Woo žene příběh kupředu jako by chtěl být za čtyřicet minut hotový - už v té době totiž dochází k duelu Yun Feie a Shao-Fenga, který dopadne pro našeho hrdinu nepříliš slavně. Naštěstí je v povzdálí Tang Feng, z něhož se vyklube šikovný kovář a bratr jednoho z shaolinských mnichů, který tři roky vyčkává, aby se pomstil. Do třetice všeho dobrého se pak setkáváme se Zorrem (Chang Cheng), mistrem meče, jež má s Shao-Fengem též nějaké účty, které nám Woo osvětlí během několika flashbacků (velice pěkně udělané, ale ten modrý nádech při prostředním flashbacku je poněkud děsivý). Už z téhle "wooovky" lze rozpoznat režisérovy klady, především důraz na vývoj postav (u old schoolu nevídané) a na svou dobu velice solidní kameru. Ačkoliv jsou příběhy jednotlivých hrdinů poměrně triviální, přispěje to k budování atmosféry. Sám režisér navíc v závěru vstoupí do příběhu jako mnich převážející tajnou mapu a děj se začne trochu stáčet - Wooova postava se chová velice podivně a celé to vzbuzuje dojem, že někdo je tu zrádce. Výsledek vám ale neprozradím. Trochu škoda je, že veškeré Wooovy trumfy přicházejí v akčních scénách zkrátka. Choreografie je slušná a Dorian Tan umí moc dobře kopat (troufne si i na náročnější kopy, které byste v dobové konkurenci hledali těžko, tak možná u Hwang Jang Leeho - ostatně oba jsou Korejci, cepovaní v TKD) a když se přidá i Jackie a Sammo (fajn ruční techniky), rozhodně je na co koukat. Divák se však nemůže zbavit dojmu, že je to celé příliš neohrabané a zpomalené, zvlášť je to vidět při soubojích se zbraněmi. O kontaktu si také občas můžeme nechat zdát, což je škoda, protože Tanovy kombinace by si zasloužily trochu víc péče. Dojem se trochu zlepší při závěrečném souboji, kdy jsou střihy přesné a bojovníci znatelně rychlí (nikoliv však zrychlení). Škoda že tohle "procitnutí" přišlo až tak pozdě. Natočit to Woo (nebo někdo jiný) o deset let později, možná by Tana znalo trochu víc fandů a tenhle film by nebyl v regálech jen proto, že v něm hraje Jackie, Sammo a Yuen Biao (toho si lze všimnout jen s velkou dávkou pozornosti, na začátku bojuje s Tanem (má kopí a párkrát ho Tan dost nešetrně pošle k zemi) a poté podává Shao-Fengovi šípy na cvičišti). Tyhle chyby si však nesly na trh všechny old schooly své doby a tak nemůžeme Wooa nějak nesportovně strhat. Naopak zaslouží pochvalu za inovativní kameru (žádné příliš divoké zoomy, naopak místy velice pěkné švenky) a dobře ukotvené postavy (zmínil jsem se o tom, že Woo napsal i scénář?). Ano, mohlo to být lepší, ale troufnu si říct, že snímek by zasloužil vaši pozornost i bez Jackieho na obalu. Tedy pokud máte rádi old schooly, shaolinské mnichy a kung-fu mistry s předkusem. ;) 50%

    • 20.4.2017  22:01
    Pět zbraní (1978)
    ***

    Bylo to v roce 1978, kdy už Shaw Brothers začínali mlít z posledního a někoho napadlo dát dohromady ty nejlepší borce, kteří byli ochotní podepsat smlouvu (tehdy ještě o talentované bojovníky nebyla nouze). Tak vzniknul dream team, který nadále nesl jméno podle svého prvního úspěšného filmu - Five Venoms. Philip Kwok, Lu Feng, Wei Pai, Sun Chien, Lo Meng a bonusově i Chiang Sheng. Dneska už tyhle kořeny pamatuje málokdo (to je riziko tvorby "týmových" filmů ;), ale tehdy se na ně stály fronty. Přitom stačila jednoduchá zápletka. Jeden velký učitel na smrtelné posteli (ona je to teda spíš smrtící parní koupel, ale to nebudeme řešit) prozradí svému poslednímu žákovi, že v mládí byl dost neopatrný a naučil pět svých žáků pět smrtících stylů - velerychlý styl stonožky, účinný styl hada, škorpióní styl s důrazem na kopy, akrobatický styl ještěrky a silový styl žáby, s důrazem na obranu. Žádný z těch žáků (kromě jedničky a dvojky) se navzájem nezná, všichni nosili při výcviku masky, ale všem mistr prozradil existenci tajného svitku, který má velkou cenu. Je jisté, že po mistrově smrti se ho budou chtít zmocnit a tak umírající kmet požádá svého posledního žáka, aby je tak nějak srovnal do latě (zatím se moc neřeší, že ten mladík musí nejprve zkombinovat schopnosti všech stylů a najít jejich slabiny, aby ty jedovaté potvory zneškodnil). Čekáte zřejmě, že se všichni sejdou v typickém papundeklovém městě o dvou, třech uličkách (rozpočty holt tenkrát byly nízké) a začnou se navzájem zabíjet, přesně v duchu Chehových filmů. Jenže chyba lávky. Tedy... papundekly tu jsou, ale snímek se většinu tváří spíš jako detektivka (pokud na něj koukáte s anglickým dabingem, kde je řada lapsů, stává se z toho dokonce nevyřešitelná detektivka ;). Had a Stonožka sice zabijí údajného opatrovníka svitku, jenže Škorpion ho najde rychleji. Jediný navíc nosí masku a provokuje všechny ostatní, aby se navzájem pobili. Jenže kdo z nich to může být? Kromě Hada a Stonožky je identita ostatních dlouho tajena a do hry se zapojí i podplácení a nejrůznější podrazy. Mladý student, ústřední postava děje tu funguje jako Sherlock Holmes, ale stejně nezabrání smrti Žáby, který doplatil na svou dobromyslnost. Právě na něm si Chang Cheh vybije krvelačné choutky, když už se neukopávají hlavy, alespoň dojde na mučení (v evropském stylu... Žába doplatí na existenci Železné panny). Je to překvapivé, ale tenhle film se dá doporučit hlavně díky zajímavě vystavěné dějové linii, což je záležitost, kterou u Cheha hledám až na posledním místě. Většina jeho filmů má hodně akčních scén, ale poněkud jednorozměrné hrdiny, u kterých se spoléhá na to, že je hrají důvěrně známí herci. V případě prvního filmu tomu ale tak nebylo a většina z úvodní šestky (Venomové+Chiang Sheng) tu zazářila i po dramatické stránce. To snímek dost odlišuje od té poslední vlny klasických old schoolů, protože zatímco souboje právem zestárly, tenhle netradiční přístup k vyprávění a žánrové osvěžení, to se počítá i dnes. A jinak co se týče akce - všichni se snaží, seč jim síly stačí. Dost možná vás překvapí Sun "Škorpion" Chien. Ne že by v roce 1978 nikdo jiný takhle nekopal (Hwang Jang Lee, Tan Tao Liang), ale rozhodně to nebylo zvykem. Stejně tak potěší "předchanovský" styl hada a ještěrčí akrobacie. Bohužel dobrý pocit z toho všeho vytrvale rozbíjejí typické znaky old schoolů sedmdesátých let. Vyjma hlavních cca deseti postav (některé z nich ke konci záhadně zmizí, např. soudce) stojí např. veškeří oficíři soudního dvora ve většině scén jako vystřižení z kartónu (většina z nich ani nemrká), zvukové efekty jsou příliš "cheesy" (a když to říkám u old schoolu ze sedmdesátých let, tak to něco znamená) a řadu fanoušků zřejmě rozesměje vykradená hudba z Monty Pythonů (Svatý grál). Takže jako obvykle, tohle je na pomezí mezi klasikou pro všechny a hřejivým šálkem kávy pro vyvolené gurmány. Nebudu vám to nutit, ale ani to nevypískám. Je to na vás. 60%

