HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 20.4.2017  15:55

    Už v jednom legendárním českém filmu jste mohli slyšet nesmrtelnou větu "Neber úplatky nebo se z toho zblázníš". Velká škoda pro jednu policejní partu, že nemá nakoukáno, protože když pro sebe ve filmu Erica Tsanga uleje deset milionů dolarů (hongkongských), ještě netuší, že se to může krutě vymstít. Je to jednotka jako každá jiná - poctivý inspektor (Lau Ka-Yan), pár drsňáků, ale i nerozvážných mladíků (především kamarádi Andy Lau a Tony Leung Chiu-Wai). Když po přepadovce, na které došlo k předání peněz mezi gangy, přistihne policejní inspektor svého vlastního bratra Tanga, jak utíká s deseti milióny, nechá ho ze soucitu běžet. Jeho dva podřízení se pak rozhodnou peníze stopit a lákadlo zajištěné budoucnosti nakonec sáhne po všech, s výjimkou poctivého Tama. Pro Triády těch deset milionů znamená nepatrné plivnutí, ale Tang jim všechno vykecá a s vědomím, že vaše peníze si rozdělili policajti, kteří zatkli i pár vašich kamarádů, se prostě žít nedá. Původně "nevinné" přilepšení k důchodu tak nabírá na osudových obrátek a každý z členů jednotky se zaplétá hlouběji a hlouběji do ilegální činnosti a podrazů. Tang je vydírá čím dál tím víc, až definitivně mladíci ztratí nervy a dojde k prvním úmrtím. Eric Tsang natočil svůj film v roce 1991 kdy sice nebyl film o Triádách ničím zvláštním, ale The Tigers byl bezostyšně namířen přímo do policejních řad, korupce v tomhle filmu zasahuje všechno a všechny a jakkoliv byl ještě tehdy Tsang znám jako milý chlapík a komik, tady nešetřil vůbec nikoho a namíchal nečekaně depresivní koktejl, i přesto, že na začátku se snímek fikaně tváří jako lehký akčňák o báječných poldech (a kočkování mezi Andym Lauem a Tonym Leungem vypadá hodně uvolněně), jenže pak přijde na špinavé peníze a Tsang otočí o sto osmdesát - začínáme sledovat do posledního detailu propracovaný rozklad poctivých policistů, z některých se stanou lidské trosky, ostatní to do tohoto stavu ani nestihnou dotáhnout. Tohle bylo možné hlavně díky hercům a Tsang věděl jak si vybrat. Především Lauovi ten přechod dokonale věříte, Lau Ka-Yan zas nemusí příliš mluvit, ale jeho mimika vyjádří, co je potřeba. Akce ve filmu příliš není, až ve finále, kdy se Tung dostane v Triádách na důležitou pozici a začne hrdinům krutě zatápět, ale to už se dá hovořit spíš o finále. Tsang se nesnaží zaujmout přestřelkami nebo honičkami, jde si tvrdě za svou jemnou psychologickou studií a řeže do hrdinů hlava nehlava, takže s nimi nakonec soucítíte (i s tím frackovitým Lauem). A musím říct, že po až příliš komplexním Jiang Hu (2004) mi přišel The Tigers jako ohromně osvěžující podívaná, protože se tu nic neschovává za všemocná slovní moudra, nikde nevidíte snahu o artové podání nebo mnohoznačnost. Tsang prostě ví co chce říct a jde si za tím od první minuty, aby vám na konci vtloukl do hlavy poslední hřebík s šokující samozřejmostí. Občas bych si přál, aby se ti mladí "talentovaní" režiséři vrátili ke starým VHSkám, které mají pod postelí a místo nových neotřelých postupů a experimentů strávili pár hodin s klasikami na nichž vyrůstali. Možná by pak pohled na současnou hongkongskou kinematografii byl o dost veselejší. Ale to je jen povzdechnutí veterána, ignorujte ho a berte to tak, že The Tigers stojí za to vidět, i když jste o tomhle filmu velmi pravděpodobně vůbec neslyšeli (ještě před třemi hodinami jsem na tom byl stejně ;). 70%

    • 20.4.2017  22:05

    Klasický příběh Chen Zhena a Jing Wu Men školy byl už zpracován několikrát a hrdinného reka si zahrál Bruce Lee, Jet Li i Donnie Yen. Teď však přichází Stephen Chow a jakkoliv to zní opovážlivě, tam kde druzí otrocky kopírovali, on buduje nový příběh. Zatímco Fist of Legend a televizní Fist of Fury se dají s trochou tolerance nazvat remaky původního Brucova filmu, Chow v rámci své šílené komedie pouze přejímá hlavní prvky (japonské protivníky, nápis "Sick men of Asia" a doslovnou "Fist of fury" - hrdina má dělovou pravačku) a navrch přidává spoustu dalších, takže to nakonec znovu všechno ztratí smysl. Jestli něco Chowovi nelze upřít, tak jsou to nápady a především "drzost" se kterou kombinuje nekombinovatelné - hned v úvodu se jeho postava, vesničan Lau Ching, který se vydal do města hledat štěstí a slávu, setkává mimoděk s postavou z God of Gamblers, které je Lau Ching až podezřele podobný (kdo to nepochopil, obě postavy hraje Stephen Chow), navíc je to šance jak do filmu opět a znovu propašovat alespoň na chvíli Ng Man Tata. Takhle šílený gag by zkrátka v Hollywoodu nevymysleli a to je samozřejmě jenom začátek. Lau Ching brzy ztratí adresu svého příbuzného, takže se musí dočasně ubytovat u prvního maníka, kterého potká, shodou náhod zloděje, který ho chtěl okrást. V postavě Smarta nachází Chow dokonalého protihráče, i když Kenny Bee pár minut ke konci z příběhu nečekaně "vypadne", snaží se do posledního dechu s Chowem držet krok a opravdu se mu to daří. Ani Lau ani Smart nejsou (navzdory jménu toho druhého) příliš chytří a když se chtějí dostat na turnaj bojových umění, aby vyhráli hlavní cenu (deset milionů), zapletou se s Triádami a především školou pana Foka. Zde nachází Lau učitele, životní lásku (Mandy/Nandy... v titulcích se nějak nemohli rozhodnout ;) a úhlavního soka. Všechno potřebné už tedy máme, takže kamera, klapka a jedeme. Navzdory příběhu nesmíte od Fist of Fury 1991 čekat kvalitní bojové scény. Je to paradoxní, ale první i druhé housle tu hraje opět Chowova divoká komika, jediný, kdo předvede kung-fu ve střízlivé podobě (tj. neletí padesát metrů vzad, když ho trefí Chowova pravačka) je překvapivě Corey Yuen, který v ringu předvádí, že má svojí choreografii ve filmech podloženou i praktickými zkušenostmi. A i kdyby nebojoval, jeho herecká exhibice při tréninku s Chowem je něco, na co dlouho nezapomenete. Jako celek se bohužel film netváří až tak přesvědčivě. Musím vypíchnout jakoukoliv přestřelku mezi Kennym Beem a Stephenem Chowem, těm dvěma to spolu opravdu jde a doslovná parodie scény s nápisem "Sick Men of Asia" je vynikající, nicméně v místech, kde se film snaží tvářit vážně a používá k dějovému postupu klišé, do kterých o pět minut později nemilosrdně šije, už se smích z tváře trochu vytrácí. Mít film ještě o jednu, dvě dějové linie navíc, zřejmě bychom se v přestávkách mezi gagy nudili k smrti, takhle to je díky střízlivé stopáži docela k vydržení a na slabší místa zapomenete při pohledu na trenérský tým důchodců v bundách ze západního Německa nebo ohoz Kennyho Bee. Řeknu vám, s hongkongskou módou není něco v pořádku. ;) 60%

    • 20.4.2017  18:39
    Yi chu ji fa (1991)
    ****

    O Sammo Hungovi je známo, že rád zkouší i jiné žánry a ještě raději spolupracuje s jinými esy hongkongského filmového rybníku. V úvodu 90. let byly v módě Wooovky a jeden z mála režisérů, který si vedle snímků jako Lepší Zítřek nebo Killer dokázal zachovat vlastní tvář (přičemž hodně čerpal z francouzské drsné školy) byl Ringo Lam. Právě za ním Sammo jednou přišel s návrhem na spolupráci. Ringo souhlasil a... Sammo dostal takovou nakládačku, že se z toho jeho fandové pěkných pár měsíců vzpamatovávali ;). Je známý fakt, že Ringo Lam svým hrdinům nic nedaruje a řeže do krve nejen jejich tělo, ale i duši. Sammův charakter Tlouštík (všichni mu ve filmu říkají Fat Goose, což je poměrně nepřeložitelná hříčka a překládat to jako Vypasená husa se mi fakt nechce ;) je ten nejdobrosrdečnější chlápek, kterého si vůbec dovedete představit. Jeho naivita je bezmezná, stejně jako touha zavděčit se všem. Před matkou žijící v domově důchodců neustále předstírá, že má nějakou přítelkyni (v tom mu za úplatu pomáhá jeho sousedka) a živáčkovi by neublížil. Jeho život se změní v nonstop peklo ve chvíli, kdy oknem zahlédne vraždu. Marně se snaží přesvědčit zločince, že "vlastně nic neviděl a to zakrvácené torzo policisty už vůbec ne", ale naštěstí se mu podaří utéct a protože je příkladný občan, nahlásí všechno na policii. Tam se ho ujímá kamarád zavražděného, detektiv Pitt (Vincent Wang) a oba budou mít brzy plné auto olova, protože navzdory tomu, že Tlouštík neví nic o pozadí vraždy, stává se nepohodlným svědkem. Dvojici se totiž podaří zatknout vraha, ale ten je vzápětí propuštěn na kauci. Tenhle policejní okrsek má zkrátka prohnilé dno. Pitt je odvolán k jinému případu, ale začne pátrat na vlastní pěst. Nebude v tom ale sám, protože Tlouštík se mu přilepí na paty a poté co mu zločinci zapálí byt, dokonce se k Pittovi (a jeho sestře, novinářce) přestěhuje. Svérázné duo se pouští do vyšetřování - Tlouštík chce mít konečně pokoj a žít dál jako spořádaný člověk, Pitt chce pomstít svého kolegu a přijít na kloub případu, od kterého dává každý na oddělení ruce pryč. Stopy vedou do rezidence jednoho z nejbohatších šéfů mafie, který si zařídil výnosný bordel v němž za pomoci obstarožního videa (má rozměry skříně, ale co byste chtěli v roce 1991 ;) diskredituje všechny důležité hlavouny v okolí. Dobrý byznys, dokud se neobjeví naši dva hrdinové. Prokousat se však k jádru věci, bude v Lamovském stylu pořádně těžké a kromě jizev a průstřelů, to bude i pěkná psychická zabíračka... Ale nebojte, ještě pořád je tu Sammo a to je asi důvod, proč se Ringo Lam tentokrát výrazně krotil. Jistě tu najdeme řadu jeho trademarků (akční scéna s motorkami, finále na vrakovišti), ale je tu patrný i Sammův vklad, především ve formě jedné velké bojové scény (kde se mj. mihne i Billy Chow) a několika hutných kaskadérských kousků. Tím nejdůležitějším, co trochu nabourává Lamovu atmosféru v níž dostávají hrdinové nepřetržitě kapky, jsou kontrastní "vtipné" scény. Prakticky ve všech se objevuje Tlouštíkova matka a i když je člověk z hongkongských filmů zvyklý na leccos, "porodní" scéna zřejmě vykolejí všechny. Sama o sobě nepůsobí nijak kontraproduktivně, ale do thrillerového celku vůbec nesedne a zbytečně rozptyluje divákovo vtažení do děje. Takových momentů je víc a zbytečně shazují Lamovo snažení. Divák tak nakonec dostává "jen" solidní hybrid temné detektivky a rozpustilého akčního filmu, který vlastně neví čí je. Lamovi hrdinové si tentokrát neodnesou doživotní jizvy, koná se regulérní happyend a všichni jsou v pohodě. Jemná schizofrenie ale ještě nikomu neublížila a Sammo spojuje obě linie svým nadprůměrným výkonem - bojová scéna v domě hlavního záporáka je fajn, stejně jako přerod jeho postavy. Takže co nám z toho vychází? Point of no return nikoho nenaštve a i když se zřejmě nezapíše zlatým písmem do zlaté kroniky, má právo na existenci. A pokud "existuje" někde blízko vás, bylo by hříchem, neobohatit se. 70%

