HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 20.4.2017  21:57

    Znáte je. Viděli jste jich desítky. Americké filmy o partě loserů, kterou vede přísný velitel skrz vojenský výcvik - za každý nařízený klik navíc se dočká nějakého podrazu od hlavních hrdinů, kteří nejsou tak špatní jak se zdá, jenom je ta vojna slušně řečeno štve. V pravý okamžik si ale uvědomí, že Amerika (v tomhle případě tedy Tchajwan ;) by bez nich nepřežila, takže se s velitelem spřátelí, se štěstím vyvedou nějakou úspěšnou misi a hurá je tu happyend... Forever Friends se drží téhle prosté dějové kostry jako klíště, když nám představí čtveřici vykutálených přátel, jenž spolu s celou jednotkou čelí buzeraci od nového, možná až příliš mladého kapitána. Ten má za úkol sestavit speciální jednotku jako součást bojových manévrů, které se konají v době čínsko-tchajwanské krize. Čína je na malou sousední zemičku patřičně nabroušená a tak se v Tchajwanu konají velká vojenská cvičení, která mají dokázat, že David se Goliáše nebojí. Nebo něco v tom smyslu. Důležité je, že v narychlo sestavené jednotce jsou samí flákači a zašívkové, takže to kapitán se svými drsnými metodami oddělování zrna od plev nebude mít vůbec jednoduché, zvlášť když ho vojáci pomocí voodoo proklejí (díky několika nešťastným náhodám je to nakonec nečekaně účinné ;). Tyhle drobnosti ale nijak neodvádějí pozornost od hlavního průšvihu celého snímku. Už v prvních vteřinách, kdy nám jeden z vojáků voice-overem polopatě vysvětluje co a jak, je většině osazenstva před televizí jasný každý další metr celuloidu. Mladíci v čele s Takeshim Kaneshirem se zázračně napraví, stihnou si vyřešit i své pohnuté osudy (Kaneshiro se po letech vrátí k rodině) a víceméně omylem zvítězí v manévrech modrých proti červeným. No ale budiž, z téhle zbraně se už sice jednou střílelo, ale to neznamená, že by nemohla znovu zabíjet. Režisér Chu Yin-Ping bohužel láduje pouze slepé patrony. Od člověka zodpovědného za Shaolin Popeye I a II (raději to nechtějte vidět, já viděl trailery a doteď se z toho třesu) zjevně nelze čekat zázraky, můžeme být vděční za jakoukoliv okatou vykrádačku (Yin-Ping se neomezuje jen na použití hollywoodských situací a klišé, bezostyšně krade i hudbu), protože kdykoliv Yin-Ping vymyslí něco sám od sebe, je to spíš k pláči. Je smutné pozorovat, jak nedokáže prodat divácky atraktivní situace (manévry jsou úplně zabité, je jim věnováno sotva pět minut), pere se s průměrným scénářem (dělá mu problémy i samotné provedení dialogů, viz scéna na železničním přejezdu, kdy se skupinka modrých doslova vykecá ze zajetí. Mělo by to být humorné, ale je to spíš útrpné) a ani na chviličku nedokáže vymáčknout z látky kýženou atmosféru, i když se někteří herci (Takeshi Kaneshiro, ale hlavně Nick Cheung) docela snaží. Forever Friends byl odsouzen k neúspěchu už když ho někdo sepsal, ale převedením z papíru na celuloid se dá vykřesat z písmenek mnohem víc než by se mohlo zdát. Yin-Ping tímhle záchranářským darem nevládne, když se rozdávaly profese, nebyl zvolen doktorem, spíš hrobníkem. Pak se nelze divit jak tahle poloagitka, polokomedie dopadla. Takže do pozoru a čelem vzad, tady opravdu není nic k vidění! 30%

    • 21.4.2017  13:29

    Režisér Wong Jing už si stačil v HK udělat pověst, mimojiné i jako režisér, který nezná tabu a neskrývaně paroduje všechno co mu přijde pod ruku. V High Risk hraje Jet Li velitele čety pyrotechniků - ve chvíli, kdy mu pod rukama vybuchne autobus plný dětí (ano, to se může stát skutečně jen v asijském filmu, navrch v něm ještě zahyne Jetova žena), rozhodne se pro klidnější kariéru - bodyguard a tajný double filmové celebrity... Kořeny minulosti ho ale brzy dostihnou. Těžko popsat tenhle film bez toho, abyste to zažili na vlastní kůži. Už v prvních minutách si fandové přijdou na své. Jet totiž dělá bodyguarda Frankiemu, celebritě, která dělá svoje vlastní stunty vždycky sama (nebo to alespoň tak má vypadat). Už v tu chvíli by měl asi Jackie vyletět z kůže, protože Frankie (tedy ten herec) je mu neuvěřitelně podobný. Navíc Frankieho otec nosí námořnickou čapku a Frankieho manager vypadá jako teplouš co zapomněl šatník v šedesátých letech. Jinými slovy - oba vypadají na vlas jako Jackieho manažer a otec (chvíli jsem byl na vážkách, jestli to skutečně není Willie Chan, protože ho trefili skutečně excelentně). Tím to ale všechno teprve začíná... Následuje představovačka Billyho Chowa (se skvělým hárem, scéna parodující Die Hard 2). Billy hraje bojovníka, který chce Frankieho zabít, protože si myslí že v reálu není tak dobrý jako ve svých filmech (a myslí si to právem ;). Ale to není jediný problém, který musí Jet Li jako Frankieho bodyguard řešit. Tajemný zločinec známý jako "doktor" (ten co si libuje ve vyhazování autobusů do vzduchu) se vrací. A jeho cesty se samozřejmě zkříží s Jetovými... Nakonec se z filmu vyklube variaci na Die Hard a ukáže se, že Billy Chow patří do "doktorova" gangu, který přišel ukrást korunovační klenoty (nebo co ;). To všechno je ale jen zástěrka pro další vlnu gagů, které nešetří nikoho... Po nadupaném začátku film ale trochu ztratí tempo a nebýt vyvedených akčních scén (Jet vs voják, Billy Chow vs Frankie), asi by snímek zapadl do šedého průměru. Trochu rozporuplný je i samotný závěr filmu (záporák umírající na... ale to vám neprozradím ;). Přes všechny výtky je to povedený akční film s hodně šílenými gagy (které se zřejmě snaží vyvažovat docela brutální ražení - Wong Jing si libuje v průstřelech, sekání rukou, rozhazování kusů těl po místnosti apod.), místy překvapí a rozhodně neurazí... p.s. perlička - viděl jsem pouze americkou verzi, která má kromě mimořádně slabého dabingu i mimořádně americký soundtrack (hip-hop, hlavně ke konci je to jako pěst na oko). Prostě další americká rána hongkongské kinematografii... Ještě pár let, HK režiséři a producenti se naštvou a pak vás nezachrání nic pánové z Miramaxu, Dimension films a vy další przniči ;) 80%

    • 21.4.2017  02:03

    Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50%

    • 21.4.2017  02:02

    Chinese Odyssey I. a II. jsou trochu jako Kill Bill, dost dobře se nedá koukat jen na jeden z filmů - pokud se kouknete na jedničku, skončí děj v tom nejlepším a pokud zvolíte pouze dvojku, budete mít v hlavě bordel, který jen tak nezmizí. Ale abych byl upřímný, tohle filmové duo vám zamotá hlavu tak či onak. Režisér Jeffrey Lau moc dobře věděl, proč se k látce v roce 2002 vrátil a natočil napůl remake, napůl novou verzi obou filmů nazvanou Chinese Odyssey 2002. Verze z roku 2002 už sice v hlavní roli představuje Tonyho Leunga (ne Stephena Chowa jako v prvních dvou dílech) a naprosto se vzdává ústředního motivu Opičího krále, ale je o dost "západnější" a přehlednější, což znamená mírnější a pro laika rozeznatelnější humor a snadno stopovatelnou dějovou linii. U jejích předchůdců je to naopak. Jeffrey Lau si tenkrát vytýčil vpravdě ambiciózní cíl, totiž neotřelé filmové zpracování legendární Journey to the West, s Opičím králem, posvátnými svitky atd. Ani ten televizní seriál, který jsem v dětství miloval si s tak košatou předlohou neporadil a Lau brzy pochopil, že bude muset udělat nejmíň dva filmy. Natočil přes tři hodiny materiálu, takže musel dost necitlivě projekt rozseknout vejpůl a přidělat pár vysvětlovaček. Ty jsou ale k dobru věci, protože kdyby se divákovi v úvodu dvojky nedostalo orientačních bodů, asi bychom neměli nouzi o vybuchující hlavy. Film totiž není tím klasickým dobrodružstvím Opičího krále, v hlavní roli se objevuje Stephen Chow a Lau navíc do scénáře vpašoval několik romantických linek. A pak je tu ještě takový pokus o parodii na Návraty do budoucnosti. Prostě chaos. Člověk by čekal, že se při tomhle bordelu nebude nudit, ale méně je někdy více, zvlášť když Chowův specifický a místy hodně dětinský humor, se ne vždy trefí do černého. Chinese Odyssey je vskutku zkouškou ohněm, protože jestli jste od něho zatím viděli jen Shaolin Soccera, máte možnost poznat novou tvář Stephena Chowa, tu která si musí vystačit s Carreyovsky gumovými úšklebky a neuvěřitelnou energií. Ani tenhle talent však Chowa nevytáhne ze mizerně orchestrovaných gagů. Vedle obrovské přehuštěnosti postavami, událostmi a vtípky mají totiž původní Odyssey stejný problém jako ta nová: tvůrci nevědí, co by vlastně chtěli, takže momenty absolutně šílené parodie se tu střídají s těmi vážně míněnými a vzniká nepřehlédnutelný kontrast, který nabourává stavbu celého snímku. Proč bychom měli brát vážně postavy, které ze sebe dvě třetiny filmu dělají naprosté magory? Lau je nedokáže opatřit uvěřitelnou aurou, podle které bychom poznali, že "teď se zas chvíli nemáme smát". Tím spíš, že se občas nesmějeme ve chvíli, kdy bychom zřejmě měli (alespoň herci se tváří tak, jako že předehrávají něco strašně vtipného). Celá řádka dialogových fórů vyšumí totálně do prázdna (částečně i vinou mizerných anglických titulků, které jsem měl tu čest sledovat). Nuda vás přepadne hlavně u jedničky, která si s celou mytologií kolem Opičáka pohrává víceméně okrajově a připravuje půdu pro druhou půlku (resp. druhý díl), kde po počátečním ULTRAchaosu, kdy nestíháte nic a nikoho, začne všechno zapadat do sebe. Oba díly obsahují geniální okamžiky (v jedničce cesty zpátky časem, ve dvojce vysvětlování cest zpátky v čase), ale je velice těžké je hledat v druhořadých vtipech a legracích bez pointy (to říkám jako člověk, který už pár hongkongských komedií viděl a celkem chápe Chowovo pojetí humoru, které se pohybuje od trapných fekálforků k dokonalosti kopírující to nejlepší od Monty Pythonů), navíc musím znovu zopakovat: Jestli jste ještě žádný film Stephena Chowa nebo hůř, žádnou asijskou komedii nikdy v životě neviděli a někdo vám přinesl právě Chinese Odyssey I. a II., buďte připraveni na nejhorší. Je hrozně smutné, že Laua napadlo správné řešení až v roce 2002, kdyby se obě první (ehh) Čínské odysey vzaly a sestříhaly do dvouhodinové komedie (zní to pekelně, ale šlo by to), mohla to být podívaná s báječným tempem, dobrými gagy a možná i nějakou hloubkou. Ta padesátka v hodnocení působí spíš jako alarm pro neználky. Pokud si myslíte, že na to máte, považujete Chowa za komika a jste ochotni pro pár okamžiků osvícení něco vytrpět, mohli byste si Chinese Odyssey docela užít. Když na konci pospojujete všechny tečky mezi sebou a vyloupne se vám finální obrázek, je to celkem příjemný pocit, který stojí za trochu námahy. 50%