    • 21.4.2017  14:40

    Přemýšleli jste někdy o Jackie Chanovi jinak než o akční mlátičce rozdávající úsměvy na všechny strany? Co kdyby si zahrál ve filmu, kde vystupuje jako úplně normální řadový policista a jeho tvář je většinu stopáže zkřivena vztekem, při pohledu na bezvýchodnost situace? Inu vaše přání se může stát skutečností, pokud si někde seženete Crime Story... Eddie Chan (Jackie) si nežije zrovna růžově - navzdory skvělým výsledkům v akci, zůstává stále jenom inspektorem a navíc si ho policejní psycholožka neustále dobírá, kvůli jeho vzteku. Eddieho totiž jakýkoliv případ vybičuje do podoby agresivního pitbulla, který jde zločincům po krku až do posledního dechu... Nejinak je tomu i v případě únosu bohatého podnikatele Yat-Feie. Auto s únosci frnkne Eddiemu těsně před nosem a divoká honička si vybere své první oběti. Celé policejní oddělení se pouští do pátrání, ale netuší, že hluboko uvnitř celé mašinérie je velká krysa. Inspektor Hung (Kent Cheng) už jeden případ Yat-Feiova únosu zdárně vyřešil a má tak to nejlepší krytí jaké si vůbec může dovolit. Pod lampou bývá největší tma a Hunga už přestalo bavit pobíhání v uniformě za pár prašivých dolarů. Když celá akce vyjde, připíše se mu na účet kulaťoučkých 60 milionů dolarů a navíc potěší vysoce postavené členy Triád, kterým Yat-Fei už pěkně dlouho leží v žaludku. Eddie "pitbull" Chan splétá nitky případu pomalu, ale krůček po krůčku se blíží k finálnímu odhalení. Po neúspěšném převodu peněz se spolu s Hungem přesouvá na Tchajwan a celé vyšetřování začíná nabírat na obrátkách... Vlna filmů s mafiánským tématikou zasáhla na počátku devadesátých let celý Hong Kong a tváří v tvář tomuto trendu se musela postavit i hvězda největší, Jackie Chan. Možná tušil, že sám by napínavý thriller nenatočil a tak si na pomoc přizval Che-Kirk Wonga (Big Hit) a začal připravovat pecku, při které vám zmrzne úsměv na rtech... Nepřeháním, sledování Crime Story nepatří k oddechové zábavě v Jackieho stylu - zmizí prvoplánové gagy při soubojích, nevinné žertíky a úsměvy do kamery... jediné čemu se lze ironicky pousmát, jsou pokusy o pár "drsňáren" (soulož ve výtahu), ale jinak se film až křečovitě drží sugestivních výjevů a Jackieho kamenná tvář zachrání i scény s náběhem plným patosu. Nutno dodat, že jeho herecká zručnost vynikne především při konfrontaci s dalším velkým hercem (platí to doslova), Kentem Chengem, jenž ztvárnil záporáka opravdu dokonale. Nebudete se smát jeho kypré postavě, protože když do vás zabodne svoje očka, pochopíte, že si nedělá srandu. Akční scény jsou tentokrát až na posledním místě, jako nezbytné koření hutné atmosféry, a vtipné momenty střídá nebývalá vlna brutality (soucítím se všemi kaskadéry). Nejsou to hektolitry krve a hromady zlámaných kostí, kterými nás denně oblažuje Hollywood, Crime Story obsahuje skutečně drsné kaskadérské kousky, ze kterých vás zabolí za krkem (a možná nejen tam). Seriózní thriller, herecká exhibice, netradiční chanovka, výborný film - Crime Story má mnoho tváří a krom jiného dokazuje, že Jackie by si na stará kolena vystačil i bez bojových kejklí, které k němu neodmyslitelně patří. Pokud jste ho jako herce vždy trochu podceňovali, zkuste si Crime Story půjčit. Na změnu názoru není nikdy pozdě... 80%

    • 20.4.2017  19:27

    Mysleli jste si, že Ringo Lama už máte prokouknutého? Krutý omyl protože tenhle mistr thrillerů a dramat umí vystřihnout i naprosto šílenou akční komedii. Skoro se mi nechce věřit, že za Looking for Mr. Perfect stojí on, protože je to podobný žánrový rozptyl jako kdyby Michael Bay přesedlal z akčních filmů na natáčení Teletubbies. ;) Snímek vznikl v roce 2001, kdy měl nakopnout kariéru začínajícímu Andymu Onovi, jenže těsně před plánovaným termínem měl premiéru Black Mask 2, což byl propadák nejhrubšího zrna, premiéra Mr. Perfect tak byla posunuta o dva roky (a film neměl štěstí ani napodruhé, tehdy zrovna řádil v Hong Kong S.A.R.S. a do kin se moc nechodilo). Velká škoda protože tahle akční romantika si určitě zasloužila trochu pozornosti. Hlavní hrdinkou je pohledná policistka Grace (Shu Qi), která bydlí s kamarádkou Joey (Isabel Chan) a ve svém volnu musí odrážet dva "kamarády", kteří jsou do ní beznadějně zamilovaní a navzájem si dělají samé naschvály. Občas je to náročnější než se vypořádat s gangstery během služby a tak Grace s radostí přijme nabídku Joey, aby s ní vyrazila do Malajsie na focení reklamy na hodinky. Dvojice kamarádek tu prožije velké dobrodružství a to nemluvím o samotné výrobě reklamy, u které se to přímo hemží obskurními postavičkami (a zvířaty). Poprvé se na scéně objeví samotný Andy jako agent číslo dvě a krom toho, že má tajné poslání, je nebezpečně podobný muži, který se zjevuje Grace ve snu. To je onen pan Dokonalý, vyskytující se v názvu filmu a Grace ho pomalu začne uhánět. Místo toho ale vrazí do starého známého z Hong Kongu, notorického zlodějíčka, který dokáže svým "šarmem" zlikvidovat jakkoliv dobře rozjetou akci, ať už se jedná o zatýkání důležitých svědků nebo balení opačného pohlaví. Postav je tu opravdu hodně a prakticky všechny jsou obstarány známými a talentovanými herci, ovšem jakmile se na scéně objeví hlavní záporák Simon Yam, spadne vám čelist. Nebude to jen díky šílené módní kreaci (růžová je "in") a neustálým šéfovským posuňkům, je to tisíc drobností, které vytvářejí dokonale ujetý celek. Nevím co Mike Cassey (autor scénáře) při psaní hulil, ale první akční scéna je tak ujetá, že vás to nakopne a vyděsí zároveň. Musíte věřit, že ten první pocit bude silnější, protože od chvíle, kdy se Andy On a Simon Yam poprvé utkají, začnou se události roztáčet šíleným tempem a Ringo Lam přikládá na plyn jednu cihlu za druhou. Po slabším rozjezdu najednou řadí výš a výš a někdy ve dvoustovce vyhazuje brzdu z okna. Kdo by jí potřeboval, že? Na tuhle jízdu ale nemá každý nervy a to přesto, že Lam se nebojí takřka ničeho - akční scény jsou plné cartoonovských zvuků (ke konci se dokonce bojujícím postavám začnou smát slunečnice ;), minimálně Simon Yam přehrává o několik koňských délek a dialogy nabývají sitcomových parametrů. Z málokterého filmu poslední doby jsem měl takhle uvolněný pocit, protože to vypadá, že se všichni skvěle bavili a navíc po té první rozporuplné akční scéně se všechno srovná i v tomhle ohledu, bojové výkony sice nejsou prvotřídní (jen Andy dokazuje, že má na to stát se budoucí akční ikonou), ale nápady v choreografii, nadsázka a technické provedení, to všechno posunuje akční scény o notný kus výš. Chvíli to možná vypadá jako vykrádačky Jackieho Chana, ale Lam si dává pozor, aby kopírák nezneužíval, mnohem lépe by se akční scény daly přirovnat k Tokyo Raiders, stejně jako tam je tu hudba používána velice experimentálně. A je to celé hrozná sranda, pokud jsem to ještě neřekl dost nahlas. Zajímavé je, že to není příliš hongkongský humor, Ringo Lam se zřejmě na Západě naučil pár fintiček a tak je výsledný hybrid mezi asijským a hollywoodským pojetím gagů dost neokoukaný, ale musím říct, že hodně příjemný. Možná měl Ringo Lam jenom štěstí a tahle splašená kobyla vběhnula do správné stáje, ale většina vtipů má pointu, herci jsou super (Chapman To je otravný tím fajn způsobem, Shu Qi není prkenná a Isabel Chan je krásná... co chtít víc?) a film má patřičný drajv. Bylo to hodně blízko osmdesátce a zřejmě bych se nechal ukecat, nebýt zbytečně mdlého rozjezdu. Pro fanoušky komedií a hlavně Tokyo Raiders je tohle jasná volba, jenž je zářivým vykřičníkem mezi všemi těmi gangsterkami, kterých je momentálně filmový Hong Kong plný. 70%