    • 20.4.2017  18:17
    A Xiu Luo (1990)
    **

    K některým filmům by se nikdy neměla točit pokračování, jenže Japonci holt mají rádi ujeté Asiaty, přerostlé papundeklové příšery a kýčovité vizuální efekty, takže Peacock King, kterému jsem v recenzi přistřihnul křidélka se dva roky po svém uvedení dočkal druhého dílu. Původně jsem si podle přebalu myslel, že se jedná o jinak pojmenovanou jedničku a když už jsem disk po několikanásobném odkládání vrazil do přehrávače, skrytě jsem se modlil, abych měl pravdu a mohl ho znovu rychle vyndat. Osud chtěl ale jinak - Saga of the Phoenix (vůbec netuším proč se to tak jmenuje) alias Peacock King 2 mě přivítal s otevřenou náručí - stejní herci, stejné prostředí, nový papundekl... Pekelná panna Ashura byla sice zachráněna, ale vrchní buddhistický mnich ji nemůže pomoci - dezerce z pekla se trestá smrtí, jedinou šancí jak přežít je meditace v temnotách. Ashura chce ale strávit svůj život s přáteli a sluncem, i kdyby to mělo znamenat jen krátký časový úsek. Po menší výměně názorů v klášteře tedy vrchní mnich svolí a Ashura získává sedm dní, poslední týden svého pozemského života. Nesmí během této doby kouzlit a jako ochranka jsou ji přiděleni Peacock (Yuen Biao) a Lucky Fruit (Hiroshi Mikami), navíc vrchní sestra vysílá trio svých služebnic, aby všechno zpovzdálí sledovaly. Kdyby se náhodou Ashura rozhodla vrátit do pekla, je třeba jí zabít. Nebezpečí ale číhá jinde - pekelná konkubína hodlá chřadnoucí Ashuru využít pro vzkříšení démonů a na to potřebuje její duši (přirozeně). Když neuspěje elitní jednotka vojáků-duchů (pár barevných fireballů si s nimi poradí) a s Ashurou nehne ani fakt, že Peacock je doslova uložen k ledu (Biao tu má jenom cameo, takže musí nějak zmizet ze scény, zajímavé je, že ostatní postavy si toho pranic nevšímají až do samotného finále, kdy se Biao zase objeví), rozhodne se konkubína ovládnout jejího nejlepšího kamaráda - malé, gremlinovi podobné stvoření s neuvěřitelným apetitem, které supluje roli E.T.ho nebo Jar Jara Binkse. Nutno dodat, že mizerně a podobně nevýrazné jsou i scény v nichž se naši magičtí hrdinové setkávají s obyčejnými smrtelníky (ti nejsou tak obyčejní, jaká je pravděpodobnost, že narazíte na blázna vynaleznuvšího multidimenzionální teleport? ;). Lam Ngai Kam je ve své kůži kdykoliv se na scéně objeví zmutovaní vojáci s břity místo rukou, oživlé kamenné potvory nebo všesající písečné víry. Má své triky rád a pro fireball nejde nikdy daleko, tentokrát se rozhodl, že se nevzdá své vášně ani v běžných scénách a proto se setkáváme s onou gremliní postavičkou. Bohužel všechno ostatní je stejně matné jako v prvním díle a je to o to bolestnější, že Biao na drtivou většinou filmu zmizí ze záběru. Hiroshi Mikami není žádný tahoun, Gloria Yip jako Ashura hraje rozmazlenou a nevyspělou holčinu (velice přesvědčivě) a potřeštěný smrtelník špičkující se s gremlinem kombinovaný se starostmi ala "tenhle démoní latexový obleček ti musíme vyměnit za něco normálnějšího", to je hodně velká slabota. Lam Ngai Kam nikdy neměl smysl pro humor, ale co v tomhle filmu hledat, když akčních scén je pomálu a na opravdové monstr orgie (překonávající i to, co bylo k vidění v jedničce) si musíme počkat dobrých osmdesát minut? Do té doby je to velká nuda plná předvídatelných situací a provařených gagů, která narozdíl od jedničky postrádá moment překvapení a známější tváře ve vedlejších rolích. Pokud se vám alespoň trochu líbila jednička, můžete to risknout, ale nevyčítejte mi, že jsem vás nevaroval... 30%

    • 20.4.2017  15:49

    Zajímavý název a zajímavý film a to platí nejen o jeho pozici ve filmografii Stephena Chowa, ale obecně. Na sklonku osmdesátých let ještě pořád uměli v Hong Kongu natočit skrz naskrz drsnou kriminálku a předvést na minimální dějové ploše velké divadlo. Krádež diamantů, která všechno odstartuje odkazuje k drsnějším chanovkám (Crime Story), popř. filmům Ringo Lama a málokdo by čekal, že do tohohle filmu zapadne Stephen Chow jako tajný policajt Lon. Tehdy mladý Chow byl doslova natlučen do role, kterou by za jiných okolností získal některý ze tří bratrů (Biao/Chan/Hung), ale zvládnul jí naprosto perfektně s jemným opepřením v podobě záblesků jeho tradiční komiky. Velkou zásluhu na tom samozřejmě má jeho partner, druhá půlka nesourodého páru, kriminálník Fei (Waise Lee), který zprostředkovává prodej diamantů. Předávka se však krutě zvrtne a po Feiovi (který má ve své moci diamanty) jdou všichni - obchodníci, zloději i policie. Právě za třetí jmenovanou stranu nastupuje do boje Lon, když se při převozu do vězení vydává za Feiova starého známého. Policejní vůz napadne banda zodpovědná za loupež diamantů a z Feie a Lona se stává duo zločinců na útěku. Lon pak Feie doslova ukecá, aby s ním mohl zůstat, čemuž napomůže i šťastná náhoda. Popravdě řečeno, Lona celá záležitost dost štve - práce tajného poldy je nevděčná, má nového šéfa a jeho přítelkyně se mu den za dnem odcizuje. Mezi oběma muži na útěku postupně vzniká netradiční přátelství, svázané nejen vzájemnou pomocí v kritických chvílích, ale i podobným osudem. Pravda ale dříve či později musí vyjít najevo. Režisér Parkman Wong nenatočil ve své kariéře příliš filmů a je to možná škoda, když tak koukám na Unmatchable Match. Osmdesátá léta nabídla hodně kvalitních detektivek a tenhle film jim může být důstojnou společností. Jako by nestačilo, že se tu hodně střílí a zasažení smolaři se hroutí k zemi v parádních kaskadérských kouscích, Wong svůj snímek opatřil osudovou atmosférou, která pramení ze vztahu dvou mužů na hraně zákona. Lon musí tajit svojí pravou povahu před přítelkyní a postupně jí ztrácí, jak ho znovu a znovu naoko zatýkají, Fei je pak prototypem velké ryby, ze které se stala malá a chce na stará kolena legálně podnikat v Americe. Osud se spiknul proti oběma - Fei už svou manželku ztratil, stejným způsobem jako nyní přichází Lon o svou dívku a právě tahle dějová linie šikovně utužuje vztah ústředního dua. Od Waise Leeho se dal excelentní výkon očekávat, u Stephena Chowa dramaticky náročnější, nicméně skvěle zvládnutá úloha překvapí i potěší zároveň. Neměl tu příliš místa na vtipy, ale jakkoliv v něm vidíte podvědomě komika, dokáže se z téhle škatulky bleskurychle vymanit. Kašlete na to, že film je takřka v celé své délce předvídatelný, Wong neskóruje v obsahu, ale v provedení. Atmosféra budovaná dialogy a prostými gesty je famózní a ve chvíli, kdy Chow váhá mezi prozrazením své identity a definitivní ztrátou své přítelkyně to má celé větší šťávu než jakákoliv přestřelka. Olova si mimochodem taky užijete dost a jsou to deštíky v tradiční 80s módě - technicky čistě provedené, s přehledným střihem a četnými krvavými fleky. Ještě pořád váháte? Zbytečně. Až vám dojdou zásoby chanovek a biaovek, ještě budete prstíčkem hrabat za podobné filmy. 70%

    • 21.4.2017  01:56

    Pokoušet se o hranou adaptaci mangy je odvážné, pokoušet se o adaptaci Crying Freemana je bláznivé - přesto se našli minimálně dva filmaři, kteří se o to pokusili. Dílo Christopha Ganse, s Markem Dacascosem v hlavní roli, tentokrát ponecháme stranou (i když by si menší rozbor určitě zasloužilo) a budeme se věnovat hongkongské trošce, kterou do filmového mlýna přinesl Clarence Fok (Naked Killer). V úvodu snímku jsme bleskově seznámeni se základními fakty - v jedenadvacátém století zkrátka existuje pár lidí, kteří vám bez mrknutí oka ukopnou hlavu a většina z nich je sdružena v tajné organizaci zvané 800 Draků. Najdou se ale i tací, kteří by chtěli jejího vůdce připravit o život a tak se děj v momentě zvrhne v kolotoč bitev různě maskovaných zabijáků, jejichž jediným cílem je vláda nad celým japonským podsvětím. Souboje probíhají tím způsobem, že postava A přijde, řekne něco ve stylu "teď zemřeš postavo B" a tak se taky během následující půlminuty stane (souboje jsou bohužel až bolestně krátké). Trochu příběhové vaty získáme až příchodem postavy Yiu Lunga (Sam Hui), čínského sirotka, který vyrůstá v Rusku. K jeho smůle se ho v dětství ujal člen organizace 800 Draků, jehož dostihne temná minulost. Šéf celého klanu si žádá čerstvou krev a tak s pomocí bývalého (nicméně stále oddaného) člena unese Yiu Lunga do svého tréninkového kempu. Následuje výplach mozku (způsobující ztrátu paměti) a hutný trénink, který z Yu Lunga dělá nejlešího zabijáka všech dob, Freemana. I když si nepamatuje ze své minulosti vůbec nic, stejně v nitru zůstává lidskou bytostí, což dokazují slzy, které uroní pokaždé, když na jeho účet přibude další mrtvola. S příběhem to ale naštěstí nejde až tak z kopce a i v japonských comicsech je vyhrazeno pár stránek pro happyendy - při jedné fušce potkává Freeman svou "kamarádku" z Ruska, se kterou vyrůstal a kterou miloval. Navzdory ztrátě paměti přeskočí jiskra a Freemana k dívce něco neodolatelně přitahuje. Odmítne jí zabít a tím poruší pravidla organizace. Svou cestu k zapomenuté lásce si tak musí doslova vybojovat a přes méně důležité členy se krok za krokem přibližuje k finálnímu duelu se svým bývalým trenérem, šéfem celé organizace. Co se mělo stát ultimátní zbraní 800 Draků se nakonec stává finální zhoubou... Kontroverzní režisér Clarence Fok zas jednou zabodoval. Svůj film co nejvíc připoutal k výborné comicsové předloze, takže má na čem stavět a i když v úvodu věci až příliš urychluje a bitky rámuje do sebeparodických proslovů ve stylu "Já tě dneska hrozně zabiju"; "Ne, já tě zabiju ještě mnohem víc", povede se mu za půldruhou hodinu vykreslit v celuloidu všechny základní kontury, které Crying Freemana definují. Je tu tragická lovestory, jsou tu exotické bojové scény a je tu i atmosféra, kterou byste neukrojili ani elektrickým nožem z teleshoppingu. Za to první můžeme poděkovat dobře vybraným hercům - Sam Hui dokazuje, že není jen komik a zpěvák, v bojových scénách mu to docela jde (nepochybně doubl, ale výsledek je fajn) a Maggie Cheung brilantně zachraňuje romantickou linii (stačí jeden pohled a spolknete jí i sebeuhozenější sladké řečičky), bojové scény zase obstaral Yuen Tak (a můžeme mu zatleskat. Ve filmu si dokonce střihl i velkou roli a dokázal mou teorii, že choreografové bojových scén zkrátka nemohou být normální - jeho šéf organizace a Freemanův trenér je hodně svérázná postava ;) a ta atmosféra? Přičtěme jí několika avantgardním záběrům, kterými nás Fok počastuje (zvláště násobné střihy, kdy je jeden pohyb/trik zabírán cirka osmkrát z různých úhlů - ty dají vašim zorničkám zabrat) a buďme spokojeni s tím, že vidíme trochu "jiné kafe", než na jaké jsme zvyklí z ostatních HK filmů... Vlastně ani nevím, proč tak velkoryse odpouštím, ale Dragon from Russia se mi nakonec docela líbil. Možná za to může klukovský úsměv Samuela Huie, kterého sleduji už od dob načerno nahraných Bláznivých misí, možná je to sprchovou scénou s Ninou Li a možná je to kvalitní večeří, jež mi při sledování dělala společnost... Samé "objektivní" důvody. Inu, jsem jenom člověk ;). 70%

    • 20.4.2017  18:13

    Corey Yuen proslul jako výrazný akční režisér, který si rád tyká s dráty a neštítí se bok po boku Sammo Hunga využívat ve svých filmech něžné pohlaví v dominanci na tím mužským. To je případ i tohoto filmu (název je ostatně výmluvný), v němž hrají chlapi až druhé housle. Corey ale tentokrát zapátral podstatně hlouběji a před sebou nemáme jen akční oddechovku s cílem emancipovat vše živé. Už od začátku to vypadá, že se bude hrát na daleko vážnější strunu - policistka Mina (Mina Joyce Godenzi) si v první scéně bere za muže Huang Tsung-Paoa (výborný Tony Leung Ka-Fai), jediného chlapa v rodině Huangů, které vládne vdova (Tang Pik-Wan) a její dcery. Všichni jsou tu kolem dokola policisté a Tsung-Paovy sestry samozřejmě trochu na Minu žárlí, takže jsme svědky malých rozbrojů na policejním oddělení, skrz něž se pomalu obnažují kořeny propracovaných vztahů. Ale ještě než stihne Tsung-Pao propíchnout kondom špendlíkem, navzdory přání své ženy, že děti by chtěla až poté, co se stane inspektorkou, uteče z vězení parta Vietnamců (jejich technika opuštění věznice je krutě originální) vedená Yuenem Wahem a pokusí se vyloupit kasino. Pro policii to i před včasné info znamená zpackanou akci a nenávist v rodině eskaluje. Možná by zůstalo jen u pár nadávek, ale Yuen Wah a jeho kamarádi si v jednom parku postavili smrtící pasti, ze kterých by slintal i major Dutch z Predátora a po krátkém souboji je výsledek 1:1 - Mina totiž při akci v kasinu zabíjí Wahova bratra a ten se mstí likvidací Tsung-Paa. Od rozehrané partie se ale neutíká a rodinné vztahy jsou pevné na obou stranách, takže nás čekají další pomsty ve velkém stylu... Každému kdo čekal třeskutou akci vytírá duo Hung-Yuen zrak. Ano, je tu dost akčních scén, ve kterých je Mina Godenzi drsnější než žiletka a strká do kapsy řadu svých mužských kolegů (a Sammo Hung ví jak "prodat" svoji ženu ;) a finální scéna na lodi je i přes nižší schopnosti ženských hrdinek (Mina je výborná, ale na špičku oboru přeci jen nedosahuje) učebnicovým příkladem toho "jak se to má dělat". Aby ne, Corey Yuen a Sammo Hung jsou ti nejlepší učitelé. Ale stejně jako muži tentokrát ustupují ženám (které ovládají všechny klíčové posty příběhu a i poslední souboj se odehraje mezi nimi), ustupuje i akce před dramatem, a vychází to perfektně. Corey si mazácky poradil i s tím, že v každé druhé scéně nevyletí něco do vzduchu a jeho vedení herců je na hongkongské poměry fascinující. Ať už se jedná o hádku ve sprchách nebo rodinnou večeři, jsou to okamžiky, při kterých budete bez dechu - pár gest, pohledů očí, vhodně zvolená replika a nad celou scénou visí napětí, že by se nedalo krájet ani motorovou pilou... Největším majstrštykem ale zůstává způsob jakým jsou oba žánry sesazeny dohromady, ostrý kontrast se nikdy neproboří do sebeparodie a přehrávané party vám nikdy nevyloudí úsměv na rtech. Všechno to balancuje přesně na té hraně jakou Corey zvolil a výsledkem je dojemný akční film, což je sousloví, které asi často nepoužijeme. Na závěr bych chtěl ještě připomenout zásluhy Sammo Hunga. Nejen že ve filmu hraje a dotlačil k němu Minu Godenzi, ale především při choreografii akčních scén opět dokázal malý zázrak a ženské hrdinky jsou tu snad ještě o řád "akčnější", než jejich kolegyně z In the Line of Duty. Právě díky tomu by se snímku neměli bát ani hardcore akční fandové, kteří si spíš než na shakespearovské dialogy potrpí na pořádný kopanec do hlavy. I těch se dočkáte, chlapci. Takže bez bázně a hany, rozeběhněte se do širých lánů a tuhle HK raritku si koukejte sehnat. 80%

