HKstars

Třetí tisíciletí se pro Tsuie Harka nese v duchu tvůrčího tápání a přiznejme si to, občas dokonce milovaný režisér spadne do kanálu a natočí něco jako Black Mask II. Naštěstí jsou tu i lepší snímky, které dokazují, že Xu Ke na to pořád ještě má. Odhlédneme-li od akčních filmů s Van Dammem, které půlka fandů nenávidí a ta druhá jen velmi opatrně obhajuje, máme tu především čistě hongkongskou akci Time and Tide, kterou Hark natočil za peníze vydělané právě prací s Van Dammem. V rámci objevování nových území tentokrát režisér vykročil na v Hong Kongu dobře zmapovanou půdu gangsterek, ale Triád se tu nedočkáte. Příběh se točí kolem mladíka Tylera, který se jednoho večera ztříská natolik, že se vyspí s policistkou co je jinak na holky. To už stačí na výčitky svědomí a navzdory odmítání z její strany se náš hrdina rozhodne vydělat spoustu peněz, zabezpečit potomka a odjet nějak do tropického ráje. Právě odtamtud pochází zločinecký gang hispánců, který hodlá přesídlit do Hong Kongu, světa štědrých sponzorů, kteří dovedou ocenit jejich služby. Jack je jediným Asiatem v týmu, ale to by nebyl takový problém, jde spíš o to, že Jack myslí na zadní kolečka a budování rodiny, což se dá se zabíjením lidí skloubit jen velmi těžko. I záškoláci však ví, že od podobné práce se neodchází, takže když se Jack se svými kolegy rozloučí na letišti, všechno teprve začíná. Tyler vstupuje do ilegální ochranky svého strýčka, aby vydělal nějaké peníze a je jen otázkou času než se všichni sejdou na jedné párty, s nabitými zásobníky a kolty nízko u pasu. Vítejte ve světě plném přestřelek, podrazů a ostrých hochů... Ještě, že se Tyler seznámí s Jackem v uvolněné atmosféře nakupování narozeninových dárků. Bez něj by totiž v rozpoutané válce gangů se svou airsoftovou pistolí sotva uspěl... Hark si svojí gangsterskou premiéru jak se patří užil a stylisticky ji lze označit za přerod mezi jeho vizuálními žranicemi na kterých si udělal jméno a experimenty na kterých ho ztrácí. Solidní rozpočet mu dovoluje inscenovat rozmáchlé přestřelky a úžasné kamerové jízdy (akční scéna v činžáku je úchvatná), stejně jako trademarkové průjezdy skrz materiál nebo makrozáběry (nájezd do komory pistole), na druhé straně však Hark používá zatuhnutí obrazu nebo zoom doneznáma až amatérským způsobem. Odhadnout kde končí ústřel a začíná umění je těžké, ale např. výbuch ledničky a pečení holubi, to si myslím zasloužilo klasický přístup. Pokud Hark podobnou "neohrabanost" vloží doprostřed vizuálně dokonalé scény, podaří se mu bořit celou její strukturu. Tyto okamžiky jsou ale naštěstí jen chvilkovými křečemi a choreografie scén, ať už se jedná o přestřelky nebo krátké souboje, je vynikající - Xin Xin Xiong si zkrátka poradil, i když musel pracovat s herci, kteří nemají žádnou praxi v bojových uměních ani střelbě. Jinak však podávají vynikající výkony, především Nicolas Tse (Tyler) a Wu Bai (Jack) táhnou příběh kupředu a profitují z dobře napsaných postav. Ani ženské polovičky hlavních hrdinů se nenechají zahanbit a hispánský kompars je složen z natolik úchylných charakterů, že se na nich snad ani nedalo nic zkazit. Když teď znovu připomenu, že po většinu filmu to na nás zpoza kamery hraje starý dobrý Hark, ten který umí dělat kouzla s kamerou, mistrně zachází s filtry a hlídá si vyznění příběhu neustálým přebíháním od čisté akce k dramatu a všudypřítomnému humoru (ten je velice důležitý a nedovolí snímku sklouznout k tradičnímu pojetí gangsterek - Hark jede napůl v comicsové póze, takže se nebudete smát, když hrdinové v akčních scénach vyrobí místy neuvěřitelné triky. Vizuální stylizace tu jde ruku v ruce se supermanskými kousky a bezvadně to funguje), nezbývá než zatleskat. Je to už čtyři roky, co Hark Time and Tide natočil, co se mu povedlo spřáhnout svou nekonečnou fantazii i schopnosti a přinést divákům něco hodně fajn po všech stránkách (ani jsem se nezmínil o výborné hudbě, což je věc u hongkongských filmů zdaleka ne samozřejmá). Můžeme se jen modlit, aby se do podobné formy vrátil, protože se na to moc dobře kouká. 80%