    • 20.4.2017  19:21

    Dva roky poté, co Sammo s Encounters of Spooky Kind rozpoutal vlnu duchařských a všelijak mysteriózních filmů, přichází se svou troškou do mlýna i Yuen Woo-Ping (resp. celá jeho rodina). Příběh "Zázračných bojovníků" začíná v císařském paláci, kde velitel bojové divize Kao (Eddy Ko) čelí vážnému obvinění. Poté co odmítne přijmout trest (obětovat vlastní ženu), vrhne se na něho císařův dvorní kouzelník (Yuen Shun-Yee) a jeho poskok - šílený albín ukrytý ve velké nádobě na víno... Kao jen tak tak unikne a aby se vyhnul šípu do zad, bere s sebou rukojmí v podobě císařova syna... Blik... o čtrnáct let později, je Kao věčně opilou troskou, vyčítající si úmrtí své ženy a vychovávající dospívajícího... no prince ne, toho totiž Kao uškrtil při útěku z paláce (ne to není ironie, ani cynismus, prostě jen Yuenovic humor ;), takže řekněme dospívajícího sirotka. Bohužel pro oba, císařovy gardy jsou ostražité a mají sakra dobrou paměť, takže když se opilý Kao prokecne před jednou ze stráží, objevuje se na scéně nejen černokněžník a jeho vínový pomocník, ale i partička špionů, vyžívající se v otravě jídla. Všichni jdou po Kaovi a zároveň chtějí přivézt zpátky prince, což by znamenalo jisté povýšení... Černokněžníkova moc je veliká, takže Kao, pouhý pěšák, brzy umírá po zásahu jedním kouzlem... mladíka naneštěstí kouzelník potřebuje, i přesto že se dozví, jak dopadl pravý princ. Proč ale nenastrčit falešného, císař přeci nic nepozná. Mladík však mezitím utekl k dvěma rozhádaným čarodějům, bratrovi (Leung Kar-Yan) a sestře (Yuen Cheung-Yan!). Ti se připravují na čarodějnický šampionát a jediné o co se zajímají je, jestli ten druhý z nich náhodou nepřekročil pevně vymezenou hranici pozemku nebo nekuje nějaké pikle. Až s příchodem obyčejného smrtelníka zjistí, že jejich hádky jsou vlastně malicherné... a znáte to, ustrnou se nad osudem dobráckého mladíka a začnou ho učit magii, aby si to mohl s černokněžníkem vyříkat. Miracle Fighters jsou mimořádně podezřelým filmovým živočichem - zápletka jako by vypadla z klasického old schoolu (nemůžu si pomoct, ale hrozně mi připomíná Prodigal Sona), ale souboje v kung-fu jsou to poslední, co byste tu našli. Navzdory kvalitám všech herců se tu bojuje jen sporadicky a vždycky se jedná spíš o vrhání fireballů, mečů nebo papírků, než aby se šlo na plný kontakt. Ping se tentokrát soustředil především na triky, které jsou s filmovou magií neodmyslitelně spojeny a na tradiční Yuenovský humor, který můžete vidět např. v Drunken Tai-Chi... S Donnie Yenem si ale Ping už tolik nevyskakoval, jako s vlastními bratry ;) Miracle Fighters vypadají, jako kdyby Ping dostal spoustu peněz a naprostou svobodu, protože to co se občas na plátně odehrává, by asi soudný producent nikdy neschválil - příběh je sice trochu ušmudlaný a občas absolutně nedává smysl, nicméně veškeré slabiny děje jsou vynahrazeny neobyčejnou představivostí, která byla vložena do čarodějnických kousků - Lau Kar-Yan vaří kuřecí nudle z kousků nastříhané kresby kohouta, jeden z kouzelníků na šampionátu vysílá mluvící rybu hledat klíč ztracený ve vroucím oleji, svíčky namalované na stěně normálně hoří a ti největší machři ovládají i kouzlo pohodlného přesunu těla, pomocí rozsekání sama sebe na kusy... Pokud mě posloucháte, asi si myslíte, že jsem se zbláznil, ale na obrazovce všechny tyhle věci vypadají poměrně střízlivě, aniž by Ping použil nějaké vyloženě trapné triky nebo sklouznul k naprostým ptákovinám (i když... jsou tu místa, která balancují na hranici mého bezbřehého porozumění). Ve své době se zjevně jednalo o hotové trikové orgie, ale scény s magií účinkují i o dvacet let později, především díky humoru, který nestárne. To byla Pingova trefa do černého a diváci mu za ní poděkovali... Běžný Evropan sice bude mlátit do stolu pánvičkou a hystericky vyžadovat "vysvětlení toho všeho" (a že toho není málo, film je doslova přeplněný nápady, až vám bude ta kreativita stříkat z uší), ale kdo už nějakou Pingovu komedii viděl, ten se nebude divit ničemu. Ani mluvícím rybám, ani eunuchům ukrytým v nádobách na víno, ani tomu že ženskou postavu hraje jeden z bratrů Yuenů... A že ji hraje fantasticky... P.S. Konec s velkým červeným panákem, který představuje finálního soupeře v čarodějnickém šampionátu byl jedním z těch momentů, při nichž si uvědomuji, že mě hongkongské filmy stále mají čím překvapit. ;) 80%

    • 21.4.2017  17:17

    Máte rádi duchařinu? Chcete ji vidět v čínském stylu? Máme tu pro vás jeden kousek, který už se stihl stát kultovním. Vypraví o chudém pocestném (Leslie Cheung), který se v jednom městečku poptává po levném ubytování. Bohužel se zeptá hrobníka a ten ho nasměruje přímo do strašidelného chrámu v němž nikdo nepřežil noc. Ono tam totiž straší. A kdo by odolal ďábelsky svůdné Jean Wong, která nebohé pocestné svádí a když jsou "v nejlepším", pošle na ně své přisluhovače. Ti pak z nešťastníka nadělají vyschlou příšeru, která se zařadí do vojska nemrtvých, které odpočívá na půdě chrámu. Náš pocestný má ale štěstí. Tajemná dívčina k němu chová jisté sympatie a navíc je tu amatérský vymítač duchů. Ovšem vnadné ženy a pár prašivých kostlivců nejsou jediným nebezpečím, které v čínském světě duchů číhá. Náš pocestný to brzy zjistí... Ching Siu-Tung už nás (s tichou podporou Tsui Harka) oblažil nejedním hitem (Swordsman 2, Dr. Wai), ale Chinese Ghost Story spadá do jeho filmařských začátků a patří do trochu jiné škatulky než jeho swordsplay tituly. Košatá literární předloha poskytuje Siu-Tungovi neuvěřitelnou moc črtat jednu fantastickou vizi za druhou - duchové, tlející mrtvoly, černá magie, kantonský pop (oops ;), to všechno tu najdete zalité prvotřídní atmosférou, která dovede vystrašit. Siu-Tung s bezbřehou jistotou ordinuje filmu nádherné kamerové jízdy dosahující virtuozity samotného Tsuie Harka (ale slušela by jim trochu lepší barevná vyváženost) a stejně si počíná i při kočírování akčních a dialogových scén. Ani herci nezaostávají, ať už ti živí (Leslie Cheung je uvěřitelný ňouma, Jean Wong je zase neuvěřitelná kráska) nebo ti trikoví - kombinací stop-motion efektů, počítačových triků a vynikajících masek, duchové opravdu ožívají a i když protřelého diváka hororů už dneska jen tak něco nevyděsí, čínské babičky určitě tenkrát v roce 1987 s křikem utíkaly z kin ;). Není pak divu, že celý film vyrostl Siu-Tungovi pod rukama do téměř biblických rozměrů a následovaly ho další dva díly (a animovaná verze v roce 1997). Chinese Ghost Story je jedním z žánrových klenotů, které nelze ignorovat. 100%

