m4xp4yn3

m4xp4yn3

Vít Němec

okres Praha

4 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 29.5.2019  19:03

    Za mě naprosto v pořádku. Volba témat a jejich pojetí dokonale komunikuje (a kontrastuje) se zvolenou post-noirovou estetikou. Postavy řeší v roce 2017 společenské otázky, přičemž je sledujeme optikou doby dávno minulé, ve které by podobné dialogy nebyly myslitelné, protože např. ženy byly tehdy ve filmu v podstatě jen pasivními rekvizitami. Zrovna tak vynikne, že v některých ohledech jsme se za posledních sedm dekád neposunuli ani o píď. Další dimenzi přidává provázanost témat s okolnostmi (ne)uvedení filmu a poklesky jeho tvůrce. Film má příjemné tempo (možná by ještě šel malinko vyladit rytmus některých scén) a moc dobře se na něj kouká. Vizuál je precizní a dotažený, lehkost a vážnost jdou ruku v ruce. Téměř masterpiece. Hvězdu strhávám jen za podobnost autorova rukopisu se seriálem Louie. Ale neříká se že každý autor píše celý život jen různé varianty jedné knihy?

    • 9.3.2019  13:19
    After Life (TV seriál) (2019)
    **

    Ne, takhle se to dělat nedá/nemá. U někoho to Gervaisovi může projít, ale kdo ho sleduje, ví, že má už dva roky svůj podcast Ricky Gervais’ Deadly Sirius, ve kterém za loňský rok probral ta samá témata, která nyní ilustruje v After Life. Scénář je doslova slepencem existenciálněji laděných momentů, které už byly jednou řečeny a publikovány ústy TĚCH SAMÝCH lidí! O existenciální tísni, depresích, náboženství, laskavosti, o tom jak pojmout své místo na světě už Gervais rozmlouval s většinou herců, kteří zde tytéž pointy reprodukují v něčem, co ani není dost obratně poskládané - vtipných momentů je zde poskrovnu, dramatický drajv chybí, estetické pojetí jen kopíruje minulé Gervaisovy počiny, včetně jeho typické měkkosti (patrné obzvlášť ve scéně s umírajícím narkomanem - takhle lehce a "voňavě" smrt opravdu nevypadá). Dost zbytečné.

    • 7.6.2018  01:58

    Tig Notaro má mimořádný komediální instinkt i timing. Ovšem témata téhle hodinky jsou vesměs dost neškodná a rychle prošumí.

    • 9.4.2018  11:13

    Zvláštní antidramaturgie. The Death of Stalin nemá vrcholy, a antiklimakticky i končí. Postava Stevea Buscemiho to vystihne nejlépe - "running and plotting". Sledujeme vyrovnané, místy i strhující pásmo scén, které v daný historický moment skončí. Zprvu jsem silně pochyboval o vhodnosti zvoleného tónu (přes sovětské kulisy z filmu vůbec nedýchá "ruskost"), nakonec mi došlo, že dosazením západní dikce vynikne srovnání se známým zákulisím současného boje o moc. Tímto přemostěním film získává novou rovinu a tím i relevanci. Překvapí jak moc se dialogy Stalina podobají seriálovému předobrazu Veep. Míra sviňáctví, nekompetence a falešnosti se nijak podstatně neliší.

    • 6.4.2018  16:07

    Bruce Wayne je archetypální neo-liberální miliardář, který své jmění raději utratí za vývoj nových bojových prostředků, které použije proti vykořisťované pracující třídě, která se ze zoufalství dopustila zločinu, místo aby přispěl ke zformování smysluplného globálního hnutí směřujícího k abolici systému, který generuje masovou chudobu, sociální odcizení a kriminalitu pramenící ze zoufalství, která je inherentní částí takového systému.

    • 14.3.2018  13:06
    Ricky Gervais: Humanity (TV film) (2018)
    ***

    Dost mě překvapilo jak málo nového RG nabízí. Většinu jeho konstrukcí lze brzy prohlédnout, kdo občas zavadí o jeho mediální výstupy, nebude překvapen. Těch cca 40 procent čerstvého materiálu je zas poznamenáno viditelnou inspirací v syrovějších, upřímnějších komicích, což je poloha která Gervaisovi ne úplně sedí. Pointy jsou docela banální, trefuje cíl, ale jen slabými ranami. Chce mluvit na vážno, přitom mezi highlighty tohoto setu patřily spíš ty šaškovitější momenty lehčí zábavy. Navíc se tentokrát příliš nepovedl vizuál - scéna je neurčitě nijaká, kamera a střih bez nápadu a estetického citu.

