Devilian

Brooker dal očividně děckám doma za úkol napsat scénář a ještě je k tomu zhulil. Už druhá (a nejspíš i třetí) přiblblá epizoda téhle série, která absolutně nemá hlavu ani patu, zvraty jsou tam cca tak logické a nečekané, jako když 13ti letá holka píše fanfic na Twilight a celkově to nemá nic společného ani s BM. Jako povídky do seroše typu "Černá sanitka" asi super. Ale tohle? WTF.

Co k tomu tak nějak dodat? Je to fucking weird movie. Doslova.

I mé zhulené Já se nevěřícně otázalo "What the fuck?".

Dávám 5* už jen natruc těm ufňukaným "slušným Čechům", kteří níže v komentech prskají o zvrhlosti světa a úpadku morálky. Věřím, že jinak ale nemají problém se čas od času zlít v hospodě jako správný dobytek a pak si s kámošema měřit čuráčky u toho, kdo toho ustál víc, aniž by doma manželce nezeblil půlku bejváku. Protože to je přece normální, společensky tolerovaná a naprosto legální, mind-opening zábava, že? Kiss ya asses, pussies a pogratulujte si, jak skvělí jste a jak nemáte rádi tyhle hnusné "feťáky".

Když divákům Netflixu naservírujete krásně naaranžované hovno na podnose, furt to bude jen hovno. A tenhle seriál je toho příkladem. Mrazivý? Strhující? Autentický? Pokud někomu přijde nudné tlachání natáhnuté na 8 zbytečných epizod strhující, pak asi ano. Pokud se někdo chce autenticky sžít se zakomplexovanými a vypatlanými puberťačkami, pak rozhodně ano. Pokud se chcete vcítit do postavy naprosto odporně nesympatické hlavní policistky, která je taky úplně dutá, pak bezpochyby taky ano. Do toho přihoďte milion úplně zbytečných, horkou jehlou spíchnutých postav, které jsou v příběhu úplně k ničemu a ani vás v něm nijak nezajímají. Do toho vytvořte situace jako kdyby je napsal "nadějný 13 letý začínající spisovatel", včetně všech velkých "odhalení" a "zápletek". Měla jsem velké (VELKÉ) problémy to vůbec dokoukat (stejně jako oslavovaný Money Heist), ale furt jsem si říkala, že jo... ještě to nějak dám. Za poslední epizodu jsem to srazila o hvězdu dolů, protože to byl výblitek, jaký nepamatuju už dlouho. Teď si klidně řekněte, že jsem prostě blbá, nepochopila jsem to, že nedokážu ocenit kvalitní filmařinu, djádydjádydjááá... Můj problém. Ale větší problém (a hrůzu) mám spíš poslední měsíce/roky z toho, co lidi dokážou během chvíle vynést až do nebes jako "naprosto nejlepší film/seriál". Prakticky cokoliv, co jim do žebříčku "Top 10" nasere Netflix, aby se už diváci nemuseli vůbec trápit nějakými úvahami nad reálnou kvalitou děl, které se tam poslední dobou dostávají. A za týden, či měsíc, je tím "nejlepším" zase něco jiného. A pak zase a zase. Kam se asi tak řítí divácký vkus? Řekla bych, že celkem rázným krokem do prdele.

The Freedom and Ecstasy. The Origins. Kdo nezažil, nepochopí.

A cenu za nejvíce disturbing film roku 2018 získává... Kdo jiný než Trier! Je mi úplně jasné, že záměrem nebylo nic jiného, než šokovat. A bezpochyby se mu to podařilo. Abych to uvedla na pravou míru - já mám smysl pro filmy z kategorie "what the fuck" (aka WTF movies) a to si myslím, že docela velký. A proto se mi první třetina velice líbila! Creepy gorefest, u kterého nevíte, jestli se spíše znechutit a nebo se smát, je poměrně osvěžující dilema a já si ho v této podobě dost užila. Když se nad brutální vraždou směje celé kino - pak klobouk dolů, ale v něčem to vyšlo. Zůstat tato vlna taková až do konce, pak bych nelenila a napálila tomu klidně 4*. Ale bohužel. Nastupuje nám druhá třetina, která na rozdíl od místy poměrně humorných scén servíruje drasťák, u kterého jsem tajila dech, ale ve které je to tak nějak víc a zbytečně filozoficky ukecané (má to pár dobrých myšlenek, musím uznat). Stále ne špatné, ale už to nějak nebylo ono. No a poslední třetina byl výkal, který tento film zařadil do kategorie dvouhvězdových záležitostí, které si již nikdy nepustím. Věc se má tak. Mě ani tak nešokuje nemilosrdná poprava nevinných obětí. Ani fetišistické manýry nad jejich vraždami. Ani hromada krve nebo ksicht zbroušený o chodník. Mě spíš dokáže znechutit, když si nad vlastním dílem někdo agresivně tahá předkožku, hraje si na filozofa a scénu od scény jde vidět, jak šla drogová tolerance zase o kus výše. Uff. Doteď jsem měla za to, že mě tímhle dokáže nasrat snad jen Lynch. Pravda, s panem Larsem jsem doteď měla zkušeností jen pomálu. A nejsem si úplně jistá jestli ještě chci. Vidím v nich totiž dost velkou podobnost a příliš mnoho bodů, které mě serou na obou. A přitom to začlo fakt docela hezky...

Jestli vás někdy zajímalo, jak fungují psychedelika - tady je máte v plné parádě. Rozloží vás na malé kousky tak, aby váš opětovně střízlivý pohled na věc přetavily v něco jiného, nového... a pak už nebude cesty zpátky. Bravurně příběhově navrstvená záležitost, u které jsem hýkala blahem.

Co k tomu říct? Abych byla slušná, tak snad jen to, že toto smýšlení nemá ve světě 21. století co dělat. Hnus.

Rozhodně dost jiný díl BM, ale určitě ne špatný. Vytřískat z každé epizody mermomocí nějaké ponaučení by už vážně byla trochu nuda, tak proč si to nerozředit něčím trochu zvláštním? Ač naprostý konec nás přece jen může donutit se trochu zamyslet. Co se tomu už vůbec ale nedalo upřít, je skutečně precizní filmařina. Vybudovat v epizodě seriálu atmosféru (černobílo s téměř úplnou absencí hudby), kterou by mohl závidět leckterý celovečerák? I enjoyed it.