Režisér Wai Keung Lau si v Hong Kongu stihnul udělat jméno jako režisér vysokorozpočtových comicsových (anime) adaptací, které, krom toho že zaměstnaly stovky lidí v asijských výrobnách speciálních efektů, také proslavily Ekina Chenga jako nastupující idol mládeže. Bohužel tyto oslavované projekty (Storm Riders, Man called Hero) nejsou pro mě to pravé ořechové - možná nemám rád popové hvězdy mlátící kolem sebe zběsile mečem, možná nemám rád levné počítačové triky, kterým fušeřina v 3D Maxku teče z očních stínů, možná nemám rád slabé příběhy slepené množstvím zbytečných postav a samoúčelných dějových zvratů... Možná... Jisté je jedno - Duel je úplně jiný... Film si totiž vzal na starost Wong Jing, známý humorista a živitel čínské parodie. Wai Keung-Laua nechal za kamerou, aby zajistil stejný "look" jako u předchozích fantasy snímků. Slabé triky zůstaly, ale přibyl solidní příběh a tuny humoru. Snímek tak není jen nudnou uspávací báchorkou o superhrdinech, ale roztomilou detektivkou (z prostředí superhrdinů ;), která se při bližším ohledání ukáže být parodií na filmy s Jamesem Bondem, umístěnou do prostředí staré Číny. I když je Ekin Cheng veden jako hlavní postava a hraje hrdinu, který na poslední chvíli vždycky všechny zachrání, pravou hvězdou filmu je Nick Cheung v roli tajného agenta s označením "Drak 9" - jeho výkon absolutně zastíní všechny ostatní, jediný kdo s ním může soupeřit je Zhao Wei v roli tvrdohlavé princezny. Hvězdy (Ekin Cheng, Andy Lau) tentokrát zůstaly v pozadí a vyplatilo se to... I Duel trpí "dětskými nemocemi" předchozích Lauových projektů, ale reputaci vylepšuje dobrými hereckými výkony, solidním příběhem a příjemnou dávkou humoru. Tahle kombinace z něj činí snímek za kterým stojí za to se otočit, třeba jen na chvíli... 60%

Omílá se to stále dokola na všech fandovských serverech a po zhlédnutí několika jeho filmů to pochopíte taky - Chiu Man-Cheuk nemá štěstí na dobré role. Ač je šikovný, pohledný a umí wushu jako málokdo v branži, nebýt Tsuie Harka, asi by dodnes cvičil někde v rodné čínské kůlně. S Tsuiem se bohužel nedá točit donekonečna a tak po úspěchu filmů jako The Blade nebo Chinese Feast Cheuk upadnul do televizního podprůměru, tím spíš že se po jeho nástupu na stříbrné plátno, začaly točit převážně neakční filmy a on sám nedokázal z průměrných scénářů nic vytěžit (jeho mírně flegmatický herecký projev už jen přibouchnul poslední hřebíček do rakve). Fist Power naštěstí tvoří světlou výjimku z řady jeho propadákových filmů (které zapřičinily mj. to, že mu asi nemůžete "přijít na jméno" ;) a navíc vyčnívají i z hongkongské tvorby roku 2000. Příběh je primitivním odvarem několika hollywoodských filmů, ale s tím si nesmíte dělat hlavu, protože někdy v průběhu filmu by vám ze scenáristových skoků v čase (které šetří spousty dolarů) zřejmě rupla nějaká cévka a už by vám hráli. Po krátké představovačce hlavních hrdinů je jasné, že Charlie (Anthony Wong) je zhrzelý otec, který pro znovuzískání svého potomka ze spárů mafie a penězi oslepené manželky, klidně vyhodí do vzduchu školu plnou dětí. Chiu (Chiu Man-Cheuk) je naproti tomu slušňák s bílým kvádrem, barevným džípem a okouzlujícím úsměvem. Kromě toho je taky specialista na bezpečnost, přeborník v bojových umění (to je tak když máte za matku Cheng Pei-Pei ;), prostě kladný hrdina k pohledání. Oba je spojuje nejen fakt, že Charlie náhodou Cheuka hodí autem do města, když se jeho příteli porouchá auto, ale především Cheukův synovec uvnitř školy, v níž Charlie drží rukojmí. Jeho požadavky jsou jasné - dovezte mi sem syna do sedmi hodin a nikoho nezabiju. Teď už jen stačí srazit se po cestě s Charlieho bratrem a dívkou, s níž se Cheuk měl včera plánovaně seznámit (jeho rodiče mu neustále hledají nějakou vhodnou nevěstu) a mimořádně pestrá trojice může vyrazit zachraňovat Charlieho syna. V patách jim bude rozladěná policie, všehoschopná mafie i nájemní zabijáci... tak hurá do toho. Fist Power byl pro Chiu Man-Cheuka požehnáním z nebes. Režisér Aman Chang si po velkém úspěchu Body Weapon vymohl u producentů poměrně velkou svobodu ve výběru témat a nezapomněl při tom ani na Cheuka. Výsledkem je akční jízda, ve které se zhruba od první třetiny Cheukovy ruce a nohy nezastaví, protože neustále musí zpracovávat přehnaně agresivní nepřátele. Během celého filmu padne k zemi tak 70-80 protivníků, což je i na Hong Kong docela vydařený průměr. Hned v úvodu Cheuk semele ochranku celého mrakodrapu, pak už nastupují drsňáci v kvádrech a na vrcholu mlátičkového řetězce stojí osamělý elegán Jude Poyer (který to všechno dělá jen proto, aby si zakopal s někým dobrým a shrábnul odměnu) a čínský pingpongový wushu tým (s nímž už notně unavenému Cheukovi pomůže vlastní rodina ;). Aman Chang zřejmě věděl, že se slabším scénářem by se rychle dostal do problémů a tak najal specialistu na kaskadérské kousky a automobilové honičky - Bruce Lawa a na choreografii soubojů sehnal wushu experta Ma Yuk Shinga. Cheukovi přemíra akce vyloženě sluší, stejně jako ono bílé sako a Chang se snaží nižší rozpočet kompenzovat efektními