    • 19.1.2018  14:34

    Jestliže jsem měl výhrady k původním sériím, třetí řada je bourá. Lynch nám servíruje epizodu za epizodou toho nejlepšího, čeho je schopen, až to působí jako plán na definitivní završení kariéry. Hračičkovství, hra s divákovým očekáváním (nejen od děje, ale od formátu samotného), významově mistrovsky zakomponované odkazy na řadu předchozích prací (Laura Dern, zpěvačka z klubu Silencio, obrazy cest odkazující k Lost Highway a řada dalších), závěrečné snové písně, humor z paralelních vesmírů, nesnesitelné pnutí, autismus, schizofrenie, návraty starých známých, životnost, transcendence, všechno. Přitom to zůstává srozumitelné a nohama pevně na zemi. Vedle originálních sérií, které byly stylově jednotné, ale trochu ploché, vypadá The Return jako mnohorozměrný obraz který přetéká svůj rám. Jen Lynch už není v roli toho, kdo udává trendy, ale někoho, kdo si točí naprosto mimoběžně. Má štěstí, že technologie včas doběhly jeho vize a on je může ztvárňovat, aniž by složitější efekty působily legračně. Zpět k podstatnému - návrat Twin Peaks je se povedl lépe, než čekali ti nejoptimističtější. Geniální. Tlesk tlesk.

    • 19.1.2018  13:56
    Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)
    ****

    Původní Twin Peaks si zaslouží svůj status, přeci jen divákům naznačilo, že od televize mohou očekávat hutnější zážitek než kulisu k vypnutí mozku a odreagování. Přesto mám, zejména k druhé sérii, výhrady, a můj obdiv není nekritický. Seriál si drží hlavně ambientní kvality, každé nahlédnutí do Twin Peaks je pohlcující. Díky barvám, hudbě a dokonalé volbě lokací se v seriálu cítíte čím dál víc jako v důvěrně známém prostředí. Problém paradoxně není v roztříštěné režii (navzdory častému střídání režisérů je tón jednotný), ale ve scénářích, na nichž je až moc vidět, že jednotlivé postavy a příběhové linky nepsal od začátku do konce jeden člověk, ale že se na nich střídalo více hlav, bez jasného plánu a pevného uchopení zejména vedlejších charakterů. Druhá půle druhé série tedy výrazně ztrácí moji pozornost a zájem. Příběhům Donny, Jamese, Josie a řadě dalších je věnován neúměrně velký prostor, neladící k únavné nezajímavosti jejich postav a zanedbatelným důsledkům jejich jednání na celkovém fungování děje. Jakmile se od nich odlepí pozornost, vše zas ožije. Ovšem i hlavní linie kolem agenta Coopera trpí na přílišnou nahodilost. Postrádá-li děj logiku, vše je nepředvídatelné a hraje se na "divnost", odpadá důvod o něm přemýšlet a hledat souvislosti. Přesto zásadní počin.

    • 2.1.2018  09:18
    Barrandovský Silvestr 2017 (TV pořad) (2017)
    *****

    Nejlepší film všech dob. Pěkné písničky, kultivovaný humor, přátelské dialogy.

    • 13.12.2017  18:39

    Pokud se díky tomuto dílu ČŽ podařilo rozšířit dosah investigativní série, publikované původně v okrajovém a2larmu, stačí mi to coby obhajoba jeho existence. Kritiku, že celý projekt nepřináší nic nového (přeci každý ví, že lidi pracují na debilních pozicích, za směšné peníze a hrozných podmínek) lze neutralizovat tím, že trpící pracovníky staví pod zvětšovací sklo a odhaluje oponu jejich němého strádání. Pokud si část publika uvědomí, co stojí za tím, aby si oni mohli koupit rohlíky za dvě koruny a balení žiletek v akci, třeba jim dokumenty jako tento zasejou do mysli semínko etické roviny spotřebitelského chování, které vyklíčí v žádoucí společenské změny. Hranice práce nám navíc představuje nepravděpodobný sex-symbol - údernici Sašu Uhlovou, kterak se v zaříznutých kalhotkách před snídajícím synkem drápe na okno do dvora, aby si zakouřila. "A zkus nemlaskat, jo?"