    • 20.4.2017  18:14

    Po velikém úspěchu Jackieho dobového filmu Miracles, se hned následující rok vyrojilo několik podobných titulů. V jednom z nich se do Shanghaie třicátých let minulého století vydává i dobrácký venkovan Yuen Biao, aby zde navštívil svého "velkého bratra" (George Lam) - vojáka a vynálezce. Ten zrovna od svého nadřízeného (Brita jako poleno) dostává za úkol ostražitě sledovat dceru místního mafiánského bosse (Sammo Hung), která právě přijela z Ameriky. Problém je v tom, že Sung (Anita Mui) kdysi s velkým bratrem chodila, stejně jako jeho Ting-Ting, která sice nahání britského oficíra, ale stále poočku šilhá na velkého bratra. Rýsuje se nám tu staronový milostný trojúhelník, před kterým malý bratr (Biao) raději uteče se slovy "ještě něco mám" a jde si prohlížet zákoutí velkoměsta. Příběh se tu půlí do dvou linií - v jedné se velký bratr snaží dokončit dílo Jana Tleskače a zároveň najít tu pravou lásku, ta druhá znázorňuje malého bratra, kterak se nevědomky zaplétá do osidel zločinecké organizace ve snaze pomoci partě akrobatů (samozřejmě, je v tom zase ženská). Zhruba v půlce filmu řekne mafián malému bratrovi: "Neexistuje absolutní dobro, ani absolutní zlo", ale všechny linky příběhu naznačují, že jakkoliv se snaží malý bratr konat dobro, stojí na špatné straně barikády. Do všeho se pak ještě připlete revoluce, mezi jejíž zastánce patří i Sung a Ting-Ting. Velký bratr neví koho by měl vlastně zavřít, ale mafiánský boss v tom má jasno a uzavře s šéfem Britů špinavou dohodu, která má všechno vyžehlit... Robin Kwan měl v roce 1990 smůlu, protože i když natočil osobitý příběh, byl jeho film smeten a zastíněn mnohem známějším Jackieho filmem. Shanghai, Shanghai ale není druhým Miracles, i když by se to mohlo na první pohled zdát. Z Chanova díla si Kwan přivlastnil jen kulisy, bezchybnou práci s kamerou a kouzelnou Anitu Mui. Všechno ostatní už je trochu jiné kafe a Kwan při své anabázi skrz Shanghai třicátých let pokládá trochu závažnější otázky, aniž by však sklouznul k nějakému mentorování nebo se nás snažil naučit cosi o čínských dějinách. Ano, Britové jsou tu opět za ty nejhorší, ale zůstávají v pozadí až do úplného konce (kdy to teda rozbalí v superakčním finále). Příběh se soustředí na skupinku několika postav, které musí čelit překotným událostem. Vojáci se snaží dostat mafii, mafie se snaží dostat tašku napěchovanou penězi určenými pro revoluci a členové revolučního hnutí se snaží dostat se z toho všeho živí, protože po nich jde úplně každý. Scénář není nikterak košatý, ale vyhrává na celé čáře dobře napsanými postavami. Nejvíc prostoru dostává malý bratr Yuena Biaoa, který včas pochopí že peníze nejsou všechno a přidá se k revoluci. Kolem této hlavní linie se točí všechno ostatní a vypíchnout bychom měli hlavně postavy George Lama, Anity Mui a Sammo Hunga - ty hlavního hrdinu vedou a rámují důležité okamžiky filmu. George Lam patří do skupiny těch méně slavných, ale jeho vojenský oficír se smyslem pro čest je oním Mirkem Dušínem, kterého příběh potřebuje, k zachování morální rovnováhy. Anita Mui dostala velice zajímavou roli, která ji nutí hrát hned na tři strany, navíc má dokonalé taneční sólo s Yuenem Biaoem a na konci se za mohutné podpory drátů (choreografie Yuena Taka a Diona Lama je fajn) předvede i v akčních scénách. A Sammo Hung? Ač podivně předabovaný (asi aby se zdůraznila jeho padoušská stránka) je skoro až tragickou postavou mafiána, který postupně shledává, že všichni jeho blízcí ho opouštějí nebo podvádějí, aby mohli konat dobro ve jménu revoluce. No a tak se rozhodne je všechny zabít. Smutné... Shanghai, Shanghai je podařené drama o tom jak to tenkrát mohlo a nemuselo být. Je velká škoda, že narazilo na tak těžkotonážní konkurenci, protože jinak má sakra dobře rozdáno - výprava, herci, samotný scénář, to všechno vysoce převyšuje hongkongské standardy a ani Robin Kwan na pozici režiséra nijak nezaváhal (ač v tomhle oboru není příliš kovaný). Osud filmu nepřipravil plné sály diváků a nadšené ovace, a tak patří Shanghai, Shanghai k těm pověstným "ztraceným perlám". 70%

    • 20.4.2017  18:38
    Princ slunce (1990)
    ***

    Kdesi v hloubi tibetského kláštera, obklopeného tisícem modlících se mnichů, dospěje reinkarnovaný buddha k tomu, že je nejvyšší čas zemřít a tak se také stane. Těsně předtím řekne Khenlunovi (Lam Ching-Ying), že se převtělí do toho a toho novorozeněte a ve chvíli kdy vydechne naposled, se objeví konkrenční frakce mocichtivých mnichů v čele s Khentsem (jako vždy úchylný Shun Lau) a ukradne kamennou kuličku, kterou starý buddha opatroval jako oko v hlavě. Ta je taky jediným artefaktem, jež může zničit sílu nového buddhy. Khentse by se tak stal největší silou vesmíru a nastaly by temné věky. A to přece nemůže Khenlun dopustit... Naneštěstí pro něj, po cestě na nádraží (i pronásledování mnichové zdrhají výhradně do Hong Kongu), která proběhne pět let po událostech v chrámu (scenárista si s návazností starosti nedělá, ale střih je proveden především proto, že postava nového buddhy může být pětiletým dotěrným frackem, tj. postavičkou kterou si zamiluje většina publika ;), je zabit čtveřicí lámů ve službách Khentseho. Malý buddha se však stihnul naučit tajemství neviditelnosti a tak zabijákům uprchne a ve vlaku se cestou do Hong Kongu spřátelí s potrhlým emigrantem (Conan Lee). Tomu slíbil jeho kamarád Fu bezstarostný příchod do Hong Kongu, jenže při vyskakování z vlaku se všechno trochu pokazí a mladík zůstává v Hong Kongu sám, s dítětem o jehož schopnostech nemá nejmenší tušení... Prince of the Sun je komedie, která vám zanechá potutelný úsměv na rtech. Přes veškeré žónglování s žánry, při kterých duchovní otec projektu Wellson Chin stihne navodit takřka indianajonesovské reálie a zaexperimentuje s triky, za které by se dnes styděla i česká škola loutkového divadla, zůstává těžištěm filmu především situační komika. Naše dvojice totiž brzy po přistání v Hong Kongu vyhledá Fuovu sestru, sadistickou učitelku a notorickou hráčku karet May (Sheila Chan), která jim nedobrovolně poskytne přístřeší (protože ji právě honí banda věřitelů, kterým dluží peníze prohrané v kartách). Nedá se říct, že by se May a mladík z Číny do sebe zamilovali, ale jiskří to mezi nimi pěkně, což se projevuje především mlácením basseballovou pálkou do hlavy, bodáním nůžek do předloktí a prohazováním okny (v druhém patře). Jestli si takhle Wellson Chin představuje romantickou příměs to tedy nevím, ale jako situační komedie fungují tyto okamžiky dokonale. Přidejme k tomu ještě dávku střízlivých triků, ve chvíli, kdy navštíví buddhu Khenlun (pomocí televize nebo vnitřního hlasu. To hongkongští duchové umějí) a učí ho novým schopnostem (telekineze, čtení myšlenek). Bránice si odpočine jen při bojových scénách, protože buddhu samozřejmě stále hledají čtyři lámové vyslaní Khentsem a jeho jedinou ochranou je žačka Khenluna, mniška Bencheuk (Cynthia Rothrock) - jakmile se začne bojovat, doslova přestává veškerá legrace... Choreografii zařídil Yuen Tak a i když občas postrádá dynamiku (úvodní souboj v chrámu), je podivné že se chová doslova macešsky k hongkongským hercům. Všechnu smetanu a nejlepší kombinace tu "vyžerou" Cynthia a Jeffrey Falcon (čímž alespoň částečně ospravedlní to, že v kostýmech tibetských mnichů nepůsobí dvakrát přesvědčivě), ten od koho bych čekal nejvíc - Conan Lee - trochu zatrikuje až v akčním finále, kdy mu Lam Ching-Ying propůjčí své speciální schopnosti. Soubojů je jinak docela dost, ale jsou velice krátké (hlavně ten nejpovedenější - bitka v parku). Jisté naděje sice můžete vložit do finálního střetu dobra a zla, ale tam už Yuen Tak vyčerpal všechny své nápady a v samotném závěru raději předal žezlo vizuálním trikům (které jsou opravdu, ale opravdu už hodně z módy). Snímek má zcela jistě celou řadu mínusů. Vyjma hlavních hrdinů všechny postavy přehrávají ostošest (malému buddhovi to prominu, protože pětiletý kluk prostě nemůže podat oscarový výkon) a příběh se marně snaží mystickým závojem zakrýt fakt, že scenárista skládal scény především kvůli potřebám trikařů a choreografů. Co však tuhle komedii drží nad vodou je solidní úroveň akční choreografie (je to opět jeden z mála filmů, ve kterých Cynthia předvádí pár zajímavých cviků) a především brilantně napsané gagy Conana Leeho a Sheily Chan. Kdykoliv se ti dva objeví na scéně, je o zábavu postaráno a Conanovi nakonec odpustíte i tu neakční polohu, protože jako komik je snad ještě lepší. Pokud máte šanci sehnat si film s originálním dabingem od Intersonicu, neváhejte dlouho. S takovým překladem a výběrem hlasů, se snímek stává nezapomenutelným zážitkem, především pokud je sledován ve větších skupinkách. Výsledné hodnocení nemůže být nijak objektivní, protože se mi stále vracejí ty chvíle hurónského smíchu, které jsem zažíval, nehledě na to, že už samotným vyzněním dabingu jsou některé scény vtipnější než v originále. 50%

    • 21.4.2017  02:03

    Každý, kdo si zamiloval dobrodružství mladého učedníka ve světě plném duchů a démonů, si teď může oficiálně povyskočit. První díl měl takový úspěch (a natolik otevřená zadní vrátka pro případné pokračování), že se k němu Ching Siu-Tung o tři roky později vrátil. Děj bezprostředně navazuje na závěr jedničky - Ling (Leslie Cheung) doufá, že se mu podařilo Siu-Siu reinkarnovat a zajistit jí tak klidný posmrtný život. Rozloučí se tedy s mnichem Yinem (Wu Ma) a vydává se do města, což spouští řetěz nekontrolovatelných nehod: Lingovi je sněden kůň (místní řezníci si nevybírají a berou co je po ruce) a záhy je samotný Ling zatčen místní policií. V cele potkává moudrého starce, který mu nakonec pomůže uprchnout doslova hrobníkovi z lopaty a vyzbrojí ho na cestu svým jediným majetkem, tajemným talismanem. Právě tahle malá věcička odstartuje další kolotoč záměn, když Linga skupinka bojovníků považuje za moudrého Chua. Abychom se konečně přes tyhle malichernosti někam dobrali, v oné partičce jsou i dvě sestry hledající svého otce. Obě se do Linga (Chua ;) zakoukají, ale pro Windy hraje jeden podstatný fakt - jako by z oka vypadla právě Siu-Siu, Lingově lásce z prvního dílu... Romantické přemítání však během filmu ustupuje do pozadí, protože na scénu přichází taoista-začátečník v podání Jackyho Cheunga, a kde se zjeví tenhle komik, tam je o zábavu postaráno. Není divu, že děj pozvolna sklouzne do podoby neřízené komediální střely, skrz naskrz prošpikované duchařskými efekty. Možná je to tak dobře, protože ani v dobách, kdy Chinese Ghost Story 2 vzniklo (1990), se nedaly hongkongské make-up efekty považovat za zdařilé, takže většina duchů vás spíš rozesměje než vystraší... Ching Siu-Tungovi se však daří v jakékoliv poloze a tak vám při sledování jeho podívané nebude nic chybět - jsou tu souboje, strašidelná monstra, zajímavé vizuální efekty (většinu obstará taoista-expert (Wu Ma)) a hlavně tuny humorných scén, které jsou převážně dílem Jackyho a Leslieho Cheungových. Jejich vzájemná "freeze" scéna patří k nezapomenutelným výjevům v historii (nejen) HK kinematografie. Kdo si pamatuje legendární závěr prvního dílu, bude se divit, že tentokrát zůstává Siu-Tung podezřele v klidu a krom jednoho figurínového cucáka na nás nic nevybalí. To pravé inferno však nakonec vypukne a ti, kdož si mysleli, že gigantická socha zlatého buddhy byl vrchol, zbaběle pokleknou a začnou summonovat nějakou obranu, protože OBROVSKÁ létající stonožka je díky omezeným možnostem produkce nasnímána až surrealisticky a poskytne vám pohled na který se nezapomíná. A až si budete myslet, že už se nic "lepšího" stát nemůže, zařadí Siu-Tung vyšší rychlost a uštědří vám takovou podpásovku, že vás budou z křesla muset vysekávat... Ale což, Siu-Tung zas jednou dokázal nezměrnost své fantazie a především díky jemu a bezchybným výkonům herců letí hodnocení prudce nahoru. Druhý díl se vydal trochu jinou cestou než jeho předchůdce, ale rozhodně to nebylo na škodu. Křehkosti a originality jedničky už sice Siu-Tung nedosáhl, ale pořád zbývá dost důvodů proč po Chinese Ghost Story 2 sáhnout. p.s. Hláška pro ty, kteří jsou smutní z toho, že ve filmu nezůstalo moc romantiky: Ling: "Zakryju tě tělem, takže mě vlci sežerou jako prvního"; Windy: "Oh, ty jsi tak úžasný". Tady máte romantiku ;). 80%