podhledy (v akčních scénách opět trochu ztrácí, ale je to rozhodně koukatelnější než v Body Weapon, nemluvě o mnohem lepší choreografii). Co už trochu skřípe jsou gagy a dialogová vata. Changovi se moc líbí hollywoodské akční filmy a tak se snaží nakrást si z nich to lepší, bohužel mu chybí preciznost amerických kolegů a tak většina dramatických i záměrně vtipných pokusů končí někde na půli cesty. Je to docela škoda, protože Cheuk místy opravdu září a není tak těžké (s lepším scénářem a střihem) si ho představit jako nastupující akční hvězdu. Možná, že až se Aman Chang dostane k lepšímu scénáři a nebude platit střihače za počet střihů (málokdy uvidíte v jednom záběru víc než dva, tři pohyby), dopracujeme se k lepším filmům a vyšším hodnocením. Jen aby už nebylo pozdě a Chiu Man-Cheuk nehnil někde v domově důchodců. Fist Power v trochu mlžném oparu naznačuje, že je jedním z nejschopnějších filmových bojovníků, které Hong Kong má. Věčná škoda, že zrovna k téhle sortě se momentálně tamní kinematografie chová trochu macešsky. 60%

Parta dobráckých vojenských expertů se stane lehkým úlovkem pro Chicka, naháněče čerstvé krve pro hongkongské Triády. Čtveřici hlavních hrdinů vykopli z armády a příslib hromady dolarů, jídla a VCDček je fungujícím lákadlem. Hlavní slovo má ale Cat (Patrick Tam), který je bývalým velitelem a jehož chlapci pořád poslouchají na slovo. I on má problémy a potřebuje finanční pojistku, aby se mohl oženit s dívkou, kterou miluje. Peníze zkrátka hýbou světem a tak všichni nasedají na letadlo do Hong Kongu, aby tu zvládli menší fušku. Oddělat šéfa konkureční Triády přece nemůže být tak težké, takže se chlapci nechají od svého náhončího ukecat, aby sejmuli dvě mouchy jednou ranou a sprovodili ze světa i svého momentální zaměstnavatele. Krvavá lázeň v baru tak vyprodukuje dvě V.I.P. mrtvoly, desítky tuhých gangsterů a cestou se stihne postřílet i pár dotěrných policistů. Kdo střílí, ten jede... Pokud vám teď v hlavě maják zvaný "morálka" bliká jako šílený, asi nejste sami a naštěstí zablikalo i scenáristovi, takže všichni kladní hrdinové se postupně odeberou tam kam patří (a už v úvodu filmu je to velice lišácky prozrazeno). Tenhle mírně depresivní průběh, který má snad v divákovi vyvolat lítost nad zpackanými životy, ale moc nefunguje. Patrick Tam může mrkat sebevíc a Chin Kar Lok se klidně může ve svém epilogu patosem přetrhnout, ale pro tyhle grázlíky já slzu neuroním (ani tu virtuální). Je trochu na palici, že dobře vychovaní vojáci, nejlepší kamarádi pod sluncem, se najednou rozhodnou "vydělávat peníze", seberou bouchačky a střílí všechno živé, co potkají (občas se tak stane i kvůli mrzkému porno VCDčku). Chápu, že se tenhle televizní filmík (na víc ambice tvůrců (a zřejmě ani rozpočet) nemíří) snaží poukázat na problém Triád a jejich využívání "levné pracovní síly" ve formě čínských vesničanů importovaných do Hong Kongu, ale scenárista jako by se pořád nemohl rozhodnout na jaké straně barikády jeho postavy vlastně stojí. Je tu naznačena tupá oddanost ostatních (kterým jde stejně jen o povrchní věci - za ušetřené peníze si nakoupit auta, žrádlo a VCDčka) vůči Catovi, který myslel všechno dobře a chtěl jen vydělat peníze, aby zajistil štěstí své lásky, jenže ve chvíli, kdy se hrdinové začnou chovat jako záporáci (a to doslova, není tu naznačena ani sebemenší linka onoho posvátného Dobra, jak jsme to mohli vidět např. v Hit Teamu), divák k nim ztrácí vztah a veškeré emotivní scény vyznívají do prázdna. Je pravda, že ani s lepším nasměrováním by Killers from Beijing (do Pekingu se ve filmu vůbec nedostaneme, hrdinové pocházejí z malé vesničky) díru do světa neudělali, protože, jak už bylo řečeno, se pohybují v unyle televizních parametrech, z nichž vystupují jen někteří herci (Patrick Tam na vás jako hlavní z hlavních dojem určitě udělá). O akčních scénách se raději nebudu rozepisovat, protože vlastně ani žádné nejsou. Dvě podprůměrné přestřelky a dva souboje, které jsou tu tak nějak "bokem", nic nad čím byste se pozastavili. Úplného odstřelu se však snímek nedočká, protože krom hereckých záblesků nabízí krutě pravdivý pohled na problematiku hongkongského organizovaného zločinu. Určitě existují lepší filmy s touto tématikou a budete muset občas překousnout všudypřítomný patos, ale jako televizní akční drama se Zabijáci z Pekingu nechají odkoukat. Záleží jen na vás, jestli na ně budete mít čas a náladu. Pamatujte, co vás nezabije, to vás posílí ;)... 40%

Dante Lam je pekelník. Prozrazuje to už jeho jméno, ale v současném Hong Kongu snad neexistuje režisér, který by byl schopen bez mrknutí oka točit na přeskáčku totální odpad a velice zábavné filmy. Nechápu dost dobře jak to dělá, možná v tom figurují drogy, měsíční fáze nebo schopní producenti, šlapající při těch nadějných pokusech Dantemu na krk. Čert ví, u Jiang Hu: Triad Zone však někdo šlapal velice aktivně, takže se nemusíte bát vložit tuhle gangsterku do přehrávače (i v případě, že jste si ji spletli s filmem Jian Hu z roku 2004). Světem Triád vás pomocí voice-overů (na začátku vám bude v rychlosti vysvětleno, co znamená jiang hu, tak se mě neptejte ;) provede Jim Yam, vůdce jednoho z gangů, gangster s dobrou pozicí, manželkou i milenkou. Nečekejte ale osudový příběh o vzestupu a pádu jednoho gangstera (i když... jemná linka v tomhle stylu se ke konci přeci jenom vyloupne), Dante snaživě vrší flashbacky a Tony Leung Ka-Fai nanáší pomádu, aby vypadal mladší a mladší (jeho "manželce" Sandře Ng stačí trochu pudru), takže sledujeme Jima od jeho zlodějských začátků v Londýně (sledujte cameo Richarda Ng) až k jeho konci v Hong Kongu (sledujte cameo Erica Tsanga). Co odlišuje Jiang Hu od stále rostoucí hromady filmů o Triádách? Ta nejjednoduší (ale zároveň taky hodně odvážná) věc, kterou může režisér udělat - Dante Lam si z toho všeho dělá legraci a to prosím velice stylově. Jeho humor je uvolněný, ale také hodně střízlivý, protože díky chytrému pointování dovádí zpočátku vážně míněné situace ad absurdum. Ale je to zajímavé a vůbec to neubližuje hlavní dějové linii, kterou Tony Leung táhne vpřed úctyhodným charismatem své postavy. V zásadě jde o to, že ho chce někdo zabít, na čež ho upozorní mladý policista (Eason Chan) přibližně deset vteřin předtím než se to stane. Jim má zkrátka pech, zatímco ostatní vůdci gangů umírají přirozenou smrtí na nejrůznější choroby, on musí mít zrovna na krku zabijáky. Ano, o jeho život zdaleka neusiluje jen jeden a tak se Jim musí trochu zamyslet sám nad sebou, svým vztahem k manželce, však to znáte. Ano, zní to neuvěřitelně nudně, ale Dante tu používá nadsázku ve sloních dávkách, stejně jako ve zbytku filmu. A jednou jedinkrát za film přestřeluje a dostává se do míst, kde i ostřílený fanda HK filmů kroutí hlavou. Během jednoho útoku Jima totiž zachrání slavný generál Kwang Kung Tao, jehož podobiznu v životní velikosti má Jim v ložnici a denně se k ní modlí. Najednou je tu tenhle "bůh" z masa a kostí (s podobou Anthonyho Wonga!) a hodlá Jimovi rozdat pár rad (čas od času to dělá). Následuje totálně neuvěřitelná pasáž (která je nefalšovanou parodií), ve které se Kwang zúčastní porady gangu, rozdá pár mouder Jimovi i jeho manželce (která se právě dozvěděla, že její muž má milenku) a prostě zmizí, stejně rychle jako přišel. Hlavním důvodem, proč při jeho zjevení nevypnete televizi a nejdete se třísknout hlavou do zdi, jestli se vám to třeba nezdálo, je rozhodně Anthony Wong, který odvádí maximum a nenechá spadnout děj do trapnosti. Podobně snaživí jsou ale všichni a pokud jste např. Tonyho Leunga neznali (resp. jste znali jenom slavnějšího Tonyho Leunga Chiu-Waie), po tomhle filmu na něj nezapomenete. A Dante Lam po Beast Cops zase výrazně vyvažuje hříchy spáchané na publiku skrze Twins Effect. Ještě jeden takhle zábavný film a odpustím mu úplně. A když je recenzent takhle shovívavý, to už něco znamená. 70%

Žili byli thajští domorodci a v klidu a míru osívali rýži, dokud se v nedaleké Barmě nerozhodli, že jejich zemičku srovnají se zemí. V roce o kterém se toho v českých učebnicích dějepisu příliš nedočtete se tak dvě statisícová vojska vydala na hlavní město Thajska (tehdy to ještě nebyl Bangkok). Jedno severně, druhé jižně. Nikdo tehdy nepočítal s tím, že se statisícový kolos zdrží, kvůli jedné pidivesničce s několika stovkami obyvatel. Zapadákov jménem Bang-Rajan byl poslední pevností thajské svobody. Vesničané odmítli jen tak složit zbraně, dokonce i poté, co jim vláda odmítla poskytnout děla na obranu svých obydlí. Postupně se do vesnice sjížděli další Thajci, kteří chtěli bojovat za svobodu své země a z téhle válečné historky se nakonec stala legenda. Režisér Tanit Jitnukul (jedno z těch vyslovitelných thajských jmen) se v roce 2000 chytil příležitosti, když dostal trochu zajímavější rozpočet, než bývá v Thajsku obvyklé a vyšlápnul si k historickému velkofilmu, vyzbrojen zkušenostmi z hollywoodských eposů. Bang-Rajan je samozřejmě trochu komornější, ale využívá to ke svému vlastnímu prospěchu. V úvodu se "nasytíme" přepadovkou barmské vojenské jednotky a zjistíme dvě věci - všichni představitelé mužských rolí mají muskulaturu jako Tony Jaa a