riza-do

Jenom další neoriginální Indiana rychlokvaška od Netflixu, která nepřináší nic nového, nic neokoukaného, ale je postavená na pověstném Reynoldsově hláškování, které dělá z naprosto průměrného rutinního filmu celkem koukatelnou jednohubku. A tak jsem se na rozdíl od utlumeného 6 Underground celkem dobře bavil. Hledání odkazů na všechny ty ostatní filmy se stalo ústřední zábavou v jinak prázdném a rozhodně předraženém příběhu.

Hlavní postavy ve složení malé protivné aktivistky za úplně všechno, maximálně roztomilé "brown" muslimky a drag queen gay umělce, které si člověk prostě musí zamilovat; gender, sexualita, rasismus, feminismus, politika, ochrana zvířat, dětská práce.. to vše z Melbourne a s takovým nábojem a guilty pleasure, že mít toho několik sérii, tak nejdu spát, dokud to celé nezkouknu. Dvacetiminutové díly doslova sprintují od jedné zápletky k další, že diváka nakonec brzdí jen závěrečné titulky. Tady bude svět v totálním nepořádku jen pokud nepřidají další série.

O dost méně povedená verze výborného dokumentárního seriálu Vteřiny před katastrofou. Vlastně více než dokument připomíná jakýsi přehled neucelených informací o dané katastrofě, bohužel dost špatným způsobem skáče z jednoho do druhého, aby si uchoval jakousi svižnost. V porovnání s výše zmíněným nemůže obstát, přestože má kupodivu vyšší hodnocení.

A svět je zase trochu v pořádku. Po nezdařilé třetí sérii přichází čtvrtá s velmi emotivním prvním dílem, skvělými hereckými výkony a nabitá tím nejlepším. Přestože se i tentokrát dostaneme ke zbytečnému muzikálovému dílu, ve zbytku se přestalo na zpívání tlačit a funguje to o něco lépe. Všechno ostatní baví naplno: Politikaření v rodině Lodges nabírá znovu na obrátkách, u Blossomů to Cheryl utne tak nějak po svém, podobný náboj dostává i Archieho tělocvična. Guilty pleasure z linky kolem Jugheada a výborný Zamčený pokoj. Škoda jen, že pandemie rozdělila sérii a poslední tři (výborné) díly, které všechno zakončí, jsou zařazeny až v páté sérii.

Třetí série začíná absolutní mysteriózní slátaninou a žánrovým gulášem o dračáku (na dvě hvězdy) doplněná o mladistvý Shawshank křížený s Rockym (na čtyři hvězdy), což dohromady vůbec nefunguje. Naštěstí to netrvá dlouho a po výborném retro speciálu se znovu vracíme částečně k rozumu. Autoři sami si zřejmě neví úplně rady, kam že to nasměrovat a tak je to čím dál víc chaotické, utahané, některé postavy by divák nejraději flákl traverzou do hlavy. A pak tu máme ještě detektivní speciál, další muzikální speciál.. protože když nevíš co by - dej na to sýr, teda, chtěl jsem říct: speciál.

Náhodně jsem narazil na několik epizod a oproti jiným Disney seriálům, nepřišlo mi to tak strašné hloupé, naivní a jednoduché. Scénář má hlavu a patu, občas nějaký ten vtípek, rychlé to utíká, postavy se chovají relativně s rozumem, přestože je tlačeno, že jsou v mnohém rozumnější než rodiče. Tohle bych se rozhodne nebál pustit dětem, což se o Disney Channel produkci často říct nedá.

Začalo to celkem zajímavě na téma všudepřítomného rasismu a problémů adoptovaných dětí, pokud mají za rodiče jinou rasu. Postavy jsou sympatické, formát zajímavý. Pocaď dobrý, koukatelný, zajímavý. Stal se z toho ale boj o sportovní stipendium, ač dotyčný, podle vlastních slov, má na to dostat prospěchové studium na Harvard. Jenže kdo by chtěl na Harvard, když si chce hrát s mičudou, žejo. Nelogičnost z toho tak stříká, že divák přestává absolutně rozumět hlavní postavě.

Jen jeden z dalších neoriginálních filmů s naprostou zřejmou zápletkou a ještě zřejmějsím koncem. To co dělá tyto filmy zábavné jsou právě ty prostředky. Nepřirozené postavy, na komedii až příliš málo zábavy a plytká neprocítěná romantická linka už prostě zápletka z online seznamky a novinový článek, "který to dá celé zase dohromady", nezachrání. Milý film, ale proč se na něj dívat, když je spousta lepších filmů se stejnou zápletkou.

Nesourodé střídání komedie, dramatu, romanťárny a bizáru ve čtyřech střídajících se příbězích, které vůbec nedrží pohromadě, tentokrát nezachrání ani řada sympatických, leč už okoukaných českých herců v nefungujících figurách. Dokoukat jsem to dokázal snad jen z důvodu, že nastolena témata se zrovna často nevyskytují: a) mít děti je lidská tragédie, b) matky jsou prapodivný, cizí, tak trochu lidský druh, který je třeba nenávidět, c) influenceři si zaslouží vykastrovat, d) na instamatky by Facebook (Meta) měl udělat odfiltrování. Přestože by mi český film měl být bližší než ten americký, takové Matky na tahu mi byly daleko sympatičtější a dokázal jsem s nimi souznit. S tímto však nikoli a pokud se partneři mezi sebou nenaučí komunikovat, tak nechť si, proboha prosím, nepořizují dítě.

Bizarní až trapný, chvílemi dokonce směšný romantický příběh na pozadí jaderné katastrofy. Ukrajinci se snad už dočista zbláznili! Zvlášť od nich bych čekal trochu dospělejší podání jedné z nejhorších katastrof. Jednu hvězdičku jen za to, že přes to všechno jsem to dokázal dokoukat do konce.