    • 25.11.2017  22:53

    Všechno co nesnáším na západní produkci. V jádru nosný námět (pocit odcizení, základní lidská zkušenost, vždyť je to nejčastější téma umění) znehodnocený močopudným zpracováním. Každá estetická i stylistická komponenta tohodle kochání se vlastní melancholií mě nutí zvracet do dálky. Sebestřednost (se vole nediv že je ti na sebevraždu když jseš do sebe zahleděnej narcis kterýho maj vlastní děti rády jenom ze setrvačnosti), povýšenost, redukující současné Japonsko na zemi iritujících excesů a jeho historii na kýč, omalovánky, divné jídlo a bonsaje. Až mě šokoval režisérčin přístup, kdy netematizovala nic, co by se nabízelo a co by filmu dalo alespoň iluzi hloubky. Všechno je legračně konformní, neradikální (možný náznak subverze je možné číst ve scéně, kdy se při karaoke party zpívají Sex Pistols, ale to je jen miniatura vyčuhující z tónu filmu). (Navíc SJ ani neukáže prsa).

    • 22.11.2017  22:32

    Nebudu dávat pět z respektu - ohodnotím to jako každý jiný film podle toho, jak mě zaujal. Caligariho si cením jako kusu zakonzervované historie s dotaženou dobovou estetikou, zvládnutým vypravěčským řemeslem a skvělou dodanou hudbou. Ale při vší úctě - ten příběh je konina.

    • 21.11.2017  22:56
    Nostalgie (1983)
    ****

    V osmnácti bych se tomuhle filmu vysmál. Přesně takovéhle megaambiciózní arty, kde je každý záběr tak okatě nacpaný symboly a významy, které jsou určené spíše k uznalému pokyvování než k naplnění silou uměleckého díla, jsme s kamarády odsuzovali jako rádoby snobárnu. Bohužel, i po letech mi přijde Nostalgie jako přemyšlenkovaná a přestylizovaná etuda, kterou se autor dojímá nad svojí situací a skládá sám sobě poklonu. Kde je strohá dokonalost Stalkera? Pořád je to esteticky mistrovské a místy metaforicky chytré (voda!), ale duší mi to nehlo ani o milimetr, mé obzory zůstaly nerozšířeny.

    • 17.11.2017  14:35

    Mimořádně povedené. Po prvních deseti minutách si Sběrače zašuplíkujete jako jednorozměrnou eko agitku na téma plýtvání vs. chudoba, s přibývajícími kapitolami, scénami a protagonisty se vám pomalu složí komplexní obraz společnosti nejen dolních padesáti procent - s jejími excesy, ctnostmi i slabinami. Obsah umocňuje i kontrast mezi formální neučesaností (záběry pokračují, ikdyž akce už skončila - kamera míří dolů atd.) a jasně patrnou dlouholetou zkušeností (rytmus, tón i estetika jsou uchopeny suverénně a film nemá hluchá místa). Autorka si možná chudobu trochu fetišizuje, ale neadoruje jí, nechá vyznít i "chudinské manýry", místy okázalé rochnění ve vlastní ublíženosti. Doporučuji i hodinový přídavek "dva roky poté".

    • 5.11.2017  23:36

    Nic nenamítám proti statutu filmu ani jeho vyzdvihování coby klasiky, ale přemýšlím proč přesně se mi nelíbil. Nepostrádá hutnost, sílu ani výpověď, esteticky je suverénní. Něco je ale špatně na tónu, kterým Fassbinder k divákovi mluví. Chápu že popisuje skutečnost (expozice doby je působivá), ale nevěřím tomu, co bych nazval autorovým emocionálním hodnocením společenského vývoje (je hrdinka opravdu relevantní reprezentantkou doby?) Lecos vystihuje postřeh uživatele Laxik - tón Manželství není ani realistický, ani uchopený s dávkou umělecké licence. V mnohém působí přehnaně, v něčem zas mdle. Nelehký film, zanechávající pachuť neurčitosti.

    • 18.10.2017  23:09

    Aguirre má silné obrazy a specificky hutnou atmosféru. Nemyslím si ale že by jako celek byl zvládnutý. Zápas štábu s okolnostmi je znát (stejně jako zápas mladého režiséra se svými ambicemi), a je zázrakem i to, že se film povedlo dovést do stávající podoby. Přesto je nutné říci že je nedisciplinovaný, tři hlavní roviny (doslovná, alegorická, metafyzická) do sebe vrážejí, divák v jedné scéně uvykne intelektuálně poetickému vyznění, které je náhle nahrazeno syrovým survival exploitem, který vystřídá vizuálně výrazný symbolický obraz. Herzog tam chtěl mít všechno. Po strhující první třetině mě film postupně ztrácel, závěr pak měl jen malý dopad. Tvůrčí záměr vyšel jen částečně, přesto si film zaslouží ocenění za autenticky nervózní tón a zachycení jedné historické etapy s jejími různými následky.