    • 20.4.2017  15:42
    7 jin gong (1994)
    ***

    Když jde o moderní akčňák, ve které se hrdinové takřka nezastaví, můžete vždycky počítat s Ching Siu-Tungovou podporou. Občas sice musíte překousnout mírnou přeplácanost a ujetost celého projektu, ale po technické a bojové stránce má pro nás mistr vždy schovanou nějakou perličku. Nejinak je tomu i u Wonder 7, což je název jakéhosi hongkongského Mission: Impossible týmu. Parta sedmi trénovaných (mladých, pohledných, šikovných... na co si jen vzpomenete) Číňanů plní nejrůznější mise a sní o tom, že si jednou za ušetřené peníze otevře restauraci a bude žít šťastně až do konce. Nebo tak něco. Jsou tu zastoupeny všechny archetypy - obtloustlý dobroděj (Kent Cheng), shaolinský mnich (Xin Xin Xiong), přirozený vůdce (Li Ning - čínský wushu šampión) atd. Podle jmen v závorce jste pochopili, že Ching Siu-Tung se na svůj západoidní útok patřičně vyzbrojil a to nás ještě velké trumfy čekají po cestě. Naše speciální jednotka se totiž po nemastném-neslaném intru (při zatýkání pohraničních přeběhlíků se musíte smířit se dvěma fakty - odrazy kulek v tomhle filmu někdo zaměnil za zvuk sražky mečů a hrdinové nazývají všechny svoje triky (nejen bojové, ale třeba i skok s pistolemi nebo úder motorkou) hodně barvitě, takže až Kent Cheng skočí kupředu s dvouhlavňovou brokovnicí a zařve: Twin Phoenix strikes, nemělo by vás to překvapit ;) vydává na trochu větší úkol - musí ukrást tajuplné děrované kartičky, kvůli kterým se vydá na cestu zrady i opat shaolinského kláštera (šmejd jeden, ale po zásluze skončí bradou vzhůru). Sedmičce se podaří karty sehnat, ale při útoku narazí na odpor konkurenční skvadry, ve které je světe div se, Michelle Yeoh, jež si s Li Ningem o den dříve tykala kdesi na molu (ti dva se navzájem házeli do vody, skutečně zajímavý způsob balení). Nevinně vypadající kartičky se stanou předmětem zájmu mnoha skupin a díky nejrůznějším intrikám má Li Ning za chvíli na krku neúmyslné postřelení jednoho ze spolubojovníků a možná i vlastizradu, což přijede prošetřit šéf největší - Elvis Tsui, jeho postava má skutečně vysoký kredit, ostatně vozí si sebou autobus plný poskoků (!). Michelle ale nezůstane záporačkou navěky, už ze začátku je poněkud překvapena brutálními metodami svého kolegy (ten je do ní beznadějně zamilovaný a trochu mu z toho hrabe) a nakonec se přidá k našim hrdinům, aby ve finále (kdyby vám záporák třikrát neřekl "a jsme ve finále", asi byste to nepoznali), mírně připomínajícím nejtěžší levely Maxe Paynea, konečně zavařila bývalému přítelíčkovi, na jehož stylizaci se Siu-Tung opět vyřádil - šílený smích, záliba ve spontánním ustřelování hlavy komukoliv a neuvěřitelný hudební talent (ke konci začne hrát na klavír a bubny a bůhví kam by se propracoval, kdyby ho nezastavili). První půlka filmu je bohužel radikálně lepší než ten zbytek. Akce je rozumná a Ching Siu-Tung si jemně hraje s postavami (což mu tedy příliš nejde, jako obvykle, ale nedá se říct, že by to vysloveně rušilo)... všechno jako by se nadechovalo k úderu. Jenže když ona slavná chvíle nadejde (zhruba ve chvíli, kdy se objeví Elvis Tsui se svojí armádou), začne všechno rázem ztrácet smysl a každý chce zabít každého, bez ohledu na to, co se dělo předtím. To by mi osobně nevadilo, když dojdou nápady, vždycky se dá všechno zalátat bezhlavou akcí (stálo by to pár bodů, ale dovedu být tolerantní ;), jenže v tomhle případě by to chtělo trochu míň prostředků a víc účelu. Bojových scén je tu totiž zoufale málo a přestřelky Siu-Tung neumí. Pod adrenalinovou akcí si skutečně nepředstavuji zpomalený záběr na střílející hrdiny a následný prostřih na desetičlennou skupinku padajících maníků (přičemž počet mrtvol je většinou trojnásobný k počtu vystřelených nábojů). Tedy ne že by se Siu-Tung nesnažil. Duel Li Ning vs. vrtulník nebo finální řešení s výtahem aspirují na zápis do Guinessovky (hlavně ten výtah), ale dobré nápady tu ruinuje hudba (absolutně mimo tempo) a unylý střih. A k čertu neodpustím si to - ty postavy jsou napsané neuvěřitelně šablonovitě a mají zoufale málo prostoru. Jediný kdo se trochu prosadí je Li Ning a Michelle Yeoh a ani v jednom případě to není příliš výhra. Xin Xin je nevyužitý a Kenta Chenga si zapamatujete jen proto, že je velký a má dostatečně nahráno k tomu, aby zazářil i v mikrosekundových štěcích. Když o nečem v Hong Kongu řeknete, že je to děsný béčko, znamená to v americké terminologii mnohem pokročilejší písmeno abecedy. A Wonder 7 přes veškerou snahu děsným béčkem nepochybně je. p.s. Jen kdybyste to nevěděli: Čínské písničkové vložky uprostřed filmů jsou mor! ;) 50%

    • 20.4.2017  21:56

    Čínské vládě se ztratila největší cennost ze všech, lebka vzácné kostry dinosaura, bez které není pravěká potvora kompletní, takže se s ní velmoc nemůže chlubit na výstavách. Ani superagent Yee (Yu RongGuang v roztomilém cameu) nedokázal zabránit krádeži, kterou zosnoval tajemný muž se zlatou zbraní (ta prostřelí úplně cokoliv). Tajné službě docházejí lidé, takže sáhne do rezerv, pro melancholického řezníka, který před deseti lety složil přijímačky s rozporuplným výsledkem. Je mistr v zacházení s nožem, ale jinak je úplně nevypočítatelný. Ling (Stephen Chow) svým chováním zamotá hlavu jak svému šéfovi, tak hlavnímu záporákovi a to z jednoduchého důvodu - jde o jednu a tutéž osobu (to není žádný spoiler, divák se to dozví hned zkraje). Na supertajnou misi je k Lingovi přidělena agentka Siu Kam (Anita Yuen), která ho má při nejbližší možné příležitosti zabít. Jenže Ling je při své bezbřehé nešikovnosti natolik okouzlující, že se do něj chladnokrevná vražedkyně (po několika neúspěšných pokusech o jeho zabití) zoufale zamiluje. Zápletka je přesně tak trestuhodná, jak ji vidíte v předchozím odstavci, ale nemá cenu nad tím mudrovat, jednak jsme si na to u Chowovek zvykli, druhak ani bondovky se s dějem příliš nepáraly, důležitý byl vždycky hlavní hrdina, záporák a vypečené hlášky (přesně v tomhle pořadí). From Beijing with Love ale skřípe ve všech těchto klíčových prvcích. Úvodní parodie bondovských uměleckých titulků funguje skvěle, stejně jako seznámení s tajnou službou (Law Kar-Ying jako čínský Q, vymýšlející baterku, která svítí jenom za světla, má rozhodně svoje kouzlo), jenže po nástupu do terénu začne gagů ubývat a Stephen Chow tentokrát celý film odehrává jakoby napumpovaný sedativy. Nemá v sobě ten správný "drajv", který by podržel rozpačité situace, popř. vygeneroval nějakou chemii mezi ním a Anitou Yuen (té to docela sekne). Naučil jsem se nebýt na "chowovky" příliš tvrdý, ale tahle je přes řadu vizuálních nápadů (oblek hlavního záporáka á la Robocop) tím nejslabším, co jsem zatím od hongkongského krále komiků viděl. Jenom prázdná skořápka s lákavým názvem a obalem, ve které se zapomnělo na dobré gagy i akční scény. Film vám doslova proteče mezi prsty, aniž by využil byť jen desetinu potenciálu. Chow v roce 1994 natočil pět filmů a tenhle odehrál i odrežíroval tak na půl plynu (vážně si nedělám srandu, na dobrý vtip nečekáte minuty, ale desítky minut). Ne že by tu nebylo dost pokusů o přímý útok na divákovu bránici, ale snímek nedrží pohromadě a chybí tu momenty, které se vám vryjí šest stop pod kůži. Hardcore fanoušci hongkongského Jima Carreyho při sledování nudou neumřou, takže kdo chce kam, pomožme mu tam, po běžném divákovi asijské produkce ovšem podobnou osmdesátiminutovou oběť vyžadovat nemohu. Pokud byste na From Beijing with Love narazil po Shaolin Soccerovi, zřejmě nepochopíte, že obojí je dílem stejného tvůrce. Věřte ale, že Stephen Chow umí hrát mnohem vyšší ligu, takže s tímhle "zakopnutím" neztrácejte čas. Znáte to - co oko nevidí, duši nebolí. 40%

    • 20.4.2017  16:12

    Hongkongské filmy s čínským lidovým hrdinou Wong Fei-Hungem (Iron Monkey, série Once upon a time in China a série Drunken Master) patří mezi to nejlepší, co v oblasti kung-fu filmů vzniklo. Jak by také ne, když si populární postavu zahrál jak Jet Li (OUATiC), tak Jackie Chan (Drunken master). Mít tyto filmy ve sbírce je ctí, a tak jsem se nemohl dočkat, až uvidím poslední z nich, pokračování legendárního Drunken mastera z roku 1978, Drunken master 2... Příběh začíná cestou Fei-Hunga a jeho otce. Vracejí se z jisté provincie, kde nakoupili zásoby a exotické věci... Díky své prohnanosti ovšem Fei-Hung narazí ve vlaku na zloděje... Vydá se tedy za ním a při souboji si oba nevědomky vymění balíčky. V jednom je kořen ginsengu, v tom druhém nefritová skříňka, kterou ukradl ambasador z čínského muzea. Muž, se kterým Fei-Hung bojoval, byl vládní agent a Fei-Hung spolu s ním brzy odhalí nelegální vývoz čínských cenností ze země. Pokud Fei-Hung nechce, aby se jeho potomci jezdili za svou historii mimo Čínu, bude tím muset něco udělat. Jeho protivníci jsou tvrdí, ale Fei-Hong má ještě eso v rukávu. Ovládá totiž unikátní bojový styl - Opilou pěst. Základní zápletka sice není až tak propracovaná (co také můžete čekat od kung-fu filmu), v Jackieho filmech je ale vždy jen základem pro rozvíjení jednotlivých scén a gagů. A hlavním těžištěm filmu jsou právě bojové scény a všudypřítomný Jackieho humor. Zvláště dialogy jsou neselhávající, nejen díky Jackieho komediálnímu talentu, ale i díky dalším skvělým hercům. Anita Mui v roli jeho matky a Ti Lung (možná ho znáte z Lepšího zítřku) jako jeho otec předvádějí skvělé výkony a dávají tak gagům a humorným scénám patřičný říz. Druhou kapitolou humoru jsou pak samotné souboje. Opilá pěst samozřejmě spočívá v tom, že abyste ji dobře zvládali, musíte být opilí. Opilec necítí bolest a navíc je protivníkem podceňován. Jackie je ale tím obratnější, čím víc toho vypije. A ne vždy je to alkohol... Bojové scény ale nejsou tajtrlikaté poskakování, choreografie je skvělá (a to říkám z pozice člověka, který viděl většinu nejlepších filmů Jackieho Chana i Jeta Liho), exceluje nejen Jackie, ale i vládní agent Fu Wen-Chi v podání režiséra Lau Ka Leunga... nebo hlavní záporák Johnny, který má zatraceně rychlé nohy (a kterého hraje Ken Lo, v reálu bodyguard Jackieho Chana). Navíc film obsahuje dokonalou masovou kung-fu scénu (díky spolupráci s HK asociací kaskadérů), kdy Fei-Hung spolu s Fu Wen-Chim vymlátí celou hospodu, do které se hrnou "stovky" gangsterů. Tato scéna je spolu s exhibicí Opilé pěsti tím nejlepším z filmu. A samozřejmě je tu závěrečná, více než 20 minutová bojová scéna, která obsahuje jedny z nejtěžších kaskadérských kousků (např. koupel v rozžhaveném uhlí, bez triků!). Drunken master 2 je dokonalým mixem humoru a akce, jedním z nejkrystaličtějších, který můžete vidět, navíc okořeněn exotickou příchutí minulosti (i když na některých místech je vidět, že je ukrutně těžké udělat v současnosti film z dávné Číny, což je možná jeden z hlavních důvodů, proč se dvojka vůbec nepodobá jedničce). Milovníci jedničky možná budou překvapeni odlišným rázem druhého dílu, ale Drunken Master 2 je živoucím důkazem toho, že pokračování na to může jít úplně jinak a přitom být stejně kvalitním filmem a kung-fu mezníkem jako první díl. Akční film, humor, kung-fu, Jackie Chan, pokud máte rádi alespoň jeden z uvedených termínů, neměl by vám Drunken master 2 ujít. Přeci jenom, pokud jste neviděli tento film, nemůžete se považovat za odborníka v oblasti akčních a kung-fu filmů. A už vůbec nemůžete být pravověrným fandou Jackieho Chana... 100%