    • 20.4.2017  21:47
    Red Force 5 (1990)
    ***

    Inspektorka Lai už je zase v akci a zločinci by se měli mít na pozoru, protože Cynthia Khan je díl od dílu zručnější. Středem jejího zájmu je tentokrát bratranec David (David Wu), který se díky svému spolubydlícímu zapletl do kšeftování s vojenskými technologiemi. Na scéně se objevuje armáda, CIA a nejrůznější kápové podsvětí a tak se nelze divit, že David má na kahánku v každé třetí scéně. Naštěstí je tu jeho příbuzná a nebýt jí, tak David už dávno leží v rakvi, navzdory svému výcviku totiž připomíná spíš thymolinový klon Michaela Wonga a kope do lidí, jen když je to bezpodmínečně nutné. To Lai zase kope ráda a bude k tomu mít řadu příležitostí... Pátý díl slavné série nijak nevybočuje z řady a je opět průměrně sponzorovanou detektivkou, které z bot trčí béčková sláma. Opět to ze začátku vypadá nadějně a scenárista rozehraje hru intrik na několika frontách, ale po chvíli ti zkušenější poznají, že je to jen slabá zástěrka, která se rozsype díky matným hereckým výkonům. Samozřejmě nikdo nečeká shakespearovské výkony, ale zrovna u tohohle dílu to chvilkami vypadalo, že se k něčemu schyluje. Bohužel jenom vypadalo... Takže se musíme spokojit jen s věčně pobíhajícími jednorozměrnými zabijáky, velkorysými akčními scénami v opuštěných fabrikách a nezničitelnou, téměř svatou hrdinkou... Inu, proč ne... fungovalo to předtím, funguje to i teď - Pátý díl (a ostatně i třetí a čtvrtý) se sice nemůže vyrovnat prvním dvěma, ale snahu mu upřít nelze - Chris Lee se činí jako choreograf i jako záporák a Cynthii bitky velice sluší, zvlášť když se k nim ještě nachomýtne někdo jako Billy Chow nebo australská bojovnice Kim Maree Penn, která opět zajistí čistě ženský souboj ve finále. Akci se ale nedaří nastavit rovnováhu kladů a záporů, především proto, že zápletka se svou ambiciózností neustále dere vpřed a vy musíte sledovat schematicky načrtnuté melodrama Davida a jeho kamarádky, kterážto dvojice se vždycky do něčeho naveze, jen aby se mohla objevit Lai a všechno "ručně" vyřešit. Chybí tu humor z prvních dvou dílů série a někam zmizela i ta dějová elegance, se kterou na sebe všechno navazovalo. V pětce jako by záporáci poslušně čekali, až do záběru přiběhne hlavní hrdinka a potom se po několika výstřelech poslušně skáceli k zemi, přesně podle pravítka. Všechno je příliš předvídatelné a příliš nalajnované a tato skutečnost vás ruší natolik, že si ani ty akční scény tolik neužijete. Ale neházejte videokazetu do kouta, protože všechno se dá překousnout a na pásku už byly zaznamenány mnohem horší věci. In the Line of Duty 5 mohu do nekonečna vyčítat hru na jistotu a jízdu v pozvolna rezavějících kolejích, ale jede se tu docela rychle a díky pohledné choreografii z přelomu 80. a 90. let tyhle snímky zrají jako víno. Jen od nich prosím vás nečekejte nic než béčkovou policejní akčňárnu a občas si vypněte zvuk, abyste se proklestili přes pár patetických dialogů, které jste slyšeli snad už tisíckrát. ;) 50%

    • 21.4.2017  16:54
    Swordsman (1990)
    ****

    Vítejte zas jednou do světa megabojovníků, tajemných svitků a triků s téměř nevyslovitelným jménem. Každá legenda má svůj začátek a i trilogie Swordsman se jednou narodila. Bylo to v roce 1990 a krom Tsuie Harka (natočil pokračování) a Ching Siu-Tunga (natočil druhé pokračování) u toho byl i King Hu, tchajwanský režisér, který stojí hned za několika klasickými žánrovými snímky (např. Touch of Zen). Swordsman se hrdě drží jeho starší tvorby a tak se s ním vydáte do pochmurného světa vládních pletek, sektářských mocipánů a proklatě talentovaných bojovníků... Ti všichni mají zájem o slunečnicový svitek, který ukrývá tajemství telekineze a teleportace. O to je mezi mistry bojových umění poměrně velký zájem a tak se na scéně brzy sejde ambiciózní vládní úředník, šéfové sekty Slunce a Měsíce, velitel Pětihoří a nebude chybět ani sekta z hory Hua (kdo se chce cítit jako v Dallasu, může si přihodit pár rodin s tradicí bojových umění - např. rodinu Lam, která svitek ukradla z vládní knihovny (kde o něm nikdo neměl ani tušení)). Přehršle postav vám naštěstí nezamotá hlavu, protože je tu jen coby dříví na podpal, které rychle mizí ve výhni akčních scén. Ching Siu-Tung už tehdá věděl, že sekání hlav, trhání domů na kusy a letecké závody cestou necestou, mu jednou zajistí nesmrtelnou slávu, a tak se snaží ostošest a hrdiny vybavuje ultimátními triky při kterých dostávají kulisy pořádně zabrat. I tak ale platí, že film spolehá především na hereckou stránku zúčastněných, krom několika opravdových bojovníků (Yuen Wah, Lam Ching-Ying) se tu totiž hemží herci bez průpravy v bojových umění, v jejichž čele stojí Samuel Hui, který skutečně líp zpívá než bojuje (což vám názorně předvede hned několikrát). Brzy pochopíte, že ve scénáři nejde o nějaký svitek, ale především o jeho postavu, která si během svého dobrodružství musí uvědomit, že sektářské bojůvky o moc a otravná vládní politika, to všechno jsou jen pošetilé stezky vedoucí do pekel... V závěru filmu tak Ling dospěje ke kýženému cíli, nechá se duchovně osvítit a nějaký svitek už nikoho (především samotného režiséra ;) nezajímá. Otázkou je, zda k osvícení dospějí i fandové hongkongských filmů, kteří vyrostli na Jet Lim nebo Jackie Chanovi. Ačkoliv Swordsman vznikl v roce 1990, King Hu do Harkova scénáře otisknul svůj legendární styl a tak film v mnohém připomíná jeho klasickou wuxia tvorbu z pozdních let šedesátých. Postavy zběsile šermují a v žiletkovém stříhu se předhánějí v tom, kdo udělá víc vrutů ve vzduchu (tahle taktika už Ching Siu-Tungovi zůstala ;), ale bojů není příliš a příběh místy tíhne k přehnanému patosu a poetice. Záleží na míře vaší tolerance, protože tahle nečekaná sonda do minulosti se nemusí zalíbit každému. Zatímco Tsui Hark se v roce 1992 vrátil ke kořenům (a vzdal tak poctu tradiční wuxia éře) filmem New Dragon Gate Inn, King Hu jakoby kořeny vůbec neopustil a jeho lpění na starých postupech je místy spíš na škodu. Rozdíly vyniknou zvláště při sledování Swordsman trilogie jako celku. Druhý díl (režírovaný Harkem) je daleko dravější, má zajímavější kameru a i když postrádá hloubku svého předchůdce, stíhá kontrovat humornými vložkami (což je pole na kterém první díl selhává (naštěstí se o humor nepokouší často ;)). Swordsman by rozhodně neměl ujít vašim zrakům, protože navzdory uvedeným výtkám se jedná o jednu z těch příjemnějších cest, jak se seznámit s wuxia žánrem (existuje nespočet nudnějších filmů s mnohem horší choreografií a bez okouzlující hudby, která je jedním z velkých plusů Swordsmana). Jen neberte na lehkou váhu mé varování o tom, že "není všechno zlato, co se třpytí" a pokud budete i po této recenzi od Swordsmana očekávat rychlou a třeskutou akci, která číhá za každým rohem, mohli byste být velice zklamaní. 80%

    • 21.4.2017  02:41

    Po velikém úspěchu první Tygří klece (i když mám pár nápadů, rozhodně bych ocenil, kdyby mi někdy někdo vysvětlil, proč se to jmenuje zrovna takhle ;) si Ping znovu plivnul do dlaní a bleskurychle natočil druhý díl - s několika stejnými herci, ale úplně o něčem jiném. Tentokrát je středobodem příběhu točení špinavých peněz mezi americkými drogovými obchodníky a hongkongskými Triádami. V budově plné advokátních kanceláří je však v době, kdy peníze dorazí, až příliš rušno, takže stačí několik náhod a kufřík s několika miliony dolarů zmizí. Úsměvné je, že záporáci si ze všech podezřelých osob vyberou zrovna potrhlou právničku Mary (Rosamund Kwan), která před několika minutami úspěšně rozvedla policistu Alana (Donnieho Yena) s jeho ženou a chystala se odjet domů, aby se v dohlédné době šťastně vdala. Jenže to asi nedopadne, protože její snoubenec se svižně přiřadí k mrtvolám, jež kolem ní létají v klasické hongkongské rychlosti. Ping si nebere servítky a odvážně razí myšlenku, že když už musel vyměnit šavle za kulomety, přitvrdí trochu v počtu obětí. Divákům je pochopitelně jasné, že Mary kufřík nemá, ale nad pravým vlastníkem nebudou mít čas přemýšlet, protože Ping spustí v první půli filmu smršť gagů, která není k vidění ani v jeho komediálních old schoolech. Mary je totiž opravdu zmatkařka (Rosamund Kwan ji zahrála "dokonale"), takže neustále mlátí ty nesprávné lidi (především Alana, jehož považuje za zločince, který se ji mstí za rozvodové řízení), padá, brečí, vříská a mele nesmysly. Chemie mezi Donniem a Rosamund je natolik silná, že vám začne být Donnieho až líto, v těch doslova sitcomových sekvencích totiž hodně vytrpí a když ho zrovna nedecimuje Mary, objeví se na obzoru nějaký jiný problém - Maryin přítel David (Daniel Wu), který hledá ztracené peníze, policejní inspektorka (Cynthia Khan) nebo poskoci jediného skutečného záporáka filmu, Waiseho (Robin Shou). Ten plánuje zabít svého šéfa a ujmout se vedení jedné z největších Triád. Podporu mu má zajistit právě obchod s americkými protějšky, jenže k obchodu je potřeba ten zpropadený kufřík. Děj přirozeně skrz několik soubojů, stuntů a humorných okamžiků propluje do očekávaného finále, v němž Ping napravuje, co částečně zpackal v prvním díle. Zatímco v Tiger Cage I jsme mohli pořádně obdivovat jen Donnieho souboj s Michaelem Woodsem, ve dvojce (která je obecně akčnější napříč celou stopáží) si Donnie podá rovnou tři velké protivníky. Další exhibice s Woodsem je podle očekávání kvalitní (Woods dá dokonce k dobru pár velice pěkných zápasnických chvatů) a potěší i kočkování s Robinem Shouem (řada pěkných pádů a náročných kopů), ale marná sláva - nejlepším fightem je rozhodně mečovice mezi Donniem a Johnem Salvittim. Už stylizace Donnieho, stojícího zády k obrovskému větráku, naznačuje, že Ping si dal sakra záležet a choreografie této scény je úchvatná. Donnie jako obvykle hází své superrychlé kopy (zvlášť markantní je to při bitce s Woodsem, kdy má Donnie svázané ruce), Salvitti zas moc dobře ví jak zacházet s katanou. Celkově je choreografie o skok dál než v jedničce, malinkou skvrnkou budiž jen viditelné doublování Davida Wua. Abychom to shrnuli - Dvojka je dějově stejně plochá a béčková jako jednička (a koneckonců i In The Line of Duty IV) a možná bych jí vyčetl i o třídu horší herecké výkony (Rosamund je sice fajn, ale s trochou zdravého rozumu pochopíte, že výsledek jejího přehrávání je spíš štastná náhoda ;), ale Ping napodruhé už moc dobře věděl, že chatrný děj musí podepřít kvalitní akcí a humorem. Zatímco akce je zralá na vyznamenání (a je hlavním důvodem proč si film neprodleně pořídit), humor je dost křečovitý (možná je to i tím, že přítomnost vtipu je vlezle naznačována "veselou" hudbou Raymonda Wonga, která se během devadesátých let objevila snad ve všech Kickboxerech (nedělám si legraci)). Pokud ale seženete videokazetu od Intersonicu, garantuji vám, že pobavíte jako nikdy. Dabing tohohle filmu je naprosto nepřekonatelný a eskaluje standardní vtipy na úroveň geniálních hlášek. Kdo neslyšel, neuvěří. p.s. A mimochodem - existují dvě verze filmu. V hongkongské (kantonské) bojuje Donnie Yen s Robinem Shouem, kterého následně dodělá Rosamund Kwan (skok s fošnou, rána do hlavy), v mandarínské se do bitky ještě připlete Cynthia Khan a vymění si se Shouem pár úderů. 70%

    • 21.4.2017  14:24
    Zajatec (1990)
    ****

    Ačkoliv je všude na obalech obrovskými písmeny napsáno "Jackie Chan" v tomhle filmu hraje prim Andy Lau. Historie tohoto filmu je dlouhá (Jackie v něm hrál, aby se odvděčil Jimmy Wang Yuovi za únik ze spárů Triád), takže ji přeskočíme a vrhneme se na film samotný: Zápletka se točí kolem věznice ve které někdo využívá mrtvých vězňů (kteří jsou ale mrtví jen na papíře) jako nahraditelných zabijáků (většinou pro kamikadze mise). Jimmy Wang Yu hraje policistu, kterému podobný vrah redukoval rodinu. Rozhodne se tedy přijít do věznice inkognito jako vězeň... Brzy pozná jak to v místním nápravném zařízení chodí - zvykne si na brutální dozorce, projde si samotkou a udělá si i přátele - John (Sammo Hung) stále utíká z vězení, aby se mohl alespoň na chvilku setkat se svým synem, Steve (Jackie Chan) nešťastnou náhodou zabil kápa místní mafie (všechno v dobrém úmyslu, Jackie přece nemůže být záporák) a ve vězení teď po něm jdou najatí "uklízeči"... Tato (hlavní) část příběhu je sice mírným kopírákem klasických US vězeňských filmů, ale funguje nečekaně dobře a díky scénáři, který nepřehání se s postavami dokonale sžijete. Film nabírá body i ve finále, které je nejen vypečeným uzavřením celého případu, ale obsahuje i velkolepou přestřelku (pro ty akčněji založené) ve které Jackie Chan postřílí víc lidí než ve všech ostatních filmech dohromady. Prvních patnáct minut filmu (které nejsou ničím výjimečné) tak trochu klame tělem. Snímek se nakonec rozjede a ukáže zuby. Pro mě osobně to bylo rozhodně překvapení - film s minimem akce, který dovede ustát náročnější příběh, to se v Hongkongu tak často nevidí (alespoň ne od herců, které potkáte tady). 70%