umějí seřezat sto Barmanů (sorry, tenhle vtip jsem si nemohl odpustit) na posezení. Nic jiného jim ostatně nezbývá, protože přesila je obrovská. Nečekejte příliš Muay Thai, v začátku vás naopak překvapí, že Thajci disponují o poznání větší palebnou silou a když už dojdou koule, tasí svoje meče a sekery, díky nimž se akční scény mění v naprosto necenzurovaná jatka a nebýt příliš mihotavých "ručních" záběrů, zřejmě by tenhle film zakázali. Jitnukul se nebojí ničeho - usekané nohy, hlavy rozťaté vejpůl nebo les plný visících dětí a žen. Válka je prostě svině a tahle byla extrémně špinavá, což dokazují krvavé poprašky bojovníků, vracejících se z bitvy. Americká "cenzurovaná" verze filmu má 71 minut, tj. takřka polovinu původní stopáže. Můžete dvakrát hádat, co se vystřihlo. Jitnukul se ale nespokojí jen s vizuálně dokonalými jatky, prostřednictvím několika flashbacků se soustředí především na život ve vesnici a vybrané hrdiny. Máme tu věčně opilého válečníka, který si ve vesnici léčí svou dávnou depresi, nového vůdce, který vylezl z pralesa s pečlivě pěstěným vousem, aby vedl poslední zbytky thajského odporu a pak řadu zajímavých pěšáků, kteří mají většinou starosti se svými ženami. Během četných bitev (většinou útočí Thajci ze zálohy, tak nějak mi není jasné, že barmské vojsko až po pěti měsících obléhání uznalo za vhodné zaútočit plnou silou), se stihnou vyřešit všechna typická válečná klišé, ale ve spartánsky vypadající vesnici a v podání herců-neherců to nepůsobí nijak vlezle nebo agresivně. Občas se budete nudit, protože Jitnukul rozvádí určitý motiv až příliš polopatě, ale náhle useknutá hlava letící přímo proti objektivu vás vždycky vrátí na správnou kolej. Násilí tu možná působí trochu samoúčelně, ale po PG-13 hollywoodských "válečných" filmech, kdy je vše střiženo ještě předtím, než by to teenagerům způsobilo psychickou újmu, je to příjemné osvěžení. Bang-Rajan se v mnohém podobá Válečníkovi (Musa), i když jeho vzdálený korejský bratranec je na tom ve většině ohledů trochu líp. Nelze ale porovnávat neporovnatelné. Bang-Rajan vzniknul s relativně nízkým rozpočtem a Jitnukulovi se musí zatleskat, protože dokázal z toho mála vyrobit poctivě vypadající válečnou podívanou. Pár počítačových explozí v závěru nemůže zkazit tu nádhernou atmosféru, která vás bude filmem provázet. Žádné extrémní přehrávání nebo příliš ambiciózní scénář. Ačkoliv bylo natáčení zcela jistě náročné, všechno působí přirozeně, snad jen vypiplané barevné filtry vám v dialogových scénách důrazněji připomenou, že nekoukáte na hraný dokument - postavy zůstávají uvěřitelné, zřejmě právě proto, že bych k jejich hereckým výkonům mohl mít tisíc připomínek. Během několika minut si prostě zvyknete na úsporné thajské "herectví" a o to víc z mysli vytěsníte, že vám někdo podstrčil motiv nenaplněné lásky... Thajci na to zkrátka jdou od lesa a Bang-Rajan tak zavádí trochu nedefinovatelnou škatulku a já ani nevím, jestli ho chválím za nevinnost a čistotu filmových postupů, nebo dokonalou manipulaci s divákem, při které se nedostatky obrací v klady. Nakonec je to vlastně ale úplně jedno. Celek je v tomhle případě lepší, než součet jeho částí a kdo chce vidět necenzurovanou guerrilovou válku, která si půjčuje odevšad, ale zůstává "svá" a nezdržuje vás sáhodlouhými dialogy, ten by neměl dlouho váhat. 70%

Stanley Tong se v Hong Kongu proslavil jako jeden z nejlepších kaskadérů (díky své drobné postavě dubloval hlavně herečky) a ve své režijní filmografii má takové pecky jako Police Story 3 nebo First Strike (tedy Police Story 4). I on zkoušel své štěstí v Hollywoodu, ale byla mu připíchnuta jen megatrapná komedie s Leslie Nielsen zvaná Pan Magor (vycházela ze stejnojmenného kresleného večerníčku). Po téhle blamáži se Stanley zdravě naštval, sbalil kufry a odjel zpátky do Hong Kongu. Ještě v letadle zřejmě napsal scénář a během tří let dal dohromady nejen potřebné peníze (zřejme nezanedbatelnou částku), ale i vyšperkované obsazení, v němž se našlo místo jak pro nastupující hvězdy, tak pro veterány a nechybělo ani několik překvapení. Jedno nám Tong servíruje hned v úvodu, když jsou novopečení policejní kadeti, Darren (Aaron Kwok) a Alex (Wang Lee-Hom) svědky gangsterského vyřizování účtů. A to prosím přímo uprostřed módní přehlídky, na níž vystupuje Alexova budoucí snoubenka. Hoši to samozřejmě nenechají jen tak a zatímco Alex uhání tajemnou krásku Noriku (naprosto okouzlující Norika Fujiwara, kdykoliv vstoupí do záběru, muži omdlévají ;), Darren si dává rychloběh s letmým startem, aby dohnal číšníka, jenž má ještě teplou