    • 21.4.2017  13:24

    Jet Li před kamerou, Wong Jing za kamerou, Corey Yuen zodpovědný za akční scény - to je sestava více než silná. "Legenda o Červeném draku" je dalším z výrazných kung-fu filmů, které se objevily v našich videopůjčovnách. Jet představuje Hung Hei-Kwuna (není bez zajímavosti, že jde o skutečnou historickou postavu, reálný šaolinský mistr Hung Hei-Kwun vytvořil jihočínský styl Hung Gar a podobně jako Wong Fei-Hungovi, i jemu se dostalo patřičné filmové pozornosti), jehož vesnice i rodina byla pobita císařskými vojsky nově nastupující dynastie Čching. Po krátkém úvodu se přesouváme o několik let později, kdy Hung křižuje Čínu se svým jediným přeživším synem (zde ztvárněným baculatým Miu Tsem, kterého možná znáte z My Father is Hero) a pátrá po vrazích své rodiny. Seznamují se s atraktivní zlodějkou Červenou fazolkou (?:-), kterou k mému potěšení hraje hongkongská krasavice Chingmy Yau;-) Do tichého městečka dorazí také císařská armáda hledající jakýsi poklad Shaolinu, jenž lze nalézt jen s mapou vytetovanou po částech na zádech pěti chlapců, se kterými se mezitím Kwun i jeho syn spřátelili. Začíná se tak odvíjet příběh Kwunovy pomsty a možná ještě něco navíc... Jak je na první pohled jasné, základní zápletka není nikterak originální a v podstatě jde o stokrát omleté téma "dynastie Čching versus Shaolinský klášter". Nicméně 70. léta máme již naštěstí za sebou a tak je i v Legendě o Rudém draku špetka invence. Tak především jde již tradičně o podivný čínský humor ("Pomohla bys mi vyprat ty skvrny z tátových spodků?":), který se ve filmu hned několikrát vynoří z hlubin jinak všeprostupující šaolinské odplaty a dále oplývá tento film ohromnou fantazií, která se odráží jak v ději, tak - a to především - v bojových scénách, které jsou kapitolou samy pro sebe... Jak je zřejmé z úvodního odstavce i z titulků filmu samého, akčním režisérem je proslulý Corey Yuen, hongkongský choreograf číslo 2 (prvenství již několik desítek let drží Yuen Wo-Ping:). Kupodivu však v případě Rudého draka zdaleka nejde o tuctové bojové scény, ale opravdu originální akci, která obsahuje jak klasické pěstní souboje, tak i tolik diskutované "lítačky", kterými ovšem Corey s mírou šetřil. Navíc je akce - ostatně jako zbytek filmu - prostoupená šílenými nápady: hlavní záporná postava, kterou v úvodu Jet hodí do ohně, mašíruje ve filmu v jakési rytířské zbroji a k dopravě zásadně používá podivnou plechovou polenici, ve filmu dojde k použití pro klasické filmy možná trošku nezvyklých zbraní, jako jsou například šicí potřeby...:) Navíc, Jet a jeho filmový syn používají rádi dlouhé kopí a opravdu je na co koukat. Co se záporných zážitků z filmu týká, nejde nezmínit právě onu poněkud nadsazenou akční choreografii, která možná nesedí každému. Naštěstí se však v tomto ohledu Rudý drak rozhodně nemůže rovnat známým zástupcům žánru wuxia a stojí někde na půli cesty mezi oběma protipóly. Dále jsem ve filmu narazil hned na několik "úsměvných" podivností (velitel rebelů si čte knihu s drobným čárovým kódem v rohu přebalu, jedna z postav se objeví v sáčku a s kravatou a čtveráckým kloboučkem, z "voskového muzea" (?:) se ve finále na střeše vyklube místní radnice včetně velkých radničních hodin... všechny tyto prvky mi k počátku dynastie Čching moc nesedly:-) , nicméně ty připisuji spíše výše zmíněnému čínskému humoru. V poslední řadě bych rád napsal, že pro diváky, kteří si už možná až příliš zvykli na kantonštinu a angličtinu, může být český dabing trošku nezvyk, nicméně musím uznat, že v češtině zní i hongkongské vtípky míň infantilně než v originálním znění:-) S českým překladem se přirozeně pojí i nejedna vada na kráse, například mandžuskou armádu kdosi překřtil na "manžuovu armádu" a jméno Rudé fazolky (Red Bean) nebylo pro jistotu přeloženo vůbec... New Legend of Shaolin rozhodně není úplně typickým zástupcem svého žánru klasických kung-fu snímků. Možná právě proto se asi nezavděčí všem. Nicméně pokud nebudete nad filmem moc přemýšlet a přihmouříte oko nad profláknutou zápletkou (však je to taky snad poslední exemplář tohoto vyhynulého žánru), je Rudý drak dobrou volbou na jednoduchý a zábavný film... 70%

    • 21.4.2017  01:58

    Stýská se vám často po tradičním světě čínských superhrdinů? Místě, kde od mečů létají blesky a záporáci vrhají tepelně naváděné vějíře? Nevěšte hlavu, hongkongští filmaři nás ve svých titulech bohatě zásobují a Deadful melody je jednou z "dávek" po kterých vám bude dobře... Příběh rozhodně netroškaří a hned ze začátku se rozpovídá o nejsilnějším artefaktu světa bojových umění - magické lyře, která zlikviduje každého, kdo se jí postaví. Není divu, že tuhle věcičku by chtěl mít na krbu každý a tak se před chatrčí jejího novopečeného (a mírně nedobrovolného) majitele shromáždí pěkná kupa superborců - mistr duchů, mistr ohně, mistryně biče a pár béčkových vlasatců s přerostlými meči... Nebudu vás dlouho napínat, všechno dopadne masakrózně a celé neštěstí přežije pouze dcera majitele lyry, která, ustupujíc před dotírajícími mistry, spadne ze srázu přímo do vodopádu... Šestnáct let je klid a převážná většina světa bojových umění považuje magickou lyru za dávno zničenou. Nikdo neví, že dívenka přežila a tajně trénovala, aby se mohla pomstít... Čas odplaty nadešel, ale jen tak přijít na pole a všechny vymlátit, to by byla nuda, a tak se naše hrdinka jménem Snow (Brigitte Lin) uchyluje k menší lsti. Předává lyru jedné kurýrní společnosti, aby ji doručila jednomu z mistrů bojových umění. Využívá tak velitele kurýrů Luie (Yuen Biao) jako návnadu pro jednotlivé mistry, kteří mají o lyru pořád zatracený zájem. Snow však netuší, že jí s Luiem cosi spojuje a mezitím se schyluje k pořádnému krveprolití... Připomíná vám příběh něco? Nebudu vás dlouho napínat, protože i zahraniční recenze Deadful melody přirovnávají ke Swordsmanovi (hlavně druhému a třetímu dílu). S touto sérii film pojí nejen představitelka hlavní hrdinky, ale i předrátovaná choreografie a neuvěřitelná údernost kung-fu mistrů (která je místy až nechtěně vtipná). Děj samotný divákům příliš překvapení nenachystá a dal by se považovat za vývar všeho osvědčeného ze snímků předchozí dekády. Yuen Biao je okouzlující jako vždy a Brigitte Lin si opět libuje v netradičních způsobech popravování jednotlivých záporáků a opět se obléká tak, že si ji někteří pletou s chlapem (teda ne že bych to bral jako plus... ani mě to nějak nerajcuje ;))). Solidní podhoubí ještě doplňuje řada ujetých gagů (bez toho se holt tyhle filmy neobejdou. Příklad za všechny: Biao se spadlými kalhotami křičí na dívku: "No wonder you are scared. Get away or I´ll show you my dick again"). Jen z toho však tahle báchorka nevyžije a tak je na řadě hodnocení bojových scén... Tady už se pozvolna vytrácí optimismus, protože režisér pojal veškeré akční scény tak trochu "umělecky". Je pravda, že krom Biaoa nenajdeme v obsazení žádný vyloženě bojový "typ", ale surovost s jakou režisér seká jeden střih za druhým, je smutná a končí v zásadě dvěma efekty. Jedním nechtěným - i nadějné techniky jsou utnuty příliš brzy (míle před samotným kontaktem), druhým možná chtěným - díky kulometné kadenci záběrů režisér vyvolává dokonalý chaos a tak se v ďábelské rychlosti smazávají rozdíly mezi těmi, kdo kung-fu vládnou a těmi, kteří jen máchají rukama. Dráty pak přidávají výslednému dílu zkázy na majestátnosti a především v poslední půlhodině nebudete vědět, kde vám hlava (a nejen hlava) stojí... Deadful melody ztrácí body na maličkostech, kterých je naneštěstí příliš velké množství. Kdyby si režisér trochu líp pohlídal střih, lépe využil Biaoa (který sice odehrává svůj standard, ale v akci toho příliš nepředvede) a trochu víc si pohrál se speciálními efekty (na rok 1993 je to, v konkurenci filmů jako Swordsman 2 a 3 nebo Evil Cult Master, docela slabota a nepomohou ani výbuchy vylepšené barvičkami ;), mohl bych chválit o mnoho více. Takhle zůstávám na smířlivé šedesátce a film doporučuji hlavně skalním fandům žánru, popř. hodně hladovým kinofilům, kteří nejsou vybíraví. Ono někdy nemusí pršet, jen když kape... 60%

    • 21.4.2017  17:16

    Po shlédnutí velmi drsných scének doprovázejících úvodní titulky, které znázorňují inkvizitorské mučící metody v čínském podání, jsem se v duchu připravil na Saló: 120 dní Sodomy v kantonštině, nicméně ihned po drsném úvodu se film ustálí na stylu podobném Sexu a zenu. Příběh se točí kolem mladé dívky Shaw (Yvonne Yung Hung, Miss Asia Pacific), které se však ve filmu z podivných důvodů neřekne jinak než "Malé zelíčko". Ta se stane služkou v domě místního mladého vzdělance Yeunga a brzy se znelíbí Yeungově manželce, kterou přistihne při nevěře. Další minuty už se věnují jen lstivým plánům Yeungovy manželky a jejího milence, kteří se chtějí nechtěné svědkyně zbavit, vše končí před soudem, kde jsou ona i samotný Yeung mučeni a vyslýcháni kvůli manželčiným intrikám a zločinům, do kterých je "namočila"... Příběh filmu není nikterak rafinovaný a v podstatě těží především z mírně erotických scén (v nichž účinkují postupně defakto všechny zúčastněné postavy:-) a z - na středoevropské poměry - perverzního humoru. Obojí se však štábu daří znamenitě ;) : do filmu se zaplétá jak "zelíččin" ženich se svou - řečeno slovy jedné z postav - oslí výbavičkou, z níž vyplývá i několik ujetých gagů, tak i podivný pár "sexuálních superhrdinů" poletující při kopulaci po lese (ano, z této scény pochází ono proslulé humorné video:-). Vše okořeněno dávkou drastických mučících metod tvoří ve výsledku přímo učebnicový příklad "Category III":) Sečteno a podtrženo, Chinese Torture Chamber rozhodně postrádá onu erotickou esenci, kterou známe ze Sexu a Zenu a jemu podobných, na druhou stranu oplývá opravdu šílenými nápady, kvůli kterým se z něj stala kultovní podívaná. Pokud se rádi podíváte na ztřeštěnou směsici erotiky, perverzního humoru a někde vzadu v rohu také kung-fu choreografie, není moc lepších kandidátů... 60%

    • 20.4.2017  16:15

    Psal se rok 1995, když se sešel jeden z nejzářivějších štábů, které Hongkong pamatuje. Vyzbrojeni jen ambiciózním cílem natočit důstojný remake legendárního filmu Bruce Leeho Fist of Fury a dovednostmi, které by Hollywood ani tunou zlata nevyvážil, ozvala se první klapka a začala se rodit historie, stručně řečeno - jeden z nejlepších filmů o bojových uměních, které kdy celuloid nesl... Ale možná bude lepší přejít od přehnané teatrálnosti k faktům: hlavní postavou filmu je Číňan Chen Zhen (Jet Li) studující v Japonsku. Nemá to lehké, protože mezi Japonskem a Čínou zrovna zuří skrytá válka, která by se sice dala přirovnat k souboji Davida s Goliášem, nicméně jak známo z pověstí - i prcek může obra překvapit. Chen Zhen se dovídá od místního senseie Funakoshiho (Yasauki Kurata), že jeho mistr byl zabit v souboji. Vrací se tedy do Shanghaje, aby pátral po okolnostech smrti člověka, který pro něho byl jako otec. Po setkání s mistrovým synem, a Chenovým dobrým přítelem, Ting-Onem (Chin Siu-Hou) se vydává do japonské školy, ve které k tragickému úmrtí došlo. Poté, co naučí místní oddíl dobrému chování, vyzve mistra Akutagawu, údajného vraha svého učitele, na souboj. Jeho výhra je natolik přesvědčivá, že Chen začne pochybovat o příčině mistrovy smrti. Brzy se dozví, že za vším stojí někdo mnohem mocnější - japonský generál Fujita (Billy Chow), mistr bojových umění a nemilosrdný zabiják. Schyluje se k rozhodující bitvě, která přenese válečný stav Japonsko vs Čína do rozměrů souboje muže proti muži... Zní to béčkově? Na pozadí jednoduchého příběhu ale rozehrává režisérské duo Yuen Woo-Ping a Gordon Chan pravé akční orgie. Ping se tentokrát drží s dráty zpět a bojové scény staví jako velkolepé koncerty, ve kterých jsou lidská těla dokonalými nástroji úžasného tance. Každý boj má jiný charakter - ať už je to úvodní bitka v japonské škole, kde se choreografie soustřeďuje na maximálně efektivní prvky, vyřazující rychle protivníky z boje, nebo masakr v dojo, kdy Chen Zhen bojuje proti dvěma desítkám protivníků naráz - všechny zvládne rychle, bezchybně a tentokrát se dočkáte i mimořádně působivých úderů, které navíc Gordon Chan stíhá vynalézavě snímat - právě střih a proklatě chytré záběry vám umožní vychutnat si boje jako nikdy předtím. O bojových scénách bych mohl básnit ještě dlouho - třeba souboj generací, kdy je Chen donucen bojovat s Funakoshim, který má zkušeností na rozdávání a navzdory jeho věku mu to stále kope - všechny souboje jsou fantastické do jisté míry i proto, že všichni důležití herci jsou opravdovými mistry bojových umění a mají za sebou nejeden úspěšný film. Když na sebe takoví experti narazí, navíc v choreografii mistra Pinga, musí vzniknout dílo, na které budou vzpomínat generace. Prostě ukázkový bojový film, jehož akční scény jsou výkladními skříněmi, do kterých dal Yuen Woo Ping své celoživotní zkušenosti. Jet Li zahrál hlavní roli správně odměřeně (v tradici Bruce Leeho) a do akčních scén vložil svoje maximum, které zřejmě hned tak (jestli vůbec) nepřekoná. Ostatní mu zdatně sekundují, ale nad všechny ční postava Funakoshiho, jehož mentorský part Yasuaki Kurata zvládl na výbornou. Nevím, jestli není hříchem vypotřebovat tolik chvály jen na jeden film, ale myslím, že Fist of Legend si to zaslouží. Fanoušci bojových filmů tento snímek by měli mít v "povinné četbě" na předních pozicích. Konec konců nezbývá než zopakovat větu, kterou končí většina recenzí tohoto filmu: "Pokud byste měli vidět jeden snímek s bojovým uměním, doporučili bychom vám tenhle." 100%