    • 21.4.2017  02:04

    Každý příběh má svůj konec, ale pokud snad od Chinese Ghost Story 3 čekáte pokračování prvních dvou dílů, nechte si zajít chuť. Ching Siu-Tungovi se totiž nepodařilo sehnat do hlavních rolí Leslieho Cheunga a ani Wu Ma neprojevil o účast zájem, takže děj se rázem posunuje o sto let dál a začíná se doslova od nuly a na stejném místě - v klášteře Orchidejí, známém z jedničky. Právě tam dorazí dva poutníci, budhističtí mniši - prastarý učitel a jeho mladý žák Fong (Tony Leung Chiu-Wai) a chystají se přenocovat. Prokletý klášter však brzo dostojí své pověsti a duchové se začnou slézat. Tady Siu-Tung trochu mate diváka, protože ačkoliv film začíná několikaminutovým flashbackem, připomínajícím první film, o sto let později veškeré činy postav vybledly - Lesní monstrum se těší dobrému zdraví, Siu-Siu (Jean Wong) se nereinkarnovala, ale stále úpí v otroctví a film tak nějak připomíná spíš remake než pokračování... Po kratičkém úvodu dojde k prvnímu střetu s duchy (které reprezentují krásné sestry, expertky ve svádění) a navzdory Fongově zarputilé snaze držet se co nejdál od žen, nakonec přeskočí jiskra a Fong se zamiluje do Siu-Siu (nebo je tomu naopak?)... Překvapivě se to nelíbí nikomu - Lesním monstrem (které plynule rotuje mezi ženskou a mužskou polohou hlasu) počínaje, sestrám (které zrovna moc vzájemných citů nepobraly) a starým mnichem (který razí heslo mrtvý duch = dobrý duch) konče. První ostřejší střet však vyhrává Lesní monstrum a mnich je unesen do koruny tisíciletého stromu. Fong uteče, ale přísahá, že se pro mistra vrátí. Ve městě potkává chamtivého bojovníka (Jacky Cheung) s dobrým srdcem a základy černé magie, a pln elánu se vrací zpět do kláštera Orchidejí. Je připraven zachránit mistra i milovanou Siu-Siu... Chinese Ghost Story 3 patří do škatulky pokračování bez kterých by se filmový svět klidně obešel. Ani absence kvalitního scénáře a hlavní hvězdy série Ching Siu-Tungovi nezabránila ve spuštění kamer... "Náhradník" Tony Leung je sice jako mnich Fong roztomilý až běda, ale chybí mu ona Cheungovská ztřeštěnost, když k tomu ještě přidáme výrazně umírněného Jacky Cheunga, dovedete si spočítat, že vaše bránice si tentokrát odpočine a na úkor humoru se neurvale protlačí romantika. Samozřejmě nic proti milostným scénám, tím spíš, když se k rozkošné Joey Wong přidala Nina Li (manželka Jet Liho), to už je totiž opravdu na co koukat... Siu-Tung bohužel nedokáže v prostřední pasáži pořádně rozjet tempo a doslova se utápí v neškodném laškování, díky kterému příběh i divák netrpělivě přešlapují na místě. Finále snímku je pak sice tradičně šílené (a já opět koukám s vytřeštěnýma očima, protože Siu-Tung mě vždy ohromí nějakým novým výplodem svého šíleného mozku), ale trošku mu ubližuje nasazení počítačových triků (které přeci jen na počátku devadesátých let nebyly v Hong Kongu na nejvyšší úrovni). Třikrát škoda, že Siu-Tung věci uspěchal a nepříliš citlivě tak zakončil svůj úspěšný hattrick. První díl se stal klasikou, druhý byl víc než solidním pokračováním, ale třetí zůstává jen nevýrazným rozloučením s jednou z nejslavnějších duchařských sérií všech dob. Mít kapku lepší scénář a nesnažit se tvrdošíjně o opakování osvědčených klišé, mohlo to dopadnout lépe. Mnohem lépe... Takže sbohem důvěřiví mniši, divukrásné duchoženky a odporná monstra. Budu vzpomínat s láskou... 60%

    • 21.4.2017  02:03

    Každý, kdo si zamiloval dobrodružství mladého učedníka ve světě plném duchů a démonů, si teď může oficiálně povyskočit. První díl měl takový úspěch (a natolik otevřená zadní vrátka pro případné pokračování), že se k němu Ching Siu-Tung o tři roky později vrátil. Děj bezprostředně navazuje na závěr jedničky - Ling (Leslie Cheung) doufá, že se mu podařilo Siu-Siu reinkarnovat a zajistit jí tak klidný posmrtný život. Rozloučí se tedy s mnichem Yinem (Wu Ma) a vydává se do města, což spouští řetěz nekontrolovatelných nehod: Lingovi je sněden kůň (místní řezníci si nevybírají a berou co je po ruce) a záhy je samotný Ling zatčen místní policií. V cele potkává moudrého starce, který mu nakonec pomůže uprchnout doslova hrobníkovi z lopaty a vyzbrojí ho na cestu svým jediným majetkem, tajemným talismanem. Právě tahle malá věcička odstartuje další kolotoč záměn, když Linga skupinka bojovníků považuje za moudrého Chua. Abychom se konečně přes tyhle malichernosti někam dobrali, v oné partičce jsou i dvě sestry hledající svého otce. Obě se do Linga (Chua ;) zakoukají, ale pro Windy hraje jeden podstatný fakt - jako by z oka vypadla právě Siu-Siu, Lingově lásce z prvního dílu... Romantické přemítání však během filmu ustupuje do pozadí, protože na scénu přichází taoista-začátečník v podání Jackyho Cheunga, a kde se zjeví tenhle komik, tam je o zábavu postaráno. Není divu, že děj pozvolna sklouzne do podoby neřízené komediální střely, skrz naskrz prošpikované duchařskými efekty. Možná je to tak dobře, protože ani v dobách, kdy Chinese Ghost Story 2 vzniklo (1990), se nedaly hongkongské make-up efekty považovat za zdařilé, takže většina duchů vás spíš rozesměje než vystraší... Ching Siu-Tungovi se však daří v jakékoliv poloze a tak vám při sledování jeho podívané nebude nic chybět - jsou tu souboje, strašidelná monstra, zajímavé vizuální efekty (většinu obstará taoista-expert (Wu Ma)) a hlavně tuny humorných scén, které jsou převážně dílem Jackyho a Leslieho Cheungových. Jejich vzájemná "freeze" scéna patří k nezapomenutelným výjevům v historii (nejen) HK kinematografie. Kdo si pamatuje legendární závěr prvního dílu, bude se divit, že tentokrát zůstává Siu-Tung podezřele v klidu a krom jednoho figurínového cucáka na nás nic nevybalí. To pravé inferno však nakonec vypukne a ti, kdož si mysleli, že gigantická socha zlatého buddhy byl vrchol, zbaběle pokleknou a začnou summonovat nějakou obranu, protože OBROVSKÁ létající stonožka je díky omezeným možnostem produkce nasnímána až surrealisticky a poskytne vám pohled na který se nezapomíná. A až si budete myslet, že už se nic "lepšího" stát nemůže, zařadí Siu-Tung vyšší rychlost a uštědří vám takovou podpásovku, že vás budou z křesla muset vysekávat... Ale což, Siu-Tung zas jednou dokázal nezměrnost své fantazie a především díky jemu a bezchybným výkonům herců letí hodnocení prudce nahoru. Druhý díl se vydal trochu jinou cestou než jeho předchůdce, ale rozhodně to nebylo na škodu. Křehkosti a originality jedničky už sice Siu-Tung nedosáhl, ale pořád zbývá dost důvodů proč po Chinese Ghost Story 2 sáhnout. p.s. Hláška pro ty, kteří jsou smutní z toho, že ve filmu nezůstalo moc romantiky: Ling: "Zakryju tě tělem, takže mě vlci sežerou jako prvního"; Windy: "Oh, ty jsi tak úžasný". Tady máte romantiku ;). 80%