mrtvolu na starosti. K jeho smůle se z něj vyloupne korejská akční mašina Won Jin a i když je miláček ze Scorpion Kinga zlikvidován dřív, než se dostane do provozní teploty, jeho přítomnost jistě potěší. Brzy přijde řeč i na šéfa místních gangů, slovůtného Maa, který tráví dny obřezáváním bonsají a podepisováním šeků. Starý šéf zkrátka vyměkl a tak si na vůdčí post brousí zuby Tony, kterému už starý pán dlouho leží v žaludku a spolu s jeho bodyguardem (Ken Lo) už jen čeká, kdy nastane ta správná příležitost prohnat mu meč důležitými orgány. A ta šance je za rohem ve chvíli, kdy se na scéně objeví poslední figurka - americký drogový dealer Coolio (a ano, hraje ho Coolio), který hodlá Čínu zaplavit několika tunami solidního matroše. To se starému pánovi nelíbí a tak bude muset jít z cesty. Stejně jako policejní sbor i se zapálenými nováčky, kteří svou vytrvalostí a naivitou stihnou nadělat pěkných pár průšvihů mezi něž patří divoké honičky, souboje a taky pár nezbytných mrtvol. Tak to mají přece diváci rádi... Podobně zcela jistě uvažoval i Tong, když dal dohromady tak skvělý tým a chtěl z něj vymáčknout to nejlepší. Jeho vlastní scénář mu bohužel zkracuje žíly, kde to jen jde. Pominu taktně naprosto neuváženou a předčasnou likvidaci Won Jina (ten člověk svýma nohama táhne celý film... kde by bez jeho doublování byly obě popové hvězdičky v čele - pokud Aaronovi a Leeovi věříte, že umí sakra dobře kopat, je to především díky dokonalé souhře drátů a několika velice velice povedeným kombinacím ve finále, které Won Jinův rukopis prostě nezapřou), připustím i obsazení Coolia, jenž je ze začátku tím nejotravnějším gangsterem sezóny (není divu, že ho Mark Dacascos nesnáší, ani to nemusel mít napsané ve scénáři ;), ale časem si na to zvyknete. Ostatně to urážení čínské kultury a všeho kolem mu jde, lidově řečeno, pěkně od huby. Největším problémem však zůstává špatné vedení děje... Stanley Tong ve snaze zamířit zpět na americký trh a ukázat pomazaným hollywoodským hlavám jak dělat kvalitní filmy, zdá se trošku přestřelil. Je mi úplně jedno, že všechny postavy se snaží mluvit anglicky jak to jen jde (což přináší poměrně rozpačitý výsledek, protože většina postav umí anglicky velice špatně), ale onu nucenou hollywoodskou fazónu si nese i celý příběh - svádění, policejní výslechy, likvidace uvnitř mafiánské rodiny a opulentní přerody uvnitř postav... to všechno jako by vypadlo z nějakého hodně špatného amerického seriálu a i když se Tong snaží tyhle scény naoko parodovat a hranice mezi neúmyslnou stupiditou a lehkou satirou je v jeho podání mírně rozmazaná, ve výsledku se mu film rozpadá pod rukama. Možná to chtělo víc kvalitního lepidla, kterým jsou rozhodně jakékoliv akční scény. Tady Tong "zamachroval" a dostál své pověsti akčního umělce. Už úvodní "tréninková" scéna je vynikající, pochválit můžeme i akční honičku Lamborghini vs. formule a především finále, které se na první pohled zdá krátké, ale má výjimečnou gradaci. Krom choreografie je nutno vyzdvihnout hlavně kaskadérské kousky, které film v očích fandy hážou o pověstný stupínek výš, protože to co Tong v závěru vyvádí, skutečně nemá obdoby a "okenní souboj" považuji za perlu, kterou je nutno vidět. Bohužel jenom na akci (které tu není zas tak moc) film nestojí a Stanley si tentokrát ukousnul moc velké sousto. Možná kdyby zrušil několik příběhových linií o pomstě za padlé kolegy nebo o korupci pro dobro všech, a vešel se stopáží do hodinky a půl, pak bych možná zamával i sedmdesátkou. Takhle je to za "šede", především díky vychytané akční stránce a vybrané herecké smetánce. Ale bylo to o prsa. A že je má Norika móóóc hezký... ;). 60%

V hongkongské kinematografii už jsem prosurfoval řadou žánrů a narazil na spoustu podivností, takže umím odpouštět. Vybledlé dialogy se dají ošéfovat výbornou choreografií, slabší herecké výkony zas dovedou zakrýt žalostné triky. Občas ale člověk narazí na degeneráta, který svou existenci obhájit nedokáže - Millenium Dragon patří do téhle skupiny a pokud chcete ušetřit čas, který byste jinak věnovali této recenzi, dovolím si vám trochu neprofesionálně prozradit hned na začátku, že takovou kravinu jsem už hodně dlouho neviděl. Film začíná v mongolské poušti, ale jakékoliv historické choutky vyvolané komparsem pobíhajícím na koních se ztrácí, když se za první dunou objeví autobus. Následuje vyvražďovačka filmového štábu a představení hlavního záporáka (Chin Siu-Ho s dlouhými vlasy... sluší mu to, ale to je tak všechno) - to jsou jediné okamžiky, ve kterých se budete jakž takž orientovat a pochopíte, že