    • 20.4.2017  18:59

    V pětce se do režisérské sesličky znovu posadil Tsui Hark (po pauze, kdy čtyřku režíroval Yuen Bun) a i když byste možná čekali, že bez Jeta Liho v hlavní roli to bude katastrofa, pátý díl je minimálně stejně dobrý jako ten třetí, možná i o chlup lepší. Bohužel to není zásluha Chiu Man-Cheuka v hlavní roli, který je nevýrazný až hanba a dokonce ani příliš nebojuje (Cheuk se totiž během natáčení zranil), takže je nakonec postava Wong Fei-Hunga trochu zastíněna Club Footem - Xin Xin Xiong tu předvádí neuvěřitelné věci a to že se tahle postava hongkongské kinematografie nakonec neprosadila v důležitějších rolích považuji za mnohem větší ztrátu než fakt, že se Donnie Yen už dlouhá léta schovává za kamerou. Xin Xinovi se sice daří v Americe na postu choreografie, ale my tak přicházíme o jeho neuvěřitelnou rychlost a dokonale vysoustružené techniky. Trocha sentimentu a teď se zase vraťme k tématu. Na začátku pátého dílu přijíždí Wong Fei-Hung do nějakého pobřežního městečka sužovaného piráty. Je to někdy během revoluce a tak město spíš připomíná pustinu, ve které se poslední zbytky obyvatelstva třesou o svojí rýži a torzo oficiálů, zapomenuté svrženou vládou se chová jako banda loupežníků. Wong a jeho žáci vnesou do celé situace trochu naděje, ale než hrdina začne sekýrovat vesničany, musí si zamést před vlastním prahem - během cesty (ta zřejmě pokrývá čtvrtý díl) se do něj totiž zamilovala May, sestra Yee a to vede k řadě romanticky zabarvených gagů a situací ve chvíli, kdy se všichni sejdou pod jednou střechou (na scénu se vrací dokonce i Buck So a Lam Sai-Wing). Tsui Hark táhne svůj příběh stejným (romantické eskapády Wong Fei-Hunga), ale přesto jiným směrem (děj hodně kodrcá, což je víceméně úspěšně zakrýváno humorem, kterého je víc než dřív). Z tradičního čínského prostředí se tu dostáváme do jakéhosi virtuálního světa, notně šlehnutého Projectem A. Ve chvíli kdy začne být pirátské nebezpečí aktuální, popadne Wong Fei-Hung a spol. ve vládní budově bednu se zbraněmi (i Fei-Hung umí střílet obouruč) a vyrazí v přestrojení do pirátského hnízda. Tady málem dojde k sexu mezi nadrženou pirátkou a samotným (už ženatým, Yee si pospíšila, i když obřad bez kněze je neplatný) Fei-Hungem, všechno se naštěstí provalí ještě před "zákrokem" a následuje další z řady hutných bitek, ve kterých září Xin Xin a spousty drátů. Akčních scén je tu opravdu hodně a Tsui Hark ještě pořád zvládá těžit ze schopností svých kameramanů. Rozlučte se s vymakanými filtry a přesnými jízdami z prvních dvou dílů, ale pořád je tu dost drátů, originálních situací a poletujícího harampádí, které se dá efektně rozkopnout. A skutečně není tak těžké se tomu poddat a přestat přemýšlet nad tím, že souboj Fei-Hunga se staletým pirátem ovládajícím kung-fu je tak trochu mimo mísu a Buck So střílející ve Wooově stylu taky patří jinam. Hlavně že je to zábava a je to natolik efektní, že si to můžete skvěle užít. Příznivci prvních tří dílů nad tím zřejmě zlomí hůl a budou Harka do smrti proklínat, ale Wong Fei-Hung se objevil i v mnohem horších filmech. 70%

    • 21.4.2017  03:03
    Yong Chun (1994)
    *****

    Stará dobrá Čína, starý dobrý Yuen Woo-Ping... Tohle sousloví se mi vybavilo během prvních minut filmu, protože Wing Chun patří k snímkům, které v devadesátých letech formovaly žánr moderních kung-fu filmů. Celý příběh se točí kolem mladé dívky Wing Chun (Michelle Yeoh), která je mistryní kung-fu, což jí ovšem zároveň přináší krutou osamělost, protože její schopnosti odrazují mnohé muže. Mírná romantika v podobě milostného pětiúhelníku tvořeného Wing Chun, jejím kamarádem z dětství Leung Fok Toem (Donnie Yen), její sestrou Abacus, mnichem Wongem a krásnou Charmy, je vytrvale "narušována" nejen víc než malou dávkou zvrhlého humoru (orgamus způsobený masáží nohou, krvácení blahem, zrychlená svatba), ale především bojovými scénami, kterými je příběh doslova obsypán. A takovéhle "narušení" si nechám líbit, protože právě souboje dělají z filmu nepřehlédnutelný pomník hongkongského stylu. Yuen Woo-Ping (a jeho bratří, kteří na choreografii také spolupracovali) využil všechny své schopnosti a vyrobil jedny z nejlepších akčních scén co kdy celuloid zažil. V roztomile předrátovaném duchu jeho předchozích filmů (Tai-Chi Master, Iron Monkey) se famózně rozkopala nejen Michelle Yeoh (která tu skutečně "nejen baletí". Dokazuje, že má veškerou výbavu jako akční hvězda potřebuje), ale i Donnie Yen (ten sice hraje loosera, kterého vždycky zmlátí někdo silnější, ale bez tak předvádí fantastické věci). Ani zbytek obsazení nebojuje špatně a přičteme-li k tomu agresivní kameru a plnou náruč originálních nápadů (souboj o Tofu), není o čem diskutovat - Wing Chun je kung-fu filmem pro horních deset tisíc. Je z těch titulů, jejichž kvalita vábí k hongkongské kinematografii stále víc a víc fandů... A to jsou myslím víc než pádné důvody k tomu, abyste si ho nenechali ujít. 90%

    • 21.4.2017  13:43

    V tomhle akčním filmu ze současnosti hraje Jet Li příslušníka speciální čínské jednotky bodyguardů (defenderů). Ten je pověřen ochranou svědkyně (Christy Chung), která může usvědčit velkého zločince. Co následuje si každý velice rychle domyslí. Na základě amerického Osobního strážce s Kevinem Costnerem pak stojí celá tahle hongkongká taškařice. Jet Li hraje odměřeného drsňáka, Christy Chung pak sličnou děvu, které nejdřív chování jejího strážce nevyhovuje, ale nakonec (poté co ji několikrát zachrání život) se do něho pochopitelně zamiluje. Snadné jak facka. Ačkoliv je pod filmem podepsaný Corey Yuen, film se nese v poklidném tempu a jen občasně je lemován nějakou tou akční scénou (přestřelka v obchoďáku)... Akce je tu na vysoké úrovni (Coreymu tyhle moderní akčňáky jdou), co se týče příběhové vaty, musí vám stačit přítomnost Porkyho z OUTC, který co by příslušník hongkongské policie zajišťuje nezbytný kousek humoru při snaze trumfnout "bodyguarda z Pekingu"... Celý příběh má trochu odlehčený HK styl - taková Christy Chung je úplně v klidu, i když kolem ní padají mrtvoly jak na běžícím pásu. V roli záporáka se nakonec představuje Ngai Sing a dokazuje, že bude Jetovi více než rovnocenným soupeřem. Dokazuje to závěrečná přestřelka měnící se v explozivním finále do velkolepé bojové scény. Podtrženo, sečteno nakonec se z toho vyklubal příjemný (nenáročný) film. Corey zvládnul na jedničku nejen akci (plné fajn triků), ale i dialogové scény (plné fajn klišé ;)... Jestli jste někdy chtěli být osobním strážcem, tenhle film je pro vás... 70%

    • 21.4.2017  17:18

    Těšíte se na Hero? Možná byste se měli těšit i na Bride with white hair (tedy pokud už vám spokojeně neleží ve videotéce). Film, který proslavil Ronnyho Yua a do početné armády fanoušků Brigitte Lin přivedl další stovky duší (Brigitte to fakt sluší ;), je totiž Hero dost podobný - nehynoucí láska, wuxia v plné polní a především neuvěřitelná vizuální jatka, jimiž je Ronny pověstný... I tak ale nemůžeme hodit Bride a Hero do stejného pytle, už jen proto, že Ronny si nehraje na nějaké "PG-13" a nemaže divákovi med kolem huby - Čína v dobách dynastie Ming zkrátka nebyla klidným venkovem a na ubohé civilisty čekala řada nástah - hlad, chudoba a za každým rohem nadržený swordsman... to nejsou milé vyhlídky, ale díky nim si můžete plnými doušky užívat explicitní násilí (včetně velkolepého porcování nepřátel) a nakonec dojde i na nějaký ten sex... Bride však není o vysokém počtu mrtvol nebo kolektivních souložích, je o lásce čisté jako studánka (hmm, to nezní moc uvěřitelně co? ;), která vzkvete na pozadí války klanů a dala by se přirovnat k mírně ujeté (jak je v Hong Kongu zvykem) verzi Romea a Julie, jediné čemu by se zřejmě Shakespeare divil, je dvojice hlavních záporáků, které tvoří sadistická dívčina a beznadějně zamilovaný borec, jinak též bratr a sestra, pár navzájem k sobě připoutaný na způsob siamských dvojčat... svůj účel (aby to vypadalo originálně) to plní na stoprocent a tohle bojové duo navíc umí předvést i pokročilou pyrotechniku, takže se ve finále dočkají i fandové vizuálních efektů... Ty jsou použity i v bojových scénách a někomu by Ronnyho vlastní verze slow-motion nemusela být po chuti, ale to už je čistě záležitost vkusu... Ronny Yu vystřihl romantiku v ostrém stylu, která přijde k chuti každému fandovi asijských filmů, pokud jste navíc fanda Brigitte Lin, Leslieho Cheunga nebo rozmáchlé výpravy, která servíruje záběry jako umělecká díla, můžete si přihodit nějaké ty bodíky k dobru... já osobně Ronnyho trochu pokárám za druhou třetinu filmu, která se mu trochu rozsypala a ve kterém divák ztrácí niť a přestává se o postavy zajímat... no ale možná mám jen averzi k indiánským rituálům a "ulička smrti" ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky... ;) 70%

    • 20.4.2017  15:43

    Prostitutky to nemaj lehký, věřte tomu. Taková Suey by o tom mohla vyprávět celé hodiny - hezká, milá, s titulem v bojových uměních se jednoho dne rozhodla opustit rodný zapadákov a vyrazit do světa. Bohužel se chytla pořádného grázlíka a tak svět obdivuje v malém pokojíků, pomocí historek od svých zákazníků. Už brzo se ale podívá mnohem dál, protože když v návalu žárlivosti (a menším drogovém opojení) zabije svého pasáka, musí urychleně utéct do Hong Kongu. Ani tady však není v bezpečí a brzy skončí v rukou policie, za vydatné asistence inspektorky Hung. Obě ženy jsou si podobné, ale zatímco Suey už ví, že chlapům věřit nesmí, Hung má v téhle oblasti ještě značné mezery. Proto snadno propadne kouzlu kolegy ze sboru. K její smůle je to další z rodu grázlů (muži mají v tomhle příběhu vůbec dost nevděčnou úlohu ;), podplacený mafiánem King Kongem. Právě na toho policie pořádá hon a tak se na tajnou čínskou misi vydává právě inspektorka Hung vezoucí si sebou posilu v podobě Suey (která dobře zná tamní prostředí). Ženy se mezi zpočátku pěkně porafají, ale znáte to, nemilosrdná klišé podobných akčních dramat jsou neselhávající a tak k sobě hrdinky brzou najdou cestu. Ani jedna z nich však netuší, že cíl zná jejich záměry a hodlá je využít při přepravě nechutně velkého množství drog... Když vám dojdou nápady, svlékněte herečky ;). Zajímavé motto, kterým by se z jistého úhlu pohledu dal charakterizovat akční kousek Women on the run. V devadesátých letech už zřejmě v žánru "girls with guns" docházely nápady a tak se režisér David Lai sešel s Corey Yuenem a spolu ukuchtili hodně netradiční hybrid. Vzali kus nefalšovaného dramatu, okořenili ho trochou erotiky a přidali svoje trademarkové akční sekvence (ve stopovém množství). Míchačka se jim však během natáčení nějak porouchala a tak není výsledný film ani ryba, ani rak. Na akční film se v něm málo kope a moc mluví, drama by zase potřebovalo trochu větší hloubku. I když se film snaží s hrdinkami i divákem pěkně mávat, jakákoliv psychologie končí kopem do břicha nebo odhozením šatů. Scénáři ani tak nelze vyčíst relativní primitivnost (postavy se záhadně objevují na těch "správných" místech a všechno se reší tak nějak "pomocí shora"), ale některé vážně míněné scény (znásilnění začínající fotbalovým zápasem čtyři nadrženci vs. minipsík) vás donutí vyprsknout smíchy a jakákoliv atmosféra je ta tam. Akční scény nakonec tak tak zachraňují situaci, především díky pečlivé práci Yuena Taka a obsazení Won Jina (hraje hlavního záporáka a jeho part není malý), který opět předvádí "ukrutný divočárny". Hlavní hrdinky jsou na tom už trochu hůře (některé kopy jsou pomalé nebo málo důrazné), ale když bojují úplně nahé, leccos jim odpustíte ;). Výsledek je rozporuplný a s každou další minutou nabývá na síle pocit, že by to mohlo být mnohem lepší, kdyby si scenárista včas ujasnil kudy kam. Takhle to vypadá, že šermoval tužkou během celého natáčení a zmateně přebíhal z žánru do žánru. Women on the run jsou především v první půli zatěžkávací zkouškou vaší trpělivosti a nebýt pohledných ženštin v hlavních rolích (především Tamara Guo jako Suey je docela kočka a to teda rozhodně neříkám jenom proto, že ji režijní duo několikrát donutí strhat si šaty ;), asi bychom ke sledování doporučili dávku povzbuzovacích prášků. Takhle to snad zvládnete i bez nich. 50%

    • 20.4.2017  21:50

    Ching Siu-Tungovy filmy jsou divné vždycky, ale pokud se mistr rozhodne spojit emancipaci a kult superhrdiny, je zaděláno přinejmenším na úchylárnu roku. Příběh snímku Heroic Trio se točí kolem tří (kdo by to čekal) mladých žen. Tung (Anita Mui) v kostýmu Zázračné ženy tajně pomáhá svému manželovi-policistovi při řešení případů a je tak ženskou verzí Clarka Kenta, která ráda skáče mezi domy a hází luxusně tvarované dýky, Chat (Maggie Cheung) je okouzlující lovkyně odměn, která za prachy udělá cokoliv (ne, "tamto" skutečně ne) a konečně Ching (Michelle Yeoh), bývalá kamarádka Chat, je oddanou služebnicí hlavního záporáka. Všechny tři umí perfektně kung-fu a jsou nebetyčně krásné (ovšem Maggie, té to opravdu moc sluší), ale s tím se jaksi počítá. Důležitý je onen zmíněný záporák, který celému příběhu dodává bizarní příchuť. Když jste chlap, co mluví jako ženská, máte na hlavě podivnou čelenku a nehty necháváte dorůst do půlmetrové délky, měli byste zůstat v čínských povídačkách a nebydlet v kanálech a plánovat ovládnutí Číny pomocí nemluvňat s modrou krví. Yam Sai-Kwoon si svojí roli nepochybně užil, protože v jeho kariéře najdeme těžko většího úchyla (snad jen jeho postavy z dalších Siu-Tungových filmů mu mohou konkurovat). A učit děti agresivitě tím, že je nutíme žrát mrtvoly - myslím, že hollywoodské cenzory by z tohohle filmu trefil šlak. Ovšem jenom bezbřehá originalita nestačí a příběh se pozvolna začne zamotávat do vlastních smyček. Všechny hrdinky řeší milostné problémy (tedy kromě Chat, která je moc drsná než aby si někoho pustila k tělu), které ženou děj dopředu. Tung musí krýt svou superhrdinskou identitu před manželem, Ching zase potřebuje od mladého vědce neviditelný plášť, na kterém pracuje, ale při této misi se neplánovaně zamiluje. To v ní také probudí kladného ducha, vykašle se na hlavního záporáka a pomůže svým dvěma kolegyním (předehra před finále ve stylu "vždyť se vlastně všichni známe", sice vysvětlí několik podezřelých flashbacků, ale působí jakou zoufalý scenáristův krok ve snaze zachránit co se dá). Na hodin a půl dlouhý film je to bohužel příliš témat a žádné z nich nejde do hloubky, takže si nakonec připadáte spíš jako v comicsu na pokračování a pořád čekáte, že se všechno rozehraje. Film ve skutečnosti má jedno pokračování, ale to není omluva za Siu-Tungovy mezery v charakterizaci postav a překombinovaném příběhu. Na většinu děr však režisér nachází záplatu ve formě akčních scén, které zachránily už nejeden jeho film před hranou průměru. Opět se projevuje neuvěřitelná invence, trademarková kamera a mistrně zvládnuté dráty. Čistě bojových scén tu najdeme jen pár (např. souboj Anity Mui s Anthony Wongem), ale i přes neakční obsazení (Anita Mui, Maggie Cheung) vypadají velice dobře. Pravým vrcholem jsou ale vychytávky typu Maggie vyřizuje teroristy nebo Maggie a Anita vyřizují Anthonyho Wonga na motorce (v téhle scéně je navíc ukryta parodie na Flying Guillotine, protože Anthony Wong jako Kau používá až přehnaně podobnou zbraň). A jako obvykle, ve chvíli kdy už si myslíte, že vás nic nepřekvapí přijde natřískané finále a odkaz na Terminátora! Tak tohle jsem věru nečekal a totálně mě to odrovnalo. A dopadne to tak vždycky. Filmy Ching Siu-Tunga jsou trochu ušmudlané a těžko v nich hledat nějakou hlubší myšlenku (tedy pokud zrovna scénář nenapíše Tsui Hark), ale mají své nesporné kouzlo a dovedou spolehlivě překvapit. Tvůrčí styl tohoto mistra drátů je nenapodobitelný a i když bych z rukávu vysypal pár jeho lepších kousků, Heroic Trio je ojedinělým pokusem o hongkongský comicsový film. Navíc je to přesně ten typ hongkongského filmu před kterými vás varovaly vaše babičky. Ženské tu vypadají proklatě sexy, kojence tu drží v klecích a na agresivní děti platí jedině granáty. O tom, že když někdo maníkovi uřízne prst, je nejlepší ho sníst, snad už ani nemluvím. Ujasněte si sami, jestli tohle už není trochu moc i na vás ;) 60%

    • 21.4.2017  13:26

    To bylo tak - v roce 1993 se režisér Wong Jing (proslavený filmy jako City Hunter, God of Gamblers, Romancing Star, z novějších třeba My father is hero) rozhodl natočit filmový epos, ságu z dob dávné Číny ve které se to bude jen hemžit slavnými mistry - Shaolin, Wutang, vládní agenti schopni pohledem rozčísnout panelák a tajemná sekty... Nacpal do filmu ty nejslavnější herce (v čele s Jet Lim) a vymyslel pochybnou kostru příběhu (Jet Li jako syn dvou slavných velmistrů, kteří byli ubiti jinými velmistry, když tajili místo úkrytu dalšího velmistra... vydržte, příběhová sekce už se chýlí ke konci ;) Jet samozřejmě vyroste, ale díky zranění z mládí nemůže praktikovat kung-fu... vše se ale nakonec v dobré obrátí, Jet se naučí pár superpohybů (solar stance, moon stance, great magic stance) a všechny zmlátí)... Samotný příběh indikuje zdání velkoleposti, jsou tu i známky humoru (samozřejmě ujetého, jak je u Wong Jinga zvykem), dočkáte se i věcí, které jste v životě neviděli (a možná jste ani nepředpokládali že byste je vidět mohli) - většinou zásluhou nechutně předimenzovaných drátů (bojové scény jsou občas střižené dosti svérázně, ale dají se označit za velice povedené). Největším problémem filmu je ale přílišná chaotičnost. Film končí značně netradičně (chybí zřejmě nápis "to be continued", možná Wong Jing plánoval více dílů), mám podezření že minimálně jeden herec hrál dvě postavy a během filmu se dozvíte tolik informací, že už po pěti minutách se vám bude točit hlava - nebudete vědět, kdo je kdo a budete odsouzeni jen k bezhlavému očekávání dalších událostí. Navzdory výtkám se mi ale Evil Cult celkem zamlouval. Je sice vidět, že si autor ukousl příliš velké sousto, ale... pustil se do něj s chutí a výsledkem je film ve kterém se možná ztratíte, ale rozhodně se nebudete nudit... 60%

    • 21.4.2017  13:34
    Fang Shi Yu (1993)
    ****

    Ať je Fong Sai Yuk jakkoli dobrý film (či špatný), prožil jsem při jeho sledování to, co jsem dosud nikdy (až na druhý díl, snad) neprožil. Opravdu jsem nevěřil svým očím. Je mi jasné, že mnoho chvatů je točeno za pomocí drátů a jiných skopičin, ale takto promakané boje jsem v životě neviděl; ani v OUTC, ani ve FSY2, prostě tohle nemá obdoby. Doslova jsem si protíral oči, protože to dávali někde o půlnoci a mě ty oči už nějak nesloužily (nedivím se jim; vidět takové boje poprvé v životě, to je jako vstát o půlnoci a rozsvítit na záchodě). Na mou duši, na hadí uši, na tygří svědomí, toto je opravdu MASTERPIECE. Za sebe jen dodám že Fong Sai-Yuk je neskutečně praštěná komedie s akčními scénami ze kterých přímo crčí dráty... je to styl humoru, který se nezavděčí každému, ale je přesně onou ingrediencí, která dělá tenhle film praštěným, šíleným, báječným... s odstupem času ho začnete chápat a nakonec (třeba nedobrovolně) si tenhle film zamilujete. A to bude okamžik, kdy vás hongkongská kinematografie pevně sevře do náruče... a už nepustí... tak se nebraňte... odpor je marný :) 80%

