B.Brighton

Případ Stodolových je rozhodně zajímavým materiálem ke zpracování a je asi dobré si občas uvědomit, že kolem nás žijí i monstra, do kterých by to člověk na první dobrou asi neřekl. Mrzí mě ale podoba téhle dokumentární mini-série. Žiju ve Spojených Státech a vždy mě vytáčí laciný formát zdejších true crime shows. Takové to, jak pořád dokola ukazují ty stejné záběry s dramatickým hudebním podkresem, po každé reklamní pauze se převypráví ten stejný proslov o chladnokrevnosti dotyčných, posmutnělé záběry z dronu na místní hřbitov, párkrát tam ještě hodíme mugshot, aby se to něčím vyplnilo... Doufala jsem tedy, že česká produkce bude sofistikovanější. Bohužel to ale bylo to samé v bledě modrém. V tomto případě tvůrce dokonce napadlo použít umělou inteligenci na úplně nesmyslné rozpohybování fotek pachatelů (měli přece skutečné video záběry obou, tak proč?). Chápu, že to byl úmysl tvůrců být více "světoví" a spousta lidí to asi ocení. Mně to ale mrzí a daleko více bych ocenila, kdyby místo pěti byly díly dva nebo tři a vše bylo vysloveno a ukázano jednou (nebo klidně i dvakrát, jen ne osmkrát). Přitom podcasty panu Vaňurovi tak jdou.

Když jsem odcházela z kina, mátlo mě, že jsou téměř všichni vysmátí a povídají si, jak to bylo výborné. Pak přijdu domů, kouknu na ČSFD a tady zástup čtyřhvězdičkových hodnocení, najde se i pět hvězd. Kdyby se mnou na filmu nebyla moje polovička (s pocity totožnými těm mým), myslela bych si, že jsem to v kině zalomila a zdál se mi úplně jiný film. Oba jsme odcházeli podráždění a s myšlenkou, že nám těch 85 minut života (které se však jevily jako věčnost) nikdo nevrátí. Zážitek bych přirovnala ke sledování dvou mladých osob, po kterých se začnou hemžit klíšťata, pijavice a komáři. Pár má při ruce několik logických řešení jako moskytiéru, repelent, či prosté zavření okna. To je ale přeci moc radikální a hlavně o čem by ten film pak byl, že? Takže místo toho hodinu a půl sledujete, jak tam ten pár leží, nechá se žrát zaživa a kromě fňukání, stěžování si, pláče a otravování kamarádů s tím nic nedělá. A vy jen sedíte a útrpně čumíte, jak si ti idioti nechávají zakusovat breberky do kůže jednu po druhé a furt jen pasivně kňourají. Dobře jim tak!

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli udělit 3 nebo 4 hvězdy. Atmosféra filmu je nezaměnitelná, hudba skvěle zvolená (obzvlášť pro diváky z generace osmdesátkových dětí), herecké výkony taky super. Možná mi to jen přišlo trochu dlouhé a místy repetitivní. Spousta komentářů zmiňuje, že je závěrečná informace odrovnala. Možná jsem si tyhle reakce neměla předem číst. Očekávala jsem bombu, ale přišlo něco, co mě v průběhu filmu jako možný závěr několikrát v různých obdobách napadlo (spoilery jsem ale nečetla), takže ten zamýšlený šok pro mě nebyl kvůli velkému očekávání až tak silný. Nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdy, protože to ve mě zanechalo spoustu dojmů (obzvlášť závěrečný záběr kamery a do toho burácející Power of Love) a to se počítá.

Celkově je Dunkirk dobrý film. Silný příběh, dobré herecké výkony. Přeskakování z jedné časové linie na druhou mi nevadilo, stejně jako fakt, že diváky nikdo s postavami filmu vlastně neseznámil. Minimum jmen, žádné detaily ze života. Bylo jednoduché mezi sebou postavy zaměnit, což vnímám jako záměr, protože se film spíše snažil vyobrazit ztráty ve velkém měřítku, než že by lpěl na individuálních příbězích. Mám jen jednu, i když docela zásadní výtku: Nolanův dvorní varhanista Zimmer v Interstellaru usnul s hlavou na varhanech a ani bombardování La Manche ho ještě stále neprobudilo. Ty dlouhé táhlé tóny se opravdu nedají poslouchat. Konstantní super-hlasitý randál (ne, nemyslím tím bombardování a střelbu) nedovoluje rozumět dialogům. Byli jsme v US kině, tedy bez titulků, a ani já, ani můj muž (angličtina je jeho mateřština) jsme polovině dialogů nerozuměli. Postřehla jsem jen jediný moment - na konci filmu ve vlaku - kdy bylo úplné ticho po tři vteřiny. To se asi pan Zimmer přetočil na druhou tvář.

Už jsem si zvykla, že spousta mých hodnocení je velmi odlišná (někdy až protichůdná) od průměrného hodnocení ostatních uživatelů. V tomto případě mne ale veřejné mínění překvapilo. Vážně? Oscar? Vážně? 79%? Já měla problém film dokoukat. O samotný příběh tolik nejde. Dialogy mi ale přišly tak špatné, že jsem se od druhé poloviny filmu jen držela za hlavu a modlila se aby už přišel konec. Herci přehrávali, obzvlášť Faye Dunaway se dramaticky projevovala natolik, že se na to nedalo dívat. Vlastně vše bylo nepřirozeně dramatické. V prostředí takto vysokého managementu by člověk očekával rozumnou dávku inteligence. Inteligentní lidé ví, že hulákáním se problémy nevyřeší. Samozřejmě každému to někdy ujede, ale v Network se řve od začátku až do konce. Řev, řev a opět řev. Spoustu nelogických částí příběhu raději ani nebudu rozepisovat. Pro mne byl tento film asi největším překvapením v kategorii veřejné mínění vs. vlastní dojmy.

Tak trochu osvetovy film o parte mladych kluku, kteri adoptovali pochytane divoke mustangy a rozhodli se s nimi prejit Americky zapad od mexickych hranic na jihu az po Kanadu na severu. Pribeh je to zajimavy, fakta o mustanzich donuti cloveka premyslet hloubeji o tom, jaky zpusob ochrany techto zvirat je nejlepsi. Neni to tak jednoduche, jak se na prvni pohled zda. Hudba do filmu ve vetsine pripadu sedi. Pana, ktery chlapce doprovazi v Arizone a pozdeji je pohosti ve sve chatce ve Wyomingu, si musi zamilovat snad kazdy. Obzvlast, kdyz jim pak slozil a zahral milou pisnicku. Kdo by nechtel takoveho tatinka nebo dedecka? V hlavni roli jsou tu ale uzasne scenerie. Mam to stesti, ze je tenhle kout sveta zaroven mym domovem a spoustu mist, ktera jsou ve filmu k videni, jsem navstivila. Diky tomu mam k Unbranded urcite citove pouto. Krasny film.

Zřejmě jdu se svými dvěma hvězdičkami tak trochu proti všem. Už jsem si ale zvykla, občas se mi to stává. Ano, vizuálně byl film zajímavý. Herecké výkony zřejmě dobré. Hudba mne nenadchla. Zápletka nedávala smysl. SPOILER ALERT: Zemi globálně napadla tajemná rostlinomorka, která způsobuje významné úbývání kyslíku. Místo genetického inženýrství nebo agro výzkumu se ale raději naplánuje cesta do jiné galaxie, kde se "vypěstují" noví lidé, zatímco Ti na Zemi se nechají umřít. Nasa má někde uprostřed polí supertajné sídlo, kde ukrývá obří rakety a stovky lidí pracující na vesmírném programu. Takového sídla si zřejmě není možné všimnout a nikdo ho nikdy nenajde, aniž by dostal přesné souřadnice. Syn žijící na farmě z nějakého neznámého důvodu nechce pomoci nemocné manželce a dítěti... Ale teď se dostávám k tomu pro mne nejhoršímu - běžně u filmů věrohodnost po vědecké stránce neřeším. Obyvlášť jde-li o dobrodružství, komiksový film, nebo sci-fi s účelem pobavit. Interstellar si o to ale říká sám tím, že bezostyšně cituje fyzikální jevy, řeší matematické rovnice a dokonce si dovolí se mnohokrát odkazovat na Newtona i Teorii relativity. Stejně jako Marťan Interstellar vyloženě volá po zhodnocení vědecké stránky filmu. Rozdíl je ten, že Marťan má jen pár málo nepřesností ve prospěch příběhu a vyvažuje to skvělým smyslem pro humor a netradičně použitou hudbou. Tvůrci Interstellaru jsou na sebe zřejmě pyšní, že zmákli pokrýt Paradox dvojčat (rozdílné stárnutí lidí v různých zakřiveních časoprostoru), takže si pak řekli, že u všeho ostatního o detaily prostě nejde. Vím, že jde o moji osobní úchylku, ale opravdu mi filmový zážitek dokáže pokazit, když vám ukážou, že těm jevům rozumí (správně popíší vlastnosti červí i černé díry, moment hybnosti atd), vy se radujete, že konečně někdo dělá sci-fi alespoň napůl seriózně a oni to pak podělají. A kdyby šlo jen o detaily, ale oni to podělají nehorázně! Pokud by scénář o konkrétních vědeckých termínech nemluvil a nikdo nic matematicky nevysvětloval, šlo by možná o povedenou pohádku, nad kterou každý přimhouří oko a byl by klid. Já vím - je to jenom film :)

Myslím, že celkově byl film zpracovaný pěkně: slušné herecké výkony, krásné kostýmy a prostředí, dobrá kamera... Nemohu se ale ubránit pocitu, že tohle byla první role Kate Winslet, která mi připadala otravná. Její naivita neměla mezí. Chápu, že seznamování a námluvy tehdy probíhaly jinak, než dnes. Ale po jejím počátečním "Ach Bože, on se na mě usmál! Bude svatba!", běhala za svým vyvoleným jako pejsek a ztrapňovala se tak, že bylo těžké jí to uvěřit. Také nemusím Hugha Granta, ale chápu, že to je moje osobní zaujetí. Alan Rickman byl ale neskutečný sympaťák a odehrál svoji roli tak, jak by se od něj dalo očekávat, tedy perfektně. Za mne 60%.

Film popisující skutečnou událost, kdy psychicky vyšinutý člověk společně se svojí manželkou zamíří do školy v malém městečku Cokeville (Wyoming) se zbraněmi a výbušninou za účelem dokázat světu, že je geniální a pomocí kalkulačky vypočítal, jak přivést mrtvé zpět k životu. Po prožitém dramatu všechny zúčastněné děti shodně vypověděly, že během útoku viděly ve škole anděly. Během prohlížení rodinných alb pak tyto bytosti identifikovaly ze starých fotek jako své zemřelé příbuzné. Poměrně hezky natočený film se zajímavým příběhem. Škoda jen, že na úplném konci se celé dílko transformuje do reklamy na víru. A i když to ve filmu nikde nezazní, každý, kdo je alespoň trochu obeznámen s církví LDS neboli "mormony", pochopí, odkud vítr vane.

Splývající oranžový skafandr na oranžové planetě? Díra jak vrata poslepovaná igelitem a izolepou v nepřátelské a místy bouřlivé atmosféře Marsu? Vesmírný kabriolet? Je to tak. Ale bylo mi to úplně jedno! Film má nápad a je plný pozitivní energie. Minimum patetického dojímání a závěrečného "zkušenost-co-změní-přístup-k-životu soundrtracku". Velký příběh odvyprávěn se smyslem pro humor. Matt Damon odvedl kus práce. Dobře jsem se bavila. Pro mne osobně určitě marťanský filmový zážitek překonal Gravitaci.