    • 20.4.2017  19:21

    Úplně na začátek bych chtěl říct, že tohle je s přehledem jeden z nejšílenějších filmů, co jsem kdy viděl (a to ještě doufám, že další film od Yuen family, Taoism Drunkard tohle "peklo" trumfne ;) a nemám nic proti gayům. O Donniem Yenovi jsem si každopádně vždycky trochu myslel, že je zženštilý, což se ale dalo dost dobře zaměnit s jeho nezměrnou ješitností (podívejte se na libovolnou jeho galerii, ten chlápek má ego velikosti panamského průplavu). Mismatched Couples vás ale přesvědčí o tom, že buď je Donnie gay, nebo s hongkongskou popkulturou 80. let nebylo něco v pořádku. Jakákoliv diskotéková scéna ze Sammových filmů 80. let, jakákoliv módní kreace z HK filmů na kterou si vzpomenete, nedosahuje ani po kotníky tomu, co se děje tady. Ping zřejmě se zpožděním viděl Horečku sobotní noci a rozhodl se vyrobit její asijskou verzi. Donnie tu bojuje jen minimálně (schovává si to na finále), ale dělá jiné věci, které vám protočí panenky. Je to diskofil každým coulem, ostatně už jeho ranní rutina spočívá v pořádném rozhýbání na "disco rock" linoucí se z rádia. Ze začátku se budete v křečích válet po zemi (uff... nebudu vám lhát, budete se válet smíchy pořád), ale vymyslet takhle divoké kroky a zaplnit jimi třeba pět minut stopáže, to už chce trochu odvahy a snahy. A Donnie se snaží mocně. Děj je hodně prostý. Donnie je známý podvodníček a sukničkář, takže se brzy dostane do boje o vysněnou dívku, na kterou má zálusk i vyfintěný "gweilo", což je evidentně gay a hraje to tak statečně, že by mu to nevěřila jen bigotní prababička ze 17. století. Donnie do svých eskapád brzy zatáhne staříka Miniho (největší role Yuena woo-Pinga kterou budete mít šanci vidět), který má neustále hlad, ale jídlo se mu nešťastnou shodou náhod vyhýbá (někdy mu i uteče). Neuvěřitelnou skutečností je, že se ve filmu pořád něco děje a to myslím doslova... jakmile skončí jedna nabušená scéna, začíná druhá. Žádná vata v podobě dialogů (stejně jsou absurdní, anglické titulky jenom dodávají filmu říz, protože jsou v nich občas naprosté nesmysly ;), Donnie jede jako naleštěný blesk už od úvodních titulků a kdo se nechá strhnout, už tenhle film nevypne. Třešničkou na dortu je pak linie s Dickem Weiem jako poraženým boxerem, který v tělocvičně trénuje od rána do večera a nechává se kousat do předloktí, aby zjistil, jestli už jsou jeho svaly dostatečně ze železa. Donnie svými podvůdky získá image největšího borce v galaxii, takže s ním Dick chce zákonitě soupeřit. Jejich finální souboj se vymyká čemukoliv co jste kdy viděli, je ale bohužel trochu zastíněn předchozím disco battlem, se kterým se dají strašit nejen malé děti, ale v podstatě kdokoliv. Když vás tohle zastihne nepřipravené, říkáte si o pár týdnů ve vypolstrované cele. Nevím jaké byly reakce publika na premiéře v 80. letech, ale TOHLE je něco nezapomenutelného. I proto filmu dávám dost vysoké hodnocení. Mismatched Couples je učebnicovým příkladem toho, že pokud šílenost dotáhnete do dokonalosti, vyhráli jste. Tenhle film je neuvěřitelně originální a zábavný a myslím, že ho ocení nejen tradiční milovníci "camp" filmů (u těch by si zasloužil prosklenou vitrínu). Sežeňte si to za každou cenu, tyhle filmy jsou skutečná vzácnost (a možná je to dobře, kdyby se daly sehnat na každém rohu, bylo by v blázincích plno). 70%

    • 20.4.2017  18:40

    Nikdo se nebude hádat, že osmdesátá léta byla pro hongkongskou kinematografii zdaleka nejplodnějším obdobím v němž spolu o přízeň diváků bojovala cca dvacítka akčních hrdinů, pokud se tedy nestalo (a stávalo se to často), že se všichni sešli v jednom filmu. Hollywoodské směrnice podobné párování nedoporučují, ale v Hong Kongu se natáčí za babku a když už se do něčeho pustil Sammo Hung bylo jasné, že stihne ukecat kohokoliv. Výčet hvězd by stejně jako u Millionaire´s Express vydal na celou stránku. Sammo hraje taxikáře (jestli tedy za taxík považujete kolo a k němu připevněnou rikšu), který bydlí u věčně nasupeného pekařského mistra a je stejně jako on zakoukaný do mladé pohledné Ping (Nina Li). Ta zaujme i šéfa místního nevěstince (John Sham), největšího gangstera v okolí, jenž disponuje armádou sestávající z bijců ala Chung Fat nebo Billy Chow (jejich věrný kamarád Dick Wei se tentokrát jenom mihne, překvapivě na druhé straně barikády). Samozřejmě netrvá dlouho a cesty Samma a jeho spolutaxikářů Mang Hoie a Maxe Moka (Foon v OUTC 2-6) se střetnou s těmi gangsterskými. Začíná to nevinnou honičkou, jejíž průběh zkomplikuje majitel kasína Lau Kar-Leung (netočí se vám z těch hvězd už hlava?), ale ve chvíli, kdy se Max Mok zamiluje do jedné z prostitutek (samozřejmě neví, že je to prostitutka), začne přituhovat, protože kořeny minulosti nelze odseknout jedním rázným švihnutím. Pedicab Driver je dlážděný dobrými úmysly, old schoolovou akcí a celebritami, přesto se o něm nedá říct, že by se povedl po všech stránkách. Sammo byl jistě potěšen, kolik má ve filmu známých tváří a tak občas hraje s divákem hru na kočku a myš - to když se objeví Lam Ching-Ying a je velice okatě naznačováno, že když ho někdo naštve, rozseká ho na kousíčky. Bum... nakonec ho nějaké bezejmenné křoví srazí k zemi jednou ranou. Legrace, podobným fórkům je bohužel věnováno víc péče než základní dějové linii, která nedokáže udržet pohromadě vysoce kontrastní scény - v jednu chvíli se smějete, když se Sammo s někým špičkuje nebo bojuje s konkurenčním taxikářským gangem (dojde i na parodii Lucasových Star Wars!), ale ke konci vám film ukáže i svou druhou, podstatně temnější a dramatičtější tvář. Podobné žánrové skoky by nedokázal slepit snad ani Spielberg a není divu, že přes všechno to vyšperkované obsazení si začnete ťukat na hlavu, protože i hongkongská ujetost má své meze, podobné ustřelení můžeme pozorovat i v obsazení hlavního záporáka - John Sham je skvělý komik, ale ztvárnil postavu, které hlášky a stylové přehrávání příliš nesluší. Ani akční finále se tentokrát nepovedlo zpracovat tak čistě jako jindy. Mang Hoi s Chung Fatem dostanou je třicet vteřin slávy (většinu z nich stráví tím, že se válí v posteli ;), Sammo s Billym sice předvedou pár zajímavých kombinací, ale lehkosti jejich duelu v Eastern Condors se nedočkáme ani smykem. Nedá se přímo říct, že Sammo zahodil tutovku, ale je smutné koukat na film, který má obrovský potenciál a neví, kterým směrem ho napnout. Na komedii to má příliš hutné poselství i následky, na drama je to zase příliš rozverné a bezstarostné ve své první půlce. Jako hybrid je to však vysoce koukatelné - adrenalinové akční scény, občasné záblesky lepších zítřků (Sammo v poslední třetině velice chytře ohlodává divákovy emoce) a Nina Li připravující placky, no řekněte sami, neláká vás to ani trochu? 70%