    • 21.4.2017  13:36

    Příběh dvojky skoro plynule navazuje na předchozí díl v jehož závěru se dal Fong Sai-Yuk k "Red Flower society" (takoví obyčejní revolucionáři). Je zde spolu se svou novou ženou a nadšeně čeká až mu nevlastní otec Chan, vůdce organizace, přidělí nějaky ten bojový úkol... Ještě než se tak stane, jsme svědky velkého fightu (velkomyslně přeskočím úvodní flashbackovou sekvenci ve které se střídají scény stejně jako barvy spektra rychlostí splašené kantonské veverky ;). Vyjde najevo že Chan je bratrem císaře (proti kterému defakto Red flower bojuje) a pokud se tahle informace dostane na světlo, mohlo by to zničit celou organizaci... Tým elitních bojovniků spolu s Fong Sai-Yukem je tedy vybrán, aby získal tajemnou skříňku, která obsahuje tuto supertajnou informaci, jak to ale ve filmech Coreyho Yuena bývá - všechno se zvrhne do mimořádně absurdních komediálních situací... Humoru naneštěstí není tolik jako v jedničce a navzdory tomu, že některé situace se přímo snaží trumfnout vše co jste doposud viděli, zůstává v divákovi pocit že je o něco ochuzen. Možná je to i trošku drsnějším laděním filmu (oproti optimistickému, až radostnému, prvnímu dílu), ovšem Corey Yuenovi tahle temná poloha moc nesedí, protože daleko jistější je právě v komických scénách, které alespoň trochu zakrývají díry velikosti mexické stodoly, kterými je scénář hustě posypaný. Naštěstí je tu záchrana a tou jsou rozhodně boje. Série Fong Sai-Yuk byla pro Coreyho velkou příležitostí a on jí chytil za pačesy - stejně jako v jedničce je tu hustě předrátováno, hází se vším co je po ruce a především - dynamika a kreativita tu mají přednost před vším ostatním. I když jsem Coreyho za choreografii nejnovějších Jet Liho anabází (KOD, The ONE, Romeo) moc nemiloval, musím chtě nechtě přiznat, že po strance bojové a akční je Fong Sai-Yuk (1 i 2) špička. Úvodní souboj, souboj na vorech (ano ten je zvlášť vypečený) nebo velké finále se záchranou Fong Sai-Yukovy matky (ano ta šílená persóna je i tady a většinou je zdrojem komických situací, Jet Li se drží spíš zpátky, ale taky si uhraje to svoje a tohle je jeden z mála filmů ve kterém ho vidíte v komediální poloze). Krom toho že kvalitu boju snižuje místy mizerný střih (např. v úvodní scéně s drakem se evidentně stříhač opřel o posuvník určující frekvenci střihu a výsledek pak vypadá jako pokus o nejdelší sérii nejkratších střihů vcelku - naštěstí se to neděje tak často a oproti jedničce střihy lépe navazují (hlavně díky vylepšené kameře)), díky tomu že fighty rázně vyčnívají nad ostatní stránky filmu, vnucuje se (jistě ne nereálný) pocit, že příběh (navzdory tomu že má své světlé stránky) je jen chatrnou cestičkou, která vede k velkolepým bojovým scénám. Jistě řeknete, že tím je přeci hongkongská kinematografie pověstná, ale v málokterém filmu je to tak očividné jako právě v druhém Fong Sai-Yukovi a proto by divák v menu DVD možná ocenil funkci "oblíbené bojové scény", protože drtivá většina běžných, ale i HK-core konzumentů se bude v omáčce obklopující boje beznadějně brodit a topit. Pár vtípků nezachrání situaci, když ve stominutovém filmu najdeme dvacet minut fightů (což je mimochodem slušný poměr). Navzdory všemu nemohu říct, že by se mi FSY 2 až tak nelíbil. Je sice viditelně slabší než jednička (která alespoň stavěla na výjimečných komediálních scénách a umně je kombinovala s boji), ale vyplatí se vidět už jen kvůli akčním scénám, které dnes už nikde neuvidíte. Takhle se prostě točilo jen tenkrát... FSY 2 vám může padnout do noty, ale vydržet ho celý bez možnosti stisknout rychlý posun vpřed by mohlo být pro některé povahy k nevydržení. Takže... je to na vás... 70%

    • 20.4.2017  18:42

    Čert ví proč jsem si myslel, že Painted Skin je ten slavný film o Sammových dnech v opeře. Není (ten se jmenuje Painted Faces, malý rozdíl ;). Místo poskakujících "operátorů" jsem tedy dostal duchařský příběh pod taktovkou legendárního režiséra Kinga Hua. Je až nečekaně nelineární, protože zatímco v úvodu to vypadá, že jeho hrdinou bude učedník Wang, který propadl u císařských zkoušek a teď se jen tak fláká a hraje v barové kapele (mluvíme o hlubokém čínském středověku, tedy dobách, kdy se po ulicích proháněli swordsmani a servírovaly se nudle se psím masem). Jednou v noci na svých toulkách potká ženu, kompletně oděnou v bílém (těsné poté, co ho prodavač nudlí varuje před duchy). Přivede si dívčinu domů, získá od manželky svolení k bokovce (!) a jde se na to. Ale ještě než si stačí užít chvilku rozkoše, přijde na to, že dívka je ve skutečnosti duch, resp. něco mezi duchem a člověkem. Kdesi v podzemí se totiž mocný démon rozhodl vybudovat armádu z mrtvých lidí - stačilo zablokovat pár dveří a mrtvé duše nemohou ani do nebe, ani do pekla a jsou nuceny sloužit démonovi. Ona dívka je jednou z těchto lapených duší, ale přestalo jí bavit poslouchat maníka v plášti, který se umí proměnit v raketu země-vzduch (pro rychlé přesuny je to praktické ;) a utekla sehnat pomoc. Takže se Wang vydá za taoistickými mnichy a začne peklo na zemi. Démon brzy Wanga ovládne (čímž se z hrdiny stane záporák), ale to už přichází na scénu velké kalibry typu Sammo Hunga a Lam Ching-Yinga. King Hu chytře využil obsazení ze všech duchařských filmů, které byly natočeny (ducha dívky hraje Joey Wong, takže to máme lidi z Chinese Ghost Story, Encounters of Spooky Kind a Mr. Vampire) a jako předlohu si zvolil velice známou novelu z osmnáctého století. Ani to ale nemusí stačit. Painted Skin vznikl v roce 1993, ale vypadá jako ze šedesátých let. Kdo viděl Huova Swordsmana ten si možná dovede představit, kde vězí problém. King Hu je bezesporu kultovní režisér, autor snímků jako Come Drink With Me nebo Touch of Zen, se zasekl při svých autorských vrcholech a od té doby točí filmy, které vypadají úplně stejně a bohužel používá i úplně stejné postupy a principy. Možná vám přijde, že to není nic, za co by se měl stydět, ale tahle archaičnost prostupuje filmem a doslova otravuje. Herci přehrávají jako při Shakespearovi na divadle, ale to se ještě dá vydržet (nesnesitelný nádech osudovosti má v sobě jen Joey Wong), mnohem horší je příliš statická kamera (a střih... většina záběrů trvá dvakrát déle než je potřeba) a s ní související mdlá akce. Celá poslední půlhodina sestává ze souboje taoistického Supermana (Sammo) s démonem a jeho armádou "Ewoků". ;) Bohužel navzdory letopočtu vzniku vypadají triky naivněji a směšněji než v např. v původních Zu Warriors od Tsuie Harka a některé finty bych se dnes styděl použít i v amatérském filmu. A není to jen v úrovni triků (pár pestrobarevných dýmovnic, hrátky se stínítkem a samovolně vybuchující předměty), King Hu nemá žádnou fantazii a nechce se pouštět do experimentů. Umí "naučené" výjevy, které vám vyrazí dech (průchod dívky sadem hořících meruněk), ale těch byste se dopočítali na ruce válečného veterána, který omylem odhodil pojistku místo granátu. A pak je tu předloha, která je zcela jistě košatá a obsáhlá, natolik, že v ní evidentně Hu musel často krátit a stříhat. Žádné představení postav se nekoná, jedině o Wangovi se divák něco dozví, ostatní postavy jsou mu přihrány do cesty a scenárista je hned ohýbá do vhodného tvaru. Pořád se tu někam chodí (od kláštera ke klášteru), ale Hu nikdy nevyužije tyhle chvilky, aby nám postavy trochu přiblížil... prostě jen snímá siluety, kterak šupajdí zleva doprava, zprava doleva. Výsledkem jsou naprosto lhostejné charaktery - kdyby Joey Wong někdo v půlce filmu ukřižoval na zdi a zapálil jí, zřejmě byste ani nehli brvou (já bych teda hnul, pač takový kočky je prostě škoda ;). Marnost. Skoro všechno je tu špatně a ten malý zbytek byl překonán dávno předtím než King Hu vůbec začal přemýšlet nad tím, že něco podobného natočí. Vzhledem k zajímavému obsazení a občas výborné kameře (nemluvím teď o jejím vedení, ale čistě vizuálním citu kameramana) je na výsledek celkem smutný pohled. Ploché postavy, primitivní triky, nulová akce a nesouvislý příběh - ani ta Mission: Impossible maska, kterou na sobě musí Joey Wong coby duch nosit (a podle níž je film pojmenován) z vás nevyždíme žádnou emoci (a že se o to v ten okamžik Hu snažil ze všech sil), takže se pokřižujte a zapomeňte. S duchy si můžete užít i jinde. 40%

    • 20.4.2017  21:35

    A máme tu další film z prostředí Po Chi Lamu (i když Wong Fei-Hung se tu tentokrát vůbec neobjeví!). Yuena Biaoa asi naštvalo, jak málo prostoru dostal v první OUTC a tak si o dva roky později roli Foona vyzkoušel znovu a protože Biao není žádný troškař, jde hned o hlavní postavu... Hned v úvodu ho zastihujeme jak spolu s Buck Tooth Soem (Wu Ma, který je zároveň i režisérem filmu) příjíždějí z Hong Kongu a hned spěchají na kliniku. Foon je bohužel smolař a na lodi potká přítele z mládí (Tai Bo). Ten zrovna neví kam s pašovaným opiem a protože ví, že celníci nebudou zavazadla Po Chi Lamu kontrolovat, vrzne kontraband nebohému Foonovi přímo pod nos. Po následné policejní razii na klinice, vedené postrachem všech zločinců, Zlatým Panterem (Yam Sai-Kwoon) se tak Foon z pozice očekávaného studenta stává vyvrhelem, což nakonec vede k jeho vyloučení z komunity... Dokonce i dívka do které se na lodi zakoukal je "rizikovým zbožím", protože se jedná o dceru Zlatého Pantera. Smůla nad smůly a to všechno na hlavu jednoho dobráka... Foon se však rozhodne s osudem bojovat a infiltruje pašerácký gang vedený Wahem (Yuen Wah), aby pomohl Panterovi získat dost důkazů a očistit své jméno. Všechny, kteří se teď těší na další nepoznané dobrodružství ze života Wong Fei-Hunga a jeho učňů, teď ale musím trochu zchladit... Wu Ma film pojal jako detektivní drama a přes několik typicky čínských gagů, se celý příběh točí kolem toho jak Foona někdo mlátí, podvádí nebo mlatí a zabíjí jeho blízké. Tenhle "vážnější" model sice funguje, ale je na míle vzdálen melodramatické Once upon a time in China nebo odlehčeným Drunken Masterům. S tím bohužel souvisí i nároky kladené na herce - je těžké soudit podle anglického dabingu (který je odporný jako vždy), ale nikdo ze zúčastněné posádky mě vyloženě nezaujal. Ano, Biao je fajn Foon. Ano, Yam Sai-Kwoon hraje dalšího "jsem hodnej, ale spravedlivej" oficiála. Ano, Yuen Wah hraje záporáka solidně, ale... všichni mají na víc a jejich ztrápené výrazy (hlavně Yuen Wah) prozrazují, že si to při natáčení zrovna dvakrát neužívali. Právě výkony celého ansámblu film trochu koupou v béčkových vodách, kam spadnul hlavně díky ušmudlané technické prezentaci (kamera, triky, zvuky... na co si jen vzpomenete). Biao v roli choreografa sice maká seč může a napíná svou postavu v neskutečných kopech (někdy tak neskutečných, že si Biao "vypomůže" třetí nohou ;), ale marná sláva nad poctivých padesát už to nevytáhne. Scénář je prostě příliš roztěkaný, než aby udržel divákovu mysl "vcelku" a výsledné zúčtování po eliminaci hlavního záporáka je tak bleskové, že jsem zůstal se spadlou čelistí ještě do půlky závěrečných titulků (těhle dějových "křečí" zažijete víc). Kickboxer tak ve výsledku vyznívá "pouze" jako nedopečený pokus o "vlastní OUTC příběh", který po cestě potkal příliš mnoho kamenů, o něž lze snadno zakopnout... 50%