    • 18.9.2017  23:12
    Pohrdání (1963)
    ****

    Hóórké párky!! Existencialismus!! Jízda zdarma až ke spasení!! V tomhle filmu je všechno typické pro Nouvelle Vague v množství a formě schopné vyvolat zvracení. Rodící se postmoderna, sofistikované krásné ženy, absence smyslu, prázdnota, cigarety, nevěra, tematizovaná prázdnota, Sartre, náznaky, plkání, vrstevnatost, tematizovaná tvůrčí krize, příslušníci vyšších vrstev z nudy flirtující se socialismem, odkazy na klasická díla, okázale samoúčelné vizuální blbnutí. V naprosto čisté fůzi, dokonalé zachycení důležité kulturní etapy. Jen je to naskládané tak, že si z toho člověk krom lekce ze šedesátek nemůže nic vzít.

    • 12.9.2017  00:25
    Rekviem (2006)
    ****

    Neprávem zapadlý drahokam. Uchopit téma exorcizmu z opačného konce, zcela ne-senzacechtivě, muselo vyžadovat velkou odvahu a důvěru ve svůj scénář a režijní dovednosti. *** Sandra Hüller naprosto trefila svoji roli, má ohromný dar výřečnosti těla, ikdyž jen stojí opřená o zeď, nemrhá screen-timem a neustále divákovi odhaluje víc z nitra své postavy. Možná ještě zvýším na 5*.

    • 12.9.2017  00:12

    Prakticky dokonalé, vrstevnatější než bych od podobného filmu čekal, jen v závěru Šinkai zachází příliš volně s pravidly svého univerza a nitky času a prostoru se jeví více zašmodrchané. Místo toho, aby ve vás doznívala svěže uchopená témata filmu a příjemně melancholická nálada, přemýšlíte nad časovou osou a lehounce nezvládnutou narací.

    • 4.9.2017  18:38

    Jakkoliv to zní nepatřičně při pověstné interpretační náročnosti jeho filmů, David Lynch není tvůrcem složitých myšlenek. Svým uměleckým, ale dětským okem plasticky portrétuje základní lidské d/běsy. Jde na to podobně jako Kafka v literatuře - přímo, nejkratší možnou cestou, vlastním jazykem, bez ohledů k publiku, přesto s laskavým úmyslem. Skrze toto povídání o předfilmovém životě je mi fenomén Lynch zase o kus blíž. Při jeho naléhavém líčení banálních situací z dětství získávám nový náhled na pozdější scény např. z Modrého Sametu.

    • 30.8.2017  19:04

    Vadí mi nabubřelost Wese Andersona, který každým záběrem plným obsesivně zaranžovaných detailů somrujících o pozornost říká "dívejte se jak jsem to hezky natočil." Publika po celém světě se slétají do kin a pokyvují "ano, natočil jste to hezky, pane režizére." Škoda že je to celé jen nápaditě nazdobená škatule, ve které po otevření naleznete akorát levnou moralitku, kterou reklama na Kofolu před lety dokázala odvyprávět během dvaceti vteřin.

    • 21.8.2017  19:07

    Dvě hvězdičky za to, že je ten film dobře udělaný a svými obrazy malého blbého češství baví. Ecce homo Homolka A.D. 2017. Nenabízí ale žádné závažnější podněty, nic navíc oproti tomu když si prohlížíte facebookový profil libovolného rasistického imbecila z maloměsta, a jediná otázka, kterou jsem se díky filmu trápil, byla "proč to ten Klusák vlastně natáčel?" Jakoby nejdřív získal prostředky, ale po chvíli zjistil že si nevybral vhodný objekt ani metodu a už nemůže vycouvat. Ad závěrečná scéna - nevadilo mi že z filmu vyčnívá stylově, ani že ji režisér nezvládl, ale že se ji s ohledem na přítomnou paní Liškovou vůbec dopustil. Maximalizoval riziko že k něčemu takovému dojde a ono k tomu došlo. Kdyby se alespoň dalo říct, že scéna funguje jako nějaké vygradování, mohl bych mu to snad odpustit, ale ne, je to zkrátka závěr filmu, který nic podstatného neřekne. Paradoxně jsme svědky toho, že to zajímavé se začíná dít mimo film, kdy se prostřednictvím rozhovorů dozvídáme o okolnostech jeho vzniku a o radikálních změnách v životě hlavního protagonisty. Je tohle nějaká post-postmoderna, neo-formalismus, kdy je film jen dílčí částí většího režijního záměru?

