Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krimi
  • Akční

Recenze (454)

plakát

Abigail's Party (1977) (TV film) 

Tak dlouho jsem se s titulem Abigail’s Party setkával ve výčtech nejvlivnějších děl různých režisérů, až jsem se konečně odhodlal ke zhlédnutí. A úplně chápu to nadšení. Postupně se rozvíjející scéna má pravidelný rytmus, každé prázdné plácnutí mění dynamiku večera a posouvá situaci. Z dnešního pohledu sice přepálené herectví trochu vadí, ale berme v potaz že hra byla kalibrována pro sledování na malé zrnité obrazovce v 70-tých letech, ne pro dnešní HD monitory. Pak se ještě můžeme ptát po originalitě, přeci jen her s totožným syžetem vzniklo víc (Kdo se bojí Virginie Woolfové, God of Carnage). Dva páry, zahrnujíc stydlivou prostší ženu, hlučnou panovačnou ženu, vznětlivého muže a tichého muže potlačujícího emoce, večerní návštěva, při níž děj posouvá hlavně alkohol. Abigail’s Party tuhle formulku naplnilo nejlépe, vše se odvíjí přirozeně, nenuceně. Na rozdíl od Virginie Woolfové je navíc radikálnější a hutnější, místo obecného odkrývání pokrytectví vychází z premisy že mezilidská komunikace je sama o sobě peklem, ve kterém se nedá vyhrát ani remizovat.

plakát

Aguirre, hněv Boží (1972) 

Aguirre má silné obrazy a specificky hutnou atmosféru. Nemyslím si ale že by jako celek byl zvládnutý. Zápas štábu s okolnostmi je znát (stejně jako zápas mladého režiséra se svými ambicemi), a je zázrakem i to, že se film povedlo dovést do stávající podoby. Přesto je nutné říci že je nedisciplinovaný, tři hlavní roviny (doslovná, alegorická, metafyzická) do sebe vrážejí, divák v jedné scéně uvykne intelektuálně poetickému vyznění, které je náhle nahrazeno syrovým survival exploitem, který vystřídá vizuálně výrazný symbolický obraz. Herzog tam chtěl mít všechno. Po strhující první třetině mě film postupně ztrácel, závěr pak měl jen malý dopad. Tvůrčí záměr vyšel jen částečně, přesto si film zaslouží ocenění za autenticky nervózní tón a zachycení jedné historické etapy s jejími různými následky.

plakát

A hle: Snění o propojeném světě (2016) 

Musím chtě-nechtě porovnávat s tím, jak podobná témata zpracovává Adam Curtis. Herzogovo pojetí je napůl školácké (až otrocky pečlivé střídání přínosů a rizik internetu, téma kolonizace Marsu - pár vět pro, pár vět proti a jedeme dál), ale i stařecky naivní (u některých odpovědí zejména od vědců je patrná rozpačitost z nemístně poeticky položených otázek, za všechny zmíním "can internet dream of itself?") Přesto v dokumentu padne řada zajímavých, když už ne důležitých, podnětů k tématu.

plakát

Ajťáci (2006) (seriál) 

Přízemní. Tisíc variací na téma "ajťáci jsou podivíni", koncentrovaných do nezáživného sitcomu.

plakát

Alenka v říši divů (2010) 

Jistě, příběh je banální až hanba, ale já to Burtonovi rád odpustím. Stále je na co se koukat, obraz hýří nápaditými efekty a v neposlední řadě tu máme famózní herecké duo Depp a Carterová. Zejména druhá jmenovaná podává neskutečně vtipný výkon.

plakát

Amatéři (1994) 

V jádru krásný, lehce těžce nesmyslný příběh vyprávěný pomocí zábavných, surreálných, trochu ulítlých a stylově nesourodých obrazů a dialogů. Cítím tam snahu o kultovnost, ambici stvořit něco, z čeho půjde každé okénko filmu zarámovat a pověsit na zeď, každou větu citovat. Jenže kult se nedá vydřít, on se prostě přihodí. Amatér má strašně moc chyb a falešných not. Charakterý jsou nedopsané, herci evidentně neví co vlastně hrát, nicméně celek tvoří příjemný ambient, který dokáže pohltit a zanechat chuť, kterou ještě nějakou dobu převalujete na patře a marně přemýšlíte, co vám tak připomíná.

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Óda na krásu každodenních maličkostí. Nesmírně pozitivní snímek s ideálně obsazenými rolemi. Bez slabých míst, nepřepatetizovaný, krásný.

plakát

Amyino plodné lůno (2013) (seriál) 

Amy Schumer má docela talent na to dělat humory, ovšem jen na pódiu, jako stand-upka. Formát téhle dvacetiminutovky s krátkými skeči na způsob SNL, podprůměrným herectvím, jakoby-spontánními rozhovory a humorem těžícím především z odvahy Amy ukazovat se v nelichotivém světle (nejde ale o upřímnou introspekci, spíš jednoduchý a líný způsob jak vydolovat z diváků nějaký smích), se vyčerpá opravdu rychle. Po pár epizodách nevidím žádný důvod proč to dát sledovat.

plakát

Ano, šéfe! (2009) (pořad) odpad!

"Já jsem tu šéf, vy držte hubu." Slaboduchá oslava nejhorších rysů kapitalismu pod vedením plešatého burana.

plakát

Antikrist (2009) 

Vždyť je to úplně jednoduché! Jak pravil Louis CK, "Men fucks things up. Women are fucked up."