    • 21.4.2017  02:51

    "Překročíme plán o stodvacet procent", ozvalo se zřejmě jednoho dne mimořádně plodného roku 1993 z hongkongských filmových dílen a Michael Mak (Sex a zen) se rozjel do širých čínských lesů natočit, jako všichni tenkrát, svou vlastní vidinu wuxia filmů. V jeho Butterfly Sword se jede skutečně nadoraz a za celý film jsem nezaznamenal jedinou postavu, která by neuměla létat. V tomhle světě bojových umění, kdy mezi sebou bojují týmy Šťastného lesa a Sídla elit už nestačí jen zvládat pár forem s mečem a jedním skokem dosáhnout na kokosák. Ti nejlepší maníci píší kilometrové dopisy, během minuty dovedou srovnat se zemí hektar lesa a když na to přijde jsou ochotní i nechat se prostřelit skrz člověka. Michael Mak je sice dost velký úchyl, ale bojové scény jsou jednoznačně v zajetí Ching Siu-Tunga a přímo to z nich pryští. Ten člověk nikdy nedostane rozum a to je dobře... Ale zpátky na začátek, tedy k příběhu - na pozadí již zmíněného boje dvou týmů těch nejlepších bojovníků se odehrává osudový milostný čtyřúhelník. Meng Sing Wan (Tony Leung Chiu-Wai) je až po uši zamilovaný do Butterfly (totálně sexy Joey Wong), která je dcerou zesnulého velmistra mistrů a nechce bojová umění ani cítit. Proto se musí Meng Sing Wan maskovat jako prostáček neznalý čehokoliv, aby mohl jednou za čas se svojí kamarádkou Ko (Michelle Yeoh) vyrazit na přísně tajnou misi. A tady začínají problémy - Meng totiž s Ko vyrůstal a bere ji spíš jako sestru, zatímco ona je do něj beznadějně zamilovaná a ignoruje veškeré snahy dalšího bojovníka Yipa (Donnie Yen), který je pro změnu zabouchnutý do ní. Není to moc komplikované a i když Mak dělá v úvodu klasickou chybu a zahltí diváka postavami, díky známým tvářím se poměrně rychle zorientujete. Jenže děj se ne a ne nakopnout, Meng odjíždí, aby se tajně infiltroval do konkurenčního gangu, který vede mistr Suen (Elvis Tsui nosící celý film slušivé S/M helmy ;) a Ko mezitím rozjíždí svou hru na všechny strany. Do Suenova gangu nastrčí Mengovu kamarádku z dětství a na druhé straně se snaží tiše uklidit Butterfly z cesty. Její plány se bortí nejen díky hordám nepřátel nedbale roztroušených po filmu (ovšem díky za ně, protože co předvádí Siu-Tung v hromadných bitkách, např. v lese, popírá všechno co jste kdy viděli a to i přesto, že někteří z herců zas tak často meč v ruce nedrží), ale především kvůli Yipovi. Toho Donnie zahrál jako totálního smolaře a věčně opilého naivku, který sice většinou v bitvě utrží nějakou tu ránu, ale z jeho pohybů je nejvíc znát zkušenost a schopnosti profesionální bojové mašiny. Především díky němu a Joey Wong se vyplatí vydržet vlažnou první půlku, protože pak se film zhoupne do jakési předehry k finále (která je zejména díky této herecké dvojici a jejím dialogům snesitelná) a posléze už do samotného finále, opět dokazujícímu, že kdyby Siu-Tung natočil někdy film, v němž by ty svoje závěrečné 15-20 minutové orgie protáhnul na celovečerní stopáž, možná by to bylo i na Oscara. Poslední okamžiky Butterfly Sword kombinující rukavice Freddyho Kruegera, multifunkční rouno, míčové hry a lidské šípy, jsou z těch na které se vyplatí počkat, tím spíš že film má velmi přijatelných 86 minut. Takže výsledné skóre je nakonec kladné. Je tu sice spousta "kdyby" (vztahujících se především k postavám Menga a Ko a koneckonců i k hereckým výkonům Tonyho Leunga a Michelle Yeoh) a atmosféru tu drží pohromadě spíše náhlé akční exploze než propracovaný příběh, ale kolem dokola je to příjemný hongkongský nadprůměr, který minimálně zachrání deštivé odpoledne. 60%

    • 21.4.2017  16:56

    Už první minuty zřejmě vystraší každého běžného diváka (musím se přiznat, že i já jsem doslova čuměl s otevřenou pusou) neboť příběh skáče ze stránky na stránku a nějaká návaznost či dodatečné vysvětlovačky do jeho arzenálu evidetně nepatří. Mečem proti lásce je zkrátka příběhová dekonstrukce v učebnicovém slova smyslu, šílený svět ála Swordsman se brzy zalidní podivínskými charaktery mezi kterými ční milostný trojúhelník - přitroublý bojovník Fei Wu, superbojovnice a jeptiška Yuen a specialistka na jedy a protijedy Ling Ching. Ani jeden z nich by vám ale nevysvětlit proč má příběh tak závratné tempo, navzdory tomu, že se v něm nic neděje (samozřejmě je tu motiv pomsty, ale ten by v jiném filmu vystačil tak na deset minut). Scenárista tu zkrátka vrší jednu situaci za druhou a starost o duševní zdraví publika nechává na režisérovi, však on si to nějak přebere. To je ovšem chyba, protože Poon Man Kit sice jakž takž zvládá rámovat zběsilou fantazii zkouřeného pisálka (díky jehož pomatené mysli najdeme ve filmu orgie na medu nebo lásku na jedu... jakkoliv to zní příjemně, doporučuji sledovat jen s odborným zdravotním personálem v dohledu), ale pod jeho rukama utíká naprosto nevyvážený a podivný film vyvolávající ve svých vrcholných okamžicích takřka dávivé reflexy. Navzdory vší kritice je ale možná dobře, že se do naší distribuce dostal právě Mečem proti lásce, který dokazuje, že podobně "švihlý" snímek, dílo vymykající se zaběhlým euroamerickým standardům, mohou natočit snad jen v Hongkongu. Mečem proti lásce není ani dobrý, ani špatný film, je jen příliš ujetý na to, aby ho běžný divák snesl. Ovšem pokud se na to cítíte (a chcete si užít české titulky s perlami jako "Dej mi pusu nebo tě prohodím stropem", popř. "Vysereš se z podoby"), máte ring volný (přežijete-li, pochlubte se s dojmy ;). Mečem proti lásce je k dostání na DVD s anglickým dabingem a českými titulky. 40%

    • 21.4.2017  16:47

    Zas jeden z těch filmů u kterých mě mrzí, že je nemám s "kvalitním" Intersonic dabingem. Dodalo by to tomu grády ;). Úvod šesté Ultra Force vám připomene její starší sestry - v prvních deseti minutách stihnou dvě ženské hrdinky (Cynthia Khan a Moon Lee) projít policejní školou, zlikvidovat opilého bezdomovce-černokněžníka, vdát se (jen jedna) a prohnat zlodějku aut. Marně při akčních scénách (které by si o kontinuitě mohly nechat vyprávět) přemýšlíte, kdy už skončí ukázky a začne samotný film... (poznámka: i zde narazíte na obvyklé anglické hlášky: "how dare you fool around, I´ll cut off your dick" "Dare you cut it? I´ll splash you with an acid" ;). Najednou ale jako byste luskli prsty - zápletka je na světě - ta nejstarší a nejopotřebovanější: dvě milují jednoho. Hlavní hrdinky - na venek ty nejlepší kamarádky, jsou sokyněmi v lásce. Muž je tu (jak bývá v podobných HK běžné) jen bezbranným looserem, křovím, které doufá, že do konce filmu si to ty dvě nějak vyříkají ;) Pro ty kdož jsou alergičtí na příběhovou vatu (velice mizerně odehranou, nejlépe z toho nakonec vychází pudl jménem Bobby) se naštěstí najde řada akčních scén, které jsou "citlivě" vraženy kamkoli to jen jde - "šílenství na Taekwondo tréninku", "zápas obnažených překupnic svázaných řetězy (a pod vodou!)" nebo "mlácení potulných budhistů" - bohužel tyhle peprné názvy jsou asi tak to nejlepší co lze od akce čekat - špatný střih, skoro žádné stunty a jen velice krátké a odfláklé souboje. Navíc se příběh po akčnějším úvodu vyvrbí do ukázkového thrilleru a samotná akce ustupuje do pozadí. Jak takový film zhodnotit? Narozdíl od prvních dvou Ultra Force není tak špatný až je to k popukání, je "jen" špatný a neuvěřitelně nudný. Invence měla tentokrát dovolenou a předvídatelný příběh si podal ruku s mizerně natočenou akcí. Holt zas jeden film, který si můžete s klidem v duši odpustit... 30%

    • 21.4.2017  14:21

    City Hunter je adaptací japonského comicsu o svérázném detektivovi Ryu Saebovi, kterého ve filmu ztvárnil Jackie Chan... nevím zda je comicsová předloha šílená (i když japonci jsou schopní všeho ;), ale film je rozhodně to nejpodivnější na co můžete v Chanově filmografii narazit. Ryu (Jackie) získal další případ a vydává se hledat dceru japonského tiskového magnáta. Ta před ním uteče na luxusní zaoceánský parník plný milionářů, který se zrovna chystají přepadnout teroristé pod vedením Richarda Nortona. Příběh je ale to poslední o co v téhle bláznivé akční jízdě jde... Nevím jak tenhle film popsat, ale je to něco mezi komediálním úletem a naprostou parodií... Na každém kroku je nějaká narážka nebo vtipná (popř. k absurditě dovedená) situace, pokud se rovnou nebudete smát na celé kolo, garantuji vám, že po dobu sledování filmu budete mít ve tváři minimálně lehký úsměv. V kulometné záplavě humoru se neztratí ani kvalitní akční scény (s poměrně působivými parodiemi Street Fightera (ta je obzvlášť šílená) a "Game of Death"), Gary Daniels a konečně i Richard Norton ukáží, že nejsou žádná ořezávátka. Máte odvahu vydat se na ultra rychlou jízdu, která vás během 95 minut proveze světem ve kterém není nic bráno vážně? Vydrží vaše bránice hodinku a půl intenzivní masáže? Chcete Jackieho v nejlepší formě ve fantastických akčních scénách? Pokud jste řekli třikrát ano, neváhejte a City Huntera si nějak opatřete. Je to sice velká ulítlost, ale určitě se vám bude líbit. 80%

    • 21.4.2017  14:40

    Přemýšleli jste někdy o Jackie Chanovi jinak než o akční mlátičce rozdávající úsměvy na všechny strany? Co kdyby si zahrál ve filmu, kde vystupuje jako úplně normální řadový policista a jeho tvář je většinu stopáže zkřivena vztekem, při pohledu na bezvýchodnost situace? Inu vaše přání se může stát skutečností, pokud si někde seženete Crime Story... Eddie Chan (Jackie) si nežije zrovna růžově - navzdory skvělým výsledkům v akci, zůstává stále jenom inspektorem a navíc si ho policejní psycholožka neustále dobírá, kvůli jeho vzteku. Eddieho totiž jakýkoliv případ vybičuje do podoby agresivního pitbulla, který jde zločincům po krku až do posledního dechu... Nejinak je tomu i v případě únosu bohatého podnikatele Yat-Feie. Auto s únosci frnkne Eddiemu těsně před nosem a divoká honička si vybere své první oběti. Celé policejní oddělení se pouští do pátrání, ale netuší, že hluboko uvnitř celé mašinérie je velká krysa. Inspektor Hung (Kent Cheng) už jeden případ Yat-Feiova únosu zdárně vyřešil a má tak to nejlepší krytí jaké si vůbec může dovolit. Pod lampou bývá největší tma a Hunga už přestalo bavit pobíhání v uniformě za pár prašivých dolarů. Když celá akce vyjde, připíše se mu na účet kulaťoučkých 60 milionů dolarů a navíc potěší vysoce postavené členy Triád, kterým Yat-Fei už pěkně dlouho leží v žaludku. Eddie "pitbull" Chan splétá nitky případu pomalu, ale krůček po krůčku se blíží k finálnímu odhalení. Po neúspěšném převodu peněz se spolu s Hungem přesouvá na Tchajwan a celé vyšetřování začíná nabírat na obrátkách... Vlna filmů s mafiánským tématikou zasáhla na počátku devadesátých let celý Hong Kong a tváří v tvář tomuto trendu se musela postavit i hvězda největší, Jackie Chan. Možná tušil, že sám by napínavý thriller nenatočil a tak si na pomoc přizval Che-Kirk Wonga (Big Hit) a začal připravovat pecku, při které vám zmrzne úsměv na rtech... Nepřeháním, sledování Crime Story nepatří k oddechové zábavě v Jackieho stylu - zmizí prvoplánové gagy při soubojích, nevinné žertíky a úsměvy do kamery... jediné čemu se lze ironicky pousmát, jsou pokusy o pár "drsňáren" (soulož ve výtahu), ale jinak se film až křečovitě drží sugestivních výjevů a Jackieho kamenná tvář zachrání i scény s náběhem plným patosu. Nutno dodat, že jeho herecká zručnost vynikne především při konfrontaci s dalším velkým hercem (platí to doslova), Kentem Chengem, jenž ztvárnil záporáka opravdu dokonale. Nebudete se smát jeho kypré postavě, protože když do vás zabodne svoje očka, pochopíte, že si nedělá srandu. Akční scény jsou tentokrát až na posledním místě, jako nezbytné koření hutné atmosféry, a vtipné momenty střídá nebývalá vlna brutality (soucítím se všemi kaskadéry). Nejsou to hektolitry krve a hromady zlámaných kostí, kterými nás denně oblažuje Hollywood, Crime Story obsahuje skutečně drsné kaskadérské kousky, ze kterých vás zabolí za krkem (a možná nejen tam). Seriózní thriller, herecká exhibice, netradiční chanovka, výborný film - Crime Story má mnoho tváří a krom jiného dokazuje, že Jackie by si na stará kolena vystačil i bez bojových kejklí, které k němu neodmyslitelně patří. Pokud jste ho jako herce vždy trochu podceňovali, zkuste si Crime Story půjčit. Na změnu názoru není nikdy pozdě... 80%