    • 21.4.2017  14:56

    Rachot v Bronxu je jedním z prvních známějších filmů Jackieho Chana, uvedených i na našem videotrhu. První film v Americe za americké peníze (navzdory názvu se však natáčelo v kanadském Vancouveru..., i tak jsou zde záběry z New Yorku, zřejmě natočené potají ;) však producenti ošklivě prostříhali, takže ve výsledku má opravdu mizerný příběh, který místy nedává smysl a je hlavně ukrutně béčkový (nad hláškami "gangsterů" budete brečet smíchy)... naštěstí je tu Jackie a jeho věrný stunt team, který to pod režijním vedením Stanleyho Tonga (taktéž elitního kaskadéra) rozfofruje v akčních scénách do neuvěřitelných otáček. Jackie mlátí týpky vším co mu přijde pod ruku - závorou, ledničkou, lyžemi - nic není tabu a nic není nuda, akční scény film doslova vytahují nad průměr a ačkoliv Jackie v průběhu natáčení inkasoval nemilé zranění (vyvrknutý kotník), nezastavilo ho to v organizaci pekelných stuntů (přeskok z nadzemních garáží na balkón protějšího domu. Navíc hned jak se vrátil z nemocnice, se sádrou na noze, půjčil si fixku a na sádru si botu jednoduše namaloval (divák snese všechno ;). Tomu se říká oddanost práci. Už jen díky Jackieho nadšení a jeho dřině vložené do tohoto filmu, je tenhle film povinností pro fanoušky klasické hongkongské školy. Díky americkým cenzorům jde ve výsledku jen o ušmudlané béčko, ale je to "béčko s Jackiem" a to tenhle film přesouvá ze spodních regálů videopůjčovny přímo do centra vaší pozornosti... Hongkongská verze je o sedmnáct minut delší a obsahuje hned několik věcí navíc. Souboje překvapivě vůbec nejsou zkráceny (pokud ano, tak se jedná o jeden, dva záběry, což jsem při nejlepší vůli nepostřehnul), ale americká verze postrádá scénky s vyděrači, kteří si chodí pro peníze za ochranu obchodu a dokonce i milostný trojúhelník Keung-Elaine-Nancy, který Jackieho postavu vykresluje jako ne úplně stopro kladnou postavu (holt láska je mocná čarodějka), když ho Elaine (Anita Mui) přistihne při líbání s Nancy (Francoise Yip). K vidění je i celá svatba strýčka Tunga (docela nářez - nedivím se, že to Američani vystřihli), je tu i delší Jackieho pitvoření před polopropustným zrcadlem v obchodu a ve finále s hovercraftem se na souši dočkáte delší honičky, při které padne za oběť víc automobilů. Osobně nemám New Line Cinema příliš za zlé, že se zkracovalo (většinou to bylo potřeba) a americká verze navíc obsahuje mnohem lepší hudbu J.P. Robinsona. Takže je to asi plichta. ;) 60%

    • 20.4.2017  15:40
    Red Force 2 (1985)
    ****

    Pokud se nějaká kinematografie může pyšnit silnými ženskými hrdinkami, je to právě ta asijská. Zatímco Hollywood objevil kouzlo ženy až se Sigourney Weaver alias Ripleyovou, v Hong Kongu holky odjakživa kopaly stejně vysoko jako kluci. Někdy ještě výš... Za invazi tohoto trendu do oblasti moderního akčního filmu může hned několik klasik - krom filmů jako Iron Angels nebo Ultra Force se jistě sluší zmínit i sérii Yes, Madam, která celý žánr takříkajíc nakopla. Za každým takovým filmem stojí vždycky chlap a v tomhle případě je ho pořádný kus ;) Na počátku osmdesátých let totiž objevil Sammo Hung nastupující herečku Michelle Yeoh a rozhodl se z ní vychovat akční hvězdu. Právě Police Assasins (Yes, Madam 1) je důkazem toho, že se mu to podařilo... Michelle hraje ve filmu inspektorku, která s nadšením očekává příjezd svého bývalého učitele do Hong Kongu. Ten však neztrácí čas a krom schůzky se svojí žačkou tu hodlá bokem prodat jistý mikrofilm. Netřeba dodávat, že se to celé trochu zvrtne a druhá strana se chce vytratit bez placení. Najatý zabiják (Dick Wei), ale nepočítá s triem podvodníčků (jmenují se Aspirin, Panadol a Strepsil - to je vážně úlet), kteří si vydělávají okrádáním hotelových hostů. Než stačí zabiják, ukrytý za závěsem, mrknout okem, mizí mikrofilm v kapse jednoho z nich. Povedené trio vůbec netuší, jaké bohatství se skrývá za fotkou v pasu, ale když se u Panadolových dveří začne střídat parta zabijáků s hongkongskou policií, začne být jasné, že jde do tuhého. Inspektorka zatím vítá pomoc, která přijíždí z Anglie (Cynthia Rothrock) a pouští se do pátrání po příčinách smrti svého učitele. Svérázná holčičí dvojice se sice zprvu nesnáší, ale nakonec si prokope cestu až k vratům jednoho z vlivných obchodníků, který má o mikrofilm veliký zájem. Právě on je zodpovědný za všechny mrtvoly ve filmu a právě jemu se chystá naše trojice zlodějíčků mikrofilm prodat... Možná bych se teď mohl omluvit za to, že jsem vlastně všechno vykecal, ale o příběh jde tady až v poslední řadě, protože i ten základní děj, slabý jako bulharský bramborák, je ubit akčními scénami a smrští neuvěřitelných gagů... Sammo Hung dal dohromady dvě hodně akční dámy (Cynthia Rothrock si díky účasti v tomto filmu vybudovala docela slušnou mimoamerickou kariéru a pro Michelle Yeoh znamenal film opravdový zlom v kariéře a definitivní cestu k akčním rolím.) a režii svěřil zkušenému Corey Yuenovi. Ten si s béčkem jako hrom poradil velice osobitě a doslova narval do filmu koho potkal - v trojici podvodníčků se skvěle vyjímá Mang Hoi (Zu Warriors (1983)) jako Aspirin a velkou roli si tentokrát vybral i Tsui Hark (Panadol), který jindy zůstává výhradně za kamerou. Ani na straně záporáků není o hvězdy nouze - tým bojovníků sestávající z Dicka Weie, Chung Fata a Chin Kar Loka zajišťuje tu nejvyšší kvalitu, což se naplno projeví při třeskutém finále (Corey v závěru nelenil a zlikvidoval interiér vilky tak dokonale, že vám budou oči přecházet. Stuntíky jsou tu obzvláště propečené). Vyplatí se zmínit i nekonečnou řadu čestných roliček - Wu Ma, David Chiang, Sammo Hung, Richard Ng. Většina se jen mihne, ale dokonale poslouží k uvolněné atmosféře celého filmu. Ačkoliv se jedná o seriózní akčňárnu, jakákoliv scéna ve které se objeví Tsui Hark nebo Mang Hoi se zákonitě zvrhne v nekonečný řetěz gagů. S širokým úsměvem na rtech tak Coreymu odpustíte trochu ušmudlanou režii a občas přetažené zrychlovačky a s chutí si užijete posledních patnáct minut, které nabídnou dokonalou souhru hongkongské extraligy (i ta Cynthia Rothrock, světe div se, tu vypadá "cool"). O čem Police Assasins byl si zřejmě za čtyřiadvacet hodin po shlédnutí nebudete pamatovat, ale některé scény (Harkova "Jackie-like" honička po laboratoři, vousatý make-up Chung Fata nebo střemhlavý skok Chin Kar Loka skrz skleněný vodopádek) ve vás zůstanou ještě dlouho. A Michelle byla už tenkrát docela kočka... Jen blázen by nebral ;) 70%

    • 20.4.2017  21:46
    Red Force 3 (1988)
    ***

    Třetí díl slavné girls´n´guns série se předvádí v japonsko-hongkongském stylu, s notnou dávkou nefalšované brutality (hasákem se tu nekompromisně mlátí přes hlavu i děvčata). Hlavní hrdinkou je sympatická policistka Lai (Cynthia Khan), kterou policejní šéf (a zároveň její strýček) nechce pustit k větším případům. Už v úvodní scéně nás ale Cynthia přesvědčí, že by to byla chyba a v krátké honičce předvede schopnosti, díky kterým si v následujících letech vydobyla ostruhy jedné z největších akčních hrdinek. In the Line of Duty III je ale jejím prvním filmem, takže ji budete muset odpustit pár nepřesných kopů a přeslazených úsměvů. Přibližně ve stejné chvíli, kdy Lai na hongkongské ulici pacifikuje zloděje, se v Japonsku schyluje ke krádeži šperků. Mají ji na svědomí dva ostřílení profíci, ona je nebezpečně krásná a krásně nebezpečná (Michiko Nishiwaki v jedné z největších rolí, dokonce se odvážila i k postelové scéně), on je zase fanatický přívrženec Rudé armády se smrtelnou chorobou na krku. Pečlivě naplánovaná krádež se podaří, ale nic není tak jednoduché a oběma je na stopě nejen detektiv Fujioka (kterému při útěku zabili kolegu), ale i Lai, ve chvíli kdy se pár rozhodne přesídlit do Hong Kongu. Ve skutečnosti je to ale jednoduché jako facka, i když se snaží scenárista mlžit přidáváním nových postav, aby využil neuvěřitelný herecký potenciál snímku. Ale nezadaří se mu, to mohu prozradit už teď. Celý děj se zvrhne v tuctovou policejní historku ve chvíli, kdy Fujioka přijede do Hong Kongu a Lai je k němu přidělena, aby ho "zabavila". Model viděný snad v tisíci a jedné detektivce a zároveň model, který nikdy nefunguje. Hongkongské policejní oddělení je samozřejmě totálně k ničemu a jediný, kdo mu dělá čest je právě Lai, takže se její cesty brzy zkříží s lupiči (a jejich pomocníkem, odborníkem na diamanty, lasery a výbušniny nesoucí helikoptérky ;) a mrtvoly se začnou kupit... Je fascinující kolik herců se podařilo režisérské dvojici Brandy Yuen a Arthur Wong nalákat k účasti v tomto projektu. Cynthia Khan a Hiroshi Fujioka samozřejmě hrají první housle, spolu s Michiko Nischiwaki (skutečně jí to sluší a ve finále je i dostatečně akční), ale větší prostor dostane i Dick Wei a dokonce se dočkáme malé komické vložky ala My Lucky Stars, když do záběru přiběhne Richard Ng a Eric Tsang a sehrají malou etudu. Znalce to určitě potěší, ale v drsné detektivce to působí jako pěst na oko. Ovšem díky bohu za takovou pěst, protože vás alespoň probudí. Akční úvod totiž slibuje až příliš a první dvě třetiny filmu se nesnesitelně táhnou, přičemž tempo ještě zpomalují odevšad vyskakující stereotypy. Máte pocit, že to všechno už jste někde někdy viděli a s útrpným výrazem ve tváři čekáte, až se postavy A, B, C a D konečně sejdou někde v opuštěném skladišti a dají si co proto. Brandy Yuen má naštěstí všech pět pohromadě a poslední půlhodinka je vyšperkovaná akčními scénami (v přístavišti, na ulici, v továrně), které jsou brutální až vám bude stříkat adrenalin z uší. Choreografie nahrazuje nedostatek bojových zkušeností razancí zúčastněných a tak se tu šermuje krumpáči, kladivy a ti zdatnější přidají i soustruh. Byla by to podívaná jedna radost a akční scény by možná daly divákům částečně zapomenout na slabiny filmu (a že jich není málo), ale zběsilé skoky se bohužel nenacházejí jen v rovině dějové. Je přinejmenším podivné, že jako druhý režisér je uveden Arthur Wong, kameraman filmů jako Once upon a time in China nebo Iron Monkey. U tohoto filmu sice kameru nedělal, ale měl si jí pohlídat, protože akční scény jsou degradovány především příliš divokou volbou záběrů a bleskosvodným střihem, kteréžto části kapku ruší nastolenou atmosféru, ve které za sebou hrdinové nechávají mrtvoly s penetrovanými lebkami a střevy vyhřezlými na silnici. Snímek tak zůstává jen nadějně načrtnutou detektivkou, které se staví do cesty příliš překážek. Z bahna podprůměru tahají film především herci a poslední třetina, v níž dostali i ti za kamerou rozum. Škoda, že tohle osvícení nepřišlo trochu dřív, hodnocení by pak mohlo být vyšší. 50%

    • 21.4.2017  03:10
    Red Force 4 (1989)
    ***

    In the Line of Duty (též jako známá jako Red Force) byla svého času v hongkongu velice považovanou sérií a filmy, které do ní patřily, udávaly směr a tempo žánru moderní HK akce ve které se to drogami, praním špinavých peněz a, samozřejmě, čestnými a ke všemu odhodlanými policisty jen hemžilo. V roce 1989 se i nechal k natočení jednoho dílu svést i Yuen Woo-Ping a přivedl si s sebou na plac Donnieho Yena. Společně natočili akční pecku, která je všeobecně považována za nejlepší díl celé série. Když sleduji špatně nadabovanou (a tentokrát i technicky, chybí prakticky půlka zvuků) a prostříhanou verzi od Intersonicu, stěží se mohu ubránit lehkému posměšku a marně pátrám ve své mysli, proč jen jsem tenhle film ve čtrnácti letech zbožňoval. Skrz naskrz průhledný příběh o CIA zapletené do pašování špinavých peněz, který nerušeně skáče mezi americkými a hongkongskými lokacemi a který nezachrání ani několik nečekaných zvratů a rádo by humorných scén. Yuen Woo-Ping navíc jako by se necítil pevný v kramflecích a řada scén dostává na frak co se technického zpracování týče. Střih, kontinuita a některé úhly kamer jsou zarážející a člověk znalý Pingovy předchozí (i pozdější) práce začíná být nemile překvapen... Ovšem ve chvíli, kdy už jsem v mysli pozvolna přesouval film do kategorie "kdysi pecka, dneska sračka", kdosi na place zařval "akce!" a Yuen Woo-Ping nervózně poposedl v režisérské sesli a fantazie mu začala pracovat na plné obrátky. Ano, zapomeňte na stupidní příběh, mizerné herecké výkony a místy špatnou práci celého štábu, jakmile se začne bojovat je vše odpuštěno, protože si můžeme být jistí, že Ping nás oblaží nějakým tím fajn stuntem nebo alespoň vymakanou choreografií - krom Donnieho (který ve filmu skutečně předvádí svoje tehdejší maximum) se grandiózně rozkope i Cynthia Khan a Michael Wong, své přidá i americká mlátička Michael Woods. Všechny klady filmu (plynoucí v drtivé většině z akčních scén) gradují v explozivním finále, které nabídne hned čtyři souboje, každý v trochu jiném stylu... Jak Ping, tak herci ze sebe v daný moment vydali to nejlepší a zachránili tak příběhově bezradný film u kterého by jinak většina fandů usnula. 60%