    • 16.7.2017  10:59
    Ocet (studentský film) (2001)
    ***

    Klusák zhlédl Občana Kanea a řekl si "to bych uměl taky". A vlastně jo, ikdyž jen v malém měřítku, ve kterém není prostor pro rozehrání většího životního příběhu.

    • 11.6.2017  12:31
    Rocco (2016)
    ***

    Legenda pornoprůmyslu se otevřela a pustila nás do hloubi své duše. Jen škoda že je té hloubky tak po kolena. Obroti běžným "behind the scenes" toho tento dokument nabízí jen málo, a spíše jednotlivosti, než že by skládal nějak zajímavý obraz. Nejzajímavější postavou je tak Kelly Stafford, která jediná je schopná nějaké celistvé úvahy. Většina filmu je jednorozměrnou ilustrací, která bez větší invence dokumentuje Siffrediho charisma a pracovní náplň. Na film o pornu je to neúplné.

    • 9.6.2017  10:42

    Zabití má mnoho charakteristik velkých a zásadních eposů, na rozdíl od těch opravdových ovšem funguje jen na základní, formální úrovni. Nekoná se tu žádná vrstevnatost a hloubka, komplexní vhled do doby. Na každé podzápletce, na každé neprokreslené vedlejší postavě je znát mohutné stříhání, kdy se ambiciózní projekt smrskává na ústřední tenzi mezi Fordem a Jamesem. Tato linie je zpracovaná přesvědčivě, byť na artově se tvářící film příliš polopaticky - jde vlastně o mechanické převyprávění bez jakéhokoliv autorského subjektivního vkladu (to nemusí být nutně špatně, chápu). Pětihvězdičkovým hodnotitelům bych řekl jen toliko že byli podvedeni dílem budícím pouhé zdání hloubky a velikosti. Porovnejte s "There will be blood" a zkuste ohodnotit znovu.

    • 13.5.2017  21:37
    Spotlight (2015)
    ***

    Jako film za tři, jako zaznamený úsek historie za čtyři. Trochu mi vadilo, že mi tam nic nevadilo (sic). Prostě jsem to odkoukal, pak byly titulky a pak jsem šeů dělat něco jiného. Na právě zhlédnutý film jsem ale nemyslel.

    • 12.5.2017  23:44
    Bílá stuha (2009)
    *****

    V žánru "kronika rodiny/panství/vesnice" stavím Bílou stuhu úplně nejvýš, i nad Bergmanův opus Fanny a Alexandr. Hanekeho rukopis je typicky soustředěný, hutný, nikdy nepřeroste v manýrismus. Každá scéna umocňuje tu předchozí, zároveň připravuje půdu pro další. Dohromady tvoří vrstevnatý obraz, ze kterého nic nepřečnívá. Dokonale přesné, ale ne studené.

    • 7.5.2017  21:36

    Esence dobré české filmařiny. Tvůrčí síla autorky v nejsilnějších letech, česká schopnost vařit z omezených ingrediencí vedoucí k tříbení filmového jazyka, zároveň univerzální nesmrtelné téma a světové ambice. Stejně jako Sedmikrásky působí Ovoce svěže i po půl století. Zároveň slouží jako doklad doby, následnující filmy už chtě nechtě odrážely a tematizovaly normalizační zatuchlost. (I s tím se ale Chytilová dokázala chytře umělecky vypořádat.)

    • 5.5.2017  18:50
    Láska (2012)
    ****

    Pro mě nezaslouženě kritizovaný film. Vytýká se mu z různých stran přílišná chladnost i vřelost. Přitom jde v Hanekeho díle o důležitý krok vpřed. Pořád je to on, pozorovatel neuhýbající pohledem při scénách, kterých se ostatní filmaři bojí, jen nyní neukazuje morbidnost patologických excesů (v minulosti např. vražda "ze zvědavosti", šmíráctví, rodinná sebevražda nebo (sebe)destruktivní počínání učitelky klavíru). V Amour sledujeme brutalitu života ve své přirozeně plynoucí podobě. Haneke se nám snad poprvé prezentuje jako autor nejen chápající, ale i cítící. Když portrét lásky, tak takhle - nemilosrdně real a jdoucí až na konec!

    • 1.5.2017  22:11
    Město bohů (2002)
    ****

    Není to film, je to ilustrace románu. Má to Scorseseho dynamiku a spád, ale neustálý mechanický příval událostí začíná být místy únavný, byť se tu a tam snaží o stylistické koření. Celé to ovšem dává smysl, tvůrci balancují na hraně kýče "dobrého hocha z favelly" a analytického přístupu, díky kterému se dotkli i podstaty zobrazeného násilí.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace