ilclassico

Ukrást zlato těžce pracujícím horníkům, to je ale hrdinství. Sartano, styď se. V rámci žánru za 3.

Trefní, no poněkud chladné. Zbytečně dlouhé. Film pro milovníky džezové hudby. Co jsem se dozvěděl... Pokud si desku poslechnete, ale ji potom nekoupíte, musíte zaplatit poplatek za poslech. Uvidíte mladičkého J.P.B. a Vinnetoua. V rámci žánru za 3,5.

Lidé s extrémně negativním postojem k mluvení pravdy, no velice pozitivním postojem k vraždám. I když se to týká jejich vlastní krve. Dějiny se neustále opakují. V rámci žánru za 4.

Béčkový western, trošku hloupý. Nehledejte logiku (to, jak se postavy střetávají a míjejí, je až absurdní), no i tak se na to celkem dobře dívá. Je to pěkně barevné, má to pěkné neokoukané exteriéry (film doporučuji milovníkům kaktusů a sukulentů), já se teda nenudil. Náš hrdina (jinak fešný Robert Young) je tak trochu ňouma, který nepozná, co žena chce (hrdinka, celá nažhavená, ne a ne se dočkat pusy). Co jsem se dozvěděl... mezi lidi, kteří za prachy zradí i vlastní matku, je doktor. No považte!!! V rámci žánru za 2,5.

Velmi pohodový film. Takové se natáčeli jen do konce války a tenhle (byť western) je toho důkazem. Chvílemi zábavný (rvačka v Gay Salooně neměla chybu, takovou pořádnou bitku - ne špagetové fackování - jsem snad ještě neviděl), chvílemi smutný (ten chlapeček byl výborný), chvílemi romantický, chvílemi detektivní, ale především akčně-dobrodružný. Tak, jak to má rád Errol Flyn a my s ním. Stále se něco dělo a dobře se na to koukalo. Flynovi oba parťáci (Alan Hale a Guinn Williams) se starali hlavně o zábavu a šlo jim to skvěle. Když se Guinn Williams pral v saloone, bylo vidět, že nic nepředstírá, ale pere se skutečně, tak si to užíval. Myslím, že film by oslovil i ne westernové diváky. V rámci žánru (předválečný film) za 4.

Jeden z nejodpornějších filmů, jaký kdy byly natočeny. Ta odpornost není ve filmu samotném, ale v lidech, které zobrazuje. Že to bylo typické pro Ameriku 60. let? Omyl. Porozhlédněte se kolem sebe. Jedno, jestli jste v Česku, na Slovensku, v celé Europě. Děje se to. Nám a právě teď. Bez rozdílu žánrů za 5.

Pozor, Sartana tu má dvojníka. Hledá ho celý film, až na konci nevíte, kdo je s kým a proč. Aby se v tom vyznal detektiv Hercule Poirot. Při první přestřelce to dunělo jako při Stalingradu. Tucet chlapů střílí na jednoho, postupně klesají k zemi a tomu jednomu se nic nestane. Jak to ti hrdinové dělají, do Prčic. Nemyslíte, že to s těma kapesními hodinkami ve westernech už přehánějí? No, zdá se, že v té době to byla móda. Co jsem se naučil... Jak se dá mučit ruletou. V rámci žánru za 3.

Šabrole! Jen průměr. První polovina se vleče a vleče a nic nenabízí. Chtělo by to střihat a střihat. Film mě dostal do obrátek až posledních 15 minut. Příliš pozdě. Na Stéphane Audran si nezvyknu asi nikdy, i kdyby dostala nevím kolik medvědů či jiné zvěřiny. Ta její kamenná tvář, bŕŕŕ. Překvapil Dominique Zardi, mistr malých roliček. V tak veliké roli jsem ho ještě neviděl. V rámci žánru za 3.

Takže. Americká armáda ve filmu, podle skutečné události, hraje skupinu lidí, kteří se všemocně snaží uzavřít mír z Apači. A to tak urputně, že jím to ne a ne vymluvit. Dnes bychom je nazvali "sluníčkáři". Apači hrajou druhou skupinu, která se tváří, že ten mír chce. No jsou to proradní lumpové, kteří by jen bojovali proti bělochům a ne a ne jim to rozmluvit. Mezi nimi poskakuje náš hrdina. Kdysi žil mezi Apači, až má teď z toho komplexy. I když nemá krystálovou kouli, on jediný vidí budoucnost. No nikdo mu nevěří. Armáda ho chce uvěznit, Apači pro změnu zabít. Navíc, náš hrdina se zmítá vášní mezi dvěma ženami, což mu nepřidává na psychické pohodě. A tak nevyhnutelně dochází k závěrečnému střetu, o kterém vám moc neřeknu, protože byla tma, jak v pytli. Co jsem se dozvěděl... 1, Akt pokrevního bratrství se dá uskutečnit i s osobou, která s tím nesouhlasí... 2, Jestli zemře indián, je potřeba ho hned pochovat. No jestli předtím donesl dobrou zprávu, není to nutné... 3, Náš hrdina (skutečná postava) byl za svůj čin odměněn medailí kongresu USA. Zemřel roku 1907, jak jinak, násilnou smrtí. No, Amerika má také hrdiny, jaké jsou k mání. Když není lepších... V rámci žánru za 2,5.

Tak nám Vilko Šejkspír napsal námět na western. V témže roce vznikla i adaptace Bizetové Carmen. Zdá se, že klasika ve studiích Cinecittà frčela. Ač L' Uomo, l'orgoglio, la vendetta (1968) dopadla lépe, ani táto adaptace není špatná. Vyjímaje hlavního hrdiny (dřevo), má film slušnou režii, slušné dialogy a bylo znát, že pán kameraman si ze záběry pohrál. V rámci žánru za 3,5.