záporák má hezkou milenku a žárlivou sestru. Zároveň má zálusk na počítačový čip od ruského obchodníka, který za velké peníze odkoupí Korejci. Děj se tak přesouvá do Moskvy (která je prezentována haldou evropských statistů v pozadí a špiónskými záběry, zřejmě ukradenými z turistických videoprůvodců ;). Potkáváme hrdiny naše filmu dva flákače, z nichž jednoho hraje Yuen Biao, velkohubě propagovaný na obalu DVD. Biao naštěstí brzy pochopil, že v tomhle filmu ho nikdo nepotřebuje a po první menší bitce vyletěl do vzduchu a už se nevrátil (on se tedy vrátí, protože zhruba v půlce filmu se všechno obrátí naruby a některé mrtvoly oživnou, ale to bych vám asi prozrazovat neměl. Na druhou stranu, alespoň se máte na co těšit, protože tenhle dějový zvrat je podán obzvlášť amatérsky a dělá ze stupidního akčňáku "seriózní" bondovku ;))). Philip Ko není špatný herec, ale s režií se nikdy neměl pouštět do křížku. To že se pokusil natočit vážně se tvářící kriminálku o souboji tajných služeb sice není trestuhodné, ale způsob kterým na sebe vrší scény vás zaručeně přivede do blázince - postavy jednají impulzivně a naprosto nelogicky, stávají se jim věci o kterých nevíte PROČ se staly a vrcholem je rande sekvence, kdy Ko stříhá do sebe dvě rande, každé se stejnou dívkou, ale jiným nápadníkem. V tu chvíli se vám hlava roztočí jako rotor u vrtule a vše je ztraceno. Film nemá soudržnost ani v úseku deseti minut a i když jsem si některé pasáže pustil dvakrát, stejně jsem nechápal. Ze všeho nejhorší jsou ale herci... Biao je ve filmu všeho všudy půl hodiny a i po tu dobu sám sobě dělá ostudu (především v akčních scénách, které by hůře nezvládl snad ani Martin Tomsa. Ale v tomhle ohledu padá všechna vina na choreografa a režiséra, protože Biao zas takovej lempl není, ani na stará kolena), jeho dva kolegové (Číňan a Korejec) jsou si docela podobní, nejen fyzicky ale i tím, že jsou oba jsou nevýrazní až hanba. Herečky jsou tu na okrasu, aby měli chlapi co balit a pokud se snad pokusí o něco víc (variace na Yukari Oshimu) vyzní to hloupě, ne-li rovnou komicky. Film bohužel není tak špatný, abyste u něho řvali smíchy a to i přesto, že se Philip Ko hodně snažil. Děj se sice odehrává v Rusku a Mongolsku, ale krom pouště a několika interiérů (které podezřívám z toho, že se všechny ukrývají v jednom domě, což způsobuje další scenáristické křeče ve snaze vyhnout se již známým místnostem ;) nám toho Ko příliš nenabídne. Pravé orgie si však vychutnají vytrvalci v ohlušujícím finále. Dvojice hrdinů nejdřív pistolkami postřílí asi padesát Mongolů, načež přijede Biao a donutí je, aby se vzdali. Chin Siu-Ho a jeho sestra ujíždějí na koních a diváka určitě překvapí jejich výbava. Sestra má na sobě asi dvacet kilo dynamitu (čistě pro případ, že by musela zemřít svázaná se svým protivníkem. S takovými věcmi se přece počítá), Chin Siu-Ho zas sebou veze rovnou dva meče. Přeci nenechá svého nepřítele bojovat holýma rukama. Největší masakr je pak úplný konec - když se proti sobě ti tři a Siu-Ho postaví, člověk doufá, že režisér konečně dostal rozum a bude nějaká akce. Ale houby, Siu-Hoa zlikviduje boží moc. Nevídané. Popravdě nevěřím, že by s podobným námětem (a koneckonců i obsazením) udělal sebelepší režisér nějaký trhák a lituji Biaoa, že musel na sklonku devadesátých let takovou hrůzu vzít. Díky Koově bezpohlavnímu zpracování snímek vypadá jako tchajwanská produkce z osmdesátých let ve které zapomněli dodělat vizuální efekty, ale ani tahle přítěž nedokáže snímek hodit do té vděčné sorty filmů, které začínají být při skupinových projekcích nechtěně zábavné. Millenium Dragon je prostě jen nudným a trapným důkazem, že i v Hong Kongu mají snímky kvalitou odpovídající našim Kameňákům nebo Waterloo po česku. Od první do poslední minuty jsem se proklínal, ale práce je práce. Osobně nevěřím tomu, že by tohle někdo ukoukal do konce na jeden zátah. Pokud se to někomu povede, napište mi, ať vím, že jsem netrpěl sám. ;) 20%

Stejně jako u prvního dílu (Gen-X Cops), i na ten druhý vás zřejmě nalákal sám Jackie Chan, který je tentokrát již zcela neomaleně v čele úvodních titulků a také se ,tentokrát zcela neomaleně, ve filmu vůbec neobjeví :-) I já jsem mu znovu sedl na lep, nicméně v případě dvojky mě čekalo tvrdé zklamání a Jackie se prostě neukázal... Gen-Y Cops velmi volně navazují na styl i hlavní postavy prvního dílu. Znovu se setkáváme s Matchem a Alienem z jedničky, kteří jsou již řádnými policisty. Celý příběh je ale béčkový až to bolí: do Hong Kongu je na kybernetický veletrh převážen americký supermoderní vojenský robot RS-1, jehož hlavní konstruktér však zešílel a poté, co ztratil místo, se snaží nabourat do řídícího centra robota a poštvat ho proti jeho novým majitelům. Do toho všeho se připlétají oba naši hlavní hrdinové, FBI, čínský robotův protějšek a dlouhé minuty levných trikových scén. Samotný robot působí jako mutace starých známých Transformers a Power Rangers a jako by to samo o sobě nestačilo, tvůrci velmi často používali renderované 3D scény, které působí oproti reálným záběrům jako pěst na oko. Hrozné trikové scény už nezachrání ani jedna vcelku povedená exploze, ani ucházející akce. Té dominuje v tomto filmu zejména střelba, nicméně vše opět shazuje nevhodný a rychlý střih, kombinovaný s detailními záběry. O něco líp jsou na tom bojové scény, které jsou skoro na úrovni jedničky (ať už si pod tím představíte cokoliv :) Tento ryze béčkový celek, který je dílem americko-čínské koprodukce, ale pár vyvedených momentů nevylepší, o účasti Christy Chung ("Bodyguard from Beijing") nemluvě. Gen-Y Cops, který najdete v našich videopůjčovnách pod názvem "Ocelový mumraj" (co hůř, v Americe jako "Jackie Chan presents: Metal Mayhem":), doporučuji jen hodně otrlým fandům, není to tak špatné, abyste se u toho váleli smíchy a není to ani dost dobré, aby se vám to líbilo. S takovými filmy rovnou do koše :-) 30%

Když se má ve městě stavět nový stadion, na kterém by si to rozdávali nejlepší američtí fotbalisté, jediné, co stojí bezcharakterním manažerům NFL v cestě, jsou majitelé pozemků. A dva konkurenční gangy: asiati a černoši. Netrvá samozřejmě dlouho a skrytá válka přináší první oběť. Tou je ovšem Po, syn vůdce asijského gangu. Ten, kdo ho zabil, ani neví, co udělal, protože jeho bratr Han (Jet Li) neváhá utéct z HK (HK - HongKong) vězení (kde byl samozřejmě neprávem), aby si s nim vyřídil účty. A mimo to se neplánovaně zamiluje do dcery vůdce nepřátelského gangu Trish (Aaliyah) (jejíž bratr je později též zlikvidován). Nakonec ale samozřejmě vraha najde. U většiny HK filmů se ani nevyplatí žehrat na slabý příběh (ani když využívá klasiků UK literatury :-). Romeo musí zemřít tuhle linii čestně drží (dokonce akceptuje i některá HK pravidla, např. že zloduch není jistý až do poslední třetiny filmu). Podobně jako u (HK) filmů Jackieho Chana je příběh jen vatou, která slouží jako výplň, když se zrovna nekope nebo nestřílí. Tuhle vatu naštěstí zachraňují slušné herecké výkony Delroye Linda a Aaliyah (na to, že je to debut zpěvačky, je to obdivuhodné). Jet Li sice moc nemluví, ale o to víc kope. A právě akční scény jsou těžištěm celého filmu. Samotných bitek sice dohromady moc není, ale svůj účel plní. Hned při té první si všimneme, že tvůrci se evidentně přiučili u Matrixe (Joel Silver v pozici producenta se holt nezapře), ale krom zpomalených záběrů a obvyklých Jet Liho kejklí se dočkáme i "poučných záběrů" (jsou asi čtyři). Kamera při nich vytvoří jakýsi rentgenový obraz a ukáže nám, která kost pod rychlými údery Jeta právě praská. Vcelku originální nápad. Tady ovšem měla práce počítačových animátorů skončit. Bohužel, nestalo se tak. To co některé (jsou dvě) bojové scény naprosto kazí (kromě občas neskutečně vlezlého hip hopu, který je na mnoha místech použit jako dekorativní kýč, aby divákovi namlátil do hlavy, že teď jsou právě na scéně hoši z Harlemu) jsou počítačové triky. Zní to neuvěřitelně, že se Jet Li nechal uvrtat do takové věci, ale je to tak. Ve dvou scénách (popravdě ve třech, ale v té třetí to není Jet Li, ale Russell Wong a navíc byste tu úpravu ani nepoznali) je, už tak dokonalým pohybům, trošku pomoci přidáno. Popravdě řečeno, trošku je špatné slovo. Nejen, že oba pohyby (jeden trik Jeta přetočí ve vzduchu a vrhne ho zpět, bez jakéhokoliv odrazu od čehokoliv. Druhý ho zase strhne ve výskoku dolů) působí naprosto směšně a nereálně, ale navíc kazí celou scénu (dvojnásob pak závěrečné finále). Za jediné vydařené bojové scény tak lze považovat pouze utěk z vězení a fotbalový zápas v HK stylu (ten opravdu stojí za to). Je pravda, že i kdyby se scény vyvedly, ani zdaleka by nedosahovaly preciznosti původních Jet Liho filmů, ale míchat Jet Liho, počítačové triky a hip-hop do sebe, to už je trochu moc. I přes to všechno je tenhle netradiční žlutočerný akčňák solidním kouskem (také díky dobře odvedené režii debutanta Andrzeje Bartkowiaka). Ti z vás, kdo Jet Liho neznají, budou u vytržení, co všechno tenhle asiat dokáže (a věřte, že toho dokáže MNOHEM víc) a ostatní můžou tuhle kung-fu kriminálku brát jako Jetovu rozcvičku před nějakým opravdu velkým hollywoodským filmem. 70%