    • 21.4.2017  02:40

    Když jsem zahlédl jméno Lau Kar-Leunga na štítu pátého Aces Go Places, tušil jsem že půjde trochu do tuhého... Po čtvrtém dílu, kterým Ringo Lam úspěšně resucitoval upadající sérii přichází tenhle kung-fu ďábel s něčím co by se dalo nazvat ránou z milosti. Už v úvodu stihne rozhádat King Konga a Kodyjacka a přátelé na život a na smrt se po neúspěšné akci a rozkolu názorů rozcházejí každý jinou cestou. Jejich pověst však nebledne ani tři roky po této nešťastné události a tak budou mít brzy zaděláno na pořádné problémy. Bílá rukavice totiž ukradl čínský národní poklad - sochy terakotových válečníků a čínský Excalibur - meč z Xté dynastie. Z toho se však Bílá rukavice nebude radovat dlouho, protože se zjeví rodinné duo maskované za King Konga a Kodyjacka a díky pečlivě připravenému plánu se jim podaří meč ukrást. Všichni si samozřejmě myslí, že za tím stojí King Kong a Kodyjack (jehož žena a syn emigrovali do Kanady, takže je v tomhle díle neuvidíte) - noviny, Bílá rukavice, i čínská vláda vysílající svého Ramba (Conan Lee) začnou ty dva honit a oni se při tom do krve hádají... Zřejmě jste se při předchozím popisu moc nenasmáli a ani se vám nedivím, protože Aces Go Places 5 si na komedii pouze hraje. Poetiku a pracně budovaný styl předchozích filmů hodil Leung za hlavu a hází hrdiny z jednoho konfliktu do druhého. Nejdřív se pohádají o to jestli jsou lepší peníze nebo čest, pak musí soupeřit s mladou krví v podání nových zlodějíčků, kteří si hrají na jejich nástupce a nakonec skončí ve vězení. Tahle část už připomíná (navzdory neustálým narážkám na poprsí Niny Li) regulérní thriller a ta hrst vtipů, které Leung přihodí k dobru (nákup kulky je asi nejpovedenější, ten zbytek je ubohost) vás z letargie určitě nevytrhne. Jeho bratr Lau Kar-Wing, který zajistil choreografii akčních scén, je naštěstí rozumný a dostane i dost prostoru, aby předvedl co umí. Hlavně díky jemu těch sto minut překousnete, protože občasné bitky (zvlášť v King Kongově kanceláři) a finále uprostřed skladu plného pravých a falešných (živých) soch má solidní úroveň. Jen škoda, že s ním Lau Kar-Leung nedrží krok a kromě neustálého metání kameňáků, kterým se nikdo nesměje, se snaží i politicky znásilnit celý děj. Nejvíc to odnese stoprocentně čínský voják Conan Lee, který musí házet repliky ve stylu "ona bojovala líp, protože bojovala za vlast. Ale vy zřejmě své vlasti pomoct nechcete". Vrcholem je pak souboj čínský vs. západní meč, ve kterém se Leung zjevně vysmívá všem evropským šermířům. Je toho příliš, nad čím budete muset zavřít oči a i v těch povedených scénách je bohužel vidět, že si herci svoje party zrovna dvakrát neužili. Znuděným výrazům Samuela Huie a Karla Maky se ani nevidím. Maka napsal scénář k třetímu a čtvrtému dílu a na prvních dvou se podílel, takže když viděl, co mu s charaktery dělá Lau Kar-Leung, zřejmě prožíval na place opravdové peklo. Leslie Cheung a Nina Li v roli nástupců legendární dvojice jsou v tom tak trochu nevinně a Nina alespoň dobře vypadá. Když už nic jiného... Díky snaze Lau Kar-Winga a povedeným akčním scénám budu ještě docela mírný, ale Leung by si zasloužil pořádný výprask za to co provedl. Žádné dobré vtipy, žádná parodie čehokoliv, žádné bleskurychlé dialogy, jen podpásové gagy, které nejsou hodny ani bulharských televizních skečů. Není divu, že po pátém dílu se nad Aces Go Places definitivně zavřely vody filmového průmyslu (další dva filmy s těmito hrdiny už byly pouze odvarovými spin-offy). Smutný konec jedné legendy... 40%

    • 21.4.2017  14:25

    Štěstí se na mně usmálo - konečně jsem viděl Miracles, Jackieho pecku na kterou pěla celá komunita jen samou chválu. Zaslouženě? No to si pište... Takovou explozi vytříbené komiky nezažijete ani v nejlepších scénách z Drunken Mastera II... Jackie hraje mladíka zoufale hledajícího zaměstnání a shodou náhod se připlete ke gangsterské přestřelce, zachrání místnímu šéfovi mafie život (na chvilku ;) a co čert nechtěl, brzy se sám stane (proti své vůli) velkým zvířetem... jeho snaha pomáhat lidem se ale trochu tluče s novou prací a tak se bude muset Jackie setsakra otáčet, aby se zavděčil všem - barové zpěvačce Luming (naprosto dokonalá Anita Mui), prodavačce růží (které mu nosí štěstí), policii i samotné mafii - v bláznivém kolotoči gagů a nevyzpytatelných událostí se skvěle orientuje nejen Jackie, ale i ostatní, bez výjimky vynikající, herci... Z Miracles se tak stává bezchybný herecký koncert a báječná komedie, která vám nedá vydechnout. Bojové scény trochu ustupují do pozadí, což ale neznamená, že by byly nějak špatné - kvalita jasně vítězí nad kvantitou a potvrzuje to i závěrečný souboj v továrně, kde se Jackie a jeho tým opravdu "vyblbnuli" do syta. Těží z toho především divák a mě je moc líto, že jeden z nejlepších Jackieho filmů nenajdete ve videopůjčovnách. Nelze se divit, že tenhle akčně-komediální mix získal hned několik cen a Jackie si ho ve své filmografii opravdu váží. Takový film skutečně nevídáte každý den a my vám ho můžeme jen a jen doporučit... 100%

    • 21.4.2017  02:15

    Cynthia Rothrock nemá v našich končinách zrovna dobré jméno, ale je to především proto, že v průběhu devadesátých let zabředla do béčkových a céčkových titulů, které ji předváděly v tom nejhorším světle. Je věčnou škodou, že její první pokusy se shánějí mnohem hůře. Tenkrát jí objevil Corey Yuen a pokusil se z ní udělat "západní královnu východního filmu". Celkem se to povedlo a z tehdejší slávy žije Cynthia dodnes... Psal se rok 1989 a kdesi v Československu se právě cinkalo klíči, když se v Hong Kongu rozhodl Corey natočit nepřímé pokračování svého trháku Righting Wrongs. Opět si došel pro Cynthii a na sousední režisérskou sesličku posadil svého kolegu, špičkového choreografa a příležitostného komika, Manga Hoie. Děj filmu Coreyho příliš nezajímal a narychlo načrtnutý pašerák a penězokaz je tu jen coby tajemná figurka v pozadí, která vysílá další a další oživlé boxovací pytle, na kterých naši hrdinové prezentují své schopnosti. Hlavní hrdinka se jmenuje Cynthia, Billy Chow se v tomhle filmu jmenuje Billy Chow a v životopisu má napsaný osmý technický stupeň v Taekwon-du, ikdyž na plátně předvádí nefalšovaný thajský box. Tady už vás zkrátka nic nemůže překvapit, včetně epizodních roliček známých herců (Wu Ma, Tae Bo), v nichž si Corey drze utahuje z novinářů a médií. Ale zpátky k věci - Cynthia přijíždí do Hong Kongu vyšetřovat pašování zfalšovaných peněz, které se tisknou v redakci jednoho deníku. Přestrojení za reportérku jí však dlouho nevydrží a navíc zločinci unesou otce její kamarádky, ctihodného soudce, který odmítl brát úplatky. Naštěstí Cynthia sežene pomoc, ať už se jedná o obětavého novináře z konkurenční redakce (Mang Hoi) nebo nadrženého policajta (Chin Siu-Ho), který má pifku na Cynthiinu kamarádku. Pokud jste viděli některé starší Coreyho filmy, víte že právě on se velkou měrou podílel na budování "tváře" hongkongských komedií osmdesátých let. Tentokrát jde ale ještě o krůček dál (zřejmě zaúřadoval Mang Hoi v pozici druhého režiséra) a výsledek nelze brát vážně ani na chvilku, protože z jakékoliv serióznější situace se dřív nebo později vyloupne brutální gag, jenž vás naprosto uzemní. Úroveň některých fórů sice není nikterak vysoká, ale film drží pohromadě a uvolněná atmosféra zaměstná vaše oči i bránici, minimálně do chvíle než se za humny objeví nějaká akční scéna. Ani na těch Corey nešetří a opět dokazuje, že choreografie v moderním prostředí mu sedne. Cynthia je divoká jak název filmu káže a i když se na ní zjevně vystřídalo několik doublů, výsledný dojem je super a nebudu příliš přehánět, když Blonde Fury označím za její nejpovedenější film, minimálně co se fyzických výkonů týče. I ostatní drží krok a zajímavá je především kombinace východ-západ, protože krom již zmíněných borců - Billyho Chowa a Chin Siu-Hoa, potkáte i Vincenta Lyna a Jeffreyho Falcona. A věřte, že tihle kluci vědí jak zapůsobit... Tak a máme to za sebou. Corey si může připsat další čárku na tabuli dobrých skutků (poslední dobou mu to tam utěšeně přibývá), Cynthii se zpětně omlouvám, že jsem ji v letech blahé, Intersonicem způsobené, nevědomosti mylně nazval "neohrabanou čůzou" ;) a vy ostatní můžete vyběhnout shánět tuhle pecku do videopůjčoven. Její český název si nepamatuju (ten film má sakra hodně alternativních názvů), ale určitě ho najdete. Sestavu, která se sešla v obsazení nelze minout a navíc byste do smrti litovali, že jste si nechali ujít jeden z tradičních hongkongských depkovyprošťováků. Tenhle film by totiž rozesmál snad i mrtvolu. Tak už utíkejte. Kdo hledá, najde... 60%

    • 21.4.2017  02:18

    Vzpomínáte na Marka Gora? Postavu, která zajistila Chow Yun-Fatovi nesmrtelnost a jejíž image donutil spoustu lidí (včetně např. Quentina Tarantina) nakoupit rezervní sirky a dlouhý černý plášť? Nevyždímat takový potenciál do poslední kapky by byl hřích a tak se ve druhém díle Lepšího zítřku setkáváme s Markovým jednovaječným dvojčetem a trojka nás naopak zavede o několik let zpět. Do doby, kdy Mark ještě neuměl střílet a teprve sbíral zkušenosti. Děj se odehrává na sklonku vietnamské války, kdy se konflikty mezi americkými jednotkami, partyzány a vietnamským vojskem přiostřují natolik, že v zemi přestává být bezpečno. Mark a jeho bratranec Cheung (Tony Leung Ka-Fai) se tedy rozhodnou dostat svého strýčka (Shieh Kin, jistě si ho pamatujete jako záporáka z Enter the Dragon) do bezpečí Hong Kongu. Na podobnou operaci, ale potřebují peníze a to není taková legrace, protože např. letištní kontroly jsou mimořádně tuhé. Oba mají štěstí v neštěstí, když se náhodou seznámí s půvabnou Kit (Anita Mui), která má styky v místním podsvětí a může jim pomoci. Cesta ze země však vede skrz několik přestřelek (vojáci ve Vietnamu hrají pokud možno na obě strany a čekají, která nabídne víc) a bouřlivě se rozvíjející milostný trojúhelník - Kit se zamiluje do Marka, ale ten neumí její city opětovat, Cheung se pro změnu bezhlavě zakouká do Kit. I když trojice navenek svoje emoce neumí vyjádřit, daří se Harkovi budovat napětí i mimo akční scény. To je ostatně jediné záchytné lano, které nám v první půli příběhu poskytne. Až moc se snaží vykreslit novou situaci a charaktery, takže fandové předchozích Lepších zítřků by mohli skoro začít usínat. Tohle je úplně jiný typ filmu než nabízí John Woo, který ze svých filmů ženy vždy obratně vyšachoval. Jenže ve chvíli, kdy si začnete myslet, že film drží nad vodou jen herecké výkony (všichni jsou skvělí, proč to nepřiznat), přesune Hark děj do Hong Kongu a nechá milostný trojúhelník (který by zřejmě nevyřešil ani Pythagoras) rozetnout Hoem, nenádale se objevivším gangsterem, kterého Kit milovala "kdysi dávno". Jestli jsem si stěžoval na tempo, v druhé půli jako by film režíroval někdo úplně jiný - odevšad vykukují typické Harkovské podhledy a jízdy (po pěti minutách to trochu omrzí, ale dodává to filmu patřičný styl) a začne se dohánět i manko v počtu vyprázdněných zásobníků, protože Ho se chce Kitiných (za tohle by mě sinologové skalpovali ;) nových přátel rychle zbavit, což vyprodukuje slušný počet přestřelek a cestování z Hong Kongu do Saigonu a zase zpět. I když se nedočkáme ohromujícího finále jako v prvních dvou filmech, akce je v posledních dvaceti minutách trojky víc než dost. Možná vás překvapí, že nejlíp si se zbraněmi rozumí právě Anita Mui (dozvíte se dokonce, že právě ona naučila Marka střílet). Na tomto přístupu je jasně vidět Harkův rukopis (kterého vždy fascinovaly ženské akční hrdinky), stejně jako na milostné poloze příběhu. Otázkou je, proč se tedy na tenhle film tak složitě roubovala spojitost s Lepšími zítřky. Komerční důvody jsou víceméně jasné, ale právě díky nesourodosti trilogie si Harkův příspěvek vysloužil neoprávněnou kritiku fanoušků, kteří čekali, že i potřetí dostanou hutnou porci zpomalených přestřelek, holubic a hláškujících superhrdinů v dlouhých kabátech. Nic z tohohle v Harkově filmu nenajdete, tedy alespoň ne v množství v jakém byste to čekali. Přesto si "Steven Spielberg Východu" dokázal s vysoce nasazenou laťkou minulosti poradit a nešel snadnou stezkou kopírování svého kolegy. Natočil film, kterému paradoxně jeho kořeny překážejí v rozletu. Bez oné souvislosti s Wooovými majstrštyky by si ho možná všimlo víc lidí. Určitě by si to zasloužil. 70%

    • 21.4.2017  13:36
    Odpadlík (1989)
    ***

    O Dragon Fightu, prvním Jetově americkém pokusu, se toho na různých diskuzních fórech hodně namluvilo a mě se konečně povedlo ho sehnat a zkouknout. Stojí to alespoň za pokus nebo je to odpad, který Jetovi jen kazí renomé? Odpověď zkusíme najít v recenzi... Příběh začíná na americké Olympiádě a hned od prvních vteřin na vás útočí wushu až z toho praskají bubínky. Jet je hvězdou číslo jedna, což nelibě nese další závodník čínského týmu, Wong (Dick Wei). Ke smůle hlavního hrdiny však Wong netrpí jen depresemi z vlastních neúspěchů. Cítí, že v Americe, zemi neomezených možností, by mohl začít nový život... pokusí se tedy zdrhnout z letiště, směrem ke světlejším zítřkům. Jet zahlédne jeho mizící siluetu a vyběhne za ním... Tady začíná získávat charakter hlavního hrdiny "dušínovský" tvar - Jet dá Wongovi všechny peníze (i s peněženkou) a popřeje mu hodně štěstí. Vrací se na letiště, ale stihne jen zamávat odlétávajícím kamarádům... Sám v cizí zemi to už je pořádný problém, sám v cizí zemi s policií v patách, to už je průser - Wong totiž nechtíc (ehm) zabije na parkovišti jednoho policistu a policie, která tělo najde, nachází i Jetovu peněženku s fotkou. Po menší honičce tak Jet končí ve vězení a Wong se vydává na dráhu zločinu, když nechtíc (ehm) vyřídí menší komando zabijáků a zachrání tak život místnímu kápovi mafie. Karty jsou rozdá ny, můžeme se začít bít... Děj je u Dragon Fightu skutečně to poslední o co byste se měli starat. Oba olympionici jsou jako den a noc - Wongovi nedělá problém podřezat nevinnou důchodkyni a Jet (ve filmu překřtěný na Jimmyho) je zas typickým příkladem hrdiny, který je v nesprávný čas na nesprávném místě... Už v úvodu však scénárista předvede smysl pro spád, když v pěti minutách Jetovi dovolí utéct před policií, zmlátit gang výrostků a při útěku před muži zákona mu do cesty strčí záchranu v podobě fanouška (Stephen Chow!), který v něm pozná známého sportovce. Čas bezstarostně plyne (což pochopíte zejména díky poněkud křečovitým prostřihům na úspěchy Wongovy mafiánské kariéry) a divák tuší, že se ti dva musí dřív nebo později sejít. Prvním patníkem na cestě k akčnímu finále je milenka mafiána pro kterého Wong pracuje. Když prosviští v Corvettě kolem dodávky Jetova nového přítele, je rozhodnuto (Stephen Chow hraje nenapravitelného nadržence). Další setkání odvěkých soků však proběhne klidně - Jet zahlédne Wongovu limuzínu a zúčastní se instruktáže ve stylu "potřebuješ peníze, na ulicích leží tisíce, stačí mít odvahu si je vzít"... Jet samozřejmě odmítne, ostatně celým filmem se nese mírná kritika Ameriky, co by země neomezených možností, ve které mají Asiati jen dvě šance - začít se živit nuzně jako kuchaři a dělníci nebo vstoupit do služeb místních Triád. Tahle část je naštěstí prezentována jen hovory u neónového nápisu a pár náznaky, hlavním motorem snímku je pořád akce, která se projevuje nejen ve formě vychytaných soubojů (wushu to jistí a účast čínských borců choreografii nepochybně prospívá), protože se natáčelo v San Francisku, bylo téměř neodvratnou jistotou, že dočkáme automobilové honičky a několika přestřelek. Právě v jedné z takových akcí scénárista opět nakopává příběh - Stephen Chow najde na zemi "pytel s hašeným vápnem" a v dobré víře si ho přivlastní. Přidejte k tomu, že Jet se zalíbí oné slečně v Corvettě a máme tu dost důvodů k eliminaci téhle dobrácké dvojky. Wong a Jet se sejdou ještě jednou a tentokrát nezůstane u kamarádského přemlouvání. Dragon Fight je na první pohled ambiciózní film. Možná až příliš - zabalit téma těžkého života čínských přistěhovalců do podoby akčního filmu není špatný nápad, ale praxe bohužel stojí a padá na hereckých výkonech a kvalitách scénáře. Hlavní herecké trio (Jet Li, Dick Wei, Stephen Chow) se čas od času snaží něco zahrát, jenže každý jejich pokus spolehlivě stopí všechno ostatní. Americké lokace jsou nám přímo nuceny a těžko říct, kdo z herců vypadá hůř - Američani, když se pokoušejí hrát drsňáky nebo Asiati, když se pokusí promluvit anglicky. Výsledný dojem sice narovnává kvalitně odvedená akční stránka, ale o tu v tomhle filmu jde až v poslední řadě. V Jetově kariéře jde tedy o zakopnutí nezaviněné, stačilo pár lepších herců, schopný režisér a střízlivější scénárista a o tomhle filmu by se mluvilo jinak. Takhle zůstává jen u napůl využité šance. I ta půlka má však své světlejší momenty (až uvidíte finální souboj, pochopíte jak to myslím ;). 60%

    • 20.4.2017  18:40

    Nikdo se nebude hádat, že osmdesátá léta byla pro hongkongskou kinematografii zdaleka nejplodnějším obdobím v němž spolu o přízeň diváků bojovala cca dvacítka akčních hrdinů, pokud se tedy nestalo (a stávalo se to často), že se všichni sešli v jednom filmu. Hollywoodské směrnice podobné párování nedoporučují, ale v Hong Kongu se natáčí za babku a když už se do něčeho pustil Sammo Hung bylo jasné, že stihne ukecat kohokoliv. Výčet hvězd by stejně jako u Millionaire´s Express vydal na celou stránku. Sammo hraje taxikáře (jestli tedy za taxík považujete kolo a k němu připevněnou rikšu), který bydlí u věčně nasupeného pekařského mistra a je stejně jako on zakoukaný do mladé pohledné Ping (Nina Li). Ta zaujme i šéfa místního nevěstince (John Sham), největšího gangstera v okolí, jenž disponuje armádou sestávající z bijců ala Chung Fat nebo Billy Chow (jejich věrný kamarád Dick Wei se tentokrát jenom mihne, překvapivě na druhé straně barikády). Samozřejmě netrvá dlouho a cesty Samma a jeho spolutaxikářů Mang Hoie a Maxe Moka (Foon v OUTC 2-6) se střetnou s těmi gangsterskými. Začíná to nevinnou honičkou, jejíž průběh zkomplikuje majitel kasína Lau Kar-Leung (netočí se vám z těch hvězd už hlava?), ale ve chvíli, kdy se Max Mok zamiluje do jedné z prostitutek (samozřejmě neví, že je to prostitutka), začne přituhovat, protože kořeny minulosti nelze odseknout jedním rázným švihnutím. Pedicab Driver je dlážděný dobrými úmysly, old schoolovou akcí a celebritami, přesto se o něm nedá říct, že by se povedl po všech stránkách. Sammo byl jistě potěšen, kolik má ve filmu známých tváří a tak občas hraje s divákem hru na kočku a myš - to když se objeví Lam Ching-Ying a je velice okatě naznačováno, že když ho někdo naštve, rozseká ho na kousíčky. Bum... nakonec ho nějaké bezejmenné křoví srazí k zemi jednou ranou. Legrace, podobným fórkům je bohužel věnováno víc péče než základní dějové linii, která nedokáže udržet pohromadě vysoce kontrastní scény - v jednu chvíli se smějete, když se Sammo s někým špičkuje nebo bojuje s konkurenčním taxikářským gangem (dojde i na parodii Lucasových Star Wars!), ale ke konci vám film ukáže i svou druhou, podstatně temnější a dramatičtější tvář. Podobné žánrové skoky by nedokázal slepit snad ani Spielberg a není divu, že přes všechno to vyšperkované obsazení si začnete ťukat na hlavu, protože i hongkongská ujetost má své meze, podobné ustřelení můžeme pozorovat i v obsazení hlavního záporáka - John Sham je skvělý komik, ale ztvárnil postavu, které hlášky a stylové přehrávání příliš nesluší. Ani akční finále se tentokrát nepovedlo zpracovat tak čistě jako jindy. Mang Hoi s Chung Fatem dostanou je třicet vteřin slávy (většinu z nich stráví tím, že se válí v posteli ;), Sammo s Billym sice předvedou pár zajímavých kombinací, ale lehkosti jejich duelu v Eastern Condors se nedočkáme ani smykem. Nedá se přímo říct, že Sammo zahodil tutovku, ale je smutné koukat na film, který má obrovský potenciál a neví, kterým směrem ho napnout. Na komedii to má příliš hutné poselství i následky, na drama je to zase příliš rozverné a bezstarostné ve své první půlce. Jako hybrid je to však vysoce koukatelné - adrenalinové akční scény, občasné záblesky lepších zítřků (Sammo v poslední třetině velice chytře ohlodává divákovy emoce) a Nina Li připravující placky, no řekněte sami, neláká vás to ani trochu? 70%

    • 21.4.2017  03:10
    Red Force 4 (1989)
    ***

    In the Line of Duty (též jako známá jako Red Force) byla svého času v hongkongu velice považovanou sérií a filmy, které do ní patřily, udávaly směr a tempo žánru moderní HK akce ve které se to drogami, praním špinavých peněz a, samozřejmě, čestnými a ke všemu odhodlanými policisty jen hemžilo. V roce 1989 se i nechal k natočení jednoho dílu svést i Yuen Woo-Ping a přivedl si s sebou na plac Donnieho Yena. Společně natočili akční pecku, která je všeobecně považována za nejlepší díl celé série. Když sleduji špatně nadabovanou (a tentokrát i technicky, chybí prakticky půlka zvuků) a prostříhanou verzi od Intersonicu, stěží se mohu ubránit lehkému posměšku a marně pátrám ve své mysli, proč jen jsem tenhle film ve čtrnácti letech zbožňoval. Skrz naskrz průhledný příběh o CIA zapletené do pašování špinavých peněz, který nerušeně skáče mezi americkými a hongkongskými lokacemi a který nezachrání ani několik nečekaných zvratů a rádo by humorných scén. Yuen Woo-Ping navíc jako by se necítil pevný v kramflecích a řada scén dostává na frak co se technického zpracování týče. Střih, kontinuita a některé úhly kamer jsou zarážející a člověk znalý Pingovy předchozí (i pozdější) práce začíná být nemile překvapen... Ovšem ve chvíli, kdy už jsem v mysli pozvolna přesouval film do kategorie "kdysi pecka, dneska sračka", kdosi na place zařval "akce!" a Yuen Woo-Ping nervózně poposedl v režisérské sesli a fantazie mu začala pracovat na plné obrátky. Ano, zapomeňte na stupidní příběh, mizerné herecké výkony a místy špatnou práci celého štábu, jakmile se začne bojovat je vše odpuštěno, protože si můžeme být jistí, že Ping nás oblaží nějakým tím fajn stuntem nebo alespoň vymakanou choreografií - krom Donnieho (který ve filmu skutečně předvádí svoje tehdejší maximum) se grandiózně rozkope i Cynthia Khan a Michael Wong, své přidá i americká mlátička Michael Woods. Všechny klady filmu (plynoucí v drtivé většině z akčních scén) gradují v explozivním finále, které nabídne hned čtyři souboje, každý v trochu jiném stylu... Jak Ping, tak herci ze sebe v daný moment vydali to nejlepší a zachránili tak příběhově bezradný film u kterého by jinak většina fandů usnula. 60%

    • 20.4.2017  21:43

    Druhý díl populární hongkongské série (celkem čtyři díly), který uspokojuje asijskou touhu po vlastní Policejní akademii. Musím říct, že málokdy jsou k vidění dva díly, které by si byly TAK podobné. Komu se líbil první díl, ten si bude připadat jako kdyby přišel na návštěvu ke známým. Všechno už máte osahané, vidíte i za roh, ale přesto je tam fajn. Dvojku opět režíroval Jackie Chan (vysvětlivka téhle legrácky je v recenzi na jedničku) a holčiny jsou v ní konfrontovány s novými přírůstky v týmu (mj. Amy Yip, fórků souvisejících s jejími přednostmi je tu nepočítaně), takže není nouze o naschvály a drobné bitky. Problémy musí řešit i trenér družstva mužů, když mu jeho milovanou kolegyni, trenérku dívek, začne přebírat inspektor z protiteroristické jednotky. Melvin Wong je rovnocenný soupeř, takže našemu trenérovi musí pomoct rovnou celé osazenstvo. A je to celkem zábava, i když je všechno hrozně předvídatelné a kapku ušmudlaně natočené. Štiplavý hongkongský humor je tu a tam proložen bitkou, při které se nešetří na drátech (ale žádné divočiny, převážně odlety o pár metrů, popř. pořádné třískání o zem). Naprosto dokonalá je bojová vložka, turnaj v bojových sportech mezi družstvem kluků a holek. Jen škoda, že se celou dobu nemůžete zbavit pocitu, že tenhle film natočil Wellson Chin za dva týdny někde na Filipínách. Prakticky se nehneme z prostor akademie a do poslední čtvrthodinky je VELMI neohrabaně vložena zápletka s teroristy (vede je Jeffrey Falcon a vypadá tu tak na osmnáct ;), které musí oba naše týmy zlikvidovat kdesi v džungli. Člověk by čekal, že po úspěchu prvního dílu bude dvojka o trochu velkorysejší na rozpočet, ale opak byl zřejmě pravdou. Rychlost je prioritní, ostatně první tři díly vznikly vždy s odstupem pouhého roku, pak se nelze divit, že už tak chatrné hongkongské scénaře nabírají vodu ještě rychlejším tempem. Celá zápletka s rivalitou uvnitř holčičího týmu je vyřešena tak nějak samovolně, protože v polovině se začneme náhle věnovat klukům a milostným problémům jejich trenéra. Ještě že je tu Amy Yip a její "pánve" (až uvidíte, pochopíte), to spolehlivě odvede vaší pozornost jinam, stejně tak scéna z diskotéky po hongkongsku nikdy nezklame, takže nakonec se skrz nekonečnou řadu "sázek na jistotu" (všechno co v tomhle filmu uvidíte, jste už viděli někde jinde ;) dostaneme na průměrné hodnocení. Proč tak vysoko? Protože to drží pohromadě a pokud máte nakoukáno paradoxně to oceníte ještě o trochu víc, protože víte, že i "vychcánek" Chin se musel snažit, aby to všechno obšlehnul správně. Naštve akorát fakt, že spousta bijců (Mars, Ken Lo, Jeffrey Falcon) ve filmu jen bezcenně postavá, aniž by dostali šanci protáhnout si šlachy. Akce je tu poměrně dost, i když je špatně nadávkovaná, prim ale tentokrát hrají dívky a bezejmenní doublové. Jinými slovy... jestli máte hlad a chcete něco hongkongského, bez rizika, že vám zaskočí (i když při pohledu na Falconovo afro by mohlo ;), nebo budete nějak výrazně překvapeni (v dobrém nebo špatném slova smyslu), tohle může být vaše volba. 50%

    • 21.4.2017  17:10

    Romantická komedie kombinovaná s fantasy příběhem? I to je možné v hongkongské kinematografii - připravte se na cestu časem... Yuen Biao hraje Chinga, velitele stráží v císařském paláci. Ten však nedokáže zabránit svému "příteli" Fung Sanovi (Yuen Wah), aby znásilnil a zabil (vždycky oběť znásilní, zláme ji všechny údy a pak ji zabije) císařovu příbuznou. Ching tedy dostane ultimátum - pokud nenajde Fung Sana do dvaceti dnů, jeho rodina bude popravena (taková nabídka se neodmítá)... Fung San má ale lepší nápad - ukradne posvátnou sošku černého buddhy. Podle pověsti může (pokud usedne na Kolo věků) soška vlastníka přenést časem o sto generací dopředu. To se také stane (za rozličných efektů) a časový vír strhne i přibíhajícího Chinga. Oba se ocitnou v budoucnosti (ještě to nevědí), chvilku bojují a nakonec oba spadnou ze skály (takových 100-200 metrů ;). Brzy je najdou vědci (zmražené)... mrazící zařízení se ale porouchá a jak Ching, tak Fung San se probudí (jeden dříve, druhý později). Následuje humorná fáze "kde to sakra jsem?", největší čas si pro sebe samozřejmě utrhne Biao (Wah se opět objeví až ke konci), který potká krásnou prostitutku (Maggie Cheung)... Dál to asi znáte - tradiční gagy "k čemu je záchod" nebo "co je to elektřina", protkané rodící se láskou mezi oběma... Nutno říct, že i když byl podobný námět mnohokrát zpracován, dá se na to koukat, protože jak Yuen Biao, tak Maggie Cheung podávají solidní výkony (Maggie se stává mou oblíbenou herečkou). Ke konci dojde ke zlomu, když se Biao dozví (a pochopí), že Maggie je prostitutka, za což by jí v dynastii Ming popravili bez váhání. Naštěstí se objeví Fung San a bortící se vztah je utužen krizovou situací... Ching je donucen vypít "martial art ruining medicine" (tyhle "lahvičky" miluju ;), ale díky akupunktuře se z toho dostane a následuje velký fight na konci a pak samozřejmě happyend... Iceman je sice "tak trochu béčko" (je to poznat na všem - režii, kameře, kulisách, místy i na scénáři), ale zachraňuje to hereckými výkony (zvlášť Maggie Cheung prostě září) a na své si přijdou i milovníci akce v nadupaném finále - Biao i Wah (jeho spolužák z Pekingské opery a double Bruce Leeho) dokazují, že jim to dobře kope a že si troufnou i na vražedné stunty (Biao předvádí neskutečný pád přes záda do skla a na hlavu (z metru) do tříštěného skla na zemi... když jsem to viděl, myslel jsem že si zlomil vaz). Biao předvede (stejně jako Wah) i pár solidních kopů, nějakou tu akrobacii - všechno fajn. Jediné co mu neodpustím, že si v půlce filmu ostříhal vlasy... Až uvidíte Biaoa s dlouhými vlasy, budete si přát aby je nosil pořád... 50%

    • 20.4.2017  21:43
    Ba wang hua (1988)
    ***

    Inspector Wears Skirts nikdy nechybí v přehledu nejslavnějších "girls with guns" filmů, a tak jsem byl potěšen, když jsem ho konečně uzmul jednomu kolegovi a mohl omrknout jeho kvality (filmu, ne kolegy ;). Hongkongská variace na Policejní akademii s nejhezčími herečkami své doby + nějaký ten západní import (Cynthia Rothrock a Jeffrey Falcon) k tomu, to nezní špatně. Jackie na filmu dělal coby choreograf akčních scén (ve filmu totiž hrál mj. i Mars a tak bral Jackie tuhle fušku jako službičku kamarádovi), režíroval Wellson Chin (naposledy Vampire Hunters) a je to docela vidět, protože film je nejsilnější právě v místech, kdy se ke kormidlu dostane Chan. Ten umí využít kaskadérské kousky i zkušenosti herců (paradoxně však nejlépe bojují Cynthia a Jeffrey, hongkongské obsazení sestává především z hezounů a hezounek z TVB, něžné výjimky, které si posléze proklestily cestu do akčního žánru by se daly spočítat na prstech jedné ruky). Jenže se tu bojuje málo a Jeffrey i Cynthia se na plátně objeví všehovšudy tak patnáct minut, pro zbytek podívané budete muset akci oželet (i když pár solidních stuntů se skrývá ve výcvikové sekci, stačí jen pozorně koukat) a spokojit se s feminizovanou Policejní akademií, tj. trochou humoru, trochou romantiky a spoustou klišé. Je až trestuhodné s jakou samozřejmostí se podařilo režisérovi promarnit tak zajímavé obsazení, pokud máte rádi filmy podobné Policejní akademii, zřejmě vám to tak moc nepřijde, ale bohužel - všechno je tu tak nějak stejné a kopírák amerických vzorů je nepřehlédnutelný (a navíc občas i dost neobratný - téma zhrzelé lásky není vůbec dohráno do nějaké pointy, stejně jako epizodka "jsem ošklivka a nikdo mě nemá rád". Wellson Chin přebíhá od gagu ke gagu, ale jaksi zapomíná dávat věci do souvislostí). Není to zdaleka jediný případ, kdy si hongkongský film něco okatě půjčuje od zámořských sousedů, ale problém Inspector Wears Skirts je, že nějaká protihodnota se tu hledá zatraceně těžko. Svérázné metody výcviku a laškování Stanleyho Funga se Sibelle Hu, to je trochu málo na akční klasiku, takže nějak nechápu, čím že si to tenhle snímek vysloužil tři pokračování. Ale počkat, vlastně to chápu - Wellson v jedničce slibné téma zadusil natolik, že musel natočit další tři díly (podle recenzí stejně průměrné)... Nevytahujte kapesníky, tak hrozivé to zase není. Když pominu neustále meldování o tom, že trénovaná superžena rozseká na cucky celý autobus Schwarzeneggerů, zbývá tu ještě docela dost legrace nebo alespoň "divných" scén (mužská speciální jednotka v tanečním čísle ala Elvis Presley, opičí styl Jeffreyho Falcona) a když už nic, poslouží Inspector Wears Skirts jako akční náhrada za finále Miss Hong Kong ´88. A to není špatná vizitka, pomineme-li že s jiným režisérem (Sammo, kdes byl?) to mohla být oči vypalující stovková záležitost. Inu, není každý den posvícení. 50%

    • 20.4.2017  18:41

    Kdyby mě někdo zastihnul těsně po zhlédnutí Paper Marriage, zřejmě by mě našel s jemným, spokojeným úsměvem na tváři. Málokterý hongkongský film se umí prosadit v jiném než akčním žánru, aniž by tím utrpěly tzv. výsostné hongkongské znaky, tj. specifická atmosféra, díky níž "prodáte" cokoliv a trademarková akce, která staví asijskou kinematografii v téhle oblasti mezi absolutní špičku. Sammo Hung měl během své kariéry bezpočet šancí vyzkoušet si, co funguje a co ne. Paper Marriage je troufalým výletem do oblasti melodramatu a neméně odvážný je i fakt, že se odehrává v Americe. Pamatujete Zelenou kartu s Depardieuem? Alfred Cheung stihnul téma falešných sňatků zpracovat o dva roky dříve a neméně důkladně. Středobodem příběhu je Bo (Sammo), bývalý boxer, manžel a v současnosti sázející smolař. Poté co na koňských dostizích prosází všechny peníze, má na krku mafii a tak musí zvažovat všechny možné formy příjmu. Nechá se zapsat mezi testovací subjekty ve výzkumné laboratoři (tyhle pasáže vám hodně připomenou klasické Sammovy komedie), přemýšlí o tom, že by se vrátil k boxu a hlavně... je ochoten hrát před imigračním úřadem čerstvého manžela mladé Číňanky Jade (Maggie Cheung), aby mohla získat zelenou kartu a vzít si později svou životní lásku, Petera (sám pan režisér - Alfred Cheung). Na Boovi je vidět, že to dělá z donucení a jde mu jen o peníze, kterými poplatí alimenty své bývalé manželce (tu hraje jeho skutečná manželka Joyce Godenzi) a všechny dluhy. Peter se ale vypaří i s penězi a dvěma osamělým duším nezbude než spolu začít vycházet. Jade se nechce vrátit do Hong Kongu, aby nebyla všem pro smích, Bo zase musí urychleně sehnat peníze. Problémy jak známo dovedou stmelit leckoho, tihle dva jsou ale jako den a noc. Povede se jim najít společnou řeč? Paper Marriage vás zřejmě nepřekvapí snahou tvůrců, namluvit vám, že se skutečně odehrává v Americe (jen zlomek scén se natáčel v Kanadě), ale tenhle nedostatek si můžeme s klidem strčit za klobouk, protože je snad jedinou chybičkou, kterou tu lze vytýkat. Cheung do svého filmu nacpal tolik témat a dějových odboček, až se vám z toho zatočí hlava. Máme tu imigrační útrapy, návrat boxera do ringu, mafiány a ukradené peníze, milostný trojúhelník mezi Boem, jeho bývalou ženou a jejím současným přítelem, boxerem, se kterým má brzy bojovat. Je toho spousta a ačkoliv žádné z témat není rozvedeno do stavu, ve kterém by se dalo nějak uzavřít a vypointovat, vůbec to nevadí. Cheung všechny tyhle "bokovky" používá k vykreslení vztahu dvou hlavních postav a herecké výkony Sammo Hunga a především mladičké Maggie Cheung mu v tom pomáhají víc než vydatně. Mezi těmi dvěma existuje něco, co by se dalo v klidu nazvat chemií, tak jak ji chápeme v romantických komediích. Opravdu jim věříte všechno, čím procházejí - zhruba v polovině filmu se protnou dva klíčové momenty, Sammův zápas v ringu a Maggiin zápas v bahně. Cheung zvládnul ukočírovat obojí s neuvěřitelnou lehkostí - jsou tu silné emoce, je to výtečně natočené a nechybí tu Sammovy zkušenosti s akčními scénami. Akční stránka filmu (možná na úkor všech ostatních) se prodere na světlo v poslední třetině filmu, kdy ústřední dvojice najde tašku plnou peněz a tím na sebe přivolá vlivné mafiány. V tu chvíli nastupuje do boje Sammův demoliční tým - Dick Wei, Chin Kar Lok, Billy Chow (tentokrát na straně těch hodných) a v závěrečných patnácti minutách uvidíte, proč má každý z těchle borců svoje vlastní místo ve zlaté síni hongkongské kinematografie. Především Chow tu září jako snad nikdy, vedle neuvěřitelných fyzických schopností (konkurovat mu tu může snad jedině Dick Wei, který je možná až příliš cool než aby byl záporákem ;) tu zapřáhnul i svoje herectví a vypadla z toho charakterní role, za níž se vůbec nemusí stydět. Naopak je možná škoda, že ho tak často vídáme v rolích mlčenlivých profesionálů. Paper Marriage je příjemná změna. To ostatně platí nejen o Chowově výkonu, ale o celém filmu. Melodramatický žánr si tu podává ruku s geniálními akčními scénami, herci hrají jako o život a všechno šlape. Proto se usmívám a usmívat se budu ještě dlouho, protože vím, že lezení do neprobádaných zákoutí hongkongské filmové historie mi za tyhle klenoty rozhodně stojí. 80%

    • 20.4.2017  18:41

    Běloši to v hongkongských filmech nemají jednoduché - buď hrají idioty, záporáky nebo maso na porážku. Právě tu poslední variantu si střihla parta Evropanů v úvodu Peacock Kinga, když coby skupinka vědců poslouží pro prezentaci síly dvou démonek, fanatických příslušnic Greenpeace, které si usmyslely, že lidé jsou hříšníci a tak je třeba vzkřísit krále pekel, aby nad tím zemským holubníkem převzal velení. Naštěstí je tu ale tibetský a japonský mnich a jejich žáci - Lucky Fruit (Hiroshi Mikami) a Peacock (Yuen Biao) - zástupci absolutního dobra. Jedině oni dva mohou společnými silami peklo porazit. Vyrážejí tedy do Tokya, kde se otevřely dvě z pekelných bran a navzdory tomu, že si zpočátku příliš nerozumí a kočkují se při každé možné příležitosti, když se začnou modlit a jejich firebally sekají nestvůry na malé nudličky, je jasné, že tihle dva se hledali. Během první půl hodiny stihne novopečené duo ztrestat oživlé dinosaury, čínský klon českých Chobotniček, démona ve formě za kterou by se nemusel stydět ani Gigerův Vetřelec a to je jim ještě v patách pekelnická jednotka vedená Gordonem Liu. Takové trhlosti se dějí jen ve filmech Ching Siu-Tunga a anime, a jelikož hongkongský mág v obsazení nefiguruje, musíme za původní předlohou až do Japonska. Peacock King je v zemi vycházejícího slunce docela populární manga sérií (vznikly tam podle ní i tři filmy) a režisér Lam Ngai Kam (Story of Ricky) se zjevně snažil zaútočit adaptací právě této látky na nová území (o průniku hongkongské kinematografie do japonských kin by se dal napsat samostatný článek - zkoušel to i Jackie Chan (City Hunter)) a proto snímek není ani tak moc hongkongsky ujetý a humorný, jako spíš japonsky "podivný". Což je problém, protože kapka humoru a akčních scén (je tu jenom jedna, zřejmě proto, aby Biao jen tak nezahálel. Koneckonců mít ve filmu Biaoa a Liua a nepostavit je proti sobě, to by byl hřích) by snímek podržela ve chvílích, kdy hercům dojde dech a Ngai Kam naivně spoléhá na vizuální efekty. Těch je tu nepočítaně a některé jsou skutečně převratné (malé potvůrky, dinosauři, král pekel, vetřelčí stvoření) - na svou dobu. Šestnáct let po premiéře už většina trikových záběrů působí úsměvně a i když Ngai Kam často dovede navodit až hororovou atmosféru, k udržení vašeho zájmu to stačit nebude. Biao je zoufale nevyužitý (ostatní hrají o dvě třídy hůr, takže je snad ani nebudu kritizovat ;), veškerá magie a náboženská "ying&yang" moudra začnou brzo otravovat a samoúčelně použité triky přivádějí tempo k teplotám při kterých mrzne rtuť. Stačilo trochu víc akce a adrenalinu a mohla to být druhá Legenda o zlaté perle nebo Princ slunce, jenže Ngai Kam uhodil hřebíček na hlavičku až ve Story of Ricky. Peacock King byl jen takovým nesmělým pokusem, který dnes zaujme jen kvůli originálním trikovým sekvencím (a to ještě musíte mít náladu na něco tak švihlého). Příliš málo na klasiku, příliš málo i na průměr. 40%

    • 21.4.2017  14:22

    Poslední film, který udělali "tři bratři" spolu. Jackie hraje právníka a nenapravitelného děvkaře, ale k jeho smůle vždy obhajuje tu nesprávnou stranu. Teď dostal velký případ firmy, která znečišťuje životní prostředí a k tomu, aby se dostal žalující straně na kobylku, potřebuje pomoc svých přátel - překupníka se zbraněmi Wong Fei-Hunga (!!! ;) Sammo Hung) a mírně ujetého experimentátora Tung Taka (Yuen Biao je tentokrát přímo k sežrání). Trojice se "zkušeně" infiltruje do soukromí majitelky rybí farmy, která je ohrožena svinstvem, jenž továrna vypouští do vody. Sammo se ale do šarmantní dámy bezhlavě zamiluje a Jackie si navrch nabrkne její kamarádku, což rozhodně nebylo v plánu a stane se to důvodem menší rozepře mezi triem kamarádů. Sammo pak pokračuje v pátrání na vlastní pěst a zjišťuje, že v továrně vedené permanentně hulícím Hua Hsien-Wuem (Yuen Wah vypadá téměř k nepoznání ;) se nevyrábějí jen vládou schválené chemikálie... Už od první minuty se Dragons Forever veze na vlně kvalitní akční komedie, ve které překvapivě zbylo trochu místa i na romantiku. Ta vůbec nepřekáží a dodává tak filmu zvláštní, u Jackieho málo viděnou, polohu která je navíc ideálním odrazovým můstkem pro akční scény (Jackieho první rande s Ling je nezapomenutelnou honičkou, to druhé zas překazí partička najatých zabijáků, díky nimž se poklidný výlet na lodi změní v akční inferno). Akce je tu vůbec víc než obvykle a jména ve vedlejších rolích (Billy Chow, Benny Urquidez, Chin Kar Lok, Dick Wei) napoví, že se máme na co těšit. A skutečně - (nejen) akční finále odehrávající se v továrně, patří do zlaté síně filmových bitek. Dragons Forever jsou šťavnatým plodem spolupráce tří legend, který v devadesáti minutách nabízí to nejlepší z HK kinematografie osmdesátých let. Jackie je v nejlepší formě, Sammo exceluje na všech frontách (jako režisér, herec i akční hrdina) a Yuen Biao zřejmě nikdy nehrál takového poděsa, ale přesto ho budete milovat... Ani jeden z herců si nekrade navzájem prostor na scéně a ve finále jedou všichni za jednoho a jeden za všechny... Ortodoxní fanda má co dělat, aby mu z toho neukanula slza ;). p.s. pár lidí to zajímalo, takže: Bennyho Urquideze při některých stuntech nahradil Mars, Jackieho zas Chin Kar-Lok. 80%

    • 21.4.2017  13:48

    Druhý díl na sebe po úspěchu jedničky nenechal dlouho čekat a příběh pokračuje tam, kde skončil. I když se Ka Kui vyznamenal, díky "svérázným postupům", je odsouzen do podřadné role dopraváka. A co hůř, jednoho dne kolem něho projede záporák z jedničky a mává příkazem o propuštění. To hodně naštve, nicméně Ka Kui se krom hrozeb z jeho strany musí postarat ještě o záhadný gang pyromanů, kteří vydírají velké společnosti. Kdo nezaplatí, bude rozmetán na milióny kousíčků. Druhé díly bývají kritickým artiklem, protože jejich tvůrci se za každou cenu snaží trumfnout originál. Jackie však prokazuje dostatek originality i zápalu pro věc a pod jeho rukama (Jackie režíroval oba první díly) roste film o němž skutečně můžeme říct, že je dražší, akčnější a minimálně stejně dobrý jako jeho předchůdce. Znova se dočkáme úžasného finále (s mimořádně propečeným zakončením) a Jackieho postava bude muset prokázat hned dvojnásobek svého obvyklého maxima, aby se vypořádala nejen se záporákem z jedničky, ale i s novým triem nebezpečných záporáků v čele s hluchoněmým mistrem bojových umění (Benny Lai). I dvojka Police Story se zkrátka povedla - stejně povedená atmosféra, vynikající herecké výkony a bezchybná akční stránka. Skoro to vypadá jako že se jednička a dvojka točily naráz (ve skutečnosti je tu rozestup tří let), protože vypadají tak trochu jako jednovaječná dvojčata, což je ale vzhledem ke společnému otci docela pochopitelné. Verdikt je i tentokrát jasný - vidět musíte obě. Jednička bez dvojky to je jako pravačka bez levačky. A vy přece nechcete, abychom vám uřízli ruku ;). 100%

    • 20.4.2017  21:46
    Red Force 3 (1988)
    ***

    Třetí díl slavné girls´n´guns série se předvádí v japonsko-hongkongském stylu, s notnou dávkou nefalšované brutality (hasákem se tu nekompromisně mlátí přes hlavu i děvčata). Hlavní hrdinkou je sympatická policistka Lai (Cynthia Khan), kterou policejní šéf (a zároveň její strýček) nechce pustit k větším případům. Už v úvodní scéně nás ale Cynthia přesvědčí, že by to byla chyba a v krátké honičce předvede schopnosti, díky kterým si v následujících letech vydobyla ostruhy jedné z největších akčních hrdinek. In the Line of Duty III je ale jejím prvním filmem, takže ji budete muset odpustit pár nepřesných kopů a přeslazených úsměvů. Přibližně ve stejné chvíli, kdy Lai na hongkongské ulici pacifikuje zloděje, se v Japonsku schyluje ke krádeži šperků. Mají ji na svědomí dva ostřílení profíci, ona je nebezpečně krásná a krásně nebezpečná (Michiko Nishiwaki v jedné z největších rolí, dokonce se odvážila i k postelové scéně), on je zase fanatický přívrženec Rudé armády se smrtelnou chorobou na krku. Pečlivě naplánovaná krádež se podaří, ale nic není tak jednoduché a oběma je na stopě nejen detektiv Fujioka (kterému při útěku zabili kolegu), ale i Lai, ve chvíli kdy se pár rozhodne přesídlit do Hong Kongu. Ve skutečnosti je to ale jednoduché jako facka, i když se snaží scenárista mlžit přidáváním nových postav, aby využil neuvěřitelný herecký potenciál snímku. Ale nezadaří se mu, to mohu prozradit už teď. Celý děj se zvrhne v tuctovou policejní historku ve chvíli, kdy Fujioka přijede do Hong Kongu a Lai je k němu přidělena, aby ho "zabavila". Model viděný snad v tisíci a jedné detektivce a zároveň model, který nikdy nefunguje. Hongkongské policejní oddělení je samozřejmě totálně k ničemu a jediný, kdo mu dělá čest je právě Lai, takže se její cesty brzy zkříží s lupiči (a jejich pomocníkem, odborníkem na diamanty, lasery a výbušniny nesoucí helikoptérky ;) a mrtvoly se začnou kupit... Je fascinující kolik herců se podařilo režisérské dvojici Brandy Yuen a Arthur Wong nalákat k účasti v tomto projektu. Cynthia Khan a Hiroshi Fujioka samozřejmě hrají první housle, spolu s Michiko Nischiwaki (skutečně jí to sluší a ve finále je i dostatečně akční), ale větší prostor dostane i Dick Wei a dokonce se dočkáme malé komické vložky ala My Lucky Stars, když do záběru přiběhne Richard Ng a Eric Tsang a sehrají malou etudu. Znalce to určitě potěší, ale v drsné detektivce to působí jako pěst na oko. Ovšem díky bohu za takovou pěst, protože vás alespoň probudí. Akční úvod totiž slibuje až příliš a první dvě třetiny filmu se nesnesitelně táhnou, přičemž tempo ještě zpomalují odevšad vyskakující stereotypy. Máte pocit, že to všechno už jste někde někdy viděli a s útrpným výrazem ve tváři čekáte, až se postavy A, B, C a D konečně sejdou někde v opuštěném skladišti a dají si co proto. Brandy Yuen má naštěstí všech pět pohromadě a poslední půlhodinka je vyšperkovaná akčními scénami (v přístavišti, na ulici, v továrně), které jsou brutální až vám bude stříkat adrenalin z uší. Choreografie nahrazuje nedostatek bojových zkušeností razancí zúčastněných a tak se tu šermuje krumpáči, kladivy a ti zdatnější přidají i soustruh. Byla by to podívaná jedna radost a akční scény by možná daly divákům částečně zapomenout na slabiny filmu (a že jich není málo), ale zběsilé skoky se bohužel nenacházejí jen v rovině dějové. Je přinejmenším podivné, že jako druhý režisér je uveden Arthur Wong, kameraman filmů jako Once upon a time in China nebo Iron Monkey. U tohoto filmu sice kameru nedělal, ale měl si jí pohlídat, protože akční scény jsou degradovány především příliš divokou volbou záběrů a bleskosvodným střihem, kteréžto části kapku ruší nastolenou atmosféru, ve které za sebou hrdinové nechávají mrtvoly s penetrovanými lebkami a střevy vyhřezlými na silnici. Snímek tak zůstává jen nadějně načrtnutou detektivkou, které se staví do cesty příliš překážek. Z bahna podprůměru tahají film především herci a poslední třetina, v níž dostali i ti za kamerou rozum. Škoda, že tohle osvícení nepřišlo trochu dřív, hodnocení by pak mohlo být vyšší. 50%

    • 20.4.2017  15:56

    Abychom si něco ujasnili ještě než se pustím do téhle recenze. Nemám Lau Kar-Leunga rád a vždycky jsem ho měl zafixovaného jako protivného dědulu, který neví, kdy odejít do důchodu a evidentně nemá rád ženy (vzhledem k tomu, co jim ve svých filmech provádí ;). Právě jemu se však do rukou dostal snímek Tiger on the Beat - výborně obsazený, svižně napsaný a především zábavný. Lau to naštěstí tentokrát nezkazil (jako v případě podobně rozehraného Aces Go Places 5), takže můžeme směle "Tygra" označit za jeho nejlepší snímek. Ono natočit buddy komedii s Chow Yun-Fatem a Conanem Lee a ještě to okořenit hvězdami ve vedlejších rolích (Nina Li, Gordon Liu), to už si říká o vysoké hodnocení. A všechno vypadá super, Lau vklouznul do západního žánru rovnýma nohama a během úvodních minut si vypomáhá nejen komediálním talentem hlavní herecké dvojice, ale i velice dobře napsanými dialogy (které si dělají legraci snad úplně ze všeho, včetně reálných hongkongských celebrit a poprsí Niny Li. Až uvidíte jak jí Chow Yun-Fat svírá nohu mezi koleny a divoce se u toho pohybuje, nebudete věřit, že podobný gag točí člověk zodpovědný za Drunken Monkey. Cesty osudu jsou někdy nevyzpytatelné). Film ale nemůžeme házet ani do komediálního, ani do akčního žánru. Bitek je tu pomálu (a převažují spíš kaskadérské kousky než nějaká výtečná choreografie, v rámci 80. let jde u obojího jen o slabší nadprůměr) a gagy jsou často až příliš brutální - Chowův charakter se během filmu zamiluje do postavy, kterou hraje Nina, ale to co s ní provádí při výslechu vás donutí pochybovat o Lauově duševním stavu. Ale dobře se na to kouká, ať už se smějete nebo koukáte nechápavě s otevřenou pusou. Hongkongských komedií, které jsou víceméně postaveny na hláškách navíc také moc nemáme a jestli chce někdo začít remcat, že té akce mohlo být trochu víc, ten ať si ráčí přetočit děj k posledním dvaceti minutám a dostane co si zasloužil (ne, nemluvím teď o teplém bělochovi s medvídkem, který znásilňuje sestru jednoho z hrdinů ;) - souboj Conana Lee s Gordonem Liu, který graduje v momentě, kdy oba vezmou do ruky motorové pily, je nezapomenutelný a sám o sobě dělá ze snímku kultovní dílo, za zmínku však stojí i Chowovy hrátky s brokovnicí. Takže jestli si myslíte, že Lau Kar-Leung nikdy nenatočil nic pořádného, naordinujte si "Tygra" a změníte názor. Navíc Nině to sluší skoro tak moc jako ve Twin Dragons, a to už o něčem vypovídá. ;) 70%