    • 20.4.2017  21:47
    Red Force 5 (1990)
    ***

    Inspektorka Lai už je zase v akci a zločinci by se měli mít na pozoru, protože Cynthia Khan je díl od dílu zručnější. Středem jejího zájmu je tentokrát bratranec David (David Wu), který se díky svému spolubydlícímu zapletl do kšeftování s vojenskými technologiemi. Na scéně se objevuje armáda, CIA a nejrůznější kápové podsvětí a tak se nelze divit, že David má na kahánku v každé třetí scéně. Naštěstí je tu jeho příbuzná a nebýt jí, tak David už dávno leží v rakvi, navzdory svému výcviku totiž připomíná spíš thymolinový klon Michaela Wonga a kope do lidí, jen když je to bezpodmínečně nutné. To Lai zase kope ráda a bude k tomu mít řadu příležitostí... Pátý díl slavné série nijak nevybočuje z řady a je opět průměrně sponzorovanou detektivkou, které z bot trčí béčková sláma. Opět to ze začátku vypadá nadějně a scenárista rozehraje hru intrik na několika frontách, ale po chvíli ti zkušenější poznají, že je to jen slabá zástěrka, která se rozsype díky matným hereckým výkonům. Samozřejmě nikdo nečeká shakespearovské výkony, ale zrovna u tohohle dílu to chvilkami vypadalo, že se k něčemu schyluje. Bohužel jenom vypadalo... Takže se musíme spokojit jen s věčně pobíhajícími jednorozměrnými zabijáky, velkorysými akčními scénami v opuštěných fabrikách a nezničitelnou, téměř svatou hrdinkou... Inu, proč ne... fungovalo to předtím, funguje to i teď - Pátý díl (a ostatně i třetí a čtvrtý) se sice nemůže vyrovnat prvním dvěma, ale snahu mu upřít nelze - Chris Lee se činí jako choreograf i jako záporák a Cynthii bitky velice sluší, zvlášť když se k nim ještě nachomýtne někdo jako Billy Chow nebo australská bojovnice Kim Maree Penn, která opět zajistí čistě ženský souboj ve finále. Akci se ale nedaří nastavit rovnováhu kladů a záporů, především proto, že zápletka se svou ambiciózností neustále dere vpřed a vy musíte sledovat schematicky načrtnuté melodrama Davida a jeho kamarádky, kterážto dvojice se vždycky do něčeho naveze, jen aby se mohla objevit Lai a všechno "ručně" vyřešit. Chybí tu humor z prvních dvou dílů série a někam zmizela i ta dějová elegance, se kterou na sebe všechno navazovalo. V pětce jako by záporáci poslušně čekali, až do záběru přiběhne hlavní hrdinka a potom se po několika výstřelech poslušně skáceli k zemi, přesně podle pravítka. Všechno je příliš předvídatelné a příliš nalajnované a tato skutečnost vás ruší natolik, že si ani ty akční scény tolik neužijete. Ale neházejte videokazetu do kouta, protože všechno se dá překousnout a na pásku už byly zaznamenány mnohem horší věci. In the Line of Duty 5 mohu do nekonečna vyčítat hru na jistotu a jízdu v pozvolna rezavějících kolejích, ale jede se tu docela rychle a díky pohledné choreografii z přelomu 80. a 90. let tyhle snímky zrají jako víno. Jen od nich prosím vás nečekejte nic než béčkovou policejní akčňárnu a občas si vypněte zvuk, abyste se proklestili přes pár patetických dialogů, které jste slyšeli snad už tisíckrát. ;) 50%

    • 21.4.2017  13:21

    Když se má ve městě stavět nový stadion, na kterém by si to rozdávali nejlepší američtí fotbalisté, jediné, co stojí bezcharakterním manažerům NFL v cestě, jsou majitelé pozemků. A dva konkurenční gangy: asiati a černoši. Netrvá samozřejmě dlouho a skrytá válka přináší první oběť. Tou je ovšem Po, syn vůdce asijského gangu. Ten, kdo ho zabil, ani neví, co udělal, protože jeho bratr Han (Jet Li) neváhá utéct z HK (HK - HongKong) vězení (kde byl samozřejmě neprávem), aby si s nim vyřídil účty. A mimo to se neplánovaně zamiluje do dcery vůdce nepřátelského gangu Trish (Aaliyah) (jejíž bratr je později též zlikvidován). Nakonec ale samozřejmě vraha najde. U většiny HK filmů se ani nevyplatí žehrat na slabý příběh (ani když využívá klasiků UK literatury :-). Romeo musí zemřít tuhle linii čestně drží (dokonce akceptuje i některá HK pravidla, např. že zloduch není jistý až do poslední třetiny filmu). Podobně jako u (HK) filmů Jackieho Chana je příběh jen vatou, která slouží jako výplň, když se zrovna nekope nebo nestřílí. Tuhle vatu naštěstí zachraňují slušné herecké výkony Delroye Linda a Aaliyah (na to, že je to debut zpěvačky, je to obdivuhodné). Jet Li sice moc nemluví, ale o to víc kope. A právě akční scény jsou těžištěm celého filmu. Samotných bitek sice dohromady moc není, ale svůj účel plní. Hned při té první si všimneme, že tvůrci se evidentně přiučili u Matrixe (Joel Silver v pozici producenta se holt nezapře), ale krom zpomalených záběrů a obvyklých Jet Liho kejklí se dočkáme i "poučných záběrů" (jsou asi čtyři). Kamera při nich vytvoří jakýsi rentgenový obraz a ukáže nám, která kost pod rychlými údery Jeta právě praská. Vcelku originální nápad. Tady ovšem měla práce počítačových animátorů skončit. Bohužel, nestalo se tak. To co některé (jsou dvě) bojové scény naprosto kazí (kromě občas neskutečně vlezlého hip hopu, který je na mnoha místech použit jako dekorativní kýč, aby divákovi namlátil do hlavy, že teď jsou právě na scéně hoši z Harlemu) jsou počítačové triky. Zní to neuvěřitelně, že se Jet Li nechal uvrtat do takové věci, ale je to tak. Ve dvou scénách (popravdě ve třech, ale v té třetí to není Jet Li, ale Russell Wong a navíc byste tu úpravu ani nepoznali) je, už tak dokonalým pohybům, trošku pomoci přidáno. Popravdě řečeno, trošku je špatné slovo. Nejen, že oba pohyby (jeden trik Jeta přetočí ve vzduchu a vrhne ho zpět, bez jakéhokoliv odrazu od čehokoliv. Druhý ho zase strhne ve výskoku dolů) působí naprosto směšně a nereálně, ale navíc kazí celou scénu (dvojnásob pak závěrečné finále). Za jediné vydařené bojové scény tak lze považovat pouze utěk z vězení a fotbalový zápas v HK stylu (ten opravdu stojí za to). Je pravda, že i kdyby se scény vyvedly, ani zdaleka by nedosahovaly preciznosti původních Jet Liho filmů, ale míchat Jet Liho, počítačové triky a hip-hop do sebe, to už je trochu moc. I přes to všechno je tenhle netradiční žlutočerný akčňák solidním kouskem (také díky dobře odvedené režii debutanta Andrzeje Bartkowiaka). Ti z vás, kdo Jet Liho neznají, budou u vytržení, co všechno tenhle asiat dokáže (a věřte, že toho dokáže MNOHEM víc) a ostatní můžou tuhle kung-fu kriminálku brát jako Jetovu rozcvičku před nějakým opravdu velkým hollywoodským filmem. 70%