    • 20.4.2017  19:00

    Nová dobrodružství nového Wong Fei-Hunga (Jeta vystřídal Chiu Man-Cheuk) navazují bezprostředně po skončení třetího dílu. Fei-Hung se vrací do města, poté co vyhrál soutěž ve lvím tanci, ale ještě než stihne dorazit, objeví se jakýsi generál, který mu chce předat medaili (tu už Fei-Hung jednou odmítl) a požádat ho, aby reprezentoval Čínu v další lví soutěži, kterou tentokrát pořádá osm světových zemí. Ty mají k dispozici velice experimentální lvy (pamatujete stonožku z Last Hero in China? Tohle překoná i vaše nejdivočejší představy). Wong Fei-Hung do toho samozřejmě jde, protože čest země je na prvním místě. V hlavním městě se díky Foonovým průšvihům setkává s tetičkou May (sestrou tetičky Yee... ani Rosamund Kwan totiž ve čtvrtém díle nevystupuje... vůbec ho bojkotovali takřka všichni, protože režie se místo Tsui Harka ujal relativně nezkušený Yuen Bun), která tu vydává noviny. A mohl bych pokračovat dál, protože OUTC 4 má tak rozvětvený příběh, až přecházejí zraky. V řadách nepřátel se objevují zástupkyně sekty Červených luceren, které systematicky likvidují cizince (a spadeno mají hlavně na nevinné kněze), přičemž jedna se do Fei-Hunga zamiluje (náš hrdina je tu vyslovený lamač ženských srdcí, což se mu v pátém díle dost nevyplatí). Během jedné bitky (při níž Fei-Hung dívky pacifikuje bičem) si tak kladní hrdinové rozházejí nejen klan červených luceren, ale i Němce, kteří nejdřív střílejí a potom se teprve ptají. Dokonce Fei-Hunga zavřou a hodlají ho popravit. Žádné vězení naštěstí Fei-Hunga nezadrží dlouho a pár dobře mířených no shadow kicků si poradí i s rychlopalnými puškami. Němci mají nicméně v záloze tajný plán a pomáhá jim vskutku hvězdné duo - Billy Chow, který má takovou sílu, že by složil i koně (to není bůhvíjaké přirovnání, Billy vám to názorně předvede) a Chin Ka Lok jako šílený šermíř. Oba by si to s Fei-Hungem rádi rozdali (však víte jak to chodí) a dostanou svojí příležitost (do všeho se naštěstí zaplete i Club Foot (Xin Xin Xiong), který sice ještě pořád po "nehodě" z trojky kulhá, ale skákat umí hodně ostře. Možná vám přijde, že je to asi velká pecka, když o tom mluvím tak nadšeně, jenže chyba lávky! OUTC 4 je v první řadě obrovský, přehuštěný chaos. Nenapadá mě žádné rozumné přirovnání, ale pokud jsou první dva díly OUTC jako první Rambo, pak čtyřka se dá přirovnat k Rambovi 3. Je v něm spousta akce, technicky je solidní (i když právě degradace střihu a vedení kamery je záležitost, které si u trojky a čtyřky všimnete nejdřív), ale prakticky nedává smysl, přeskakuje z tématu na téma a atmosféra epického příběhu známá z prvních dvou dílů je naprosto fuč. Přispívá k tomu i prkenný výkon Chiu Man-Cheuka, který je sice dobrý se lvem nebo deštníkem v ruce, ale při dialozích a grimasách mu nevěříte ani ten falešný cop na hlavě. Navíc úplně zmizel humor, protože děj uhání kupředu tak pekelně, že není čas dělat vtipy. Jen co si to Fei-Hung vyřídí s matkou představenou (devítiletá holčička s děsivým make-upem) ze sekty Luceren (dráty na drátech, souboj na kostkách domina - nejzajímavější pasáž filmu), už musí zachraňovat generála (marně) při prvním lvím tanci a pak zas pro změnu chystá pomstu (s měděným lvem... menší upgrade). Každá z těchto pasáží by mohla být samostatným finišem snímku a tak se celek nevědomky rozdrobí na několik kapitol, což by ani tak nevadilo, kdyby byly všechny stejně povedené, odtempované a především dotažené do konce. Úplný konec ve kterém dojde na souboj Xin Xin Xiong, Chiu Man-Cheuk vs. Billy Chow, Chin Kar Lok totiž zdaleka není tím zlatým hřebem, na který se všichni těšili. Jako by Bunovi už došly síly a na frak dostává jak choreografie, tak roztěkaná kamera. Otevřený konec pak jenom zatlouká poslední hřebíky do zad zkrouceného příběhu a dělá z celé OUTC 4 jen bezduchou akční vatu, kterou si zřejmě užijete, pokud máte rádi akci ve které se hrdinové odlepí od země na jaře a přistanou až na podzim a jste fanoušky série, kteří ocení malé detaily (deštník, charakteristické Wongovy pohyby). Právě tihle zanícenci ale museli v roce 1993 vyskakovat z kůže, když viděli Chiu Man-Cheuka v hlavní roli. Ten kluk se sice snaží, ale nestačí to. Umí kopat, když na to přijde (v OUTC 4 a 5 mi připadá zoufale nevyužitý), ale herectvím je několik světelných let od Jeta a absence Harka (který když už nic, tak má vždycky alespoň pevně daný směr, kterým se ubírá) všechno zpečetila (byl to Bunův režijní debut a přesně podle toho to taky vypadá). Ačkoliv to nakonec nebyla taková katastrofa, jak líčili někteří (zahraniční) kolegové, dost jsem se nazýval (i během soubojů), což je ovšem také dáno tím, že na lvím tanci neshledávám nic ohromujícího a proto mě ani nikterak nebralo finále trojky. Je vrcholně podezřelé, že čtyřka se nezmohla na nic víc, než prodloužení téhle tématiky, přičemž jí ve finále natáhla do obřích rozměrů. I z tohoto důvodu je pro mě závěrečných dvacet minut velkým zklamáním a film může být jedině rád, že se udržel těsně na hraně průměrného hodnocení. Dva, tři lvi navíc a byla by to skoročtyřicítka. Mimochodem Chiu Man-Cheukovi bylo v době natáčení devatenáct. To skoro mluví za vše, ne? Je to škoda, spálit šanci pokračovat v dobře načaté sérii, kvůli jedné hádce mezi Jetem a Tsui Harkem. Ale musela být asi pořádná. 50%

    • 21.4.2017  02:49
    Su qi er (1993)
    ***

    Žerete Once upon a Time in China a sjíždíte hlavní hudební téma? Visí vám plakáty Wong Fei-Hunga po celém pokoji? Yuen Woo-Ping se vrací, aby vám zničil všechny idoly. Hero among Heroes ukazuje Wong Fei-Hunga trochu méně romanticky než v podání Tsui Harka. Nečekejte šílenou parodii ala Last Hero in China, spíš trochu realističtější přístup, ve kterém se Ping snaží vysvětlit hned několik čínských legend trochu vědeckým způsobem. Zní to děsivě? Ze začátku to tak i vypadá, navzdory vynikajícímu obsazení (Donnie Yen, Xin Xin Xiong), i přesto že Wong Fei-Hunga hraje poměrně neznámý Wong Yuk (ovšem kopat umí). Ping boří všechny Harkovy mýty a dějově snímek vypadá jako alternativní verze Once upon a Time in China 2. S tetičkou Yi (Třináctá tetička) se Wong Fei-Hung vůbec nezná, po městě běhají členky Bílého Lotosu, které kooperují s princem Baracem (Dvanáctým princem, strýčkem Yi), který následně pašuje opium do Číny, hnán těmi nejlepšími úmysly (pomocí peněz od cizinců chce postavit skomírající Čínu znovu na nohy). A uprostřed toho je žebrák So (Donnie Yen), který je parafrází na postavu mistra v Drunken Masterovi. Máte z toho v hlavě bordel, že? A to jsme teprve na začátku. Berte to tak, že u Fei-Hunga je relativně všechno při starém (Yi se mimochodem nezamiluje během filmu do něj, ale do Soa ;) - má svojí kliniku, Foona a stará se o všechny. Na paty mu ale šlape jak Barac, nesnášející jakoukoliv konkurenci a snažící se udržet titul největšího bijce (co se týče technik, je Xin Xin rozhodně nejlepší, ve filmu ale hraje záporáka, takže zůstane poražen), tak Bílý Lotos, který nesnáší vměšování do svých záležitostí. Neřízený chaos začíná u postavy Soa, kterému říkají žebrák úmyslně, protože patří k nejbohatší rodině ve městě. Často se schází s tuláky v jeskyni, kteří ovládají drunken styl a tady už se začínají linie pozvolna spojovat. Ping ale nedokáže s takhle bohatými možnostmi efektivně pracovat a plýtvá jak tématy (rozhodně vás nepřesvědčí o tom, že jeho verze je správnější. Možná je uvěřitelnější, ale neustálým driblováním mezi vážně míněným dramatem a přihlouplou komedií (kdykoliv se objeví Ng Man Tat jako otec Soa) totálně likviduje atmosféru snímku), tak herci. Wong Yuk je až příliš nevýrazný, což docela vadí, protože i když nejvíc pozornosti na sebe strhává Donnie Yen jako So, Fei-Hung je až příliš v pozadí a přehrává ho i Xin Xinův Barac. V bojových scénách je to ještě markantnější - Donnie si ordinuje své klasické bleskurychlé kombinace (je to docela slabota, ale čas od času se objeví pěkné kombo, popř. ukázkový drátovaný HK Spin), Xin Xin se probíjí vpřed navrčenými technikami a Wong Yuk... ten zůstává pozadu, zazáří jen ve chvíli, kdy bojuje s vlastníkem ženšenu, mistrem v taekwondu (!). Jakmile se postaví tváří v tvář slavnějším kolegům, bledne jeho herectví i údery (Donnie Yen má dokonce "fei-hungovštější" pózy než on!). Ani solidní akční scény (platí o duelech, masové bitky vojáků s rebely jsou spíš k smíchu) ale nezachrání rozháraný příběh, který by toho chtěl během devadesáti minut stihnout až příliš moc. Bez infantilních vtípků (Ng Man Tat a jeho sestra pizizubka) a celé linie se Soem (ten drunken styl je tu opravdu "navíc" a Donnieho verze je navíc poněkud nevýrazná), mohl být příběh mnohem hlubší a důraznější, takhle je to skákání od scény ke scéně, přičemž koncept opravdu až příliš připomíná OUTC 2, která měla premiéru rok předtím. Možná bych leccos prominul nebo přehlédnul v případě bezchybných akčních scén a vizuální vymazlenosti, ale v tomhle ohledu zjevně už úřadoval Donnie. Akční scény nesou jeho trademarky (rychle výměny kopů, záběry na detaily, dynamičtější střih) a bohužel jsou hodně krátké. Ty tam jsou doby tří a víceminutových duelů, v Hero among Heroes je hodně soubojů, ale žádný z nich netrvá déle než dvě minuty a nenavazující techniky jsou tu až příliš častým jevem. V rámci běžných měřítek je snímek solidním průměrem, v kontextu s obsazením a štábem se ale jedná o hořké zklamání, mj. dokazující, že i hvězdy mají své slabší dny. 60%

    • 21.4.2017  14:08
    Superpolda (1993)
    ***

    Stanley Tong se v roce 1993 rozhodl rozvinout charakter Michelle Yeoh z Police Story 3 a natočil tak nepřímé pokračování, které však až na pár drobností (včetně Jackieho čestné roličky, která je tak trochu z jiné planety ;) nemá s původní sérií nic společného. Inspektorku Yangovou (Michelle Yeoh) zastihneme v úvodu při bezchybném zásahu proti teroristům (mezi nimiž se mihne i Yukari Oshima) a zároveň tu potkáváme i jejího přítele Fenga (Yu RongGuang). Oba se mají rádi a chtěli by se vzít, nicméně Feng je trochu víc materiálně založen a tak odcestuje do HK (tahle část mi připadá jako otevřená sociální kritika čínské ekonomiky, místy tu jsou ovšem vzletné věty Michelle o tom jak má ráda svou zemi apod., takže těžko říct jestli to byla ironie nebo ne). Feng se však v Hongkongu nehodlá živit taxikařením a se svými ex-kumpány z Vietnamu si zařídí slušně prosperující teroristickou jednotku. A protože z Číny do HK je to co by kamenem dohodil... Zbytek už je jasný jako hospodská facka, nicméně Supercop 2 není z filmů, které byste v recenzích "řezali" za slabý příběh. Ba co víc, v tomhle filmu děj funguje jako ultratenká průsvitná niť na které jsou navlečeny akční scény... Jejich kvalita je ovšem docela sporná. Nevím zda byl Stanley Tong při natáčení Police Story 3 a První rány pod steroidy nebo mu prostě vydatně pomáhal Jackie Chan, ale Supercop 2 v některých okamžicích nesahá těmhle filmům ani po kolena. Tong, jako správný ex-kaskadér, absolutně rezignuje na dějovou stránku a vleče herce z jedné akční scény do druhé. Ale inspirovat se stylem Jackieho Chana, to ještě neznamená se mu vyrovnat - Tongovy akční orgie postrádají lehkost, Michelle je místy podivně toporná (a to je na tom ještě zdaleka nejlíp, takový Yu RongGuang dopadl podstatně hůř) a zbytek herců (i když tu jsou velká jména - Dick Wei, Emil Chau) to bohužel nezachraňuje. V přestřelkách je občas zrychlování až moc viditelné, chybí nebo naopak přebývají zvuky a korunu tempu nasazuje odfláknutá hudba. Stačí vzít kalkulačku a po několika operacích je jisté, že Supercop 2 není tím, čím by chtěl být. Stanley i Michelle se snažili hodně, ale snaha samotná někdy nestačí. Film tak zůstává jen solidní akční kriminálkou na kterou nelze mít přílišné nároky. 50%